Hlášení přenosných nemocí.

§ 1

Nemoci povinné hlášením.

§ 2

Osoby k hlášení povinné. Způsob hlášení.

§ 3

Povinnost přivolati lékaře.

(1) Podle tohoto zákona jest hlásiti:

(2) Zemský národní výbor (na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví) může naříditi vyhláškou v Úředním listě republiky Československé (v Úradnom vestníku) pro celý svůj obvod nebo jen pro určitá místa nebo za určitých podmínek povinné hlášení všech případů onemocnění, podezření z onemocnění a úmrtí při:

(3) Ministerstvo zdravotnictví může naříditi vyhláškou v Úředním listě republiky Československé povinné hlášení podle odstavce 1 i u jiných přenosných nemocí, vyžaduje-li toho veřejný zájem zdravotní, zejména vyskytne-li se větší počet případů onemocnění.

(4) Bylo-li hlášeno podezření z onemocnění, je třeba ihned po přesném zjištění stavu podati hlášení o onemocnění přenosnou nemocí nebo hlášené podezření odvolati.

(5) Potírání tuberkulosy a pohlavních nemocí upravují samostatné zákony.

(1) Hlášením jest povinen:

(2) Hlášení podle odstavce 1 jest povinen učiniti též každý veterinář, který se dověděl při výkonu svého povolání, že někdo onemocněl nebo je podezřelý z onemocnění papouščí nemocí, Bangovou nemocí, intoxikací nebo infekcí z poživatin, paratyfem, snětí slezinnou, trichinosou, tularemií, vozhřivkou, zvířecí encefalomyelitidou, vzteklinou nebo byl kousnut vzteklým nebo ze vztekliny podezřelým zvířetem.

(3) Hlášení jest podati pro každý jednotlivý případ do 24 hodin od zjištění skutečností uvedených v odstavci 1, písm. c). Způsob hlášení stanoví ministerstvo zdravotnictví vyhláškou v Úředním listě republiky Československé.

(4) Hlášení podle odstavců 1 až 3 je třeba učiniti zároveň okresnímu národnímu výboru a státnímu obvodnímu (obecnímu, městskému) lékaři, příslušným podle místa pobytu (úmrtí) osoby onemocnělé, podezřelé z onemocnění přenosnou nemocí nebo osoby vyměšující choroboplodné zárodky. Ve městech s vlastním statutem nebo se zřízeným magistrátem se učiní hlášení jen příslušnému orgánu národního výboru. Hlášení přenosných nemocí u osob, které jsou v nemocničním ošetření, je třeba podati též orgánům příslušným podle místa posledního pobytu nemocného před přijetím do nemocnice.

(5) Osoby uvedené v odstavci 1 jsou povinny hlásiti každou změnu bytu nebo místa pobytu nemocného, z nemoci podezřelého nebo osoby vyměšující choroboplodné zárodky, pokud se mohly při výkonu své činnosti o těchto okolnostech dověděti, jakož i jejich přijetí a propuštění z ústavu. Byla-li osoba stižená přenosnou nemocí propuštěna z ústavního ošetření, je v hlášení uvésti, zda je vyléčena, nebo že již nevyměšuje zárodky bakteriálních infekcí.

(1) K osobám, které onemocněly přenosnou nemocí nebo k osobám z takové nemoci podezřelým, musí býti přivolán bez prodlení lékař, který je povinen ošetřiti nemocného a učiniti předepsané hlášení.

(2) Lékaře jsou povinni přivolati:

(3) Osoby odpovědné za vedení podniků, závodů nebo jiných zařízení mají, pokud jde o osoby tam ubytované, stejné povinnosti jako přednosta domácnosti (odstavec 2, č. 2).

(4) Povinnost přivolati lékaře (odstavec 1) u osob uvedených v odstavci 2, č. 2 až 4 a v odstavci 3 vznikne jen tehdy, není-li osoby uvedené na přednějším místě.

(5) Úřední ohledač mrtvol, který zjistil úmrtí na přenosnou nemoc nebo podezření z takové nemoci, jest povinen o tom zpraviti bezodkladně státního obvodního (obecního, městského) lékaře.

A. každé onemocnění, podezření z onemocnění a úmrtí při těchto přenosných nemocech:

1. asijská cholera,

3. mor (pestis),

2. malomocenství (lepra),

6. skvrnivka (typhus exanthematicus) a jiné snadno přenosné rickettsiosy,

5. papouščí nemoc (psittacosis),

4. neštovice (variola),

7. žlutá zimnice (febris flava),

11. horečka omladnic po porodu a po potratu (sepsis post partum et post abortum),

8. Bangova nemoc,

10. přenosná dětská obrna (poliomyelitis epidemica),

9. dávivý kašel (pertussis),

15. postvakcinační encefalitida (čerstvá i pokud jde o následky),

14. paratyf a ostatní onemocnění vyvolaná Salmonellami,

13. meningokoková nákaza (meningitis cerebrospinalis epidemica),

12. intoxikace a infekce z poživatin (botulismus, gastroenteritis infectiosa různého původu),

24. vozhřivka (malleus),

16. sněť slezinná (anthrax),

17. spála (scarlatina),

18. střídavka (malaria),

19. trachom,

20. trichinosa,

21. tularemie,

22. tyf (typhus abdominalis),

23. přenosná úplavice (dysenteria),

25. vrátivka (febris recurrens),

26. vzteklina (lyssa),

27. Weilova nemoc (morbus Weili),

28. epidemický zánět jater (hepatitis epidemica),

29. epidemický zánět mozku (encephalitis epidemica), jakož i na člověka přenosné encefalomyelitidy zvířecí,

30. záškrt (diphteria),

31. žňová horečka (leptospirosis grippotyphosa);

B. všechny streptokokové infekce horních dýchacích a zažívacích cest, pokud se vyskytují hromadně, zejména mezi školní mládeží a v léčebných, ošetřovacích a jim podobných ústavech;

C. každé úmrtí při chřipce (influenza) a prvotním zánětu plic (lobární pneumonii);

D. každé kousnutí vzteklým nebo ze vztekliny podezřelým zvířetem;

E. každou osobu, která, aniž je sama nemocna, vyměšuje zárodky infekce z poživatin, paratyfu, tyfu, přenosné úplavice nebo záškrtu;

F. každé onemocnění svrabem a mikrosporií u osob

2. hromadně ubytovaných,

1. zdržujících se v lázeňských místech a rekreačních střediscích,

3. činných v potravinářských závodech nebo v závodech a zařízeních s větším počtem zaměstnanců,

4. docházejících do škol nebo na místa, kde se shromažďuje větší množství lidí.

1. chřipce,

2. planých neštovicích (varicella),

3. spalničkách (morbilli),

4. epidemickém zánětu příušnic,

5. serosní meningitidě,

6. atypické virové pneumonii.

a) v léčebných, ošetřovacích a jim podobných ústavech, poradnách a ambulatoriích vedoucí lékař nebo lékař, který jej zastupuje,

b) ve výchovných, kárných, vězeňských a jim podobných ústavech ústavní lékař, a není-li ho, ošetřující lékař,

c) jinak každý lékař, který zjistil nemoc, podezření z nemoci, vyměšování choroboplodných zárodků nebo úmrtí na přenosnou nemoc.

1. osoby, které ošetřují nemocného,

2. přednosta domácnosti nebo zletilý spolubydlící,

3. majitel bytu nebo domu,

4. ředitel nebo správce veřejného nebo soukromého učiliště, pokud onemocněly osoby, které se zdržují v takových učilištích.