(1) Osobám zaměstnaným v poradnách, léčebných a ošetřovacích ústavech a ambulatoriích pro osoby nemocné tuberkulosou, přísluší po dobu jejich zaměstnání v takovém ústavu nebo zařízení infekční přídavek. Výši infekčního přídavku určí vláda nařízením.

(2) Stal-li se zaměstnanec uvedený v odstavci 1 při výkonu svého povolání dočasně neschopným práce pro onemocnění tuberkulosou nebo pro poruchu na zdraví způsobenou roentgenovými paprsky, poskytne mu zaměstnavatel po dobu takové neschopnosti jako náhradu pracovního výdělku doplněk k dávkám sociálního pojištění, a to nejvýše do částky jeho posledního pracovního důchodu, pokud mu podle jiných předpisů nepřísluší nárok na plný služební plat (mzdu). Po dobu takové neschopnosti nesmí býti zaměstnanec propuštěn z důvodů uvedených v § 21 zákona ze dne 11. července 1934, č. 154 Sb., o soukromých zaměstnancích.

(3) Zaměstnanci uvedenému v odstavci 1, který při výkonu svého povolání onemocněl tuberkulosou nebo utrpěl poruchu na zdraví roentgenovými paprsky a jest proto, ač byl uznán schopným práce, nucen přejíti do jiného zaměstnání, poskytne zaměstnavatel jednorázovou náhradu za škodu utrpěnou na zdraví, a to i tehdy, když se jeho pracovní důchod přechodem do jiného zaměstnání nesníží. Pro výši jednorázové náhrady jsou rozhodné stupeň invalidity a výše posledního pracovního důchodu poškozeného zaměstnance. Podrobnosti o poskytnutí náhrady a její výši určí vláda nařízením.

(4) Stal-li se zaměstnanec uvedený v odstavci 1 trvale neschopným výdělku, poněvadž při výkonu svého povolání onemocněl tuberkulosou nebo utrpěl poruchu na zdraví roentgenovými paprsky, přísluší mu 50 % přídavek k odpočivnému platu (invalidnímu důchodu); zemřel-li následkem těchto onemocnění, přísluší jeho oprávněným pozůstalým tento přídavek k zaopatřovacímu platu (vdovskému nebo sirotčímu důchodu).