B. Navrhování nosných konstrukcí.

10. Přísné šetření stavební ocelí, plechy a barevnými kovy je při projektování každé stavby jedním z nezbytně nutných požadavků. Proto mají býti navrhováním, výpočtem, konstrukcí i prováděním staveb pověřeni jen odborníci a podnikatelé, kteří jsou s těmito pracemi všestranně obeznámeni.

11. Není-li zvláštních požadavků, platí pro zatížení stavebních konstrukcí československá norma ČSN 1050— 1929 a nikoli českomoravská norma z r. 1944. Volba zatížení průmyslových staveb budiž pečlivě uvážena. Užitelná zatížení větší než 1000 kg/m² je třeba zvláště odůvodnit.

12. Pro navrhování ocelových konstrukcí platí norma ČSN 1051—1941 (2. revidované vydání) a norma ČSN 1120—1932. Při tom se však čl. 8 normy ČSN 1120—1932 doplňuje tímto ustanovením:
Vyhovují-li zkoušky svařečů ustanovení čl. 59 normy ČSN 1232—1939 Předpisy pro svařované mostní konstrukce, jsou přípustná tato dovolená namáhání svarů L_s:

A. Svary tupé:	a) pro tlak ks = k,
	b) pro tah ks = 0,85 k,
	c) pro smyk ks = 0,70 k,

B. Svary koutové: pro smyk k_s = 0,65
kde k jsou dovolená namáhání, základního materiálu v tahu podle č. 22 této části vyhlášky.

13. Pro navrhování betonových staveb platí norma ČSN 1090—1931. Pro užívání kruhové oceli C 37 a zvláštních výztuží Roxor, Toros a Isteg platí ustanovení těchto směrnic.

14. Pro dřevěné konstrukce platí norma ČSN 1052—1941. K dosažení úspory dřeva se doporučuje navrhovati zpravidla lehká provedení. Pro nosné části je třeba voliti pokud možno tuhé průřezy, jako na př. složené nosníky s lepenými nebo hřebíkovými spoji, hmoždinkami a pod. Vhodnou konstrukcí jsou především plnostěnné nosníky z prken a hřebíkové nosníky příhradové.

15. Při ocelových konstrukcích a betonářské výztuži budiž v mezích dodávkových možností Československých hutí, n. p., dávána přednost kvalitním ocelím o vyšší mezi průtažnosti, jejichž užitím lze dosáhnouti jak úspory na váze potřebné oceli, tak zpravidla i zmenšení stavebního nákladu. Stavebník i stavební úřad má právo žádati průkaz vlastností užité oceli, zejména její meze průtažnosti.
Oceli jakosti Oa se nesmí užívati pro nosné části, hodí se toliko k účelům podřadnějším. Pro svařované konstrukce se smí užívati jen oceli dobře svařitelné. Užívání výztuže Beton-Speciál se zakazuje.

16. V zájmu zmenšení spotřeby oceli nebudiž u nosných částí namáhaných ohybem (zejména u ocelových a železobetonových trámů) konstruktivní výška omezována více, než je nezbytně nutno.
U železobetonových konstrukcí lze užíti konstrukcí deskových místo konstrukcí trámových jen tam, kde je to hospodářsky odůvodněno.

17. Výztuž v tlačené části železobetonových průřezů namáhaných ohybem budiž omezena na míru nutnou k zachycení ohybových momentů opačného znaménka nebo na míru nutnou z jiných statických a konstruktivních důvodů; zesilování výztuže nad míru takto stanovenou jen proto, aby jí bylo užito jako tlačené výztuže, není dovoleno.

18. Pro úsporné navrhování nosných konstrukcí budiž zpravidla zabezpečeno a využito vzájemné statické spolupůsobení jednotlivých nosných prvků konstrukce. Spolupůsobení nosníků v roštu je třeba vyšetřit alespoň přibližným výpočtem, hledícím k průhybu podélných a příčných nosných prvků. K tuhosti nosníku v kroucení se ve výpočtu nosníkových roštů zpravidla nepřihlíží. Podružných ohybových momentů, vznikajících vlivem tuhosti nosníků v kroucení, se dbá u železobetonových konstrukcí podle potřeby přídatnou výztuží.
Při stanovení tuhosti roštu se počítá stejně jako při přetvoření všech soustav nebo při stanovení zbytných veličin staticky neurčitých soustav s plným průřezem betonu.

19. U ocelových plnostěnných nosníků budiž zpravidla konstruktivními opatřeními zajištěno a k úspornému navrhování pak využito statického spolupůsobení se železobetonovou deskou (spražené nosníky ocelobetonové) všude tam, kde se deska stýká přímo s tlačeným pásem ocelového nosníku nebo kde přímého styku lze dosíci vhodným uspořádáním konstrukce bez zvláštních obtíží.