I. Užívání stavební oceli, železového betonu a dřeva v pozemních stavbách.
A. Volba stavebnin a soustavy nosných konstrukcí.
1. Při volbě stavebnin, soustavy a celkového uspořádání nosných konstrukcí, jakož i při úpravě jejich podrobností nutno dbát vždy největší úspornosti ve stavebninách, pokud to nebude spojeno s neúměrným zvětšením stavebních nebo udržovacích nákladů. Rozpětí všech konstrukcí nutno omezit na nezbytnou a hospodárnou míru a tam, kde to okolnosti připouštějí, nutno nahradit velké rozpony členěním na menší pole.
2. Dřevěných konstrukcí se smí užít jen v nezbytně nutných případech, kde je to hospodárné. Větších dřevěných konstrukcí buď použito jen výjimečně. Sklon střech nutno volit se zřetelem na vhodně užitou krytinu (viz část VII) a regionální poměry. Přitom nutno dbát vší možné úspory materiálu, zejména dřeva, a volit co možno nejnižší konstrukci, aby nevznikaly nevyužité půdní prostory.
3. Užití ocelových konstrukcí nutno omezit na případy, kde bez ocelové nosné konstrukce nelze dosíci technicky vyhovujícího řešení vůbec anebo jen s neúměrným zvětšením stavebního nebo udržovacího nákladu. Tam, kde je užití ocelové nosné konstrukce nezbytné, budiž uvážena možnost úspory oceli užitím konstrukce svařované místo konstrukce nýtované.
4. Železobetonové nosné konstrukce je dovoleno zřizovat jen, pokud se v č. 5 až 9 nestanoví jinak. Při návrhu těchto konstrukcí třeba dbát všech možných úspor dřeva na bednění, zejména umožnit jeho opakované použití pro více konstruktivních elementů, po případě užít úsporných systémů bednění. Nutno učinit vhodná opatření, aby se zamezily poruchy dřeva při odbedňování.
5. Používání ocelových koster pro nájemní domy je zakázáno. Používání železobetonových koster pro nájemní domy jest omezit jen na zvlášť odůvodněné případy; o tom rozhodne stavební úřad také se zřetelem na možnost přídělu stavebnin.
6. Ocelové a železobetonové střešní konstrukce smějí být zřizovány jen v odůvodněných případech. Pro střešní konstrukce je vhodné užít úsporných konstrukcí z prken nebo z hotových prvků.
7. Stropy dřevěné, a to trámové, fošinkové nebo z prken spojovaných hřebíky, se mohou zřizovati jen tam, kde je to nutné. Přednost je třeba dát stropům ze železového betonu, a to především ze schválených hotových prvků nebo z předpjatého betonu.
8. Zřizování železobetonových základů (desek, pasů a pod.) nutno omeziti jen na skutečně nutné případy (kde to únosnost základové půdy vyžaduje).
9. Železobetonové překlady nad většími otvory okenními a dveřními mají být provedeny buď ve spojení se ztužujícími pásy zdí (věnci), aby odpadly ocelové kleště, nebo z hotových dílců. Jinak jest otvory do světlosti 1.20 m překlenouti.
B. Navrhování nosných konstrukcí.
10. Přísné šetření stavební ocelí, plechy a barevnými kovy je při projektování každé stavby jedním z nezbytně nutných požadavků. Proto mají býti navrhováním, výpočtem, konstrukcí i prováděním staveb pověřeni jen odborníci a podnikatelé, kteří jsou s těmito pracemi všestranně obeznámeni.
11. Není-li zvláštních požadavků, platí pro zatížení stavebních konstrukcí československá norma ČSN 1050— 1929 a nikoli českomoravská norma z r. 1944. Volba zatížení průmyslových staveb budiž pečlivě uvážena. Užitelná zatížení větší než 1000 kg/m2 je třeba zvláště odůvodnit.
12. Pro navrhování ocelových konstrukcí platí norma ČSN 1051—1941 (2. revidované vydání) a norma ČSN 1120—1932. Při tom se však čl. 8 normy ČSN 1120—1932 doplňuje tímto ustanovením:
Vyhovují-li zkoušky svařečů ustanovení čl. 59 normy ČSN 1232—1939 Předpisy pro svařované mostní konstrukce, jsou přípustná tato dovolená namáhání svarů Ls:
| A. Svary tupé: | a) pro tlak ks = k, |
| b) pro tah ks = 0,85 k, | |
| c) pro smyk ks = 0,70 k, |
B. Svary koutové: pro smyk ks = 0,65
kde k jsou dovolená namáhání, základního materiálu v tahu podle č. 22 této části vyhlášky.
13. Pro navrhování betonových staveb platí norma ČSN 1090—1931. Pro užívání kruhové oceli C 37 a zvláštních výztuží Roxor, Toros a Isteg platí ustanovení těchto směrnic.
14. Pro dřevěné konstrukce platí norma ČSN 1052—1941. K dosažení úspory dřeva se doporučuje navrhovati zpravidla lehká provedení. Pro nosné části je třeba voliti pokud možno tuhé průřezy, jako na př. složené nosníky s lepenými nebo hřebíkovými spoji, hmoždinkami a pod. Vhodnou konstrukcí jsou především plnostěnné nosníky z prken a hřebíkové nosníky příhradové.
15. Při ocelových konstrukcích a betonářské výztuži budiž v mezích dodávkových možností Československých hutí, n. p., dávána přednost kvalitním ocelím o vyšší mezi průtažnosti, jejichž užitím lze dosáhnouti jak úspory na váze potřebné oceli, tak zpravidla i zmenšení stavebního nákladu. Stavebník i stavební úřad má právo žádati průkaz vlastností užité oceli, zejména její meze průtažnosti.
Oceli jakosti Oa se nesmí užívati pro nosné části, hodí se toliko k účelům podřadnějším. Pro svařované konstrukce se smí užívati jen oceli dobře svařitelné. Užívání výztuže Beton-Speciál se zakazuje.
16. V zájmu zmenšení spotřeby oceli nebudiž u nosných částí namáhaných ohybem (zejména u ocelových a železobetonových trámů) konstruktivní výška omezována více, než je nezbytně nutno.
U železobetonových konstrukcí lze užíti konstrukcí deskových místo konstrukcí trámových jen tam, kde je to hospodářsky odůvodněno.
17. Výztuž v tlačené části železobetonových průřezů namáhaných ohybem budiž omezena na míru nutnou k zachycení ohybových momentů opačného znaménka nebo na míru nutnou z jiných statických a konstruktivních důvodů; zesilování výztuže nad míru takto stanovenou jen proto, aby jí bylo užito jako tlačené výztuže, není dovoleno.
18. Pro úsporné navrhování nosných konstrukcí budiž zpravidla zabezpečeno a využito vzájemné statické spolupůsobení jednotlivých nosných prvků konstrukce. Spolupůsobení nosníků v roštu je třeba vyšetřit alespoň přibližným výpočtem, hledícím k průhybu podélných a příčných nosných prvků. K tuhosti nosníku v kroucení se ve výpočtu nosníkových roštů zpravidla nepřihlíží. Podružných ohybových momentů, vznikajících vlivem tuhosti nosníků v kroucení, se dbá u železobetonových konstrukcí podle potřeby přídatnou výztuží.
Při stanovení tuhosti roštu se počítá stejně jako při přetvoření všech soustav nebo při stanovení zbytných veličin staticky neurčitých soustav s plným průřezem betonu.
19. U ocelových plnostěnných nosníků budiž zpravidla konstruktivními opatřeními zajištěno a k úspornému navrhování pak využito statického spolupůsobení se železobetonovou deskou (spražené nosníky ocelobetonové) všude tam, kde se deska stýká přímo s tlačeným pásem ocelového nosníku nebo kde přímého styku lze dosíci vhodným uspořádáním konstrukce bez zvláštních obtíží.
C. Statický výpočet a dovolená namáhání.
20. Již při žádosti o příděl vázaných stavebnin budiž vždy připojen podrobný výpočet potřebného množství betonu (m3) a oceli (kg) na jednotlivé druhy konstruktivních prvků (desky, stropy, průvlaky a sloupy); při rozsáhlých nebo při neobvyklých konstrukcích též statický výpočet konstrukce, který budiž zpravidla vyžadován u staveb průmyslových.
21. Jakosti všech užívaných stavebnin budiž hospodárně využito tak, aby spotřeba oceli byla co nejmenší.
22. V ocelových konstrukcích se stanoví, po případě zvětšují dovolená namáhání v tahu za ohybu takto:
| Dovolené namáhání | |||
|---|---|---|---|
| Ocel jakosti | zaručená mez Zaručená mez | při zatížení hlavním | při zatížení hlavním a vedlejším |
| obchodní | — | 1200 kg/cm2 | 1400 kg/cm2 |
| C 37 | 2300 kg/cm2 | 1400 kg/cm2 | 1600 kg/cm2 |
| C 52 | 3600 kg/cm2 | 2100 kg/cm2 | 2400 kg/cm2 |
Účelným uspořádáním konstrukce budiž působeno k tomu, aby oceli bylo využito co nejlépe v celém rozsahu konstrukce.
23. Dovolená namáhání výztuže železobetonových konstrukcí se stanoví pro tlak i tah u kruhové výztuže z obyčejné plávkové oceli bez zaručené meze průtažnosti
| při zatížení hlavním | 1200 kg/cm2, |
| při zatížení hlavním a vedlejším | 1400 kg/cm2. |
Při konstrukcích pro klidné užitelné zatížení do 250 kg/m2 (včetně) smí však napětí této výztuže dostoupiti i při zatížení hlavním 1400 kg/cm2; pro zatížení hlavní a vedlejší se však dovolená namáhání této výztuže 1400 kg/cm2 nezvyšuje.
Pro ostatní druhy výztuží platí dovolená namáhání uvedená v tabulce za předpokladu, že se užije betonu o krychelné pevnosti alespoň 170 kg/cm2.
| Druh výztuže | Zaručená mez průtažnosti | Dovolená namáhání | |
|---|---|---|---|
| při zatížení hlavním | při zatížení hlavním a vedlejším | ||
| Kruhová výztuž z oceli C 37 | 2300 kg/cm2 | 1380 kg/cm2 | 1610 kg/cm2 |
| výztuž Isteg | 3600 kg/cm2 | 1800 kg/cm2 | 2100 kg/cm2 |
| výztuž Toros | 4000 kg/cm2 | 1980 kg/cm2 | 2310 kg/cm2 |
| výztuž Roxor | 3800 kg/cm2 | 1980 kg/cm2 | 2310 kg/cm2 |
S výztuží Isteg v tlaku nesmí být počítáno.
24. Při užití výztuže Roxor, Toros nebo Isteg se stanoví dovolená namáhání betonu v tlaku za ohybu a mimostředného tlaku takto:
| dovolená namáhání betonu v kg/cm2 | při zatížení | druh betonu | ||
|---|---|---|---|---|
| e | f | g | ||
| v tlaku za ohybu a | hlavním | 55 | 70 | 85 |
| mimostředného tlaku | hlavním a vedlejším | 65 | 82 | 100 |
Podle okolností možno dovolené namáhání stanovené v této tabulce zvětšit podle čl. 35 normy ČSN 1090-1931 ještě o 10 kg/cm2, a to i tehdy, překročí-li tím dovolené namáhání hodnotu 90 kg/cm2.
25. V částech konstrukcí namáhaných dostředným nebo mimostředným tlakem nebo ohybem lze tlakovou výztuž Roxor nebo Toros klásti rovnocennou kruhové výztuži z obyčejné plávkové oceli bez zaručené meze průtažnosti, při čemž se však do výpočtu zavede průřezová plocha výztuže zvětšená o 65 %.
26. Užije-li se kruhové výztuže se zaručenou mezí průtažnosti, nesmí být v téže nosné konstrukci užito výztuže bez zaručené meze průtažnosti.
27. Vzhledem k připravenému novému vydání betonářských norem se připouští se souhlasem stavebního úřadu již nyní vedle dosud užívané t. zv. klasické theorie též výpočet železobetonových konstrukcí podle nového způsobu, založeného na základě určitého stupně bezpečnosti konstrukce proti porušení.
D. Pokyny pro užívání zvláštních betonářských výztuží.
28. Aby se omezilo nebezpečí vlasových trhlin v tažených částech betonových průřezů, doporučuje se při stavbách vystavených kouřovým vlivům nebo vlivům povětrnosti dát okolo tažených vložek pletivo a zvětšit normou předepsané krytí těchto vložek betonem o 1 cm.
29. Mezery mezi vložkami nesmějí být menší než tloušťka vložek, nejméně však 2 cm; za tloušťku vložek se tu béře u výztuže Isteg průměr jednotlivého nestočeného železa, u výztuže Roxor 0,8 D, kde D značí jmenovitý průměr prutu Roxor, t. j. průměr kružnice opsané průřezu prutu.
30. Tlačená výztuž musí být zachycena třmínky, sponami nebo ovinutím anebo zachycena k příčným prutům ve vzdálenostech nepřekročujících u oceli Roxor 12 násobek jmenovitého průměru vložek, u všech ostatních ocelí pak 15násobek jmenovitého průměru vložky, nevyžaduje-li betonářská norma menší vzdálenosti třmínků (bod 31).
31. Sloupy betonované na místě, které jsou podstatnou částí nosné konstrukce, nesmějí mít menší tloušťku než 25 cm. Sloupy musí se podélně vyztužit nejméně 4 pruty jmenovitého průměru alespoň 14 mm. Podélnou výztuž je vždy třeba svázat příčně třmínky, které nesmějí být od sebe vzdáleny více než 25 cm.
32. Kotevní délky a délky přesahu. Pruty tažené kruhové výztuže musí mít na konci háky. U výztuží Roxor, Toros a Isteg není třeba zřizovat háky, je-li kotevní délka nebo délka přesahu u oceli
| Roxor | Toros | Isteg |
|---|---|---|
| 30 D | 50 d | 50 d |
33. Zřídí-li se u těchto výztuží polokruhové háky, musí rovná část kotevní délky nebo délka přesahu činit u oceli
| Roxor | Toros | Isteg | |
|---|---|---|---|
| alespoň | 20 D | 30 d | 30 d |
U ocelových (neobetonovaných) tahových prutů (na př. táhel z oceli Isteg a Toros, jež jsou jen po koncích kotveny do betonu), nelze upustit od koncových háků.
34. Pruty z oceli Roxor je dovoleno ohýbati za studena až do průměru 28 mm. Pruty o průměru 30 mm a více se mohou ohýbat jen za tepla, při čemž nutno ohřáti dostatečně dlouhý kus výztuže (rovný asi dvojnásobné délce oblouku) na stejnoměrnou teplotu 800—900° C, t. j. na červený žár (ve stínu). Za tepla ohnutá výztuž se pak musí nechat na vzduchu pozvolna vychladnouti. V teplém stavu nesmí být kladena na mokrou půdu, do vody nebo do sněhu a musí být chráněna před deštěm nebo sněhem.
35. Pruty Toros nebo Isteg je dovoleno ohýbati jen za studena.
36. Ocel Roxor lze stykovati též svařováním, jež má však prováděti jedině výrobce této oceli, který ručí za její jakost, a to svými svářeči a jen elektrodami k tomu úředně vyzkoušenými. Při zaměstnání jiných svářečů nebo užití jiného druhu elektrod musí být provedeny dříve nové zkoušky.
37. Při svařování za chladného počasí nebo v zimě se doporučuje konce obou prutů, jež mají býti svařeny, ohřáti na délku asi 50 cm od místa budoucího svaru. Při chladnutí svařených prutů je třeba dbáti stejných opatrností, jako při ohýbání za tepla.
Po zkosení konců obou prutů, jež mají býti svařeny, je třeba oba pruty zajistit v jejich vzájemné poloze upnutím do zvláštního upínacího zařízení. Aby se pruty při svařování následkem většího smršťování na povrchu V-svaru nezkřivily, doporučuje se dát oběma prutům před svářením, při jejich zapnutí do svěráků, mírné převýšení.
38. Vyhovují-li svary prutů plně přejímacím zkouškám, lze do statického výpočtu zavésti svařené pruty i ve styku plným průřezem.
V témže průřezu konstrukce smí se stykovati svařováním zpravidla jen jeden prut nebo, je-li výztužných prutů více než 5, nejvýše 1/5 prutů tohoto průřezu. Vzdálenost jednotlivých svařených styků musí být alespoň 30 D.
39. Svařování oceli Toros a Isteg není přípustné.
40. Jakost materiálu dlužno prokázati v každém jednotlivém případě buď přejímacími zkouškami nebo hutním osvědčením.