D. Pokyny pro užívání zvláštních betonářských výztuží.

28. Aby se omezilo nebezpečí vlasových trhlin v tažených částech betonových průřezů, doporučuje se při stavbách vystavených kouřovým vlivům nebo vlivům povětrnosti dát okolo tažených vložek pletivo a zvětšit normou předepsané krytí těchto vložek betonem o 1 cm.

29. Mezery mezi vložkami nesmějí být menší než tloušťka vložek, nejméně však 2 cm; za tloušťku vložek se tu béře u výztuže Isteg průměr jednotlivého nestočeného železa, u výztuže Roxor 0,8 D, kde D značí jmenovitý průměr prutu Roxor, t. j. průměr kružnice opsané průřezu prutu.

30. Tlačená výztuž musí být zachycena třmínky, sponami nebo ovinutím anebo zachycena k příčným prutům ve vzdálenostech nepřekročujících u oceli Roxor 12 násobek jmenovitého průměru vložek, u všech ostatních ocelí pak 15násobek jmenovitého průměru vložky, nevyžaduje-li betonářská norma menší vzdálenosti třmínků (bod 31).

31. Sloupy betonované na místě, které jsou podstatnou částí nosné konstrukce, nesmějí mít menší tloušťku než 25 cm. Sloupy musí se podélně vyztužit nejméně 4 pruty jmenovitého průměru alespoň 14 mm. Podélnou výztuž je vždy třeba svázat příčně třmínky, které nesmějí být od sebe vzdáleny více než 25 cm.

32. Kotevní délky a délky přesahu. Pruty tažené kruhové výztuže musí mít na konci háky. U výztuží Roxor, Toros a Isteg není třeba zřizovat háky, je-li kotevní délka nebo délka přesahu u oceli

Roxor	Toros	Isteg
30 D	50 d	50 d

33. Zřídí-li se u těchto výztuží polokruhové háky, musí rovná část kotevní délky nebo délka přesahu činit u oceli

	Roxor	Toros	Isteg
alespoň	20 D	30 d	30 d

U ocelových (neobetonovaných) tahových prutů (na př. táhel z oceli Isteg a Toros, jež jsou jen po koncích kotveny do betonu), nelze upustit od koncových háků.

34. Pruty z oceli Roxor je dovoleno ohýbati za studena až do průměru 28 mm. Pruty o průměru 30 mm a více se mohou ohýbat jen za tepla, při čemž nutno ohřáti dostatečně dlouhý kus výztuže (rovný asi dvojnásobné délce oblouku) na stejnoměrnou teplotu 800—900° C, t. j. na červený žár (ve stínu). Za tepla ohnutá výztuž se pak musí nechat na vzduchu pozvolna vychladnouti. V teplém stavu nesmí být kladena na mokrou půdu, do vody nebo do sněhu a musí být chráněna před deštěm nebo sněhem.

35. Pruty Toros nebo Isteg je dovoleno ohýbati jen za studena.

36. Ocel Roxor lze stykovati též svařováním, jež má však prováděti jedině výrobce této oceli, který ručí za její jakost, a to svými svářeči a jen elektrodami k tomu úředně vyzkoušenými. Při zaměstnání jiných svářečů nebo užití jiného druhu elektrod musí být provedeny dříve nové zkoušky.

37. Při svařování za chladného počasí nebo v zimě se doporučuje konce obou prutů, jež mají býti svařeny, ohřáti na délku asi 50 cm od místa budoucího svaru. Při chladnutí svařených prutů je třeba dbáti stejných opatrností, jako při ohýbání za tepla.
Po zkosení konců obou prutů, jež mají býti svařeny, je třeba oba pruty zajistit v jejich vzájemné poloze upnutím do zvláštního upínacího zařízení. Aby se pruty při svařování následkem většího smršťování na povrchu V-svaru nezkřivily, doporučuje se dát oběma prutům před svářením, při jejich zapnutí do svěráků, mírné převýšení.

38. Vyhovují-li svary prutů plně přejímacím zkouškám, lze do statického výpočtu zavésti svařené pruty i ve styku plným průřezem.
V témže průřezu konstrukce smí se stykovati svařováním zpravidla jen jeden prut nebo, je-li výztužných prutů více než 5, nejvýše ¹/₅ prutů tohoto průřezu. Vzdálenost jednotlivých svařených styků musí být alespoň 30 D.

39. Svařování oceli Toros a Isteg není přípustné.

40. Jakost materiálu dlužno prokázati v každém jednotlivém případě buď přejímacími zkouškami nebo hutním osvědčením.