(1) Ministr sociální péče může uznati za příplatkové ústavy zaopatřovací zařízení (pensijní fondy, pokladny atd.), která poskytují nároky na dávky obdobné dávkám podle předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění, jsou-li nároky ty zabezpečeny podle zásad pojistně matematických.

(2) Příplatkový ústav je právnickou osobou.

(3) Okruh členstva příplatkového ústavu, jakož i práva a povinnosti jeho členů a důchodců, po případě jejich pozůstalých, určují stanovy, jež vyžadují ke své platnosti schválení ministerstva sociální péče; jeho schválení podléhají i změny těchto stanov.

(4) Vzniklo-li jmění zaopatřovacího zařízení alespoň částečně příspěvky zaměstnavatelovými nebo ukládají-li se mu stanovami závazky, jest žádost o uznání za příplatkový ústav doložiti souhlasem zaměstnavatelovým. Souhlas zaměstnavatelův se však nevyžaduje, jde-li o zřízení příplatkového ústavu, na který se převádí část pojistné podstaty náhradního ústavu nebo nositele pensijního pojištění zaměstnanců soukromých drah. Předchozí ustanovení platí i pro změnu stanov; jde-li však o příplatkový ústav pro zaměstnance několika zaměstnavatelů, stačí souhlas odborných svazů, v nichž jsou zaměstnavatelé povinně sdruženi.

(5) Pro zaměstnance každého podniku, který v důsledku znárodnění převzal souborně zaměstnance, kteří byli dříve pojištěni u několika zrušených náhradních ústavů, se zřídí jeden příplatkový ústav, pokud nedojde ke zřízení společného příplatkového ústavu pro zaměstnance několika podniků. Pro zaměstnance soukromých drah se zřídí jeden společný příplatkový ústav.

(6) Ustanovení stanov schválených ministerstvem sociální péče, jakož i veškerá usnesení, opatření a rozhodnutí (výměry) příplatkového ústavu učiněná v rámci stanov jsou závazná pro členy a důchodce ústavu a pro jejich pozůstalé.