b) O zaopatřovacích zařízeních.

(1) Zaopatřovací zařízení, která mají za účel podporovati zaměstnance v případě nemoci, invalidity nebo stáří nebo jejich vdovy a sirotky, mohou býti uznána ministerstvem sociální péče za pensijní (podpůrné) fondy, pokud poskytují zaměstnancům nároky na dávky (podpory), i když nejsou plně zabezpečeny podle zásad pojistně-matematických. Členy pensijního (podpůrného) fondu musí býti všichni zaměstnanci podniku povinní pojištěním pro případ invalidity a stáří.

(2) Ustanovení § 13, odst. 2 a 3, odst. 4, věty prvé, §§ 20, 23 a 25 a § 27, odst. 5 platí tu obdobně.

(1) Zaopatřovací zařízení, jejichž zřízení a stanovy byly vzaty před vyhlášením tohoto zákona dozorčím úřadem na vědomost podle § 121 pensijního zákona nebo podle § 258 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících (dále „pojišťovací zákon“), se považují za pensijní (podpůrné) fondy podle ustanovení § 29, pokud vyhovují podmínkám v něm stanoveným.

(2) Změny stanov zaopatřovacích zařízení, která dosud neposkytují členům právní nárok na dávky (podpory), vyžadují napříště schválení ministerstva sociální péče. Ministerstvo sociální péče může naříditi přeměnu takových zařízení na pensijní (podpůrné) fondy podle § 29. Za tím účelem může ministerstvo sociální péče jmenovati i nové správní orgány zaopatřovacího zařízení, přihlížejíc k návrhům jednotné odborové organisace.