(1) Výrobní (jednicové) mzdy jsou mzdové náklady, jejichž výše připadající na výkon se dá přímo zjistit.
(2) Výrobní doba smí být počítána jen časem, který je odůvodněn normální pracovní výkonností.
(3) Jako hodinové výrobní mzdy smějí být započteny jen mzdy skutečně vyplacené, nejvýše však mzdy odpovídající hodinovým sazbám podle mzdových předpisů. Zvláštní, výkonnostní a montážní příplatky smějí být počítány jen potud, pokud jsou přípustné.
(4) Při výkonech prováděných v úkolu smí být v kalkulaci započtena pouze mzda skutečně vyplacená, nepřesahující časovou mzdu přípustnou podle mzdových předpisů o více než 30%.
(5) Mistr smí za svou řemeslnou práci na výkonu počítat nejvyšší přípustnou mzdu dělníka v příslušné mzdové oblasti s přirážkou nejvýše 20%. Za práce na výkonu v tomto smyslu nelze považovat všeobecné vedení podniku a dozor při práci, kterážto činnost je uhrazena v přirážkách na režii.
(6) Mzdu učně pracujícího na výkonu je dovoleno započíst ve výrobních mzdách takto:
| v 1. | učebním roce nejvýše | 25% |
| v 2. | učebním roce nejvýše | 60% |
| po 2. | učebním roce nejvýše | 75% |
hodinové sazby odborného dělníka v 1. roce po vyučení v příslušné mzdové oblasti.
(7) Z kontrolních důvodů je nutno pro každého zaměstnance i mistra vésti pracovní záznam. Zápisy v tomto záznamu je nutno konati denně a musí z nich být zjistitelna pracovní doba vynaložená na každý výkon.