ČÁST I
Obecné zásady
§ 1
Čl. 1
§ 1
§ 1
Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci podléhají příslušným zákonným předpisům o sociální bezpečnosti, uvedeným v článku 2 této úmluvy a platným v Československu nebo ve Francii a požívají jejich výhod za stejných podmínek jako státní příslušníci každého z těchto států.
§ 2
§ 2
Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, kteří opouštějí jeden z obou smluvních států, kde podléhali povinnému pojištění, aby přesídlili do státu druhého a nesplňují v tomto druhém státě podmínky stanovené pro pojistnou povinnost, mohou dobrovolně pokračovati v pojištění za stejných podmínek a ve stejné lhůtě, jako pojištěnci, jejichž pojistná povinnost v tomto státě zanikla.
§ 2
Čl. 2
1. v Československu:
a) zákonodárství o národním pojištění;
b) zákonodárství o rodinných přídavcích.
2. ve Francii:
a) všeobecné zákonodárství o organisaci sociální bezpečnosti;
b) všeobecné zákonodárství o sociálním pojištění osob v nezemědělských povoláních, upravující pojištění nemocenské, invalidní, starobní, pozůstalých a pro případ mateřství;
c) zákonodárství o sociálním pojištění zaměstnanců a osob jim na roveň postavených v povoláních zemědělských, zahrnující táž risika a náklady;
d) zákonodárství o rodinných přídavcích;
e) zákonodárství o úrazové zábraně a o odškodnění pracovních úrazů a nemocí z povolání;
f) zvláštní soustavy sociální bezpečnosti, pokud se týkají risik nebo dávek, krytých zákonodárstvími, uvedenými v předešlých odstavcích, a zejména soustava sociální bezpečnosti pro zaměstnance v dolech.
§ 2
§ 2
Tato úmluva se bude vztahovati také na všechny zákonodárné nebo nařizovací akty, které změnily či doplnily, nebo které pozmění či doplní zákonné předpisy vyjmenované v § 1 tohoto článku.
Bude se však vztahovati:
a) na akty zákonodárné nebo nařizovací, týkající se nového odvětví sociální bezpečnosti jen tehdy, dojde-li mezi smluvními státy za tím účelem k ujednání;
b) na akty zákonodárné nebo nařizovací, které rozšíří platné soustavy na nové skupiny poživatelů jen tehdy, nebude-li v tom směru námitek vlády účastněného státu, notifikovaných vládě druhého státu ve lhůtě tří měsíců od úředního vyhlášení těchto aktů.
§ 3
Čl. 3
§ 1
§ 1
Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, zaměstnaní v jednom ze smluvních států, podléhají zákonodárstvím, platným v místě jejich zaměstnání. Nevykonávají-li zaměstnání, podléhají zákonodárství platnému v místě jejich bydliště.
a) zaměstnanci nebo osoby jim na roveň postavené, zaměstnávaní v jiném smluvním státě než ve státě svého bydliště podnikem, který má ve státě tohoto bydliště závod, podle něhož se normálně řídí místní příslušnost k pojištění, zůstávají podrobeni platným zákonodárstvím ve státě svého stálého pracovního místa, pokud jejich zaměstnání na území druhého státu nepřekročí dobu šesti měsíců; jestliže by toto zaměstnání, prodlužujíc se z nepředvídaných důvodů přes dobu původně předpokládanou, trvalo déle než šest měsíců, bude lze výjimečně používati zákonodárství, platného ve státě stálého pracovního místa, projeví-li s tím souhlas vláda státu příležitostného pracovního místa;
b) zaměstnanci nebo osoby jim na roveň postavené ve veřejných nebo soukromých dopravních podnicích jednoho ze smluvních států, zaměstnávaní ve druhém smluvním státě buď přechodně nebo jako ambulantní personál, podléhají výhradně ustanovením platným ve státě, v němž podnik má své sídlo;
c) zaměstnanci nebo osoby jim na roveň postavené v úřední správní službě, vyslaní z jednoho smluvního státu do druhého, podléhají ustanovením platným ve státě, z něhož jsou vysláni.
§ 3
§ 3
Nejvyšší správní úřady smluvních států mohou vzájemnou dohodou stanoviti výjimky z ustanovení paragrafu 1 tohoto článku. Rovněž se mohou dohodnouti na tom, že ustanovení o výjimkách, které má na mysli paragraf 2, nebude použito v některých zvláštních případech.
§ 4
Čl. 4
Ustanovení paragrafu 1, článku 3 platí pro zaměstnance nebo osoby jim na roveň postavené, ať jsou kterékoliv státní příslušnosti, zaměstnané v diplomatických nebo konsulárních službách československých nebo francouzských, nebo které jsou v osobních službách úředníků těchto zastupitelských míst.
Avšak:
1. z použití tohoto článku jsou vyňati diplomatičtí a konsulární úředníci z povolání, počítajíc v to i úředníky kancelářské;
2. zaměstnanci nebo osoby jim na roveň postavené, kteří mají státní příslušnost státu zastoupeného diplomatickým nebo konsulárním místem a nejsou definitivně ustanoveni ve státě, v němž jsou zaměstnáni, mohou voliti mezi použitím zákonodárství státu, v němž pracují, a mezi použitím zákonodárství státu, jehož jsou příslušníky.