§ 3
Čl. 3
§ 1
§ 1
Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, zaměstnaní v jednom ze smluvních států, podléhají zákonodárstvím, platným v místě jejich zaměstnání. Nevykonávají-li zaměstnání, podléhají zákonodárství platnému v místě jejich bydliště.
a) zaměstnanci nebo osoby jim na roveň postavené, zaměstnávaní v jiném smluvním státě než ve státě svého bydliště podnikem, který má ve státě tohoto bydliště závod, podle něhož se normálně řídí místní příslušnost k pojištění, zůstávají podrobeni platným zákonodárstvím ve státě svého stálého pracovního místa, pokud jejich zaměstnání na území druhého státu nepřekročí dobu šesti měsíců; jestliže by toto zaměstnání, prodlužujíc se z nepředvídaných důvodů přes dobu původně předpokládanou, trvalo déle než šest měsíců, bude lze výjimečně používati zákonodárství, platného ve státě stálého pracovního místa, projeví-li s tím souhlas vláda státu příležitostného pracovního místa;
b) zaměstnanci nebo osoby jim na roveň postavené ve veřejných nebo soukromých dopravních podnicích jednoho ze smluvních států, zaměstnávaní ve druhém smluvním státě buď přechodně nebo jako ambulantní personál, podléhají výhradně ustanovením platným ve státě, v němž podnik má své sídlo;
c) zaměstnanci nebo osoby jim na roveň postavené v úřední správní službě, vyslaní z jednoho smluvního státu do druhého, podléhají ustanovením platným ve státě, z něhož jsou vysláni.
§ 3
§ 3
Nejvyšší správní úřady smluvních států mohou vzájemnou dohodou stanoviti výjimky z ustanovení paragrafu 1 tohoto článku. Rovněž se mohou dohodnouti na tom, že ustanovení o výjimkách, které má na mysli paragraf 2, nebude použito v některých zvláštních případech.