§ 9

Čl. 9

§ 1

§ 1

U československých nebo francouzských státních příslušníků, kteří byli pojištěni postupně nebo střídavě v obou smluvních státech v jedné či více soustavách invalidního pojištění, sčítají se doby pojištění získané v těchto soustavách nebo doby uznané v těchto soustavách za rovnocenné dobám pojištění - za podmínky, že se tyto doby nekryjí - a to jak pro nárok na dávky peněžité nebo věcné, tak i pro zachování nebo opětné nabytí tohoto nároku.

§ 2

§ 2

Peněžité dávky invalidního pojištění se vyměřují podle předpisů zákonodárství, které platilo pro pojištěnce v den prvního lékařského zjištění nemoci nebo úrazu, a poskytuje je nositel příslušný podle tohoto zákonodárství.

§ 3

§ 3

Jestliže však na začátku kalendářního čtvrtletí, v němž nemoc nastala, nebyl invalida - dříve pojištěný v soustavě invalidního pojištění druhého státu - podroben alespoň jeden rok zákonodárství státu, v němž byla nemoc zjištěna, obdrží od příslušného nositele druhého státu peněžité dávky podle zákonodárství tohoto státu. Toto ustanovení neplatí, je-li invalidita následkem úrazu.

§ 10

Čl. 10

Jestliže po zastavení nebo odnětí invalidního důchodu nabude pojištěnec nárok znovu, bude nové dávky poskytovati nositel, který poskytoval důchod původně přiznaný - jestliže lze invaliditu přičítati nemoci nebo úrazu, který byl důvodem pro přiznání tohoto důchodu.

§ 11

Čl. 11

Invalidní důchod se přemění - pokud je toho třeba - ve starobní důchod ve chvíli, kdy budou splněny podmínky, předepsané zákonodárstvím jednoho z obou států, podílejících se na úhradě starobního důchodu. V tomto případě se použije ustanovení oddílu 3.

§ 12

Čl. 12

Nejvyšší správní úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob lékařské a administrativní kontroly invalidů.