(2) Podle původu mají vlákniny tyto všeobecné rozpoznávací znaky: Všechny látky rostlinné, jsou-li zapáleny (pokud tomu nebrání jejich apretura), shoří živým plamenem, zanechávajíce jen málo popela, a zapáchají jako spálený papír. Všechny živočišné látky vytvoří uhlíkaté uzly nebo kuličky a zapáchají jako spálené vlasy nebo peří; u hedvábí zatíženého silně barvivy zbývá však obyčejně toliko narudlý popel ve tvaru vlákna. Vaří-li se látky živočišné ve zředěném louhu draselném, rozrušují se, kdežto rostlinná vlákna zůstávají neporušena; amoniakálním roztokem hydroxydu mědnatého se rozrušují rostlinná vlákna, živočišná však (vyjma hedvábí) se neporušují. Ve 4—5 procentní kyselině sírové látky rostlinné se rozpouštějí, vlna se však nemění.