2. (1) Smísí-li se kaučuk se sírou a pak se zahřeje, vzniká vulkanisovaný kaučuk s různými vlastnostmi podle množství přidané síry a stupně zahřátí.

(2) Přidá-li se do kaučuku málo síry a zahřívá-li se hmota jen krátkou dobu, získá se vulkanisovaný, měkký kaučuk, zvaný též vulkanit, t. j. hmota šedé barvy a veliké pružnosti, neměnící se valně ani při změnách teploty; vulkanisovaný kaučuk čerstvě rozříznut k sobě nepřilne a rozpouští se velice těžko v sirouhlíku a pod.

(3) Kaučuk se slučuje chemicky se sírou z počátku v malé míře, největší část síry zůstává smíšena pouze mechanicky. Leží-li tato směs déle, působí síra tak, že kaučuk zkřehne, ztvrdne a snadno se drobí. Odejme-li se vulkanisovanému kaučuku vařením v sodném louhu tato přebytečná nevázaná síra, ztratí kaučuk šedou barvu a získá se výrobek velice podobný surovému kaučuku, který však má veškeré vlastnosti kaučuku vulkanisovaného, t. zv. odsířený kaučuk.

(4) Smísíme-li kaučuk s větším množstvím síry a udržujeme-li jej po delší dobu při vyšší teplotě, obdržíme výrobek barvy černé, málo pružný a velmi tvrdý, který se třením snadno stává elektrickým; podobá se mnohými vlastnostmi rohovině a nazývá se tvrdá guma, též cornit, ebonit, keratit. Tvrdé gumě třeba na roveň postavit směsi různých pryskyřic s kaučukem, jako resinit, plastit a pod.

(5) Vulkanisace může se dít též bez zahřátí, ponoří-li se tvářený kaučuk do chloridu sirného atd.