3. (1) Elektrické motory mění energii elektrickou v mechanickou. Dělí se na elektrické motory na proud stejnosměrný a na elektrické motory na proud střídavý. Elektrické motory na proud stejnosměrný se ve stavbě nijak neliší od dynam.

(2) Elektrické motory na proud střídavý jsou synchronní, asynchronní a komutátorové. Synchronní motory se ve stavbě nijak neliší od synchronních alternátorů.

(3) Asynchronní motory jednofázové nebo trojfázové jsou nejběžnější elektrické motory na pohon pracovních strojů, jako strojů obráběcích, čerpadel, kompresorů, drtičů a pod. Asynchronní motory dělíme na motory s kotvou na krátko a motory s kotvou kroužkovou. Základním znakem motorů asynchronních a komutátorových je to, že statorové i rotorové těleso je složeno z dynamových plechů s drážkami pro vinutí. U motorů s kotvou kroužkovou je vinutí rotoru vyvedeno ke třem sběracím kroužkům upevněným isolovaně na hřídeli. Na tyto kroužky se připojuje spouštěč. Je-li vinutí rotoru nahrazeno neisolovanými vodiči, na př. tyčemi měděnými nebo hliníkovými, vzniká motor s kotvou na krátko. Tento motor nemá kroužky, a tedy ani spouštěč.

(4) Motory komutátorové mají stator jako motory synchronní (složené z plechů) a rotor jako u strojů stejnosměrných, t. j. s komutátorem. Význačnou vlastností jejich je možnost hospodárné regulace otáček v širokých mezích posouváním kartáčů po obvodě komutátoru. Proto se jich užívá v textilních továrnách, papírnách, u odstředivek cukrovarnických a pod., třebaže jsou nákladné.

(5) Elektrické lokomotivy se projednávají podle své váhy kusové podle saz. čís. 539.

(6) Elektrické motory k pohonu automobilů, dovážené samostatně, patří do saz. čís. 539.