Rozvod.
§ 32
V rozhodnutí, jímž se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, je nutno upravit i práva a povinnosti rodičů stran dítěte a jeho majetku pro dobu po rozvodu.
§ 33
Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do patnácti dnů po rozvodu oznámit orgánu pověřenému vést matriky, že opět přijímá své příjmení dřívější.
(1) Nastal-li z důležitých důvodů mezi manžely hluboký a trvalý rozvrat, může manžel žádat, aby soud manželství zrušil rozvodem.
(2) Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvodem zrušeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem dětí.
(3) Manželství nelze zrušit rozvodem, žádá-li o něj manžel, který rozvrat výlučně zavinil, ledaže druhý manžel projeví s rozvodem souhlas.
(4) Avšak i bez tohoto souhlasu může soud, maje na zřeteli zájem společnosti, zrušit manželství rozvodem ve výjimečných případech, jestliže manželé po dlouhou dobu spolu nežijí.
(1) V rozhodnutí, jímž se manželství rozvádí, buď také vysloveno, zdali manželé - nebo který z nich - jsou rozvodem vinni.
(2) Od výroku o vině buď upuštěno, požádají-li o to oba manželé.
(1) Pokud rozvedený manžel, který není rozvodem vinen, není sám s to uspokojit své osobní potřeby, může žádat na druhém manželu, třebas také nevinném, aby mu na jejich uspokojení poskytoval úhradu podle svých výdělečných a majetkových možností.
(2) Jsou-li rozvodem vinni manželé oba, může soud uvedenou úhradu přiznat i manželu vinnému.
(3) Právo žádat úhradu osobních potřeb zaniká smrtí manžela povinného úhradou, ledaže bylo jím už dříve uznáno anebo přiznáno soudem. Manžel, který má na úhradu právo, ztrácí je, jakmile uzavře nové manželství.