Vyživovací povinnost.
§ 71
Je-li více osob povinných, které jsou příbuzné v témže stupni, jsou všechny spoludlužníky rukou společnou a nerozdílnou, ale v jejich vzájemném poměru nese každý takový podíl, jaký odpovídá poměru jeho výdělečných a majetkových možností k výdělečným a majetkovým možnostem ostatních.
§ 72
Nárok na úhradu nákladů na osobní potřeby přísluší oprávněným osobám, jen pokud jsou v nouzi. To však neplatí o nároku nezletilých dětí proti rodičům.
§ 73
Rozsah vyživovací povinnosti určují jednak odůvodněné potřeby osoby oprávněné, jednak výdělečné a majetkové možnosti osoby povinné.
§ 75
Jestliže ten, kdo již byl zavázán plnit vyživovací povinnost, se v posledních třech letech před tím, než oprávněná osoba žádala o určení tohoto závazku, zřekne právním jednáním nebo opominutím majetkových práv nebo výhod, nebo jestliže se vzdá bez důležitého důvodu dosavadního zaměstnání nebo je zamění za méně výnosné, přihlédne soud při určení výše jeho závazku k jeho výdělečným a majetkovým možnostem v době před tím, než tak učinil.
§ 77
K zajištění úhrady těchto nákladů, jakož i k zajištění výživy dítěte po dobu tří měsíců může soud na návrh těhotné ženy prozatímním opatřením uložit tomu, jehož otcovství je pravděpodobné, aby potřebnou částku poskytl předem. Kdy a jak tuto částku poskytnout, určí soud.
(1) Z poměru příbuzenství plyne příbuzným v pokolení přímém vzájemná povinnost poskytovat si úhradu na osobní potřeby (vyživovací povinnost).
(2) Není-li potomků, přechází povinnost vyživovací na předky. Je-li několik potomků nebo předků, mají vyživovací povinnost příbuzní v stupni bližším před příbuznými v stupni vzdálenějším.
(1) Koná-li osoba povinná u někoho jiného anebo pro někoho jiného práce, ať trvale nebo občas, platí pro určení rozsahu její vyživovací povinnosti a pro vymáhání závazku ji plnit, že má průměrnou odměnu za práce stejného druhu.
(2) Jsou-li práce konány u osoby blízké nebo pro ni, nemůže tato osoba namítat, že vyplatila odměnu napřed, ani si nemůže započítat vzájemnou pohledávku za osobou povinnou.
(1) Otec dítěte, za kterého matka dítěte není provdána, je povinen matce přispět, jak slušnost žádá, na úhradu nákladů na těhotenství a slehnutí, jakož i na úhradu jejích osobních potřeb po dobu tří měsíců. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud vyživovací povinnost otcovu rozšířit i nad tuto dobu.
(2) Vzniknou-li matce bez její viny těhotenstvím anebo slehnutím nezbytně jiné výdaje nebo mimořádné majetkové újmy, může soud uložit otci dítěte, aby přispěl i na jejich úhradu.
(3) Právo žádat úhradu nákladů podle předchozích odstavců se promlčí ve třech letech ode dne slehnutí.