(1) Vznikne-li zasilatelům při meziměstském stěhování podle mzdových předpisů povinnost vyplatit personálu provádějícímu stěhování požitky za nepřítomnost, t. j. stravné a cestovné, po případě nocležné, odlučné nebo náhradu za přechodné ubytování, smějí být tyto skutečně vyplacené, mzdovým předpisům odpovídající požitky za nepřítomnost vyúčtovány zákazníkům. Zasilatel je povinen prokázat v případě potřeby příslušnými doklady a záznamy, že požitky za nepřítomnost byly personálu skutečně vyplaceny a že jejich výplata nebyla v rozporu se mzdovými předpisy.

(2) Provádí-li se během jednoho dne meziměstské stěhování pro několik zákazníků a vznikne-li podle mzdových předpisů povinnost vyplatiti personálu provádějícímu stěhování požitky za nepřítomnost, smí být účtována jednotlivým zákazníkům pouze poměrná část požitků za nepřítomnost podle doby potřebné ke stěhování svršků jednotlivých zákazníků.

(3) Za dobu, po kterou je vozidlo vyřazeno z provozu pro příčinu způsobenou zasilatelem, poruchou, zásahem vyšší moci a pod., nesmějí být požitky za nepřítomnost účtovány, a to ani tehdy, je-li zasilatel podle mzdových předpisů povinen vyplatit tyto požitky svému personálu.