(1) Pro připojovací měření na povrchu platí nejvyšší přípustné odchylky pro podrobnou triangulaci, stanovené v návodech pro vykonávání katastrálních měřických prací zmíněných již také výše v § 12. Připojovací triangulační síť musí býti vyrovnána podle metody nejmenších čtverců.

$\mathrm{M}=\pm \sqrt{{\mathrm{M}}_{\mathrm{I}}^2+{\mathrm{M}}_{\mathrm{II}}^2}=\pm \sqrt{\left[{\mathrm{n}}_{\mathrm{I}}\right]+\left[{\mathrm{n}}_{\mathrm{II}}\right]+{\mathrm{k}}_{\mathrm{I}}+{\mathrm{k}}_{\mathrm{II}}}$
Při určení směrníků strany na základě dvou, na sobě nezávislých měření, smí odchylka obnášeti:
a) pokud se týče určení směrníku stran polygonového pořadu (tahu)
$\mathrm{M}´=\mathrm{}0.5\mathrm{}\sqrt{\left[\mathrm{n}\right]\mathrm{}+\mathrm{k}}$ (v minutách šedesátinného dělení);
[n] = upravený součet měřených polygonových úhlů, při čemž jako 1 počítá se úhel s cílovým zaměřením až do úklonu 20⁰ při záměrné polygonové straně delší 10 m, je-li záměrná strana kratší 10 m, počítá se n = 1.5; při sklonu záměrném od 20⁰ do 50⁰ jest n = 2 a při sklonu přes 50⁰ jest n = 3; k = konstanta, která při přímém polygonovém tahu jest k = 0. při vsunutém neb magneticky usměrněném polygonovém tahu jest k = 10; pro připojovací měření jednou jamou jest do hloubky 400 m k = 50 : s², do hloubky 600 m k = 60 : s², do hloubky 800 m k = 80 : s² a při hloubce přes 800 m k = 130 : s²; s = vzdálenost olovnic udaná v metrech.

l = přímá vzdálenost bodů, na něž se usměrňovači zaměření připojuje, udaná v metrech;
$\mathrm{Mcm}=\pm \sqrt{{\mathrm{M}}_{\mathrm{I}}^2+{\mathrm{M}}_{\mathrm{II}}^2}$
Při určení polohy vrcholu polygonového pořadu (tahu) na základě dvou na sobě nezávislých měření smí odchylka obnášeti:
x = přímá vzdálenost počátečního bodu od bodu určovaného, udaná v metrech.
k = konstanta, která pro přímé tahy polygonové jest k = 0, pro vsunuté neb magneticky usměrněné tahy polygonové jest k = 50; pro připojovací měření jednou jamou až do hloubky 400 m je k =200 : s², do hloubky 600 m je k = 290 : s², do hloubky 800 m je k = 380 : s² a přes 800 m je k = 600 : s²; s = vzdálenost olovnic v metrech;
p = přímá vzdálenost konečného bodu od nejvzdálenějšího vrcholu polygonového tahu, udaná v metrech;
[n] upravený součet měřených úhlů stanovený jako sub a);
[s] = součet délek polygonových stran, udaných v metrech:
$\mathrm{Mcm}=\pm \sqrt{200+\frac{3\left[\mathrm{s}\right]}{100}+4{\left(\frac{\mathrm{l}}{100}\right)}^2+\left[\mathrm{n}\right]{\left(\frac{\mathrm{p}}{100}\right)}^2+\mathrm{k}{\left(\frac{\mathrm{x}}{100}\right)}^2}$
b) pokud se týče určení polohy bodu:

(2) Pro hlavní usměrňovači polygonový pořad (tah) theodolitový (viz § 13) platí tyto nejvyšší přípustné odchylky:

(3) Při ostatních přesných polygonových pořadech (tazích) teodolitových (§ 14, odst. 1), platí nejvyšší přípustné odchylky stanovené v odst. 1 a 2 zvýšené o 50%.

S = horizontální délka nivelačního tahu v metrech;
aa) při úklonu do 5⁰
$\mathrm{Mmm}\pm 2\sqrt{10+\frac{\mathrm{S}}{4}+{\left(\frac{\mathrm{S}}{100}\right)}^2}$

bb) při úklonu od 5⁰ do 20⁰
$\mathrm{Mmm}=\pm 2\sqrt{10+\frac{2}{3}\mathrm{l}+{\left(\frac{\mathrm{l}}{50}\right)}^2}$
l = plochá délka nivelačního tahu v metrech;

cc) při větším úklonu zvyšuje se odchylka stanovená sub bb) při každých dalších 10⁰ úklonů o 10%;

(4) Nejvyšší přípustné odchylky při měřeních výškových rozdílů:

s = horizontální délka nivelačního tahu v km;
$\mathrm{Mmm}=\pm \sqrt{25+200\mathrm{s}}$
a) při nivelaci na povrchu

$\mathrm{Mmm}=\pm 4\sqrt{20+\frac{2}{15}\mathrm{h}}$
b) při hloubkovém měření jámy
h = hloubka jámy v metrech;

c) při měření výškových rozdílů v dolu:

d) při důležitých měřeních budiž provedeno vždy ještě nejméně jedno měření kontrolní.