Odvodní povinnost.

(1) Odvodní povinnost záleží v povinnosti podrobit se úřednímu řízení, jehož účelem je rozhodnout o povinnosti k vojenské činné službě. Vzniká buď ze zákona jako odvodní povinnost (§ 11) nebo mimořádná (§ 12) nebo projevem vůle jako odvodní povinnost dobrovolná (§ 13).

(2) Odvodní povinnost obsahuje povinnost dostavit se k zápisu a odvodu (§ 15), popřípadě k přezkoušení (§ 18), a podrobit se předepsanému řízení, počítajíc v to potřebné lékařské, popřípadě i nemocniční vyšetření, jakož i vyšetření zvláštních osobních schopností a vlastností dotčené osoby (výběrové vyšetření). Osoba, která má odvodní povinnost, nazývá se branec.

(3) Osoby, které svou odvodní povinnost nesplnily, mohou být k odvodu předvedeny.

(4) Povinnosti dostavit se k odvodu jsou zproštěny osoby

b) nevidomé,

a) bez končetiny,

c) hluchoněmé, hluché a němé,

d) zbavené způsobilosti k právním úkonům,

e) stižené vadou, která je činí trvale neschopnými samostatně se pohybovat,

f) postižené nevyléčitelnou a život ohrožující nemocí.

(5) Skutečnosti uvedené v odstavci 4 jsou zjišťovány při zápisu (§ 15). Náčelník okresní vojenské správy brance vyzve, aby pro účely zápisu předložil doklady, na jejichž základě je možno rozhodnout, že osoba uvedená v odstavci 4 se nemusí dostavit k odvodu.

(1) Pravidelná odvodní povinnost vzniká s výhradou ustanovení odstavce 4 mužům 1. lednem roku, v němž dovrší 18 let, nejsou-li již vojáky na podkladě mimořádného nebo dobrovolného odvodu. Pravidelná odvodní povinnost trvá, nejde-li o některý z případů uvedených v odstavci 3 nebo 4 nebo o přezkoušení (§ 18), do konce odvodního řízení, jemuž se osoba této povinnosti podléhající podrobila v roce, v němž dovršila 20 let, nezanikla-li vydáním konečného odvodního rozhodnutí (§ 15 odst. 3) již dříve.

(2) Občané, kteří v době stanovené v odstavci 1 pro trvání pravidelné odvodní povinnosti nesplnili z jakýchkoli důvodů tuto povinnost, podléhají jí až do vydání konečného odvodního rozhodnutí, nejdéle však do 31. prosince roku, v němž dovrší 60 let.

(3) Osoby, které nabyly státní občanství České a Slovenské Federativní Republiky po dni stanoveném v odstavci 1 pro vznik pravidelné odvodní povinnosti, podléhají této povinnosti od doby nabytí tohoto občanství až do doby uvedené v odstavci 3.

(1) Do vojska dobrovolně vstoupí, kdo na sebe dobrovolně vezme služební povinnost, kterou by jinak neměl, bylo-li mu to na jeho žádost povoleno. Kdo chce dobrovolně převzít tuto povinnost, musí s výhradou ustanovení odstavce 2 na sebe vzít také povinnost podrobit se odvodu, které by jinak nepodléhal (dobrovolná odvodní povinnost). Dobrovolná služební povinnost vznikne, jen je-li dotčená osoba uznaná za schopnou k vojenské činné službě. Povolení k dobrovolnému vstupu do vojska může být uděleno občanu počínajíc 1. lednem roku, v němž dovrší 17 let. Nezletilí potřebují k dobrovolnému vstupu do vojska souhlas zákonného zástupce.

(2) Nastanou-li za branné pohotovosti státu mimořádné okolnosti, které znemožňují provedení odvodu, lze dobrovolně vstoupit do vojska i bez odvodu. Osoby, které takto do vojska vstoupily, se pokládají za odvedené dnem nastoupení vojenské činné služby. Podrobnosti stanoví ministerstvo národní obrany služebním předpisem.

(3) O náležitostech a závaznosti žádostí o dobrovolný vstup do vojska platí obecná ustanovení občanského práva o projevu vůle, pokud tento zákon nebo nařízení vydané vládou k jeho provedení nestanoví další podmínky.

a) rodný (křestní) list nebo doklady jej nahrazující,

b) písemné svolení příslušného úřadu nebo orgánu domovského státu žadatele k dobrovolnému vstupu do vojska, neprominulo-li federální ministerstvo obrany předložení tohoto dokladu,

K žádosti se připojují:
(4) Osoby, které nejsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, mohou dobrovolně vstoupit do vojska jen se svolením prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky, vyhovují-li podmínkám stanoveným pro dobrovolný vstup. Žádosti se podávají u federálního ministerstva obrany.

d) doklady o dosaženém vzdělání.

c) prohlášení, kterým se uchazeč zavazuje k vojenské činné službě,

(1) Zápis je úřední řízení, jehož účelem je vzít brance do vojenské evidence, zjistit předběžně jejich způsobilost k vojenské činné službě a učinit opatření k zlepšení zdravotní a jiné způsobilosti branců pro výkon vojenské činné služby.

(2) Odvody jsou pravidelné, mimořádné nebo dobrovolné. Účelem odvodu je rozhodnout o povinnosti branců k vojenské činné službě podle zjištěné tělesné a duševní způsobilosti branců k této službě. Rozhodnutí, že branec je povinen vojenskou činnou službou (odveden), nazývá se odvedením.

(3) Odvody provádějí okresní odvodní komise. Odvodní rozhodnutí činí zástupce vojenské správy. Dobrovolné odvody mohou provádět též vojenské odvodní komise. Proti odvodnímu rozhodnutí, že branec je nebo není odveden (konečné odvodní rozhodnutí) nebo že se má dostavit k odvodu v příštím roce (odvod odročen), se může branec odvolat. Odvolání proti odvodnímu rozhodnutí je možné pouze na základě nových skutečností, které v době odvodního řízení nebyly známé; podání odvolání nemá odkladný účinek. Odvod může být odročen ze zdravotních nebo jiných důvodů na jeden rok, nejvýše však po dobu tří let. Po této době rozhodne komise s konečnou platností o schopnosti nebo neschopnosti brance k vojenské činné službě. Brancům, kterým byl odročen odvod ze zdravotních důvodů, se poskytuje zdravotní péče podle zvláštních předpisů.^2a)

2. dva lékaři, které zajistí příslušný orgán státní zdravotní správy na žádost náčelníka okresní vojenské správy; federální ministerstvo obrany může v dohodě s ministerstvem zdravotnictví České republiky nebo s ministerstvem zdravotnictví Slovenské republiky určit místo jednoho lékaře státní zdravotní správy lékaře vojenské správy.

(4) K provádění pravidelných odvodů se zřizují u okresních vojenských správ okresní odvodní komise ve složení:

a) předseda-náčelník okresní vojenské správy nebo zástupce jím určený,

b) členové

1. zástupce okresního úřadu nebo jemu na roveň postaveného územního orgánu státní správy,

(5) Odvodnímu řízení mohou být přítomni též zástupci orgánů obcí, z nichž jsou branci předvoláváni k odvodu.

(6) Mimo osob uvedených v odstavcích 4 a 5 a brance, který se dostavil k odvodu, smějí být v odvodní místnosti přítomny jen osoby, které k tomu dostanou pověření orgánů nadřízených okresní vojenské správě.

(7) Okresní úřad nebo jemu na roveň postavený územní orgán státní správy zajistí na žádost náčelníka okresní vojenské správy materiální prostředky a potřebný personál k provádění lékařských prohlídek.

(8) Složení vyšší odvodní komise²) určí orgán nadřízený okresním vojenským správám. Jejími členy jsou zástupci územního orgánu vojenské správy a lékaři vojenské správy.

(9) Vyšší odvodní komise

a) řídí a kontroluje činnost okresních odvodních komisí,

b) rozhoduje o odvolání odvedenců proti odvodnímu rozhodnutí,

e) řeší stížnosti na neurčení k náhradní službě a odvolání proti nepovolení odkladu základní (náhradní) služby.

d) přezkoumává konečné odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, je-li důvodná domněnka, že toto rozhodnutí je nesprávné,

c) rozhoduje o stížnostech členů okresních odvodních komisí proti odvodnímu rozhodnutí těchto komisí,

(10) Předseda vyšší odvodní komise vyhlašuje rozhodnutí komise. Proti tomuto rozhodnutí není opravného prostředku.

(1) Pravidelnému odvodu se podrobují osoby podléhající pravidelné odvodní povinnosti.

(2) Pravidelné odvody se konají jako hlavní nebo dodatečné. Hlavní odvody se konají každoročně zpravidla v měsících září a říjnu, nestanoví-li ministerstvo národní obrany jinak. Dodatečné odvody se konají podle potřeby.

(3) Okresní vojenské správy zapisují k pravidelnému odvodu každoročně občany, kteří do 31. prosince běžného roku dovrší 18 let.

(4) Seznamy občanů podle odstavce 3, na něž se vztahuje pravidelná odvodní povinnost, pořizují každoročně k 1. lednu obce pověřené výkonem státní správy, v jejichž obvodu jsou občané přihlášeni k trvalému pobytu. Seznam obsahuje jméno a příjmení, den, měsíc a rok narození, místo narození, rodné číslo, adresu trvalého pobytu a předkládá se příslušné okresní vojenské správě do 15. ledna.

(5) Seznamy občanů podle odstavce 3, na něž se vztahuje pravidelná odvodní povinnost a kteří mají trvalý pobyt v zahraničí, pořizují zastupitelské úřady, v jejichž obvodu občané žijí. Seznam s údaji podle odstavce 4 zasílá se prostřednictvím federálního ministerstva zahraničních věcí federálnímu ministerstvu obrany do 31. ledna každého roku.

(6) O tom, že se mají dostavit k odvodu, uvědomují se občané povolávacím rozkazem, popřípadě veřejnou vyhláškou. Občané podléhající odvodu jsou povinni dostavit se k němu na místo a v době stanovené povolávacím rozkazem nebo ve veřejné vyhlášce a prokázat svou totožnost.

c) zajištění, zadržení, zatčení, vazbu a výkon trestu odnětí svobody,

a) nemoc občana, která je podle lékařského potvrzení překážkou, aby se dostavil,

b) trvalý pobyt v zahraničí,

d) jiné překážky vzniklé nezávisle na něm, které mu brání dostavit se včas; o tom však musí občan předložit potvrzení obecního úřadu, policie nebo jiného příslušného orgánu místa, kde překážka vznikla.

(7) Za vážné příčiny, které nedovolují občanu dostavit se k odvodu, lze považovat jen
Občané, kteří podléhají odvodní povinnosti, jsou povinni neodkladně hlásit okresní vojenské správě místa jejich trvalého pobytu pominutí překážek, které jim bránily dostavit se k odvodu. Odvodu se podrobí dodatečně.

(8) Branci povolaní k odvodu se podrobí lékařské prohlídce, kterou provádějí lékaři-členové okresní odvodní komise. Nemohou-li lékaři zjistit přesně zdravotní stav brance odešlou ho k doplňujícímu odbornému lékařskému vyšetření. U branců, kteří se dlouhodobě léčí, zabezpečí státní zdravotní správa nejpozději do 14 dnů před zahájením odvodního řízení odborné vyšetření tak, aby odvodní komise mohla komplexně posoudit jejich zdravotní stav. Výsledky zdravotního vyšetření s příslušným návrhem odevzdá lékař okresní vojenské správě místa trvalého pobytu brance. Brance, u kterých lékaři zjistí dočasnou neschopnost k vojenské činné službě pro chorobu (vadu), určuje náčelník okresní vojenské správy k léčebné péči. Těmto brancům se poskytuje bezplatná léčebná péče v rozsahu a způsobem, které stanoví ministerstvo zdravotnictví České republiky nebo ministerstvo zdravotnictví Slovenské republiky v dohodě s federálním ministerstvem obrany.

c) o odročení odvodu při dočasné neschopnosti brance pro chorobu (vadu).

b) o trvalé neschopnosti brance k vojenské činné službě, nebo

a) o schopnosti brance k vojenské činné službě, nebo

(9) Podle výsledku lékařské prohlídky vyhlásí předseda komise odvodní rozhodnutí:

(10) Branci jsou po dobu svého trvalého pobytu v zahraničí osvobozeni od povinnosti dostavit se do České a Slovenské Federativní Republiky, aby splnili pravidelnou odvodní povinnost. Odvodu se podrobí po návratu k trvalému pobytu do České a Slovenské Federativní Republiky.

(1) Mimořádným odvodům se podrobují osoby podléhající mimořádné odvodní povinnosti. Není-li možno pro mimořádné okolnosti provést takové odvody způsobem stanoveným tímto zákonem, upraví způsob jejich provedení ministerstvo národní obrany se zřetelem k daným okolnostem. Proti odvodnímu rozhodnutí není opravného prostředku.

(2) O mimořádných odvodech platí obdobně ustanovení o pravidelných odvodech. Nařizují-li se mimořádné odvody, jsou osoby jim podléhající povinny přihlásit se k nim u orgánu obce pověřené výkonem státní správy příslušné podle místa trvalého pobytu.

(3) Dobrovolným odvodům se podrobují osoby, kterým byl povolen dobrovolný vstup do vojska. Dobrovolné odvody se konají podle potřeby. O dobrovolných odvodech platí obdobně ustanovení o pravidelných odvodech.

(1) Je-li odůvodněna domněnka, že konečné odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, je nesprávné, přezkouší je vyšší odvodní komise.

(2) Přezkoušení je přípustné jen do tří let po 31. prosinci roku,v němž došlo k odvodnímu rozhodnutí. Bylo-li však toto rozhodnutí způsobeno činem, který zakládá skutkovou podstatu soudně trestného činu, lze přezkoušení provést kdykoliv.

(3) Přezkoušení nařizují orgány nadřízené okresním vojenským správám,

a) je-li podezření, že odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, bylo vydáno v důsledku jednání, které je trestným činem,

b) vzniknou-li pochybnosti o správnosti odvodního řízení, v němž branec nebyl odveden.

(4) Vede-li se trestní řízení pro podezření, že odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, bylo způsobeno trestným činem, oznámí orgán činný v trestním řízení, který ve věci vydal pravomocné rozhodnutí, výsledek řízení orgánu nadřízenému okresní vojenské správě, v jejímž obvodu byl branec podroben odvodu.

(5) Přezkoušení provádí vyšší odvodní komise. Jejím členem nesmí být osoba, která byla v téže věci členem okresní odvodní komise.

(6) O přezkoušecím řízení platí obdobně ustanovení o odvodním řízení. Je-li třeba odborného lékařského vyšetření, může být branec odeslán i do jiného zdravotnického zařízení.

(7) Proti rozhodnutí vyšší odvodní komise není opravného prostředku.

(1) Branci se při použití veřejných dopravních prostředků hradí prokázané výdaje vynaložené na cestu z místa trvalého nebo přechodného bydliště k zápisu, odvodu, přezkoušení nebo doplňujícímu odbornému vyšetření zdravotního stavu a zpět. Branci se hradí jízdné autobusem nebo jízdné v nejnižší třídě osobního vlaku nebo rychlíku. Jízdné k zápisu, odvodu a přezkoušení hradí obecní úřad místa trvalého pobytu občana; jízdné k doplňujícímu odbornému vyšetření zdravotního stavu hradí vojenská správa. Pokud povolání k úkonu zavinil občan zanedbáním nebo obcházením povinnosti nebo uváděním komise v omyl, jízdné se nehradí.

(2) Osoba, která se nedostavila bez vážného důvodu k přezkoušení, nebo bylo-li přezkoušení nařízeno proto, že rozhodnutí o neschopnosti k vojenské činné službě bylo vydáno v důsledku jednání této osoby, které je trestným činem, je povinna nahradit náklady vynaložené na přezkoušení. Je-li při odeslání některé osoby do vojenské nemocnice nutný doprovod pro její odpor nebo pro podezření z útěku, hradí náklady za doprovod dotčená osoba.

(3) Prostory a místnosti k provádění odvodu, jejich otop a udržování po dobu úředního řízení zajišťuje a vzniklé náklady hradí na žádost okresní vojenské správy okresní úřad nebo jemu na roveň postavený orgán státní správy.

(4) Náklady vzniklé obcím nebo okresním úřadům při plnění úkolů podle tohoto zákona, které nelze pokrýt z jejich rozpočtů, se hradí ze státního rozpočtu federace.