(1) Postupovalo-li se u zaměstnanců v době před 1. dubnem 1950 při provádění národního (veřejnoprávního sociálního) pojištění, pokud jde o dávky nemocenského pojištění nebo pokud jde o pojistné vůbec, jinak než by vyplývalo z předchozích ustanovení, zachovává se tento skutečný stav. To platí i pro provádění zákona o rodinných přídavcích.

(2) Zaměstnanec, jemuž byl před 1. dubnem 1950 přiznán starobní (invalidní) důchod z národního pojištění, může do 30. června 1951 žádati, aby mu byl tento důchod přiznán ve výši a jako odpočivný plat z veřejného pensijního zaopatření, na který by měl nárok podle tohoto nařízení. Částky již vyplacené se zúčtují na důchody přiznané podle ustanovení tohoto nařízení.

(3) Ustanovení odstavce 2 platí obdobně o dávkách pro pozůstalé po zaměstnancích.