(1) Starobní (invalidní) důchod náležející zaměstnanci z národního pojištění se zvyšuje o částku, o kterou by odpočivné platy bez výchovného a zvláštního přídavku k výchovnému ze státního (veřejného) pensijního zaopatření, které by mu příslušely při přeložení do výslužby ke dni 31. března 1950, převyšovaly starobní (invalidní) důchod z národního pojištění, vypočtený podle §§ 6, 8 a 9 k témuž dni. Ustanovení § 71 odst. 8 zákona o národním pojištění platí obdobně.

(2) Důchody náležející z národního pojištění pozůstalým po zaměstnancích se zvyšují o polovinu zvýšení podle odstavce 1.

(3) Nárok na zvýšení podle odstavců 1 a 2 přísluší i tehdy, vystoupí-li zaměstnanec ze služeb zaměstnavatele uvedeného v § 1 před nápadem důchodu.

(4) Nárok na zvýšení podle odstavců 1 a 2 nepřísluší, je-li zaměstnanec odsouzen ke ztrátě občanských práv nebo byl-li jeho pracovní poměr zrušen proto, že se dopustil takového jednání, že ho nelze považovat za státně spolehlivého.