Osvobození od soudních poplatků a záloh. Ustanovení zástupce.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.
Náklady soudního smíru, zrušeného nebo zastaveného řízení.
Povinnost nést a nahradit náklady řízení.
NÁKLADY ŘÍZENÍ.

(1) Každý účastník nese sám náklady spojené se svými procesními úkony a náklady úkonů, které v jeho zájmu nařídil soud z úřední povinnosti; náklady spojené s ustanovením a činností opatrovníka nese ten, kdo dal podnět k jeho ustanovení, a není-li tu takového podnětu, ten, v jehož zájmu byl opatrovník ustanoven.

(2) Pokud dále není stanoveno jinak, nesou účastníci tyto náklady bez nároku na jejich náhradu.

(2) Nebyla-li tato záloha včas složena, posoudí soud, zdali má být zamýšlený procesní úkon přesto vykonán či má-li být od něho upuštěno; bude-li procesní úkon vykonán, nese sice stát náklady s ním spojené, ale vymáhá je na účastníku exekucí.

(1) Soud uloží účastníkovi, v jehož zájmu nařídil z úřední povinnosti úkon vyžadující nákladů, anebo účastníkovi, jehož úkon dal k nákladům podnět, aby složil zálohu. Stejně postupuje mimo ústní jednání předseda senátu.

(3) Státu nelze uložit, aby složil zálohu nebo jakoukoli jistotu.

(3) I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat náhradu všech těchto nákladů, měl-li neúspěch jen v poměrně nepatrné části svého nároku, anebo záviselo-li určení výše jeho nároku na volném uvážení soudu nebo na znaleckém posudku.

(2) Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud tyto náklady poměrně rozdělí, po případě je vzájemně zruší.

(1) Soud přizná účastníku náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, včetně nákladů právního zastoupení, jestliže účastník měl proti odpůrci plný úspěch ve věci.

(1) Náklady procesních úkonů prokurátora který vstoupil do řízení podle § 6 odst. 1 a důkazů jim navržených nese stát bez nároku na náhradu. Tím nejsou dotčena ustanovení o nákladech účastníků v jejich vzájemném poměru.

(2) Náklady spojené s procesními úkony prokurátora, který podal návrh na zahájení řízení podle § 6 odst. 3, nese stát; jestliže se účastník, v jehož zájmu prokurátor učinil návrh na zahájení řízení, choval v řízení nečinně, má nárok na náhradu nákladů nebo povinnost k jejich náhradě místo něho stát.

(1) Je-li účastníků několik, nesou náklady podle poměru účastenství ve věci.

(2) Ve stejném poměru jsou účastníci oprávněni požadovat náhradu nákladů, popřípadě povinni k jejich náhradě.

(2) Skončilo-li řízení mezi těmito účastníky soudním smírem, je pro určení nákladů (včetně soudního poplatku), které má odpůrce osvobozeného účastníka zaplatit státu, rozhodující obsah soudního smíru ve věci samé.

(3) Při vzájemném zrušení nákladů řízení mezi těmito účastníky určí soud částku nákladů, kterou má odpůrce osvobozeného účastníka zaplatit státu.

(1) Náklady upraví soud podle sazeb, které stanoví ministr spravedlnosti vyhláškou.

(2) Při vyhlášení rozhodnutí může si soud vyhradit, že náklady určí v písemném vyhotovení rozhodnutí. V tomto případě může senát svěřit úpravu nákladů členu senátu, jemuž bylo uloženo vypracovat rozhodnutí.

(1) Soud přizná účastníkovi na jeho žádost pro dobu dalšího řízení osvobození od soudních poplatků, není-li již účastník osvobozen podle poplatkových předpisů, popřípadě i osvobození od záloh a jiných výdajů na soudní úkony (dále jen „zálohy“), jestliže by účastník nemohl nést tyto náklady bez ohrožení potřebné výživy vlastní nebo výživy osob, kterým má podle zákona poskytovat úhradu na osobní potřeby; stejné osvobození přizná soud na žádost právnické osobě nebo úředně ustanovenému orgánu pro správu majetkové podstaty, jestliže potřebnou úhradu nelze opatřit z prostředků právnické osoby nebo z majetkové podstaty, zastupované úředně ustanoveným orgánem.

(2) Osvobození od záloh lze povolit i bez osvobození od soudních poplatků, nebo i jen částečně.

(1) Jsou-li tu podmínky § 140 odst. 1 a je-li toho třeba k ochraně účastníka, právnické osoby nebo úředně ustanoveného orgánu pro správu majetkové podstaty, ustanoví jim soud na jejich žádost zástupce. Zástupce se ustanovuje buď z řad soudců nebo jiných justičních zaměstnanců, kteří jsou k tomu způsobilí, anebo z advokátů; byl-li zástupcem ustanoven advokát, určí ho vedoucí advokátní poradny označené soudem.

(2) Usnesení o ustanovení takového zástupce nahrazuje procesní plnou moc.

(3) Ten, jemuž byl podle odstavce 1 ustanoven zástupce, není povinen, pokud není dále stanoveno jinak, zaplatit náklady svého právního zastoupení. Bude-li mu přiznán nárok na náhradu nákladů, tvoří odměna za zastupování, byl-li zástupcem ustanoven advokát, součást nákladů řízení.

(1) Přiznat osvobození podle § 140 nebo ustanovit zástupce podle § 142 lze jen tehdy, předloží-li účastník soudu potvrzení místního národního výboru, a jde-li o soudního chráněnce, potvrzení poručenského (opatrovnického) soudu o osobních, rodinných, majetkových a výdělkových poměrech; právnické osobě nebo úředně ustanovenému orgánu pro správu majetkové podstaty lze přiznat osvobození nebo ustanovit zástupce jen tehdy, předloží-li soudu potvrzení příslušného dozorčího orgánu.

(2) Podrobné předpisy vydá vláda nařízením.

(1) Jde-li o uplatňování práva teprve zamýšlené, může přiznat osvobození nebo ustanovit zástupce kterýkoli okresní soud; jinak soud, před nímž se řízení zahajuje nebo koná.

(2) Přiznané osvobození je účinné ke dni podání žádosti.

a) výdaje na soudní úkony, byl-li účastník od těchto výdajů osvobozen;

b) nutná vydání zástupce ustanoveného podle § 142 odst. 1 nebo § 144 odst. 1.

(1) Přiznané osvobození soud odejme, popřípadě i se zpětným účinkem, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že tu nebyly podmínky stanovené zákonem nebo že tyto podmínky zanikly.

(2) Ukáže-li se do pravomocného skončení řízení, že tu nebyly podmínky stanovené zákonem pro ustanovení zástupce, nebo že tyto podmínky zanikly, zruší soud ustanovení zástupce a účastníkovi uloží dodatečně nahradit výdaje zástupce; je-li zástupcem advokát, i zaplatit jeho odměnu.

(1) Bylo-li odpůrci účastníka osvobozeného od soudních poplatků a záloh uloženo zcela nebo zčásti nahradit náklady, určí soud vedle nákladů nebo jejich části, které má odpůrce nahradit účastníkovi, zvláště též náklady nebo jejich část (včetně soudního poplatku), které odpůrce, nebyl-li také od poplatků a záloh osvobozen, má zaplatit státu; tohoto ustanovení se užije přiměřeně i na náhradu nutných vydání a odměny za zastupování, byl-li účastníku ustanoven zástupce podle § 142 odst. 1 nebo § 144 odst. 1.