ROZSUDEK.
Lhůta k plnění.
Vyhotovení rozsudku.
Oprava a doplnění.
Předběžná vykonatelnost.

(1) Rozsudek má vyčerpat celý předmět řízení.

(2) Soud však může rozsudkem rozhodnout, je-li to účelné, nejprve odděleně také jen o části předmětu řízení.

(3) Je-li předmět řízení sporný co do základu i co do výše, může soud nejprve rozsudkem rozhodnout o základu; uzná-li základ opodstatněným, pokračuje v řízení teprve po právní moci tohoto rozsudku.

(2) Jde-li o opětující se dávky, lze uložit i povinnost k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve po vynesení rozsudku.

(1) Pro rozsudek je rozhodný stav v době jeho vynesení.

(3) Je-li předmětem závazku plnění opětujících se dávek, které se stanou splatnými po vynesení rozsudku, je třeba v rozsudku určit den splnění.

(2) V odůvodněných případech může soud určit lhůtu kratší nebo delší, popřípadě vyslovit, že závazek má být splněn ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

(1) Uloží-li se v rozsudku povinnost k plnění, určí soud ke splnění povinnosti lhůtu patnácti dnů.

(2) Byl-li však podán opravný prostředek proti rozsudku bez předběžné vykonatelnosti, počítá se lhůta k plnění od právní moci rozsudku.

(1) Lhůty k plnění se počítají ode dne doručení rozsudku.

(1) Poradě a hlasování senátu nesmí být kromě soudců a zapisovatele přítomen nikdo jiný. O poradě a hlasování se sepíše zvláštní protokol.

(2) Soudci z lidu hlasují před soudci z povolání, a to mladší před staršími. Předseda hlasuje naposledy.

(3) K rozsudku je třeba většiny hlasů. Všichni členové senátu jsou povinni hlasovat, i když byli přehlasováni v některé předběžné otázce.

(5) Rozsudek je třeba účastníkům vždy doručit.

(4) Vyhlašuje se plné znění výroku a podstatné důvody, jakož i poučení o opravném prostředku.

(3) Vyhlášení se má stát zpravidla hned po skončení ústního jednání; není-li to možné, lze pro vyhlášení rozsudku odročit ústní jednání na dobu nejdéle patnácti dnů.

(2) Rozsudky se vyhlašují jménem republiky.

(1) Rozsudek je třeba vždy vyhlásit; vyhlásí ho předseda senátu.

f) odůvodnění po stránce skutkové a právní s poučením o opravném prostředku.

a) označení soudu a jména a příjmení soudců, kteří se zúčastnili vynesení rozsudku;

b) jména a příjmení účastníků, jejich zaměstnání, bydliště a postavení v řízení, jména a příjmení jejich zákonných zástupců nebo zmocněnců;

c) předmět řízení;

d) den vyhlášení;

e) výrok;

(2) Nemůže-li předseda senátu podepsat vyhotovení rozsudku pro překážku delšího trvání, podepíše za něho jiný člen senátu; důvod se poznamenává na vyhotovení rozsudku.

(1) Vyhotovení rozsudku podepíše předseda senátu.

(3) Provádění opravy nemá vliv na právní moc a vykonatelnost rozsudku.

(1) Chyby v psaní a počtech, jakož i jiné podobné zřejmé nesprávnosti v rozsudku nebo jeho vyhotovení, může předseda senátu kdykoli bez ústního jednání opravit, a to i z úřední povinnosti. Opravu může nařídit i soud vyšší stolice.

(2) Opravné usnesení se doručí účastníkům, oprava se vyznačí ve vyhotovení rozsudku a podle možnosti i na stejnopisech vyhotovení již vydaných.

(4) Jestliže se však opravou rozsudku změní jeho výrok, může účastník změnou dotčený napadnout opravenou část výroku přípustným opravným prostředkem ve lhůtě počítané od doručení opravného usnesení.

e) na základě uznání nároku.

(1) Mimo případy uvedené v § 163 lze předběžnou vykonatelnost vyslovit na návrh účastníka, jestliže by mu jinak hrozilo nebezpečí značné a těžko nahraditelné újmy, anebo je-li obava, že splnění se stane vůbec nemožným.

(2) Vyslovení předběžné vykonatelnosti podle odstavce 1 může se týkat celého nároku nebo jeho části a může být vázáno na složení přiměřené jistoty.

(1) Nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech anebo o předběžné vykonatelnosti, může kterýkoli účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku žádat o jeho doplnění. V žádosti je třeba uvést určitý návrh na doplnění. Soud rozhodne o žádosti podle povahy věci buď po ústním jednání, nebo bez něho.

(2) Vyhoví-li soud žádosti o doplnění, vynese ve věci doplňující rozsudek; nevyhoví-li, žádost usnesením zamítne.

(3) Na doplňující rozsudek se jinak užije obdobně ustanovení o rozsudcích.

(4) Řízení o doplnění nemá odkladný účinek na opravné prostředky proti rozsudku ani na jeho vykonatelnost.

(1) Doručený rozsudek, který již nelze napadnout řádným opravným prostředkem, je pravomocný.

(2) Vzdání se opravného prostředku je účinné, jen stalo-li se před soudem po vyhlášení rozsudku.

a) pracovního příjmu za dobu nejvýše tří měsíců;

b) náhrady a odměny, které náleží původcům za použití jejich původských práv, jakož i obdobných náhrad a odměn, náležejících výkonným umělcům a vědeckým pracovníkům za jejich výkony;

c) úhrady osobních potřeb za dobu nejvýše tří měsíců před zahájením řízení, jakož i jednotlivých dávek, které se stanou splatnými do právní moci rozsudku;

d) v penězích nebo v jiných věcech určených podle druhu nebo v cenných papírech, je-li závazek prokázán veřejnou listinou;