USNESENÍ.

(1) Soud je vázán svým usnesením, jakmile je vyhlásil, a nedošlo-li k vyhlášení, jakmile bylo odevzdáno k vyhotovení.

(2) Soud není vázán svým usnesením, které se týká toliko vedení řízení, zejména ne usnesením a nařízením o doručení (§§ 46 až 53), usnesením, jímž se upravuje průběh řízení, nařizuje dokazování a určuje způsob jeho provedení (§§ 59, 64, 68, 71, 88, 95, 98, 106, 108, 110, 116, 119, 122), nařizuje ústní jednání a stanoví jiné roky (§§ 61, 68) nebo činí opatření k jejich přípravě (§§ 62, 68).

(1) Usnesení je třeba přítomným účastníkům vyhlásit.

(2) Usnesení je třeba doručit účastníkům, mají-li proti němu opravný prostředek, anebo právo vést podle něho exekuci.

(3) Účastníkům nepřítomným při vyhlášení je nutno mimo případy uvedené v odstavci 2 doručit usnesení i tehdy, vyžaduje-li to vedení řízení.

(4) Usnesení, jímž se zamítá návrh účastníka bez slyšení jiných účastníků, není třeba těmto účastníkům doručovat.

(2) Odůvodnění není třeba, jestliže se usneseními zcela vyhovuje návrhu, jemuž jiný účastník neodporoval.

(1) Písemné vyhotovení usnesení má obsahovat náležitosti uvedené v § 157 písm. a) až f); jména a příjmení účastníků se však uvedou, jen pokud to vyžaduje povaha věci, o níž se v usnesení rozhoduje.

(4) Účastníci mohou pro urychlení vyřízení věci předložit soudu současně s podáním též potřebné stejnopisy usnesení, které navrhují a které se má vydat bez slyšení účastníků.

(3) Při usneseních jednoduché povahy, která v plném rozsahu vyhovují podanému návrhu a nemusí být odůvodněna, může být písemné vyhotovení usnesení nahrazeno stručným povolovacím záznamem.