Stížnost pro porušení zákona.
Řízení a rozhodnutí nejvyššího soudu.

c) určité prohlášení, zda se navrhuje jen výrok, že byl zákon porušen, anebo i zrušení původního rozhodnutí.

(1) Proti pravomocnému rozhodnutí kteréhokoli soudu ve věcech občanskoprávních může generální prokurátor nebo předseda nejvyššího soudu podat stížnost pro porušení zákona, má-li za to, že v řízení nebo při rozhodování byl porušen zákon.

(2) Pro vady řízení lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, bylo-li rozhodnuto o věci, která nepatří do pravomoci československých soudů nebo alespoň soudů obecných, anebo mohly-li vady řízení mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

(3) Stížnost pro porušení zákona nelze podat proti rozhodnutí nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona.

(1) Stížnost pro porušení zákona není vázána lhůtou. Podává se písemně u nejvyššího soudu.

(2) Mimo všeobecné náležitosti podání musí stížnost obsahovat:

(3) Až do rozhodnutí o stížnosti lze měnit její důvody a návrh.

a) označení rozhodnutí, proti kterému směřuje;

b) údaj o tom, v čem se spatřuje porušení zákona, s náležitým odůvodněním;

a) jde-li o rozhodnutí, jímž bylo vysloveno, že tu manželství není, nebo jímž byla vyslovena neplatnost manželství anebo rozvod, ledaže by šlo o otázku dobré víry při uzavírání manželství nebo viny na rozvodu;

b) v řízení o prohlášení za mrtvého nebo o důkazu smrti;

c) je-li možno zrušení vadného rozhodnutí dosáhnout bez podání stížnosti pro porušení zákona, nepočítajíc v to obnovu řízení, anebo je-li takový návrh vyloučen povahou věci.

(1) O stížnosti pro porušení zákona rozhoduje nejvyšší soud rozsudkem bez ústního jednání po slyšení generálního prokurátora.

(2) Nejvyšší soud může nařídit potřebné šetření i z úřední povinnosti.

(1) Nejvyšší soud v rozsudku buď vysloví, že byl porušen zákon, anebo stížnosti nevyhoví; byl-li zákon porušen rozhodnutími několika soudů, uvede vždy, které soudy zákon porušily. Rozsudek musí být odůvodněn; nejvyšší soud jej doručí generálnímu prokurátorovi, a je-li to možné, též účastníkům nebo jejich právním nástupcům.

(2) Navrhne-li to před rozhodnutím generální prokurátor nebo předseda nejvyššího soudu, který podal stížnost, zruší nejvyšší soud v rozsudku též rozhodnutí, jímž byl porušen zákon, po případě i řízení, které je předcházelo.

(3) Nerozhodl-li nejvyšší soud o zrušení již podle odstavce 2, může účastník nebo jeho právní nástupce takové zrušení navrhnout do patnácti dnů ode dne doručení rozsudku (odstavec 1). Návrh se podává u nejvyššího soudu písemným podáním nebo ústně do protokolu. Návrh se pokládá za platně podaný, byl-li podán ve lhůtě u soudu prvé nebo druhé stolice nebo do protokolu u jiného soudu, který není příslušný; byl-li návrh podán u některého z těchto soudů, postoupí jej ihned nejvyššímu soudu. O návrhu na zrušení rozhoduje nejvyšší soud bez ústního jednání.