PŘEDBĚŽNÁ OPATŘENÍ.
Obsazení soudu a způsob řízení.
§ 219
Přípustnost.
Soud může nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby ještě před rozhodnutím byly prozatímně upraveny poměry účastníků, anebo je-li obava, že by jinak byl výkon soudního rozhodnutí ohrožen.
§ 220
Příslušnost.
Předběžné opatření nařídí soud, u něhož je zahájeno řízení ve věci samé. Nebylo-li řízení ve věci samé dosud zahájeno, nařídí předběžné opatření soud, který by byl k zahájení řízení ve věci samé příslušný.
§ 221
Řízení podle této hlavy koná bez ústního jednání soud ve stejném obsazení jako ve věci samé; nebylo-li řízení ve věci samé dosud zahájeno, koná řízení soudce.
§ 222
Předběžné opatření nařídí soud na návrh oprávněného účastníka; jde-li o řízení, které se zahajuje z úřední povinnosti, může soud nařídit předběžné opatření i bez návrhu.
§ 223
O nařízení předběžného opatření rozhodne soud po provedení případně nutného šetření, a shledá-li to účelným a připouští-li to povaha věci, i po slyšení účastníků nebo některého z nich. Jestliže je to vhodné a připouští-li to povaha věci, může navrhovateli uložit, aby složil přiměřenou jistotu.
§ 224
V usnesení, kterým soud nařídí předběžné opatření, určí lhůtu, po jejímž uplynutí pozbývá předběžné opatření účinnosti; nebylo-li soudní řízení, o něž jde, dosud zahájeno a je-li k jeho zahájení třeba návrh účastníka, který předběžné opatření navrhl, uloží mu soud zároveň lhůtu, do níž má podat návrh na zahájení řízení.
§ 225
Obsah.
Předběžným opatřením může soud zejména nařídit:
§ 226
Zrušení.
§ 227
Náklady.
§ 228
Prodej movitých věcí dlužníkových bez exekučního titulu.
§ 229
Zájemné popsání movitých věcí nájemce.
a) odpůrci, aby v určené lhůtě složil do soudní úschovy peněžitou částku, vkladní knížku, cenný papír nebo jiný předmět hodící se k soudní úschově;
b) odpůrci, aby nijak nenakládal s určitými věcmi nebo právy; týká-li se zákaz nemovité věci nebo práv k nemovité věci, zapíše se v knize pozemkové nebo železniční (dále jen „veřejná kniha“) nebo v listině uložené u soudu s účinkem proti třetím osobám; týká-li zákaz movitých věcí, může být spojen s nařízením vhodné úschovy;
c) poddlužníkovi, aby v čas splatnosti složil určenou částku peněz nebo věc místo svému věřiteli do soudní nebo jiné úschovy;
d) dlužníkovi, aby oprávněnému plnil předběžně určenou úhradu osobních potřeb podle zákona;
e) odpůrci nebo třetí osobě, aby něco konali nebo se něčeho zdrželi anebo trpěli, aby navrhovatel něco konal nebo se něčeho zdržel.
(1) Změní-li se poměry tak, že předběžné opatření není již nutné ani účelné, zruší je soud na návrh nebo z úřední povinnosti.
(2) Předběžné opatření se kromě toho zruší z úřední povinnosti, jestliže:
a) navrhovatel nesložil včas jistotu (§ 223);
b) oprávněný nepodal včas návrh na zahájení soudního řízení (§ 224);
c) došlo již k vydání pravomocného soudního rozhodnutí, jehož výkon měl být předběžným opatřením zajištěn, a oprávněnému nebyl zajišťovaný nárok přiznán;
d) oprávněný nabyl možnosti vést exekuci a do patnácti dnů od této doby nenavrhl její povolení.
(1) Náklady vzniklé v souvislosti s předběžným opatřením, s výjimkou nákladů odpůrce, nese navrhovatel.
(2) O případném nároku na náhradu těchto nákladů vůči odpůrci a o případném nároku odpůrce na náhradu jeho nákladů rozhodne soud, který rozhodl v řízení ve věci samé, a nedošlo-li k tomuto řízení, rozhodne soud, který nařídil předběžné opatření.
(4) Zruší-li se předběžné opatření z jiného důvodu než proto, že navrhovateli byl nárok přiznán, nebo že byl jeho nárok uspokojen, nahradí navrhovatel odpůrci i třetí osobě všechny újmy, které jim způsobil. O tom rozhodne soud, který nařídil předběžné opatření.
(3) V případě odstavce 2 se užije obdobně ustanovení o náhradě nákladů.
(1) Dovoluje-li zákon, aby se věřitel uspokojil soudním prodejem movitých věcí dlužníkových bez exekučního titulu, nařídí prodej na návrh věřitele soud, v jehož obvodu jsou věci.
(2) Prodej nařizuje a další řízení koná soudce bez ústního jednání. Prodej se nařídí bez slyšení dlužníka.
(4) Jinak platí pro výkon prodeje ustanovení tohoto zákona o exekučním prodeji movitých věcí.
(3) Prodej se může vykonat i tehdy, není-li usnesení nařizující prodej dosud pravomocné; byla-li však proti tomuto usnesení podána stížnost, může soud, nejde-li o věci podléhající zkáze, výkon prodeje odložit až do právní moci usnesení, kterým byl prodej nařízen.
(1) Zájemné popsání movitých věcí podle § 394 odst. 2 občanského zákoníka nařídí a provede soud, v jehož obvodu je předmět zájemného popsání.
(2) Zájemné popsání movitých věcí je nepřípustné u věcí vyloučených z exekuce.
(3) Řízení koná soudce bez ústního jednání; zájemné popsání provede výkonný úředník (§ 431).