SPOLEČNÁ USTANOVENÍ.
Povolení exekuce.
Odklad exekuce.
Náhrada exekučních nákladů.

(1) Vymáhající věřitel může u soudu navrhnout povolení exekuce proti dlužníkovi, je-li jeho nárok určen exekučním titulem.

(2) Exekučním titulem je:

a) vykonatelné rozhodnutí kteréhokoli soudu ve věcech občanskoprávních;

c) vykonatelné rozhodnutí prokurátora ve věcech trestních, jež postihuje majetek;

b) vykonatelné rozhodnutí kteréhokoli soudu ve věcech trestních, jež postihuje majetek nebo přiznává občanskoprávní nárok;

g) výměr nebo výkaz nedoplatků, prohlášený zákonem za vykonatelný soudní exekucí;

e) vykonatelný nález rozhodců nebo smír uzavřený před nimi;

d) vykonatelný soudní smír;

f) notářský zápis prohlášený zákonem za vykonatelný soudní exekucí;

i) jiná vykonatelná rozhodnutí a smíry, prohlášené zákonem za vykonatelné soudní exekucí.

h) vykonatelný nález arbitrážní komise nebo smír před ní uzavřený;

ch) vykonatelné rozhodnutí úřadu (orgánu veřejné správy), jde-li o exekuci na nemovité věci nebo na právo stavby;

(1) Rozhodovat o návrhu na povolení exekuce a konat další řízení jako exekuční soud je příslušným obecný soud dlužníka. Není-li obecný soud v Československé republice, je k tomu příslušný soud, v jehož obvodu se má vykonat po povolení exekuce první exekuční úkon. Je-li příslušných soudů několik, rozhoduje předstižení.

(2) Jde-li o exekuci na nemovité věci, je příslušným knihovní soud nebo soud, v jehož obvodu je nezapsaná nemovitá věc. Totéž platí, jde-li o exekuci na pohledávky a jiná práva k nemovitým věcem.

(1) O návrhu na povolení exekuce rozhoduje a další řízení koná soudce.

(2) Senát jedná a rozhoduje o námitkách (§ 441), o odkladu exekuce (§ 443), o určení náhrady, kterou má složit vydražitel nemovité věci (§ 479 odst. 1), o nařízení exekuční likvidace (§§ 574 a 575), o ustanovení a odvolání správce podstaty (§ 581), o ponechání pohledávek a věcí dlužníkovi (§ 588), o námitkách proti konečné zprávě o zpeněžení a proti vyúčtování odměny (§ 590), o vydání rozvrhového usnesení (§ 591) a o zrušení exekuční likvidace (§ 599).

(1) K provedení exekuce jsou u exekučního soudu ustanoveni výkonní úředníci. Při provádění exekuce jsou vázáni příkazem soudu; sami mohou upustit od provedení exekučního úkonu, jen navrhl-li to vymáhající věřitel nebo prokázal-li dlužník, že vymáhající věřitel byl uspokojen.

(2) Výkonní úředníci jsou oprávněni přijmout od dlužníka plnění, zprostředkovat vzájemné plnění vymáhajícího věřitele, které souvisí s výkonem exekuce, a v případech zákonem stanovených provádět všechny úkony, jichž je třeba k výkonu exekuce.

(1) Návrh na povolení exekuce má obsahovat i označení vymáhajícího věřitele, dlužníka, exekučního titulu, vymáhaného nároku, exekučního prostředku a předmětu exekuce.

(2) Návrh na povolení exekuce na pohledávky má obsahovat též důvod pohledávky a označení poddlužníka, návrh na povolení exekuce odepsáním z účtu u peněžního ústavu též pokud možno číslo a označení účtu u peněžního ústavu (poddlužníka), z něhož má být vymáhaná pohledávka odepsána, a má-li vymáhající věřitel sám také účet u peněžního ústavu, název a adresu tohoto ústavu, číslo a označení účtu, v jehož prospěch má být vymáhaná pohledávka zúčtována.

(3) S návrhem na povolení exekuce má vymáhající věřitel, nepodává-li návrh u soudu uvedeného v § 433, předložit exekuční titul, opatřený doložkou vykonatelnosti.

(1) Není-li uplynutí lhůty dané dlužníkovi k plnění patrné již z exekučního titulu nebo je-li v exekučním titulu vázána vymahatelnost nároku podmínkou, musí vymáhající věřitel uplynutí lhůty, popřípadě splnění podmínky před povolením exekuce prokázat veřejnou nebo veřejně ověřenou listinou.

(2) Byla-li povolena exekuce pro plnění závislé na vzájemném plnění z ruky do ruky, dojde k jejímu výkonu jen tehdy, prokáže-li vymáhající věřitel, že sám plnil, nebo že plnění zajistil.

(1) Exekuci ve prospěch jiné osoby nebo proti jiné osobě, než která je označena v exekučním titulu, možno povolit jen tehdy, prokáže-li vymáhající věřitel veřejnou nebo veřejně ověřenou listinou, že nárok přešel na něho, anebo že závazek přešel na osobu, proti které se exekuce navrhuje.

(2) Zemře-li vymáhající věřitel, vstupují do exekuce již povolené jeho dědici. Zemře-li dlužník po povolení exekuce, pokračuje se v exekuci proti dědicům, a jde-li o odúmrť, proti státu. Změnu v osobách účastníků exekučního řízení je třeba prokázat způsobem uvedeným v odstavci 1.

(1) Proti státu, rozpočtovým organisacím a proti hospodářským organisacím státního socialistického sektoru lze povolit exekuci pro peněžité pohledávky jen tehdy, jestliže příslušný dozorčí orgán označí soudu části majetku, které mohou být exekucí postiženy, po případě označí exekuční prostředky, jichž lze užít. Soud vyzve příslušný dozorčí orgán, aby se vyjádřil do třiceti dnů, a jde-li o exekuci odepsáním z účtu u peněžního ústavu, do deseti dnů. Nevyjádří-li se tento orgán v uvedené lhůtě, lze exekuci povolit a v ní pokračovat, pokud je exekuce vůbec přípustná.

(2) Exekuce povolená proti tomuto ustanovení, jakož i všechny vykonané exekuční úkony, jsou neplatné. Soud zruší exekuci i všechny exekuční úkony z úřední povinnosti.

(1) Exekuce nesmí být vykonána ve větším rozsahu, než je nezbytně třeba k uspokojení nároku vymáhajícího věřitele.

(2) Soud může již při povolování exekuce omezit její povolení jen na některý z navržených druhů majetku nebo na určitou jeho část, je-li zřejmé, že to stačí k uspokojení nároku vymáhajícího věřitele. Exekuci, pokud byla povolena ve větším rozsahu, soud zruší.

(2) O povolení exekuce rozhodne soud zpravidla bez slyšení účastníků.

(1) V exekučním řízení se rozhoduje po ústním jednání jen v případech, kde je to výslovně zákonem stanoveno.

(3) Při povolení exekuce nařídí soud, nestanoví-li zákon jinak, výkon exekuce a pokračuje v řízení z úřední povinnosti, přičemž dbá, aby exekuční řízení probíhalo co nejrychleji.

(1) Dlužník může vznést námitky proti exekuci, nastaly-li po vzniku exekučního titulu okolnosti, které způsobily zánik vymáhaného nároku nebo brání vymahatelnosti, anebo jsou-li tu jiné důvody, pro které je exekuce nepřípustná. Totéž platí, namítá-li se, že vymáhající věřitel nebo dlužník nejsou právními nástupci osoby uvedené v exekučním titulu.

(2) Závisí-li rozhodnutí o námitkách na zjištění sporných skutečností, rozhodne o nich exekuční soud po ústním jednání. Případná stížnost se projedná jako námitky.

(3) O námitkách proti exekuci, směřujících proti exekučnímu titulu uvedenému v § 428 odst. 2 písm. g) až i), který je podkladem exekuce, rozhoduje orgán státní správy, u kterého exekuční titul vznikl, ledaže exekučním titulem je výměr nebo výkaz nedoplatků pojistného národního pojištění.

(1) Soud může na návrh dlužníka odložit exekuci zejména na jeho osobní majetek, je-li toho naléhavě třeba v zájmu dlužníka, který bez své viny nemůže splnit závazek, a lze-li podle okolnosti pokládat vůči vymáhajícímu věřiteli za spravedlivé, aby se vymáhání nároku odložilo.

(2) Za těchto podmínek může soud po slyšení zájmové organizace zemědělců povolit odklad exekuce na zemědělskou nemovitou věc.

(1) Soud zruší exekuci:

a) byl-li exekuční titul pravomocně zrušen nebo prohlášen za neúčinný;

b) byla-li exekuce pravomocným rozhodnutím soudu prohlášena za nepřípustnou;

c) bylo-li pravomocně vyhověno žalobě o vyloučení věci z exekuce;

d) bylo-li pravomocně vyhověno námitkám proti exekuci;

e) byl-li vymáhající věřitel za exekučního řízení uspokojen;

f) upustil-li vymáhající věřitel od exekuce;

g) lze-li očekávat, že výtěžek exekuce nepostačí ani k úhradě nákladů exekuce;

h) vede-li se exekuce na předměty, které jsou z exekuce vyloučeny.

(2) Zrušení exekuce se omezí jen na některé z předmětů, na něž se vede exekuce, jsou-li zrušovací důvody dány jen co do těchto předmětů.

(1) Vymáhající věřitel má nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému vymáhání nároku. To se týká zejména též nákladů právního zastoupení.

(2) Rozhodnutí o nákladech exekučního řízení je v exekuci, o niž jde, vykonatelné bez zřetele na právní moc.

(3) Před rozhodnutím vyslechne soud vymáhajícího věřitele a dlužníka a vykoná potřebná šetření.

(2) Toto ustanovení platí přiměřeně, dojde-li k podstatnému omezení exekuce.

(1) Dojde-li ke zrušení exekuce nebo k jejímu zániku, může soud zrušit též usnesení o náhradě nákladů a uložit vymáhajícímu věřiteli, aby nahradil dlužníku potřebné exekuční náklady a aby vrátil to, co mu snad dlužník na exekučních nákladech již zaplatil. Soud však uváží, kterých nákladů potřeboval vymáhající věřitel k účelnému vymáhání nároku a zda mohl při náležité opatrnosti předvídat důvod zrušení nebo zániku.