OBECNÁ USTANOVENÍ.

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ.

PRAVOMOC A PŘÍSLUŠNOST ČESKOSLOVENSKÝCH SOUDŮ.
Pravomoc a příslušnost ve věcech projednání dědictví.
Osoby požívající diplomatických výsad a imunit a budovy a místnosti chráněné diplomatickou imunitou

PRÁVNÍ POMOC MEZI SOUDY ZDEJŠÍMI A CIZOZEMSKÝMI.
Právní pomoc požadovaná cizozemskými soudy (úřady).
Právní pomoc požadovaná československými soudy.

USTANOVENÍ O ŘÍZENÍ.
Důkaz listinami vydanými v cizině.

(2) Není-li žádný z manželů československým občanem, je zdejší soud příslušný, jestliže aspoň jeden z manželů má v Československé republice bydliště nebo pobyt. Nejde-li však o neplatnost manželství, která se má vyslovit z úřední povinnosti, může soud jednat ve věci, jen jestliže jeho rozhodnutí může být uznáno v domovském státě nebo domovských státech obou manželů.

(1) Ve věcech manželských je dána pravomoc československého soudu, je-li alespoň jeden z manželů československým občanem.

(2) Československý příslušný orgán, v jehož obvodu je nezletilý cizinec, učiní nutná opatření k ochraně jeho osoby a majetku a zpraví o tom úřady jeho domovského státu. Jestliže soud (úřad) domovského státu nezletilce se neujme vedení poručenství v přiměřené době, zřídí poručenství československý orgán pověřený péčí o mládež podle československého práva a vede je až do doby, než se zřídí poručenství v domovském státě poručence.

(1) Československému občanu se ustanoví poručník v Československé republice a zde se také vede poručenství. Jestliže však poručenec trvale žije v cizině, může převzít vedení poručenství československý konzulární orgán (generální konzulát, konzulát, konzulární oddělení zastupitelského úřadu), a to v rozsahu působnosti, jaká přísluší orgánům v Československé republice, uznává-li stát, v němž poručenec žije, tuto pravomoc československých konzulárních orgánů. Konzulární orgán (orgán pověřený péčí o mládež) může také upustit zcela nebo zčásti od vedení poručenství, pokud poručenství zřízené cizozemským orgánem stačí k ochraně práv a zájmů poručence. Od péče o jmění československého poručence, který je v cizině, může být upouštěno, je-li v cizině zřízeno zvláštní poručenství, které stačí k ochraně práv a zájmů poručence.

(5) Převzal-li podle odstavce 1 československý konzulární orgán vedení poručenství, rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím a opatřením tohoto orgánu ministerstvo zahraničních věcí.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí přiměřeně i pro péči o nezletilce v rodičovské moci a pro opatrovance.

(3) Jestliže osoba, která je povinna k úhradě osobních potřeb nezletilce, má v Československé republice bydliště nebo pobyt, je československý soud příslušný upravit její povinnost poskytovat úhradu na osobní potřeby, i když nezletilec není československým občanem a nemá bydliště nebo pobyt v Československé republice.

(2) Jsou-li důvody k zahájení řízení a jde-li o cizince, který má v Československé republice pobyt, učiní zdejší soud všechna opatření k jeho ochraně a zpraví o tom úřady jeho domovského státu. Neučiní-li soud (úřad) domovského státu cizince v přiměřené době žádné opatření, rozhodne zdejší soud o zbavení svéprávnosti podle československého práva. Své rozhodnutí může soud zrušit nebo změnit, jsou-li k tomu důvody podle zdejšího práva.

(1) Rozhodovat ve věcech zbavení svéprávnosti přísluší československému soudu, je-li osoba, o níž se rozhoduje, československým občanem. Má-li však taková osoba trvalý pobyt v cizině, může soud upustit od řízení i rozhodnutí, stačí-li opatření učiněná v cizině k ochraně jejích práv a zájmů.

(3) Opatření a rozhodnutí československých soudů proti cizinci jsou účinná jen do doby, než učiní jiné opatření nebo rozhodnutí soud (úřad) domovského státu cizince.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro důkaz smrti.

(2) Cizince může prohlásit zdejší soud za mrtvého s právními následky, které je třeba posuzovat podle československého práva, a s právními následky pro jmění v Československé republice. Prohlášení za mrtvého se stane podle československého práva.

(1) Prohlásit československého občana za mrtvého přísluší československým soudům.

a) jestliže stát, jehož je zůstavitel příslušníkem, ani nevydává dědictví československých občanů československým soudům, ani nepřiznává jejich rozhodnutím právní následky, anebo odmítne-li cizí stát zabývat se dědictvím či nevyjádří-li se, nebo

b) měl-li zde zůstavitel bydliště a žádá-li o to dědic, který se zde zdržuje.

(2) Dojde-li k vydání majetku osobám, které cizí soud prohlásil za oprávněné z dědického práva, nemůže tomu jiná osoba odporovat proto, že má sama nárok na tento majetek z dědického práva.

(1) Movitý majetek cizince může být vydán do ciziny, je-li jeho vývoz dovolen a jsou-li zajištěny daně a veřejné dávky, jakož i práva zdejších dědiců a věřitelů, kteří se přihlásí na veřejnou vyhlášku československému soudu; známým účastníkům se vyhláška doručí.

(1) Pravomoc československých soudů může být založena také úmluvou o příslušnosti určitého zdejšího soudu nebo vůbec zdejších soudů (prorogace). Ustanovení § 3 nemůže být touto úmluvou dotčeno.

(2) Úmluva se může vztahovat jen na věci uvedené v § 404 odst. 1.

(3) Úmluva se musí stát písemně.

(4) V mezích odstavců 2 a 3 je přípustná též úmluva o příslušnosti soudu (soudů) cizího státu; takové úmluvy se však na straně československé může účastnit pouze právnická osoba.

a) pokud se tyto osoby dobrovolně podrobí zdejším soudům, nebo

b) jestliže předmětem právní věci je jejich nemovitý majetek v Československé republice nebo jejich práva na takových nemovitých věcech patřících jiným osobám, jakož i práva z poměru nájemního k takovým nemovitým věcem, pokud není předmětem řízení placení nájemného.

(1) Doručení osobám požívajícím diplomatických výsad a imunit zprostředkuje ministerstvo zahraničních věcí.

(2) Nelze-li takto doručit, ustanoví soud opatrovníka pro přijímání písemností, popřípadě k obhájení práv.

c) jestliže soud dožadujícího státu nezachovává vzájemnost.

a) jestliže úkon žádaný dožadujícím soudem či úřadem je podle ustanovení v Československé republice o tom platných vyňat z působnosti soudu; náleží-li však požadovaný úkon k působnosti jiných zdejších úřadů, může dožádaný soud odevzdat dožádání úřadu k tomu příslušnému;

b) žádá-li se o provedení úkonu, který je zdejším právním řádem zapovězen, nebo který odporuje požadavkům slušnosti, anebo mohlo-li by provedení úkonu ohrozit vnitřní řád nebo bezpečnost;

(2) Při poskytování právní pomoci lze se odchýlit od zdejších předpisů jen tehdy, bylo-li výslovně žádáno, aby při žádaném úkonu byl zachován určitý postup žádaný cizozemským právem, a není-li takový postup zapovězen žádným zdejším předpisem.

(1) Žádaná právní pomoc se poskytuje podle předpisů platných pro dožádaný československý soud. Pokud je to podle těchto předpisů přípustné, má dožádaný soud z úřední povinnosti učinit všechna opatření potřebná k vyřízení dožádání.

(2) Žádosti o právní pomoc zasílané do ciziny opatří se ověřeným překladem do příslušného cizího jazyka; totéž platí o písemnostech určených k doručení v cizině ve formě, kterou cizozemské právo předpisuje pro písemnosti stejného druhu.

(3) Obsílky a jiné písemnosti určené k doručení v cizině nesmějí obsahovat pohrůžky donucovacími prostředky.

(1) Písemný styk soudů s cizozemskými soudy a úřady děje se prostřednictvím ministerstva spravedlnosti.

c) na základě zmocnění ministra zahraničních věcí výslechy svědků, znalců a účastníků řízení, jakož i jiné úkony procesní, jestliže se tyto osoby dobrovolně dostaví.

(1) Diplomatický nebo konzulární úřad Československé republiky může na dožádání zdejšího soudu provádět:

(2) Diplomatický nebo konzulární úřad Československé republiky zachová při poskytování právní pomoci přiměřeně předpisy platné pro dožadující československý soud. Úkony jím provedené mají tytéž účinky, jako by byly provedeny československým soudem.

(1) Cizozemská písemnost, určená k doručení osobě bydlící v Československé republice, jež není opatřena ověřeným překladem do českého nebo slovenského jazyka, může být doručena, jen jestliže je příjemce ochoten ji dobrovolně převzít.

a) doručení osobám tam se zdržujícím, pokud takové doručení je přípustné podle ustanovení mezinárodních smluv, vyhlášených ve Sbírce zákonů republiky Československé, nebo podle jiných pravidel mezinárodního práva;

b) doručení československým občanům tam se zdržujícím a majícím tam práva exteritoriality, jakož i výslech takových osob jako svědků, znalců nebo účastníků řízení;

(2) Není-li překlad připojen, má být příjemce poučen, že může proto přijetí písemnosti odmítnout, že však nelze předvídat, jaké právní následky takové odmítnutí může v cizině mít.

(4) Jde-li o přísahu následnou, znění přísahy se přiměřeně pozmění.

„Přísahám na svou čest, že o všem, nač budu soudem tázán, vypovím úplnou a čistou pravdu a nic nezamlčím.“
(2) Přísaha pro svědky a účastníky zní:

(1) Žádá-li o to cizozemský soud (úřad), lze svědky, znalce a účastníky vyslechnout i přísežně. Totéž platí, je-li třeba v cizině předložit přísežné prohlášení o skutečnostech rozhodných pro uplatnění nebo zachování nároků.

„Přísahám na svou čest, že posudek podám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
(3) Přísaha pro znalce zní:

d) jde-li o řízení směnečné, šekové nebo rozkazní;

b) jestliže ve státě, jehož příslušníkem žalobce je anebo se stal, se v podobných případech od československého občana nežádá jistota;

a) byl-li návrh na její uložení podán, teprve když se žalovaný pustil do jednání ve věci samé nebo vykonal prvý procesní úkon po tom, co se dověděl, že žalobce pozbyl československého občanství;

(2) Složení jistoty nelze uložit:

(1) Cizinci, který se domáhá žalobou rozhodnutí o majetkovém nároku, uloží soud na návrh žalovaného, aby složil soudem určenou jistotu za náklady řízení, které pravděpodobně vzniknou žalovanému. Současně ho poučí, že — dokud nesloží stanovenou jistotu — nebude se proti vůli žalovaného pokračovat v řízení.

e) jestliže je žalobce osvobozen od soudních poplatků.

c) jestliže žalobce má v Československé republice nemovitý majetek v ceně dostačující k úhradě nákladů žalovaného;

(1) Listiny, které byly vydány v cizině, avšak v mezích úředních oprávnění takovými veřejnými orgány, které jsou podřízeny úřadu, jenž má sídlo v Československé republice, platí za veřejné listiny zde vydané.

(2) Listiny vydané soudy a úřady v cizině, které platí na místě, kde byly vydány, za listiny veřejné, mají důkazní moc veřejných listin také v Československé republice, jestliže jsou opatřeny předepsanými ověřeními.

(2) Totéž platí o obchodních knihách vedených v cizině.

(1) Důkazní moc soukromé listiny vystavené v cizině posoudí soud podle volného uvážení.