PRÁVNÍ POMOC MEZI SOUDY ZDEJŠÍMI A CIZOZEMSKÝMI.
Právní pomoc požadovaná cizozemskými soudy (úřady).
Právní pomoc požadovaná československými soudy.

a) jestliže úkon žádaný dožadujícím soudem či úřadem je podle ustanovení v Československé republice o tom platných vyňat z působnosti soudu; náleží-li však požadovaný úkon k působnosti jiných zdejších úřadů, může dožádaný soud odevzdat dožádání úřadu k tomu příslušnému;

b) žádá-li se o provedení úkonu, který je zdejším právním řádem zapovězen, nebo který odporuje požadavkům slušnosti, anebo mohlo-li by provedení úkonu ohrozit vnitřní řád nebo bezpečnost;

c) jestliže soud dožadujícího státu nezachovává vzájemnost.

(1) Žádaná právní pomoc se poskytuje podle předpisů platných pro dožádaný československý soud. Pokud je to podle těchto předpisů přípustné, má dožádaný soud z úřední povinnosti učinit všechna opatření potřebná k vyřízení dožádání.

(2) Při poskytování právní pomoci lze se odchýlit od zdejších předpisů jen tehdy, bylo-li výslovně žádáno, aby při žádaném úkonu byl zachován určitý postup žádaný cizozemským právem, a není-li takový postup zapovězen žádným zdejším předpisem.

(1) Písemný styk soudů s cizozemskými soudy a úřady děje se prostřednictvím ministerstva spravedlnosti.

(2) Žádosti o právní pomoc zasílané do ciziny opatří se ověřeným překladem do příslušného cizího jazyka; totéž platí o písemnostech určených k doručení v cizině ve formě, kterou cizozemské právo předpisuje pro písemnosti stejného druhu.

(3) Obsílky a jiné písemnosti určené k doručení v cizině nesmějí obsahovat pohrůžky donucovacími prostředky.

(1) Cizozemská písemnost, určená k doručení osobě bydlící v Československé republice, jež není opatřena ověřeným překladem do českého nebo slovenského jazyka, může být doručena, jen jestliže je příjemce ochoten ji dobrovolně převzít.

(2) Není-li překlad připojen, má být příjemce poučen, že může proto přijetí písemnosti odmítnout, že však nelze předvídat, jaké právní následky takové odmítnutí může v cizině mít.

(1) Žádá-li o to cizozemský soud (úřad), lze svědky, znalce a účastníky vyslechnout i přísežně. Totéž platí, je-li třeba v cizině předložit přísežné prohlášení o skutečnostech rozhodných pro uplatnění nebo zachování nároků.

(2) Přísaha pro svědky a účastníky zní:
„Přísahám na svou čest, že o všem, nač budu soudem tázán, vypovím úplnou a čistou pravdu a nic nezamlčím.“

(3) Přísaha pro znalce zní:
„Přísahám na svou čest, že posudek podám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

(4) Jde-li o přísahu následnou, znění přísahy se přiměřeně pozmění.

(1) Diplomatický nebo konzulární úřad Československé republiky může na dožádání zdejšího soudu provádět:

a) doručení osobám tam se zdržujícím, pokud takové doručení je přípustné podle ustanovení mezinárodních smluv, vyhlášených ve Sbírce zákonů republiky Československé, nebo podle jiných pravidel mezinárodního práva;

b) doručení československým občanům tam se zdržujícím a majícím tam práva exteritoriality, jakož i výslech takových osob jako svědků, znalců nebo účastníků řízení;

c) na základě zmocnění ministra zahraničních věcí výslechy svědků, znalců a účastníků řízení, jakož i jiné úkony procesní, jestliže se tyto osoby dobrovolně dostaví.

(2) Diplomatický nebo konzulární úřad Československé republiky zachová při poskytování právní pomoci přiměřeně předpisy platné pro dožadující československý soud. Úkony jím provedené mají tytéž účinky, jako by byly provedeny československým soudem.