(1) Předvolávání k jednotlivým úkonům se děje zpravidla písemně, nebo pokud je to možné, ústně, v naléhavých případech též telegraficky nebo telefonicky. Byla-li některá osoba předvolána ústně, telegraficky nebo telefonicky, učiní se o tom záznam ve spise; byla-li předvolána ústně při výslechu, poznamená se to v protokole.

(2) Vyžadují-li to zvláštní okolnosti případu, zejména při nařízeném předvedení, lze předvolání v trestních věcech zařídit též prostřednictvím orgánů národní bezpečnosti.

(3) V písemném předvolání se uvede označení věci, místo, čas, a není-li tím ohrožen obecný zájem, také předmět výslechu nebo jiného úkonu, dále zda se má předvolaný dostavit jako obviněný, účastník, svědek, znalec nebo tlumočník a které pomůcky a důkazní prostředky má s sebou přinést. Zaměstnané osoby se současně vyzvou, aby o svém předvolání včas uvědomily svého zaměstnavatele (bezprostředního představeného), aby mohlo být zařízeno jejich zastupování po dobu jejich nepřítomnosti v práci. Kromě toho se v písemném předvolání označí zákonné následky, které by předvolaného stihly, kdyby se bez důvodu a bez omluvení nedostavil.

(4) V písemném předvolání určeném obviněnému se kromě zákonného ustanovení uvede též slovně, o jaké obvinění jde.

(5) Příslušníci ozbrojených sborů v činné službě se předvolávají prostřednictvím svého představeného. Není-li znám představený vojenských osob v činné službě, předvolají se prostřednictvím místního velitele; není-li znám představený příslušníků Sboru národní bezpečnosti nebo Sboru vězeňské stráže v činné službě, předvolají se prostřednictvím nejbližšího velitelství příslušného Sboru.

(6) Má-li být vyslechnut větší počet osob zaměstnaných na témže pracovišti (v témže závodě a p.), lze provést jejich výslech po předchozí dohodě se správou pracoviště (závodu a pod.) v místě pracoviště, a to i bez jejich předchozího předvolání.