(1) Místním dovozem paliva podle této vyhlášky se rozumí doprava paliva z dolů, plynáren, koksáren, briketáren, železničních stanic, přístavů nebo uhelných a podobných skladů do sklepů nebo provozoven přímých spotřebitelů na dopravní vzdálenost do dvaceti kilometrů.

(2) Za místní dovoz paliva se počítá jen dovozné podle uhelných sazeb (§ 20).

(3) Dovozné podle uhelných sazeb se počítá za celkové množství paliva dovezeného jednomu přímému spotřebiteli. Je-li na vozidle dováženo několik sdružených zásilek paliva pro několik přímých spotřebitelů, počítá se dovozné za každou dílčí zásilku zvlášť.

(4) Sazby za naložení a jednoduché složení paliva (§ 24), náhrady za čekací doby (§ 26), náhrady za jízdy bez nákladu (§ 27), náhrady za dodané zaměstnance (§ 29) a diety nebo paušály za dodané zaměstnance (§ 30) jsou v dovozném podle uhelných sazeb již zahrnuty a nesmějí se k dovoznému ani připočítávat ani zvlášť účtovat.

(5) Za jednoduché složení paliva se považuje podle této vyhlášky shození paliva s vozidla na chodník nebo na dlažbu, po případě s vozidla do sklepa otvorem nebo okénkem.

(6) Dodá li dopravce při místním dovozu palivo ve vlastních pytlích, připočítává se k dovoznému vypočtenému podle uhelných sazeb (§ 20) za každých 100 kg paliva bez ohledu na dopravní vzdálenost přirážka Kčs 5,—. Rozvažuje-li se při místním dovozu palivo pro jednotlivé přímé spotřebitele na decimální nebo jiné cejchované váze po částech s vozidla, připočítává se k dovoznému podle uhelných sazeb (§ 20) za každých 100 kg paliva bez ohledu na dopravní vzdálenost přirážka Kčs 3,—.

(7) Provádí-li se místní dovoz paliva z úředního příkazu nebo na výslovné přání zákazníka mimo normální pracovní dobu, zvyšuje se dovozné podle uhelných sazeb nejvýše o 15%.