(1) Za nemoc ve smyslu zákona se pokládá takové porušení normálních funkcí tělesných nebo duševních, které podle zásad lékařské vědy vyžaduje lékařského ošetřování (vyšetření) nebo jiného léčení.

(2) Rovněž následky úrazu se pokládají za nemoc, pokud se projevují způsobem, uvedeným v odstavci 1.

(3) Porodem ve smyslu zákona se rozumí takový porod, při němž se dítě narodilo živé anebo sice mrtvé, avšak po dokonaném 28. týdnu těhotenství; jinak jde o potrat. Nedonošenému dítěti se poskytuje ošetřování jako by šlo o dítě nemocné.