ČÁST 1
Čl. 1. Přehled dávek
(K § 26 zákona.)
(K § 26 zákona.)
(1) V národním pojištění nemocenském se poskytují za podmínek zákona a tohoto léčebného řádu tyto dávky:
A) Dávky věcné:
1. Ošetřování v nemoci a zvláštní léčebná péče:
a) mimoústavní ošetřování,
b) ústavní ošetřování,
c) zvláštní léčebná péče,
d) výpomoc v rodině.
3. Péče o chrup.
4. Pomoc při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách.
5. Pomoc proti neplodnosti.
B) Dávky peněžité:
Vedle dávek uvedených pod písm. A) a B) poskytuje se oprávněným osobám
náhrada cestovních výloh a
náhrada nákladů desinfekce
podle ustanovení čl. 64 až 71.
Vedle dávek uvedených pod písm. A) a B) poskytuje se oprávněným osobám
náhrada cestovních výloh a
náhrada nákladů desinfekce
podle ustanovení čl. 64 až 71.
1. Nemocenské.
2. Peněžité dávky v mateřství.
4. Zvláštní výpomoc při sociálních chorobách.
5. Náhrada za výpomoc v rodině.
6. Pohřebné.
(2) V rámci všeobecné zdravotní péče provádí pojišťovna též péči preventivní a péči o povolání pojištěnců se sníženou pracovní schopností, po případě se účastní provádění této péče (čl. 82 až 97).
(3) Pojištěncům (rodinným příslušníkům — § 54 zákona), u kterých sice nejsou splněny podmínky zákona a tohoto léčebného řádu pro nárok na dávky nemocenského pojištění, avšak u nichž je to se zřetelem k jejich sociálním a zdravotním poměrům potřebné a účelné, může pojišťovna poskytnouti podle směrnic Ústřední národní pojišťovny v případech zvláštního zřetele hodných podpory z podpůrného fondu (§ 204 zákona): Z tohoto fondu lze poskytovati podle směrnic též jiné podpory sledující účel zákona.
Čl. 2. Pojem nemoci a porodu.
(K §§ 27 a 32 zákona.)
(K §§ 27 a 32 zákona.)
(1) Za nemoc ve smyslu zákona se pokládá takové porušení normálních funkcí tělesných nebo duševních, které podle zásad lékařské vědy vyžaduje lékařského ošetřování (vyšetření) nebo jiného léčení.
(2) Rovněž následky úrazu se pokládají za nemoc, pokud se projevují způsobem, uvedeným v odstavci 1.
ČÁST 2
Čl. 3. Zajištění mimoústavního ošetřování v nemoci.
(1) Pojištěncům (rodinným příslušníkům) poskytují v případě nemoci (čl. 2) potřebné ošetřování lékaři a ostatní osoby zdravotnické služby, se kterými pojišťovna uzavřela smlouvu o poskytování tohoto ošetřování.
(2) Pojišťovna vyvěsí ve svých veřejně přístupných místnostech seznam smluvních lékařů (po případě ostatních smluvních osob zdravotnické služby) s označením jejich oboru, obvodu působnosti, přesné adresy a doby ordinace a zařídí, aby tento seznam byl vyvěšen i místními národními výbory na veřejně přístupných místech. Tento seznam vydá pojišťovna na požádání také zaměstnavatelům, aby jej vyvěsili ve svých závodech.
(3) V rámci ošetřování podle odstavce 1 může pojišťovna poskytovati pojištěncům (rodinným příslušníkům) též ošetřovatelskou službu v rodinách. Výkonem této služby může pojišťovna podle směrnic k tomu vydaných pověřiti sociálně-zdravotní instituce, po případě může ji prováděti a organisovati sama.
Čl. 4. Všeobecná ustanovení.
(1) Pojištěnec (rodinný příslušník) je oprávněn svobodně si zvolit ošetřujícího lékaře ze smluvních lékařů podle čl. 3 (v ambulatoriu i mimo ambulatorium) za podmínek organisované svobodné volby, které jsou dále uvedeny.
(2) Pojištěnec (rodinný příslušník) nemůže během téhož kalendářního čtvrtletí měnit ošetřujícího lékaře (jeho zástupce), kterého si zvolil a který jej převzal do ošetřování, kromě případů uvedených v odstavci 3 (§ 55 odst. 2 zákona).
(3) Změna ošetřujícího lékaře je přípustná:
1. bez souhlasu pojišťovny:
a) při první pomoci (čl. 10 odst. 5);
b) při změně bydliště (pobytu), po případě pracoviště (místa školení) osoby, která se u lékaře ve svém bydlišti, po případě pracovišti (místě školení) v témže čtvrtletí již léčila, do jiného obvodu (čl. 5 odst. 1);
c) je-li pojištěnec (rodinný příslušník) ambulantně léčen v místě svého pracoviště (školení) a vyžaduje-li stav jeho nemoci, aby byl ošetřován v místě svého bydliště (pobytu), ležícím v jiném obvodu nebo naopak;
d) přenese-li lékař působiště do jiného obvodu;
e) přestane-li lékař býti smluvním lékařem pojišťovny;
f) přeruší-li lékař dočasně výkon služby pro pojišťovnu, na př. pro nemoc, dovolenou a pod. a není-li za něho určen zástupce;
g) odmítne-li lékař pojištěnce (rodinného příslušníka) nadále ošetřovati (čl. 12 odst. 3);
2. se souhlasem pojišťovny:
v jiných odůvodněných případech, než které jsou uvedeny v odstavci 3 č. 1 na návrh nemocného nebo lékaře.
Při změně lékaře uvědomí pojištěnec (rodinný příslušník) nového lékaře o dosavadním léčení.
v jiných odůvodněných případech, než které jsou uvedeny v odstavci 3 č. 1 na návrh nemocného nebo lékaře.
Při změně lékaře uvědomí pojištěnec (rodinný příslušník) nového lékaře o dosavadním léčení.
(4) Ústřední národní pojišťovna v dohodě s jednotnou odborovou organisací a vrcholnými zájmovými organisacemi může, ukáže-li se toho potřeba, upraviti organisaci lékařské služby a svobodné volby též jiným způsobem, a to po případě jen v obvodech některých okresních národních pojišťoven.
(5) Směrnice podle § 55 odst. 7 zákona upraví svobodnou volbu lékaře pro zaměstnance pracující v závodech, ve kterých je ustanoven závodní lékař.
Čl. 5. Svobodná volba praktických lékařů.
(1) Pojištěnec (rodinný příslušník) může si zvoliti kteréhokoliv ze smluvních lékařů, působících v příslušném státním zdravotním obvodě. Příslušnost obvodu je dána bydlištěm (pracovištěm) pojištěnce, po případě bydlištěm (místem školení) rodinného příslušníka. Místo státních zdravotních obvodů může pojišťovna po dohodě s jednotnou odborovou organisací stanovit obvody jinak, ukáže-li se toho potřeba.
(2) Jestliže pojištěnec (rodinný příslušník) bydlí nebo pracuje (školí se) v okrajových obcích obvodu podle odstavce 1, může si zvoliti ošetření lékařem ze sousedního obvodu, je-li bližší nebo dopravně snáze dosažitelný.
(3) V městech, v nichž pojišťovna vytvoří pro svobodnou volbu několik obvodů (částí města — dále jen „obvodů“), může si pojištěnec (rodinný příslušník) zvoliti kteréhokoliv ze smluvních lékařů, kteří působí v příslušném obvodu; příslušnost obvodu se řídí obdobně podle odstavce 1 věty druhé. V ostatních městech, v nichž je usazeno více smluvních lékařů a v nichž nebyly vytvořeny obvody podle předchozí věty, může si pojištěnec (rodinný příslušník) zvoliti kteréhokoliv ze smluvních lékařů, jsou-li dány předpoklady příslušnosti pro léčení ve městě, obdobně podle odstavce 1 věty druhé. Ustanovení odstavce 2 platí i zde.
(4) Pojišťovna po projednání s jednotnou odborovou organisací stanoví ve vyhlášce, obsahující seznam smluvních lékařů (čl. 3 odst. 2):
a) ve kterých okrajových obcích si mohou pojištěnci (rodinní příslušníci) zvoliti lékaře ze sousedního obvodu;
b) jakým způsobem je provedeno rozdělení velkých měst na obvody (části) pro svobodnou volbu lékaře;
c) jakým způsobem je organisována lékařská služba, zejména návštěvní, v místech, kde je více lékařů, a v obcích k nim přilehlých.
(5) V době, po kterou působí lékařská služba noční, nedělní a sváteční, poskytuje ošetření lékař této služby podle předpisů pro ni vydaných.
Čl. 6. Svobodná volba odborných lékařů.
(1) Pojištěnec (rodinný příslušník) může si v mezích svého práva na ošetřování (vyšetřování) odborným lékařem zvoliti svobodně kteréhokoliv smluvního odborného lékaře pojišťovny bez ohledu na to, koná-li službu pro pojišťovnu v ambulatoriu nebo ve své ordinaci; ustanovení čl. 9 odst. 1 a čl. 11 odst. 3 není tím dotčeno. Zvolený lékař je pak zásadně povinen konati u nemocného podle potřeby i návštěvy, vyžaduje-li případ odborného léčení.
(2) Je-li bydliště nemocného tak vzdáleno, že by lékaři nebylo možno pro nadměrnou ztrátu času konati případné návštěvy, upozorní lékař nemocného, že je záhodno, aby si zvolil bližšího lékaře, který by mohl zajistiti vykonávání případných návštěv. Zvolí-li si pojištěnec přesto vzdálenějšího lékaře, nemá lékař povinnost vykonati případnou návštěvu. Je-li odborná služba zajištěna jednak odbornými lékaři ambulatoria, jednak smluvními odbornými lékaři, působícími ve vlastních ordinacích, může pojišťovna omeziti návštěvní službu jen na lékaře působící ve vlastních ordinacích.
(3) Nezvolil-li pojištěnec (rodinný příslušník) smluvního odborného lékaře, který je nejblíže jeho bydlišti (pobytu), uhradí pojištěnec vzdálenějšímu odbornému lékaři za každou návštěvu rozdíl mezi vzdálenostními poplatky účtovanými zvoleným lékařem a částkou, kterou by byl oprávněn účtovati lékař nejbližší.
(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí v případech první pomoci (čl. 10 odst. 5).
Čl. 7. Všeobecná ustanovení.
(1) Nárok na ošetřování v nemoci uplatňuje nemocný poukázkou k lékaři, vystavenou na předepsaném tiskopise. Poukázku k lékaři odevzdá nemocný lékaři při první ordinaci (návštěvě).
(2) Poukázka k praktickému lékaři smí býti požadována a zpravidla vydána pro jednu osobu (pojištěnce, rodinného příslušníka) na jedno kalendářní čtvrtletí jen jednou.
(3) Totéž platí o vystavování poukázek k odbornému lékaři jednoho a téhož oboru. Potřebuje-li pojištěnec (rodinný příslušník) ošetřeni od odborných lékařů více různých oborů, lze vydati v témže kalendářním čtvrtletí více poukázek k odbornému lékaři. Obor, pro který se poukázka k odbornému lékaři požaduje, se přitom neuvádí a pojištěnec (rodinný příslušník) odpovídá sám za zachovávání předchozích ustanovení.
(4) Onemocní-li pojištěnec (rodinný příslušník) znovu v tomtéž kalendářním čtvrtletí, poskytuje ošetření lékař, jemuž byla poukázka již dříve odevzdána, a to na základě této poukázky.
(5) Další poukázka během téhož čtvrtletí může býti vyžádána a vydána pouze v těch případech, kdy je přípustná změna ošetřujícího lékaře podle čl. 4 odst. 3. V tom případě poznamená vystavovatel na nové poukázce „změna lékaře“.
(6) Pojištěnec (rodinný příslušník) je povinen při vystavování poukázky uvésti všechny údaje nutné k úplnému a přesnému vyplnění poukazu a odpovídá za správnost těchto údajů; po obdržení poukázky je povinen se přesvědčiti o tom, zda byla správně vyplněna. Pojištěnec (rodinný příslušník) je též povinen podle obecných předpisů nahraditi škodu, která by vznikla neoprávněným vyžádáním poukázky, pokud není dána povinnost k náhradě podle odstavce 7.
(7) Vystavovatel poukázky je povinen úplně a správně uvésti všechny údaje předepsané na tiskopise poukázky. O povinnosti náhrady škody platí obecné předpisy.
(8) Vystavovatelé poukázek jsou povinni vésti záznamy o poukázkách vydaných pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům s vyznačením dne vydání a poznámkou, zda šlo o poukázku k lékaři praktickému nebo odbornému (bez udání oboru). Opětovné vydání poukázky během téhož čtvrtletí je třeba v záznamu odůvodniti. O době uschování a předkládání těchto záznamů platí obdobně předpisy o mzdových záznamech (§ 21 odst. 1 zákona) s tím rozdílem, že záznamy se uschovávají pouze po dobu jednoho roku včetně čtvrtletí, v němž byla poukázka vydána. V odůvodněných případech může býti způsob vedení těchto záznamů upraven jinak, nebo může býti zaměstnavatel pojišťovnou této povinnosti zproštěn.
(9) Onemocní-li pojištěnec mimo obvod mateřské pojišťovny (čl. 72), uplatní nárok na ošetření v nemoci podle čl. 73.
(10) Poukázka platí jen pro osobu, které byla vystavena, a to do konce kalendářního čtvrtletí, ve kterém byla vydána, není-li na poukázce jinak určeno.
(11) Jakékoliv zneužití poukázky, její padělání a svémocné provádění oprav, jakož i jiná jednání proti předpisům o uplatňování nároků na ošetření lze stihati jako správní přestupek. Zjevně závadné poukázky může lékař odmítnouti.
(12) Nemá-li nemocný poukázku, upozorní lékaře, že je pojištěncem (rodinným příslušníkem). Lékař je povinen poskytnouti ošetření i v tomto případě, stejně jako osobám, o nichž mu i bez upozornění je, nebo alespoň může být známo, že jsou pojištěnci (rodinnými příslušníky). V těchto případech je lékař oprávněn požadovati zálohu do výše sazeb platných pro osoby nepojištěné; bude-li poukázka předložena dodatečně do 21 dnů, zálohu vrátí.
(13) V případech, uvedených v předchozím odstavci, předepíše lékař případné léky na účet nemocného a předpis označí vhodným způsobem (na př. „první pomoc“, „na zálohu“). O vydání léků v těchto případech platí ustanovení čl. 22 odst. 4.
(14) Vyžaduje-li zaměstnavatel potvrzení o provedeném ošetření je pojištěnec povinen předložit lékaři předepsaný tiskopis vyplněný zaměstnavatelem; lékař je povinen doplniti tiskopis požadovanými údaji a potvrdit.
Čl. 8. Vydávání poukázek k praktickému lékaři.
O vystavování poukázek po skončení pojištěné výdělečné činnosti platí ustanovení odstavce 1 věty druhé přiměřeně.
O vystavování poukázek po skončení pojištěné výdělečné činnosti platí ustanovení odstavce 1 věty druhé přiměřeně.
(1) Poukázku k praktickému lékaři vydává zaměstnaným pojištěncům (jejich rodinným příslušníkům) jejich zaměstnavatel. V době, kdy po skončení pracovního poměru trvají nároky z pojištění (§ 52 zákona), vydává poukázku pojišťovna.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro domácké dělníky (jejich rodinné příslušníky), dosáhl-li domácký dělník v měsíci, v němž onemocněl, alespoň nejnižší čisté pracovní odměny, stanovené směrnicemi o pojištění domáckých dělníků, nebo byl-li povinně pojištěn v předcházejícím měsíci. Dosáhl-li domácký dělník nejnižší čistou pracovní odměnu teprve součtem pracovních odměn od více zaměstnavatelů, vydává poukázku pojišťovna. V době, kdy domácký dělník již nepodléhá pojištění, v níž však trvají jeho nároky, vydává poukázku rovněž pojišťovna.
(3) Osobám, střídavě zaměstnaným u různých zaměstnavatelů a jejich rodinným příslušníkům vydává poukázku pouze pojišťovna.
(4) Osobám vypomáhajícím při sezonních pracích v zemědělství nebo lesnictví a jejich rodinným příslušníkům vydá zaměstnavatel místo poukázky potvrzení o zaměstnání na předepsaném tiskopise; toto potvrzení nahrazuje řádnou poukázku k lékaři.
(5) Osoby samostatně výdělečně činné vystavují, pokud trvá pojištěná výdělečná činnost:
a) poukázky pro pojištěnce: pro sebe a spolupracující členy své rodiny;
b) poukázky pro rodinné příslušníky: pro ostatní rodinné příslušníky, jejichž nároky se odvozují z pojištění osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodiny.
(6) Důchodcům (jejich rodinným příslušníkům), pokud nemají nárok jako osoby uvedené v odstavci 1 nebo 2, vystavuje poukázky pojišťovna, v jejímž obvodu mají své bydliště, po případě na její zmocnění příslušný místní národní výbor. Při tom důchodce předloží výměr o přiznání důchodu a průkaz totožnosti a podepíše prohlášení, že důchod dosud pobírá; jinak platí ustanovení čl. 42 odst. 4.
(7) Nezaměstnaným a jejich rodinným příslušníkům vydává poukázku příslušný referát práce a sociální péče okresního národního výboru.
Čl. 9. Vydávání poukázek k odbornému lékaři.
(1) Poukázky k odborným lékařům, s výjimkou lékařů oborů uvedených v odstavci 2, vydává ošetřující lékař, po případě pojišťovna.
(2) Pojištěnci (rodinní příslušníci) mají s poukázkou vydanou podle čl. 8 přímý přístup bez zprostředkování ošetřujícího lékaře:
O vydávání těchto poukázek platí obdobně ustanovení čl. 8. Vystavují je tedy přímo zaměstnavatelé, po případě osoby samostatně výdělečně činné, místní národní výbory a pojišťovny.
O vydávání těchto poukázek platí obdobně ustanovení čl. 8. Vystavují je tedy přímo zaměstnavatelé, po případě osoby samostatně výdělečně činné, místní národní výbory a pojišťovny.
a) k odbornému lékaři dětskému (pro děti do ukončeného 8. roku věku),
b) k odbornému lékaři pro choroby ženské a porodnictví,
c) k odbornému lékaři očnímu,
d) k odbornému lékaři pro choroby kožní a pohlavní,
e) k odbornému zubnímu lékaři (po případě k praktickému lékaři, provádějícímu výkony zubní, dále k zubnímu technikovi s výjimkou péče orthodontické.
Čl. 10. Ošetřování praktickým lékařem.
(1) Pojišťovna poskytuje pojištěncům (rodinným příslušníkům) ošetřování (vyšetření) prostřednictvím příslušných smluvních praktických lékařů. Smluvní praktičtí lékaři poskytují toto ošetření:
a) v ordinacích mimo ambulatorium pojišťovny,
b) v ambulatoriu pojišťovny,
c) v závodních ambulatoriích,
d) při návštěvách u nemocného (čl. 13 odst. 2),
(2) Poskytl-li první pomoc lékař, který není ve smluvním poměru k pojišťovně (nesmluvní lékař), má nárok na náhradu do výše sazeb pro smluvní lékaře; uhradil-li ji přímo pojištěnec (rodinný příslušník), poskytne mu pojišťovna náhradu podle § 55 odst. 5 zákona.
(3) Náklady ošetření nesmluvním lékařem, mimo případ první pomoci, pojišťovna nehradí, pokud k tomu předem nedala písemný souhlas.
(4) Za ošetření nesmluvním lékařem se pokládá též, vyžádal-li si nemocný ošetření smluvním lékařem, kterého není oprávněn svobodně si zvolit ve smyslu ustanovení čl. 4 až 6. Ustanovení čl. 73 není tím dotčeno.
(5) První pomocí se rozumí poskytnutí lékařské pomoci v naléhavých případech, při nichž jde o náhlé onemocnění, po případě náhlé zhoršení probíhající nemoci, vyžadující bezodkladné lékařské pomoci, bez níž by byly život nebo zdraví pojištěnce (rodinného příslušníka) ohroženy.
(6) Ošetření lékařem, který je příslušný podle předpisu o noční, nedělní a sváteční službě lékařské, se pokládá za ošetření smluvním lékařem.
(7) Pojištěnec (rodinný příslušník) se smí léčiti během téhož kalendářního čtvrtletí pouze u jednoho lékaře (jeho zástupce), leč by šlo o výjimky uvedené v čl. 4 nebo v čl. 73, jinak se léčení u dalšího lékaře považuje za léčení u nesmluvního lékaře.
(8) Pokud se ve vyhlášce podle § 197 odst. 3 zákona pro určité výkony stanoví povinnost předběžného povolení pojišťovny, je pojištěnec (rodinný příslušník) povinen vyžádati si toto povolení.
Čl. 11. Ošetřování odborným lékařem.
(1) Pojišťovna poskytuje pojištěncům (rodinným příslušníkům) odborné vyšetření, po případě odborné ošetřování svými příslušnými smluvními odbornými lékaři. Toto ošetřování poskytují smluvní odborní lékaři:
a to buď jako ošetřování případu, jako vyšetření nebo provedení vyžádaného zvláštního úkonu. O tom, kterého způsobu má býti odborným lékařem použito, rozhoduje ve sporných případech pojišťovna.
Péče o chrup se poskytuje způsobem uvedeným pod písm. a) až d) prostřednictvím smluvních odborných zubních lékařů, praktických lékařů, zubních techniků.
a to buď jako ošetřování případu, jako vyšetření nebo provedení vyžádaného zvláštního úkonu. O tom, kterého způsobu má býti odborným lékařem použito, rozhoduje ve sporných případech pojišťovna.
Péče o chrup se poskytuje způsobem uvedeným pod písm. a) až d) prostřednictvím smluvních odborných zubních lékařů, praktických lékařů, zubních techniků.
a) v odborných ambulatoriích pojišťovny,
b) v ordinacích mimo ambulatorium pojišťovny,
c) v závodních odborných ambulatoriích,
d) při návštěvách u nemocného,
(2) Pojišťovna může poskytovati mimoústavní odbornou lékařskou službu též v ambulancích veřejných nemocnic, po případě též v jiných léčebných a ošetřovacích ústavech (ambulantních zařízeních), a to za podmínek stanovených v dohodě s veřejnou správou zdravotní nebo jiným jejich provozovatelem.
(3) Pojišťovna může po projednání s jednotnou odborovou organisací soustřediti poskytování odborného vyšetření (ošetřování) pro všechny nebo pro určitou část pojištěnců (rodinných příslušníků), do svých odborných ambulatorií, jestliže jimi poskytovaná péče je odborně i provozně dostatečná,
(4) Pojišťovna je oprávněna soustřediti provádění určitých úkonů, vypočtených ve vyhlášce podle § 197 zákona, u některých zvlášť kvalifikovaných lékařů, a to v zařízeních pojišťovny nebo mimo tato zařízení.
(5) Není-li v obvodu okresní národní pojišťovny dostatečně postaráno o odborné ošetřování v určitých oborech smluvními odbornými lékaři, zajistí tato pojišťovna odborné vyšetření (ošetřování) prostřednictvím jiných okresních národních pojišťoven, v jejichž obvodu působí potřební smluvní odborní lékaři příslušných oborů. Tito lékaři jsou pak povinni vyšetřovati a ošetřovati též pojištěnce (rodinné příslušníky) oněch okresních národních pojišťoven, pro které byla odborná lékařská služba tímto způsobem zprostředkována.
(6) O tom, ke kterým odborným lékařům je přímý přístup a ke kterým jen prostřednictvím ošetřujícího lékaře (pojišťovny), platí ustanovení čl. 9.
(7) Ustanovení čl. 10 odst. 2 až 8 platí zde obdobně.
Čl. 12. Všeobecná ustanovení pro smluvní lékaře a pro ostatní osoby zdravotnické služby.
Stejně jsou povinni vésti lékařské záznamy o nemocných a podávati pojišťovně včas lékařská dobrozdání, posudky a zprávy, které si od nich vyžádala, nebo které podle platných předpisů mají býti pojišťovně podávány bez zvláštního vyžádání. Dále jsou povinni v čekárnách svých ordinací vyvěsiti pojišťovnou jim dodané vyhlášky a jiná všeobecná oznámení určená pro pojištěnce.
Stejně jsou povinni vésti lékařské záznamy o nemocných a podávati pojišťovně včas lékařská dobrozdání, posudky a zprávy, které si od nich vyžádala, nebo které podle platných předpisů mají býti pojišťovně podávány bez zvláštního vyžádání. Dále jsou povinni v čekárnách svých ordinací vyvěsiti pojišťovnou jim dodané vyhlášky a jiná všeobecná oznámení určená pro pojištěnce.
(1) Lékař je povinen za podmínek stanovených zákonem a léčebným řádem poskytnouti oprávněným pojištěncům (rodinným příslušníkům), po případě též jiným osobám, jimž pojišťovna zprostředkuje lékařskou pomoc, potřebné ošetření, které odpovídá současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení a které je hodnotné a účelné. První vyšetření nemocného má býti zvlášť důkladné s použitím takových vyšetřovacích způsobů, jimiž lze pokud možno objektivně zjistiti původ a stav choroby. Pojištěnec (rodinný příslušník) není oprávněn požadovati na lékaři určitý způsob ošetřování (vyšetřování). Lékař je zásadně neodvislý při určování postupu léčení, je však povinen říditi se všeobecnými směrnicemi, jakož i pokyny vydanými pojišťovnou k jejich provádění.
(2) Lékaři jsou povinni konati vyšetřovaní, ošetřování a návštěvy osobně; praktičtí lékaři jsou povinni prováděti sami veškeré lékařské úkony, pokud není nutno, aby byly provedeny odbornými lékaři, nebo v léčebných a ošetřovacích ústavech, protože jde o zvláštní vyšetření (ošetřování), vyžadující zvláštních pomůcek nebo znalostí. Provádění kvalifikovaných úkonů nesmí býti lékařem svěřeno jiným osobám zdravotnické služby. Odborný lékař, který převzal nemocného do ošetřování, nesmí ho bez souhlasu pojišťovny předávati praktickému lékaři za účelem provádění jednotlivých nebo řadových úkonů.
(3) Lékař může odepříti ošetření — s výjimkou případu první pomoci — pojištěnci (rodinnému příslušníku) výlučně z vážných důvodů, tkvících v osobě nemocného; o tom je povinen neprodleně učiniti hlášení příslušné pojišťovně. Schválí-li pojišťovna toto rozhodnutí, učiní — pokud je toho třeba — opatření, aby nemocnému bylo zajištěno další ošetření; v opačném případě je lékař povinen ošetřování poskytnouti.
(4) Lékaři jsou povinni vyplňovati řádně a bez jakékoliv zvláštní úplaty tiskopisy vydané k provádění zákona a léčebného řádu.
(5) Lékař nesmí nemocnému ani jiné osobě sdělovati obsah lékařského dobrozdání nebo posudku určeného pro pojišťovnu, leč by k tomu byl podle zvláštních předpisů povinen. Svůj výrok (posudek) o pracovní schopnosti je však lékař povinen sděliti pojištěnci.
(6) Lékaři se účastní porad a schůzí, které pojišťovna svolá k projednání lékařských záležitostí.
(7) Za činnost, za kterou náleží lékaři plat stanovený vyhláškou vydanou podle § 197 zákona, není lékař oprávněn přijímati ani si dáti slíbiti pro sebe ani pro třetí osoby jakékoliv příplatky, majetkové hodnoty nebo jiné výhody za ošetření pojištěnců (rodinných příslušníků), za jejich vyšetření, lékařské výkony, jakož i za použitý materiál a pod.
(8) Při styku s pojištěnci (rodinnými příslušníky) je povinen dbáti náležitého způsobu jednání a vystříhati se všeho, co by mohlo ohroziti důvěru nemocných k pojišťovně a jejím lékařům (jiným osobám zdravotnické služby).
(9) Ustanovení předchozích odstavců platí přiměřeně i pro ostatní osoby zdravotnické služby.
Čl. 13. Všeobecná ustanovení pro pojištěnce a rodinné příslušníky.
(1) Nejde-li o případ první pomoci, má pojištěnec (rodinný příslušník) vyhledati lékaře jen v jeho ordinačních hodinách. Před odevzdáním poukázky se přesvědčí, zda je řádně vyplněna.
(2) Nemůže-li se pojištěnec (rodinný příslušník) pro nemoc dostaviti k lékaři, může si vyžádati jeho návštěvu v bytě; mimo případ první pomoci je třeba požádati o návštěvu do 16 hodin, po případě do pozdějšího konce ordinačních hodin. Ve sporných případech rozhodne o nutnosti návštěvy pojišťovna.
(3) V době mimo ordinační hodiny (v noci, v neděli, ve svátek), není-li v místě trvale zavedena pohotovostní služba lékažská, mohou býti ordinace nebo návštěvy vyžadovány jen v případech první pomoci.
(4) Nemocný zachovává dále zejména tato ustanovení:
a) řídí se pokyny lékaře pojišťovny, dochází k němu v určenou dobu a v náležitém stavu a podrobí se předepsaným vyšetřením (ošetřením),
b) pravdivě a úplně odpovídá na dotazy lékaře a jiných orgánů pojišťovny, týkající se jeho zdravotního stavu a okolností souvisících s nemocí, zejména příčiny pracovní neschopnosti,
c) nepředstírá ani nezatajuje nemoc, po případě pracovní neschopnost,
d) zachovává životosprávu podle předpisů lékaře pojišťovny a vyhýbá se všemu, co by mohlo býti na překážku úspěšnému léčení, po případě co by mohlo prodlužovati jeho pracovní neschopnost,
e) užívá léků a pomocných prostředků, předepsaných lékařem pojišťovny, a neužívá bez jeho souhlasu jiných léků a pomocných prostředků,
f) dodržuje lékařský zákaz kouření a pití alkoholických nápojů,
g) není oprávněn seznamovati se s obsahem uzavřených zpráv, jež lékař nebo pojišťovna jeho prostřednictvím podává,
h) dbá náležitého způsobu chování k lékářům (ostatním zdravotnickým činitelům) a k jiným orgánům pojišťovny.
(5) Pojištěnec (rodinný příslušník) je povinen lékaři nebo pojišťovně oznámit, že nemoc vznikla pracovním úrazem, nebo že může jít o nemoc z povolání.
Čl. 14. Všeobecná ustanovení.
(1) Pojišťovna poskytuje pojištěncům a rodinným příslušníkům péči o chrup podle dalších ustanovení; přitom platí předpisy o mimoústavním odborném ošetřování, obsažené v čl. 3 až 13.
(2) Je-li k provedení péče o chrup podle dalších ustanovení třeba předběžného povolení pojišťovny, vypracuje lékař nebo zubní technik předem podrobný písemný návrh na ošetření s rozpočtem, jejž pojištěnec (rodinný příslušník) předloží pojišťovně ke schválení. Ukáže-li se během provádění prací nutným změniti způsob nebo rozsah původně navržených prací, předloží lékař, zubní technik nový návrh.
(3) Na vyzvání pojišťovny je pojištěnec (rodinný příslušník) povinen podrobiti se předběžné, po případě též dodatečné prohlídce, kterou vykoná lékař určený pojišťovnou.
(4) Zlato, jeho slitiny a jiné drahé kovy, potřebné k provedení protetických prací, dodá zhotoviteli, po případě uhradí dodavateli pojištěnec nebo rodinný příslušník.
Čl. 15. Ošetření chrupu a dutiny ústní.
(1) Pojišťovna poskytuje bezplatně pojištěncům (rodinným příslušníkům) ošetření chrupu a dutiny ústní jak v případech, kdy jde o onemocnění zubů, po případě dutiny ústní (čl. 2 odst 1), tak i v případech, kdy za účelem ošetření chrupu je třeba provedení úkonů konservačních, uvedených ve vyhlášce podle § 197 zákona.
(2) Smluvní lékař provádí bez předběžného povolení pojišťovny pouze takové stomatologické úkony, k jejichž provedení není třeba souhlasu podle vyhlášky vydané na základě § 197 zákona. Ostatní úkony vyžadují předběžného povolení pojišťovny. Totéž platí pro zubní techniky, pokud jsou k provedení léčebných úkonů oprávněni. V ambulatoriu pojišťovny se však veškeré úkony prováději bez předběžného povolení.
Čl. 16. Umělá náhrada chrupu v jednoduchém provedení. Poskytování snímacích protéz.
(1) Za umělou náhradu chrupu v jednoduchém, vyhovujícím provedení se považují stálé snímací protézy z kaučuku, umělé pryskyřice nebo podobného materiálu.
(2) Pojišťovna poskytuje po předchozím povolení pojištěncům (rodinným příslušníkům), kromě případů uvedených v odstavci 3 větě druhé, bezplatně snímací protézu v jednoduchém, vyhovujícím provedení, její úpravu nebo doplnění. Na stálé snímací protézy v nákladnějším vyhotovení poskytuje pojišťovna příspěvek ve výši sazby za provedení jednoduché.
(3) Při opětovném poskytnutí snímací protézy po uplynutí 3 let platí ustanovení odstavce 2. Ve zvláštních případech, vyžadujících novou protézu před uplynutím 3 let, může pojišťovna poskytnouti příspěvek nebo plnou úhradu, jinak hradí pojištěnec (rodinný příslušník) náklady ze svého.
(4) V případech zvlášť odůvodněných výkonem povolání může pojišťovna poskytnouti prozatímní snímací protézu na dobu, než dojde k trvalé úpravě čelisti. Po této době se poskytne stálá snímací protéza za podmínek uvedených v odstavci 2.
Čl. 17. Pevné náhrady chrupu (zubů).
(1) Pevnou náhradou chrupu (zubů) jsou inlaye, plášťové a čepové korunky, můstky a fixační dlahy.
(2) Na pevnou náhradu chrupu (zubů) poskytuje pojišťovna částečnou úhradu v částce 100 Kčs za kazdý zub (v můstku též za každý mezičlen), po případě za každý úkon na jednom zubu, pokud Ústřední národní pojišťovna v dohodě s jednotnou odborovou organisací nestanoví jinou částku; pojišťovna poskytuje také částečnou úhradu na opravy těchto pevných náhrad chrupu ve stejné výši. Úhrada pojišťovny činí nejvýše 75% celkového nákladu.
(3) Pojišťovna může nadto povoliti částečnou úhradu až do výše sazeb platných v zubním ambulatoriu pojišťovny:
a) byla-li ztráta zubů způsobena pracovním úrazem nebo nemocí z povolání;
b) je-li poskytnutí náhrady nutné za účelem zachování pracovní výkonnosti;
c) jde-li o pevnou náhradu předních zubů (v každé čelisti do počtu čtyř a kromně toho pilířů) u osob do 30 let;
d) v ojedinělých případech zvláštního zřetele hodných z důvodů sociálních.
(4) Pojištěnkám a manželkám (družkám pojištěnců) poskytuje pojišťovna v době 6 měsíců před porodem a 6 měsíců po porodu částečnou úhradu podle odstavce 2 až do výše 150 Kčs za jeden zub, při čemž neplatí ustanovení o omezení částečné úhrady na 75% celkového nákladu; ustanovení odstavce 3 není tím dotčeno. V ambulatoriu pojišťovny se tyto úkony provádějí bezplatně.
(5) Pojišťovna uhradí smluvnímu lékaři (zubnímu technikovi) plnou sazbou (§ 197 zákona) povolených úkonů. Poskytuje-li pojišťovna částečnou úhradu na chrup podle ustanovení odstavce 2 až 4, jakož i podle čl. 16 odst. 2 věty druhé, odst. 3 a 4, je pojištěnec (rodinný příslušník) povinen před provedením úkonu uhraditi pojišťovně rozdíl mezi plnou sazbou (§ 197 zákona) a částečnou úhradou.
Čl. 18. Orthodontická péče.
(Rovnání zubů.)
(Rovnání zubů.)
(1) Pojišťovna poskytuje nutnou orthodontickou péči bezplatně.
(2) Orthodontické přístroje se propůjčují za podmínek stanovených obdobně podle čl. 23 odst. 9.
Čl. 19. Pomoc lékaře a porodní asistentky.
(1) Pojištěnka (rodinná příslušnice) má od začátku těhotenství, při porodu a v šestinedělí nárok na vyšetření (ošetření) smluvním lékařem pojišťovny. Ve vysokém stupni těhotenství, při porodu a po porodu má též nárok na pomoc porodní asistentky.
(2) Jestliže těhotenství, porod a šestinedělí probíhají pathologicky, posuzují se jako nemoc (čl. 2 odst. 1) a podmínky i způsob ošetřování se řídí předpisy o ošetřování v nemoci. Totéž platí při potratu (čl. 2 odst. 3).
(3) Předpisy čl. 3 až 13 platí i při normálních (spontánních) porodech obdobně s tou odchylkou, že období, po které pojištěnka (rodinná příslušnice) nesmí měniti zvoleného ošetřujícího lékaře (čl. 4 odst. 2 a 3) se prodlužuje na celou dobu těhotenství a šestinedělí.
(4) Ustanovení čl. 3 až 13 platná pro lékaře se vztahují přiměřeně i na porodní asistentky při pomoci podle odstavce 1 věty druhé.
Čl. 20. Dětská výbava.
(1) Pojištěnka (rodinná příslušnice) obdrží po 28. týdnu těhotenství dětskou výbavu pro novorozeně, sestavenou jednotně podle směrnic, které vydá Ústřední národní pojišťovna. Za tím účelem předloží pojištěnka (rodinná příslušnice) na tiskopise vydaném pojišťovnou potvrzení lékaře o pravděpodobném dni porodu.
(2) Při porodu dvojčat nebo více dětí se poskytuje výbava pro každé novorozené dítě zvlášť.
(3) Pokud nebude možno poskytovati dětskou výbavu, bude pojišťovna vypláceti namísto ní — bez dokladu o zakoupení - peněžitou náhradu. Peněžitá náhrada odpovídá hodnotě dětské výbavy, jejíž jmenný seznam a výčet určí Ústřední národní pojišťovna směrnicemi podle odstavce 1. Dokud nebude stanoveno jinak, činí peněžitá náhrada Kčs 750.—.
(4) Narodí-li se dítě mrtvé, odečte se částka vyplacená na dětskou výbavu z porodného. Vydává-li pojišťovna dětskou výbavu, činí příslušná částka pouze skutečné výlohy pojišťovny na opatření výbavy, nejvýše však částku uvedenou v odstavci 3.
Čl. 21. Předpisování léků.
(1) Pojišťovna poskytuje pojištěnci (rodinnému příslušníku) při mimoústavním ošetřování v nemoci, při péči o chrup i při pomoci v mateřství na svůj účet účelné a hodnotné léky, předepsané po vyšetření zdravotního stavu smluvním lékařem.
(2) Léky na účet pojišťovny předpisuje nemocnému smluvní lékař na tiskopisech vydaných pojišťovnou; přitom rozhoduje o potřebě, druhu a množství léků podle směrnic pro účelné a hodnotné předpisování léků vydaných Ústřední národní pojišťovnou. Předpis léků, odchylující se od těchto směrnic, podléhá schválení pojišťovny.
(3) Na účet pojišťovny nelze předpisovat přípravky uvedené ve směrnicích, zejména:
a) přípravky k účelům kosmetickým a hygienickým,
b) ústní vody a zubní pasty,
c) umělá sladidla osobám starším 1 roku,
ch) homeopatické přípravky,
d) stolní minerální vody,
e) ovocné šťávy,
f) vína,
g) jiné alkoholické nápoje,
h) prostředky k zamezení těhotenství a vyhnání plodu,
i) dietetické a posilující přípravky osobám starším 10 let, pokud pojišťovna předem neschválí takový předpis na odůvodněný návrh ošetřujícího lékaře.
Čl. 22. Vydávání léků.
(1) Léky předepsané lékařem na účet pojišťovny se bezplatně vydávají
a) v lékárnách provozovaných v rámci národního podniku podle ustanovení §§ 3 a 6 zákona č. 271/1949 Sb.
(2) Ústřední národní pojišťovna upraví v rámci platných předpisů závazně způsob, jak mají lékárny vydávati léky a jak je mají pojišťovně účtovati.
(3) Pojišťovna nehradí náklady za léky, předepsané nesmluvním lékařem, ani za léky, které nebyly předepsány lékařem nebo které byly opatřeny jiným způsobem než podle odstavce 1.
(4) Léky předepsané v případech první pomoci a v ostatních případech uvedených v čl 7 odst. 13, jejichž předpis nesmluvní lékař označil vhodným způsobem (na př.: „první pomoc“, „na zálohu“), hradí pojišťovna jen, dá-li si pojištěnec (rodinný příslušník) potvrditi pojišťovnou dodatečně předpis těchto léků. Bude-li takto potvrzený předpis předložen lékárně do 21. dne od vydání léků, jest lékárna povinna vrátiti zálohu nebo zaplacenou částku a vyúčtovati léky přímo pojišťovně.
(5) Provozovatel lékárny ani smluvní lékař nesmějí požadovati od pojištěnce (rodinného příslušníka) jakoukoli úplatu za vydané léky, které byly předepsány na účet pojišťovny.
(6) Zneužití předpisů léků, svémocné provádění oprav a padělání předpisů a vydávání jiného zboží než léků předepsaných je trestné a zakládá povinnost k náhradě škody.
Čl. 23. Všeobecná ustanovení.
(1) Pojišťovna poskytuje nebo půjčuje bezplatně pojištěncům (rodinným příslušníkům) potřebné therapeutické a orthopedické pomůcky (pomocné prostředky) za podmínek a v rozsahu podle dalších ustanovení.
(2) Potřebné pomůcky se poskytují v jednoduchém a účelném provedení. Na pomůcky v jiném provedení lze poskytnouti pouze příspěvek do výše nákladu, jehož by si vyžádalo jednoduché a účelné provedení. Na určitý druh (značku) léčebné pomůcky není nároku.
(3) Pokud je k řádnému užívání pomůcky nebo ke zmírnění obtíží, spojených s jejím užíváním, třeba příslušenství pomůcky, poskytuje pojišťovna i potřebné příslušenství.
(4) Nákladnější pomůcky therapeutické a pomůcky orthopedické, u nichž je potřeba pouze dočasná, po případě zanikne-li důvod k jejich používání a kterých lze upotřebiti pro jinou osobu, pojišťovna pouze půjčuje.
(5) Pojištěnec (rodinný příslušník) je povinen s pomůckou řádně zacházeti a udržovati ji v dobrém stavu.
(6) V nutných případech poskytuje pojišťovna též opravy poškozených (opotřebovaných) a obnovení pomůcek zničených (ztracených). Pojišťovna může však na udržování pomůcky poskytovati přiměřený úhrnkový příspěvek. Všeobecně pro určité druhy pomůcek nebo jednotlivě pro zvláštní případy může býti stanovena pojišťovnou nejkratší používací doba.
(7) Při zaviněném poškození (zničení, ztrátě) půjčené pomůcky nebo při opotřebování před uplynutím nejkratší používací doby, je uživatel povinen uhraditi náklady, opravy nebo obnovení pomůcky.
(8) Nárok na užívání půjčené pomůcky zaniká, odpadne-li její potřeba; pomůcka může býti pojišťovnou odňata, jestliže jí pojištěnec (rodinný příslušník) neužívá.
(9) Podrobnosti o poskytování a půjčování pomůcek určí směrnice.
Čl. 24. Řízení při poskytování pomůcek.
(1) K poskytování pomůcek je třeba návrhu smluvního lékaře nebo léčebného (ošetřovacího ústavu). U pomůcek, na něž se vztahuje ustanovení čl. 25 odst. 2 písm. b) nebo čl. 26 je dále třeba předběžného povolení pojišťovny, před nímž si pojišťovna může vyžádati posudek odborného lékaře (ústavu), po případě výrobce. U orthopedických pomůcek může si pojišťovna vyžádati též předběžný rozpočet pořizovacího nákladu.
(2) Pomůcky předepsané nesmluvním lékařem nemohou býti poskytnuty na účet pojišťovny, leč by pojišťovna ve výjimečných případech uznala jejich nutnou potřebu a předem potvrdila předpis lékaře.
(4) Lékárny a smluvní dodavatelé vydávají řádně předepsané, po případě povolené pomůcky bezplatně a účtují je pojišťovně za stanovené, po případě za sjednané ceny. Jednotné předpisy o účtování a úhradě účtů za pomůcky vydá Ústřední národní pojišťovna.
(5) Pojišťovna může pomůcku sama dodati nebo objednati, po případě určiti dodavatele. Nemůže-li takto zprostředkovati dodání, poskytne přiměřenou náhradu za opatřenou povolenou pomůcku.
(6) Opatřil-li si pojištěnec (rodinný příslušník) mimo případ uvedený v odstavci 5 větě druhé, pomůcky svým nákladem poskytne pojišťovna příspěvek až do výše nákladů, za které by je v jednoduchém a účelném provedení sama opatřila, jestliže opatření pomůcky uzná za nezbytně nutné.
Čl. 25. Therapeutické pomůcky.
(1) Pojišťovna poskytuje, po případě půjčuje nemocnému bezplatně therapeutické pomůcky, předepsané, po případě potvrzené lékařem pojišťovny.
(2) Směrnice (čl. 23 odst. 9) určí, které therapeutické pomůcky se poskytují:
a) pouze na předpis lékaře bez předchozího povolení pojišťovny,
b) na předchozí povolení pojišťovny k návrhu lékaře.
Čl. 26. Orthopedické pomůcky (všeobecně).
Pojišťovna poskytuje:
Pojišťovna poskytuje:
A) protézy, t. j. pomůcky, jež mají nahraditi ztracené tělesné orgány, a to:
a) zpravidla protézy jednoduché, jež mají nahraditi ztracený (deformovaný) orgán,
b) je-li toho třeba pro výkon povolání, protézy plastické, jež mají zakrýti tělesnou vadu,
d) v nutných případech mechanické protézy (s jemnou mechanikou), jejichž mechanismus je zvlášť konstruován k tomu, aby protéza vykonávala pohyb;
B) jiné orthopedické pomůcky, jež mají odvrátiti nebo zmírniti následky snížení pracovní schopnosti.
Čl. 27. Protézy.
(1) Protézy horních končetin lze poskytovati za předpokladu čl. 26 písm. a), a to zpravidla v jednom vyhotovení, pokud povoláním nebo zvláštní potřebou postiženého není odůvodněno poskytnutí dvojího vyhotovení. Poskytují-li se protézy ve dvojím vyhotovení, povoluje se zpravidla jedno vyhotovení jednoduché s potřebnými nástrčky, druhé může býti povoleno, je-li to odůvodněno, podle přání postiženého buď jako protéza kombinovaná (ve zvláštních případech protéza mechanická) nebo jako protéza plastická.
(2) Příslušenstvím protéz horních končetin jsou pahýlové punčošky a rukavice na protézy.
(3) Protézy horních končetin lze obnoviti zpravidla nejdříve po čtyřech letech, příslušenství zpravidla po jednom roce.
(4) Protézy dolních končetin se poskytují zpravidla ve dvojím vyhotovení, při čemž druhá protéza se poskytuje, až pahýl nabude konečné podoby. Místo protézy může býti poskytnuta podle osobní potřeby postiženého a podle potřeby jeho činnosti vhodná chůda.
(5) Příslušenstvím protéz dolních končetin jsou: berle nebo hole, pahýlové punčošky, pera do chodidla, gumové tahy, klíče nebo špičky; jako příslušenství lze poskytnouti též orthopedickou vložku do boty, po případě orthopedickou obuv s ohledem na nezraněnou nohu, je-li to nutné, aby byly zmírněny následky po zranění nebo aby bylo zabráněno zhoršení tělesného stavu (ploská noha); ustanovení čl. 28 odst. 2 platí při poskytnutí orthopedické obuvi obdobně.
(6) Protézy dolních končetin lze obnoviti zpravidla nejdříve po dvou letech, příslušenství zpravidla po jednom roce, orthopedickou obuv podle čl. 28 odst. 3.
(7) Oční protézy se poskytují v případě potřeby.
(8) Paruka se poskytuje osobám, které pozbyly vlasů, pokud ztráta vlasů má nebo může míti vliv na výkon povolání.
Čl. 28. Jiné orthopedické pomůcky.
(1) Orthopedická obuv se poskytuje po prvé zpravidla ve dvojím vyhotovení (po dobu vázaného prodeje obuvi pouze v jednom vyhotovení) po vyzkoušení obuvi:
při zkrácení dolní končetiny (zpravidla aspoň o 3 cm),
při znetvoření, ochrnutí nervstva nebo jiných stavech dolních končetin, které nelze jinak napraviti.
při zkrácení dolní končetiny (zpravidla aspoň o 3 cm),
při znetvoření, ochrnutí nervstva nebo jiných stavech dolních končetin, které nelze jinak napraviti.
(2) Při poskytnutí orthopedické obuvi připlácí pojištěnec (rodinný příslušník) částku, kterou by byl povinen zaplatiti za normální obuv, a to Kčs 300.— u osob starších čtrnácti let, u osob mladších Kčs 150.— za každý pár, pokud by Ústřední národní pojišťovna nestanovila jinou částku.
(3) Orthopedická obuv se obnovuje v případě potřeby, u pracujících a u dětí do 14 let věku zpravidla nejdříve po 12 měsících, u jiných osob zpravidla nejdříve po 18 měsících.
(4) Podpěrné přístroje pro horní nebo dolní končetiny se poskytují k nápravě nebo k zabránění následků tělesných vad. O jejich obnovení, příslušenství a jeho obnovy platí ustanovení čl. 27 obdobně.
(5) Přimidla (korsety) se poskytují při zranění nebo vadách páteře. Obnovují se zpravidla nejdříve po čtyřech letech.
(6) Vozíky s příslušenstvím se půjčují při oboustranné ztrátě nebo ochrnutí dolních končetin, a to buď jako vozíky pro nemocné (nemůže-li uživatel sám vozíkem pohybovati), nebo jako mechanické vozíky s pákovým převodem (je-li schopen užívati paží k pohybování vozíkem). V případech hodných zvláštního zřetele může pojišťovna půjčiti vozík i při ztrátě nebo ochrnutí jedné nohy. Půjčením vozíku není uživatel vyloučen z poskytnutí jiných pomůcek pro náhradu dolních končetin, umožňují-li mu pohybovati se mimo vozík.
(7) Opatří-li si pojištěnec (rodinný příslušník) se souhlasem pojišťovny vozík s motorovým pohonem, poskytne mu pojišťovna místo zapůjčení vozíku částečnou úhradu ve výši ceny vozíku podle odstavce 6. Potřebuje-li pojištěnec (rodinný příslušník) motorový vozík pro výkon povolání, poskytne se částečná úhrada ve výši ceny vozíku zesílené konstrukce. Částečnou úhradu poskytne pojišťovna jen, je-li pojištěnec (rodinný příslušník) způsobilý vozík říditi; pojišťovna si může při poskytnutí částečné úhrady vyhraditi právo předkupní nebo jiná práva. Pohonné látky pojišťovna nehradí.
(8) Biomechanické přístroje se půjčují při vrozeném vykloubení kyčelních kloubů u dětí po odborném lékařském vyšetření.
(9) Mimořádné pomůcky mohou býti ve zvláštních případech poskytnuty vzhledem k tělesnému stavu a sociálnímu postavení uživatele.
Čl. 29. Ústavní ošetřování v nemoci.
(1) Ústavním ošetřováním je ošetřování v léčebných a ošetřovacích ústavech (zákon č. 185/1948 Sb.) kromě ústavů určených pro zvláštní léčebnou péči. Ústavní ošetřování zahrnuje zejména tedy ošetřování v nemocnicích, léčebnách pro choroby stáří, rehabilitačních ústavech, porodnicích, ústavech pro matky a kojence, psychiatrických léčebnách a radioléčebných ústavech; do těchto ústavů se oprávněné osoby vysílají poukazem vydaným pojišťovnou nebo jejím smluvním lékařem podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona.
(2) Ústavní ošetřování se poskytuje namísto a v rozsahu ošetřování mimoústavního, je-li toho třeba (§ 12 odst. 1 zák. č. 185/1948 Sb.), protože nemocnému nelze poskytnouti mimoústavním ošetřováním takovou péči, jaké vyžaduje hodnotné a účelné ošetřování, odpovídající současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení.
(3) Jsou-li splněny podmínky stanovené v odstavci 2, má pojištěnec (rodinný příslušník) nárok na ošetřování ve vhodném (§ 57 odst. 2 zákona) státním léčebném a ošetřovacím ústavu, po případě v léčebném a ošetřovacím ústavu provozovaném Ústřední národní pojišťovnou.
(4) Pojištěnec (rodinný příslušník) může býti poukázán podle dohody s vojenskou správou též do ústavního ošetřování ve vojenské nemocnici.
Čl. 30. Ústavní ošetřování při porodu.
(1) Pojištěnka (rodinná příslušnice) má nárok na ošetřování ve státní nemocnici nebo porodnici, po případě v obdobném ústavu Ústřední národní pojišťovny za účelem slehnutí.
(2) Do ústavů uvedených v odstavci 1 se přijímají pojištěnky (rodinné příslušnice) na doporučení lékaře, porodní asistentky nebo z vlastního podnětu. Pojišťovna vydá poukaz i dodatečně.
(3) Ustanovení čl. 29 odst. 4 platí obdobně.
Čl. 31. Předpoklady ústavního ošetřování.
(1) Pojištěnci (rodinnému příslušníku) může pojišťovna uložit (§ 30 odst. 2 zákona), aby nastoupil ústavní ošetřování v těchto případech:
a) nežije-li nemocný ve společné domácnosti se členy rodiny,
b) vyžaduje-li nemoc ošetřování a péče, které nemocnému nemohou býti poskytnuty v jeho bytě,
c) vyžaduje-li toho druh nemoci, zejména jde-li o nemoc nakažlivou,
d) jednal-li nemocný proti předpisům, vydaným o chování nemocných a dozoru nad nimi, nebo proti příkazům ošetřujícího lékaře,
e) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného jeho stálého pozorování,
f) vyžaduje-li rozpoznání choroby pozorování nebo vyšetření, jež může býti provedena pouze v ústavě, zejména je-li nutné, aby byla posouzena pracovní neschopnost.
(2) K nastoupení ústavního ošetřování podle čl. 29 je zásadně třeba:
a) návrhu smluvního lékaře; v případech první pomoci není návrhu lékaře třeba,
b) písemného poukazu vystaveného pojišťovnou nebo jejím smluvním lékařem; předchozího poukazu není třeba, hrozí-li nebezpečí z prodlení, jde-li o vážnější onemocnění v noci, o ohrožení života, nebo jde-li o onemocnění nakažlivou nemocí podle zákona č. 60/1948 Sb., o potírání nemocí přenosných na lidi, nebo jde-li o onemocnění tuberkulosou podle zákona č. 61/1948 Sb., o některých ochranných opatřeních proti tuberkulose.
c) souhlasu nemocného (u osob mladších 18 let jejich zákonného zástupce, nebo v naléhavých případech přednosty domácnosti) kromě případů, uvedených v odstavci 1.
(3) Ústavní ošetřování se poskytuje zpravidla v nejbližší vhodné nemocnici. Za nejbližší vhodnou nemocnici se pokládá ta nemocnice, která je dopravně nejbližší místu, kde se nemocný zdržuje v době potřeby ústavního ošetřování a která jest tak vybavena, že může poskytnouti ošetření, odpovídající ustanovení § 27 odst. 1 věty druhé zákona.
Čl. 32. Poskytování ústavního ošetřování a úhrada nákladů.
(1) Pojištěncům (rodinným příslušníkům) se ústavní ošetřování poskytuje bezplatně.
(2) Od ošetřovaných osob, od osob povinných k jejich výživě ani od jejich pozůstalých nesmí býti nikým požadována ani přijímána jakákoliv úplata v souvislosti s poskytnutím ústavní péče (úhrada léků, odměny za operace, úkony, služby atd.).
(3) Náklady spojené s ošetřováním ve státních léčebných a ošetřovacích ústavech jdou na účet státu bez úhrady od pojišťovny.
(4) Náklady spojené s ošetřováním ve vojenských nemocnicích hradí pojišťovna podle stanovených sazeb.
Čl. 33. Předpisy pro pojištěnce (rodinné příslušníky) při ústavním ošetřování.
Pojištěnec (rodinný příslušník) zachovává tato ustanovení:
Pojištěnec (rodinný příslušník) zachovává tato ustanovení:
a) nastoupí ošetřování v ústavě, do něhož byl poukázán, do 48 hodin, nebyla-li mu určena jiná doba nástupu;
b) při nástupu předloží poukaz; nemá-li ho, upozorní, že je pojištěncem (rodinným příslušníkem);
c) nebyl-li přijat do ústavního ošetřování, předloží pojišťovně nebo smluvnímu ošetřujícímu lékaři potvrzení ústavu, obsahující důvody odmítnutí;
d) během ústavního ošetřování zachovává domácí řád ústavu pod následky v něm uvedenými a nepřerušuje o své újmě předčasně ústavní ošetřování;
e) je-li pojištěnec po skončení ústavního ošetřování neschopen práce, hlásí se u smluvního ošetřujícího lékaře nebo v pojišťovně do 48 hodin. Nemůže-li se pro svůj zdravotní stav dostaviti k lékaři (do pojišťovny), vyrozumí o tom lékaře (pojišťovnu) v téže lhůtě.
Čl. 34. Poskytování zvláštní léčebné péče.
(1) Zvláštní léčebná péče (sanatorní, ozdravenská nebo lázeňská) je ošetřování, které se osobám, určeným individuálním řízením výběrovým, poskytuje:
a) v odborných léčebných a ošetřovacích ústavech (sanatoriích) pro tuberkulosu, pro nemoci vnitřní a nervové, po případě v jiných odborných léčebných a ošetřovacích ústavech, jež určí Ústřední národní pojišťovna, jakož i v ozdravovnách,
b) v ústavech zřízených v lázeňských místech s přírodními léčivými zdroji, po případě s léčebnými činiteli klimatickými. Oprávněné osoby se vysílají do péče v těchto ústavech zvláštním povolením odlišným od poukazu do ústavního podle čl. 29 odst. 1.
(2) Seznam sanatorií, ozdravoven a lázní (dále „ústavů“) zpravidla v tuzemsku zřízených, na něž se vztahuje ustanovení odstavce 1, vyhlašuje, mění a doplňuje Ústřední národní pojišťovna.
(3) Dětem pojištěnců do 15 roků věku se zvláštní léčebná péče poskytuje jen tehdy, jde-li o léčení tuberkulosy. všech forem nebo následků infekční dětské obrny, t. j. stavů trvajících po uplynutí 12 měsíců od vzniku nemoci.
Čl. 35. Podmínky pro povolování zvláštní léčebné péče.
(1) Zvláštní léčebná péče se poskytuje jako léčení nutné*) (stupeň potřebnosti I) nebo léčení vhodné**) (stupeň potřebnosti II).
(2) Jako léčení nutné poskytuje pojišťovna zvláštní léčebnou péči
a) u všech pojištěnců a rodinných příslušníků bez ohledu na druh a povahu jejich činnosti:
jde-li o takový druh nebo stav nemoci, při němž nelze zvláštní léčebnou péči nahraditi jinými léčebnými prostředky — stupeň Ia; závazný výpočet druhů a stavů nemocí vydává Ústřední národní pojišťovna podle odstavce 6;
jde-li o takový druh nebo stav nemoci, při němž nelze zvláštní léčebnou péči nahraditi jinými léčebnými prostředky — stupeň Ia; závazný výpočet druhů a stavů nemocí vydává Ústřední národní pojišťovna podle odstavce 6;
b) jen u zaměstnanců s přihlédnutím k druhu, povaze a významu jejich práce:
jde-li o jiná onemocnění (odstavec 6), při nichž zvláštní léčebná péče je nejrychlejším a nejúčinnějším prostředkem, kterým lze docílit pro pojištěnce práce neschopného obnovení pracovní schopnosti — stupeň Ib.
jde-li o jiná onemocnění (odstavec 6), při nichž zvláštní léčebná péče je nejrychlejším a nejúčinnějším prostředkem, kterým lze docílit pro pojištěnce práce neschopného obnovení pracovní schopnosti — stupeň Ib.
(3) Jako léčení vhodné může pojišťovna poskytnouti zvláštní léčebnou péči při jiných vážných chorobných stavech (odstavec 6), a to
a) u zaměstnanců:
jde-li o nemoc vyžadující odborného ošetřování, jež však není nemocnému dostupné při nepřerušovaném výkonu zaměstnání, zejména proto, že není možnost odborného léčení v místě jeho pracoviště, po případě pobytu, ani v blízkém okolí; předpokladem je, že zvláštní léčebná péče může nahraditi potřebné odborné léčení — stupeň IIa; léčení náhradní;
jde-li o nemoc vyžadující odborného ošetřování, jež však není nemocnému dostupné při nepřerušovaném výkonu zaměstnání, zejména proto, že není možnost odborného léčení v místě jeho pracoviště, po případě pobytu, ani v blízkém okolí; předpokladem je, že zvláštní léčebná péče může nahraditi potřebné odborné léčení — stupeň IIa; léčení náhradní;
b) u všech pojištěnců a rodinných příslušníků:
jde-li o nemoc, při níž byly vyčerpány všechny dostupné léčebné prostředky, zejména léčení odborná nebo ústavní, aniž přinesly podstatný úspěch, a od doplnění dřívějšího léčení zvláštní léčebnou péčí lze očekávati podstatné objektivní zlepšení zdravotního stavu — stupeň IIb; léčení doplňkové.
jde-li o nemoc, při níž byly vyčerpány všechny dostupné léčebné prostředky, zejména léčení odborná nebo ústavní, aniž přinesly podstatný úspěch, a od doplnění dřívějšího léčení zvláštní léčebnou péčí lze očekávati podstatné objektivní zlepšení zdravotního stavu — stupeň IIb; léčení doplňkové.
(4) V případech léčení vhodného poskytuje pojišťovna zvláštní léčebnou péči jako nepovinnou dávku v mezích plánu zvláštní léčebné péče jako složky hospodářského plánu Ústřední národní pojišťovny (§ 200 zákona) a v mezích skutečné možnosti umístění v ústavech.
(5) Ze zvláštní léčebné péče jsou vyloučeny případy nevhodné podle zásad lékařské vědy.
(6) Seznam obsahující závazný výčet nemocí, které odůvodňují stupeň Ia [seznam A)], a příkladný výčet nemocí, jež mohou založiti stupeň Ib a II [seznam B)], jakož i příkladný výčet případů nevhodných [seznam C) ], vydává, mění a doplňuje Ústřední národní pojišťovna.
Čl. 36. Výběrové řízení a poukazování do ústavů:
(1) Výběr nemocných pro zvláštní léčebnou péči se provádí prostřednictvím zdravotnických zařízení (ambulatorií pojišťoven, závodních ambulatorií, léčebných a ošetřovacích ústavů), pokud tímto výběrem byly pověřeny, jakož i prostřednictvím lékařů pojišťovny konajících službu ve vlastních ordinacích.
(2) Za účelem plánovitého vysílání nemocných na zvláštní léčebnou péči a plynulého využití ústavů může Ústřední národní pojišťovna stanoviti a předepsaným způsobem vyhlásiti závazné lhůty, v nichž musí býti podány návrhy na zvláštní léčebnou péči osob postižených chronickými nemocemi, které mají býti během plánovaného období umístěny v ústavech.
(3) Rozhodování o návrzích doporučených posudkovým lékařem pojišťovny, náleží zvláštní komisi, složené ze zástupců pojištěnců a lékařů pojišťovny. Tyto komise působí u jednotlivých pojišťoven pro výběrové řízení pro jejich pojištěnce a rodinné příslušníky, pokud u zvláště určených závodů nejsou zřízeny pro jejich zaměstnance komise samostatné. Při povolení určí komise též po jakou dobu má býti zvláštní léčebná péče poskytována a stanoví stupeň potřebnosti a pořadí naléhavosti pro předvolávání do ústavů.
(4) Ústřední národní pojišťovna stanoví pro jednotlivé okresní národní pojišťovny směrný počet případů, které lze pro plánované období povoliti.
(5) Pro zajištění plánovitého a rovnoměrného využití ústavů určuje ústředna, na Slovensku Národní pojišťovna, ústav, v němž má býti léčení nastoupeno. Nemocný nemá nárok na ošetřování v určitém ústavě, ani v určité době.
(6) V rozhodnutí o povolení zvláštní léčebné péče uvede pojišťovna zejména, zda zvláštní léčebnou péči poskytuje jako léčení nutné nebo vhodné, dále dobu, po kterou má býti tato péče poskytována, ústav, v němž má nemocný nastoupiti, po případě výši částečné úhrady podle čl. 37.
(7) Ústav předvolává nemocné podle pořadí (odstavec 3) určeného se zřetelem k povaze a druhu činnosti nemocného a stupni potřebnosti. Nemocný jest povinen nastoupiti přesně podle předvolání v den určený ústavem; odpovídá za škodu způsobenou zaviněným porušením této povinnosti.
(8) Vedoucí lékař ústavu je oprávněn a povinen přezkoumati u nemocného v době nástupu vhodnost zvláštní léčebné péče v ústavu a jde-li o nevhodný případ vyloučiti jej, po případě zprostředkovati přemístění do vhodného ústavu.
(9) Při pobytu v ústavu zachovává nemocný předpisy ústavního řádu pod následky v něm uvedenými.
(10) Po ukončení zvláštní léčebné péče se nemocný hlásí u ošetřujícího lékaře do 48 hodin. Nemůže-li se pro svůj zdravotní stav dostaviti k lékaři, vyrozumí o tom v téže lhůtě pojišťovnu.
Čl. 37. Úhrada nákladů zvláštní léčebné péče.
(1) Byla-li povolena zvláštní léčebná péče jako léčení nutné, poskytuje se pojištěnci (rodinnému příslušníku) bezplatně.
(2) Byla-li povolena zvláštní léčebná péče jako léčení vhodné, může pojišťovna určiti, že nemocný uhradí část nákladů ze svého.
(3) Pojišťovna hradí plně též lázeňskou taxu.
(4) Nastoupí-li léčení pojištěnec (rodinný příslušník), aniž vyčkal povolovacího výměru a předvolání, hradí si náklady ze svého. Pojišťovna není povinna poskytnouti mu jakoukoliv náhradu, a to ani do výše, kterou by jinak na léčení přispívala.
Čl. 38. Prováděcí směrnice.
(1) K provádění čl. 34 až 37, 54, 55, 67 a 69 vydává Ústřední národní pojišťovna v dohodě s jednotnou odborovou organisací potřebné směrnice.
(2) Tyto směrnice stanoví zejména:
a) výčet ústavů, v nichž se poskytuje zvláštní léčebná péče,
b) bližší vymezení stupňů potřebnosti, zejména indikace pro jednotlivé stupně,
c) způsob zřizování, složení a postup jednání komisí podle čl. 36 odst. 3,
d) určení pořadí naléhavosti a postup při předvolávání do ústavů,
e) podmínky a výši příspěvků podle čl. 37 odst. 2,
f) podmínky a výši úhrady za pobyt průvodce při zvláštní léčebné péči,
g) podmínky pro poskytování ambulantního léčení v lázních jako léčení odborného,
h) bližší podmínky pro poskytování peněžitých dávek a pro náhradu dopravních výloh nemocného i průvodce.
Čl. 39.
(1) Pojišťovna poskytuje pojištěncům (rodinným příslušníkům) pomoc při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách jako při ošetřování v nemoci v rozsahu ustanovení §§ 27 až 29 zákona, má-li zmrzačení, zohyždění nebo tělesná vada nepříznivý vliv na výkon povolání postiženého ve smyslu dalších ustanovení.
(2) Pomoc podle odstavce 1 poskytuje pojišťovna též přímo jako součást léčení v souvislosti s ošetřením v nemoci (po úraze), hrozí-li zmrzačení nebo zohyždění.
(3) Pojišťovna poskytuje pojištěncům pomoc podle odstavce 1, jestliže zmrzačení, zohyždění nebo tělesná vada má nebo může míti nepříznivý vliv:
a) na výkon dosavadního povolání,
b) na činnost přiměřenou dosavadnímu povolání,
c) na činnost odpovídající schopnostem, školení a výcviku postiženého.
(4) U rodinných příslušníků uvedených v § 54 odst. 1 písm. a) a b) a v § 54 odst. 2 písm. c) zákona klade domácnosti na roveň povolání pojištěnce ve smyslu předchozího odstavce.
(5) U rodinných příslušníků uvedených v § 54 odst. 1 písm. c), d) a e) a odst. 2 písm. b) zákona, jest rozhodující budoucí přiměřené povolání (vedení domácnosti). Ve sporných případech se přihlíží k posudku referátu práce a sociální péče příslušného národního výboru, po případě poraden pro volbu povolání a psychotechnických ústavů.
(6) U rodinných příslušníků, uvedených v § 54 odst. 2 písm. a) zákona, platí ustanovení odstavce 3 obdobně.
(7) Potřebné plastické operace poskytuje pojišťovna jen v případech, kdy jsou splněny podmínky předchozích ustanovení, nikoli však k odstranění prostých vad kosmetických.
(8) V případech hodných zvláštního zřetele může pojišťovna poskytnouti plně nebo částečně pomoc podle odstavce 1 a 7, i když nejsou splněny podmínky shora uvedené, s přihlédnutím k věku a pohlaví postiženého.
(9) Potřebné pomocné prostředky poskytuje pojišťovna v rozsahu a za podmínek uvedených v čl. 23 až 28.
(10) Pomoc podle předchozích ustanovení vyžaduje předběžné povolení pojišťovny na návrh lékaře pojišťovny nebo léčebného ústavu. Pro její poskytování platí ustanovení čl. 3 až 38.
Čl. 40.
(1) Pojištěnci (rodinní příslušníci) mají v případě podezření na neplodnost při manželském soužití (soužití druha a družky) nárok na zjištění příčiny, po případě na léčení neplodnosti.
(2) Oba manželé (druh a družka) jsou povinni se podrobiti potřebnému vyšetřeni, při čemž muž má býti vyšetřen napřed.
(3) Zjistí-li lékař vyšetřením, že je naděje na vyléčení neplodnosti, poskytne pojišťovna ošetření v takovém rozsahu, jako by šlo o nemoc (s výjimkou odstavce 4 tohoto článku).
(4) Ukáže-li se, že léčení neplodnosti je dosažitelnými léčebnými prostředky beznadějné, nelze je na účet pojišťovny prodlužovati.
(5) Pomoc podle předchozích ustanovení vyžaduje předběžného povolení pojišťovny na návrh lékaře pojišťovny nebo léčebného ústavu. Pro její poskytování platí ustanovení čl. 3 až 38.
Čl. 41.
(1) Pojišťovna může poskytnouti za předpokladů dále uvedených výpomoc v rodině, aby bylo zajištěno zastupování pojištěnky nebo rodinné příslušnice při pracech v domácnosti v případě nemoci nebo mateřství.
(2) Výpomoc v rodině lze poskytnouti:
a) je-li pojištěnka nebo rodinná příslušnice v ústavním ošetřování déle než 14 dní nebo je-li z příkazu lékaře pojišťovny po tutéž dobu upoutána na lůžko; ústavnímu ošetřování se klade na roveň zvláštní léčebná péče v případech léčení nutného;
b) obstarávala-li před tím sama svoji nebo pojištěncovu domácnost a
c) pečovala-li alespoň o jedno dítě, které je oprávněným rodinným příslušníkům podle § 54 odst. 1 písm. c) až e) zákona.
(3) Výpomoc v rodině nelze poskytnouti:
a) možno-li vzhledem k sociálním poměrům spravedlivě požadovati, aby si pojištěnka nebo rodinná příslušnice sama opatřila náhradu. Tento předpoklad se pokládá za splněný vždy, přesahuje-li důchod členů rodiny žijících ve společné domácnosti 150% existenčního minima (zákon č. 47/1947 Sb.). Ostatní případy posuzuje pojišťovna individuálně;
b) lze-li spravedlivě požadovati, aby výpomoc v rodině byla obstarána osobami příbuznými nebo jinou bezplatnou výpomocí;
c) byla-li před onemocněním nebo obvykle v domácnosti činna trvalá výpomocná síla, zejména pomocnice v domácnosti nebo denní posluha, obstarávající podstatnou část prací v domácnosti.
(4) Žádost o přiznání této dávky podává oprávněná osoba na tiskopise pojišťovny, v němž uvede a dá si potvrdit rozhodné skutečnosti. Lékař pojišťovny potvrzuje, od kterého dne a po jakou dobu je pojištěnka (rodinná příslušnice) upoutána na lůžko. Jde-li o ústavní ošetřování, vydává potvrzení léčebný ústav
(5) Jestliže zanikla některá z podmínek pro další poskytování výpomoci v rodině nebo nastaly důvody vylučující tuto dávku, hlásí pojištěnka (rodinná příslušnice) tuto okolnost téhož dne pojišťovně. Lékař učiní neprodleně hlášení pojišťovně, jakmile nemocné dovolí opustit lůžko.
(6) Byla-li výpomoc v rodině přiznána, poskytuje ji pojišťovna od patnáctého dne po tom, kdy nastala skutečnost odůvodňující nárok, a to nejdéle po dobu 365 dnů. Nastanou-li znovu skutečnosti odůvodňující poskytnutí výpomoci při témž onemocnění, nejpozději však do jednoho roku, lze poskytnouti výpomoc jako pokračování podpory pro původní onemocnění již od prvého dne, kdy znovu nastaly uvedené okolnosti. Při novém onemocnění lze však dávku poskytnouti vždy teprve od 15. dne po tom, kdy byly znovu splněny všechny předpoklady odůvodňující její poskytnutí; předchozí vyčerpaná doba se však nezapočítává.
(7) Osoba, která provádí výpomoc v rodině, řídí se pokyny pojišťovny; tuto výpomoc provádí zpravidla pro několik rodin současně.
(8) Při poskytování výpomoci v rodině může pojišťovna použíti součinnosti sociálních a pod. institucí.
ČÁST 3
Čl. 42. Uplatnění nároku.
(2) Peněžité dávky se poskytují zpravidla na základě poukazu na příslušné dávky na tiskopisech, vydaných pojišťovnou; nárok se uplatňuje způsobem uvedeným v §§ 223 až 225 zákona a v dalších ustanoveních léčebného řádu.
(3) Je-li nárok na dávku podmíněn určitým zdravotním stavem, podrobí se žadatel předepsaným lékařským vyšetřením.
(4) Pojištěnec (rodinný příslušník) opatří potřebná potvrzení, po případě jiné doklady předepsané pro jednotlivé dávky; přitom platí ustanovení § 224 odst. 3 zákona. Od vyžadování předepsaných dokladů (potvrzení) lze upustiti, je-li podmínka nároku pojišťovně prokázána jiným věrohodným způsobem.
(5) Lékaři a jiní činitelé podávají po osobním vyšetření návrhy (předpisy) na dávky podle zákona a léčebného řádu, po případě vystavují potvrzení předepsaná pro jednotlivé dávky. Přitom odpovídají za správnost i úplnost svých údajů a jsou povinni nahraditi škodu, která by vznikla nesprávností nebo neúplností. Návrhy, předpisy, potvrzení a poukazy, které lékaři vystavují, musí opatřiti svým razítkem a podpisem.
(6) Vystavovatel dokladu odpovídá za správnost a úplnost údajů požadovaných předepsaným tiskopisem.
(7) Jakékoliv zneužití poukazů, potvrzení a dokladů, jejich padělání a svémocné provádění oprav, jakož i jiná jednání proti předpisům o uplatňování nároku na peněžité dávky, lze stíhati a zakládají povinnost vrácení dávek. Pojišťovna může odmítnouti poukazy, v nichž bylo škrtáno, vymazáváno nebo přepisováno a poukazy nečitelné nebo jen částečně vyplněné, po případě poškozené.
(8) Osoba, vykonávající několik činností povinně pojištěných podle §§ 2 a 10 zákona, která je pojištěna u několika okresních národních pojišťoven, je povinna při ohlašování nároku na peněžité dávky sděliti, u kterých pojišťoven je pojištěna; peněžité dávky v takovém případě poskytne pouze ta pojišťovna, v jejímž obvodě má pojištěnec trvalé bydliště (§ 218 odst. 2 zákona).
Čl. 43. Výplata dávek.
(1) Peněžité dávky se zpravidla vyplácejí poštou. Vyplácí-li pojišťovna dávku hotově, vyplatí ji zásadně doručiteli poukazu, po případě dokladu. Tato osoba se pokládá za oprávněnou k jejímu přijetí; zneužití poukazu osobou zmocněnou pojištěncem (rodinným příslušníkem) k převzetí výplaty jde na jeho vrub.
(2) Opakující se peněžité dávky se vyplácejí v obdobích nejvýše 16 dnů, po případě na žádost oprávněné osoby i týdně pozadu (§ 106 odst. 1 zákona). Při skončení nároku vyplatí se poslední splátka dávky i za kratší dobu. Promlčení se řídí ustanovením § 105 zákona.
(3) Opakující se peněžité dávky se při výplatě zaokrouhlují na celé koruny dolů (§ 106 odst. 1 zákona).
Čl. 44. Zjištění a hlášení pracovní neschopnosti.
(1) Pojištěnec se pokládá ve smyslu zákona za neschopna práce pro nemoc, jestliže lékař pojišťovny osobním vyšetřením nemocného a objektivním posouzením jeho zdravotního stavu zjistí onemocnění takové závažnosti, že mu znemožňuje výkon jeho zaměstnání (jiné pojištěné činnosti). Nárok na nemocenské není, jestliže trvalý chorobný stav, který již byl před nástupem zaměstnání (počátkem jiné pojištěné činnosti), a který se od této doby podstatně nezhoršil, objektivně znemožňuje výkon této činnosti (marný pokus o práci, předstíraný vstup do práce)
(2) Vykonává-li pojištěnec několik činností, zakládajících pojistnou povinnost, oznámí to lékaři (§ 223 odst. 4 zákona). V tomto případě je lékař povinen posouditi pracovní schopnost ke každé jednotlivé pojištěné činnosti.
(3) Za počátek pracovní neschopnosti se pokládá zpravidla den, kterého byla pracovní neschopnost u pojištěnce zjištěna lékařem pojišťovny. Zjistí-li lékař dřívější počátek pracovní neschopnosti, vyznačí to na hlášení. V tom případě vyplatí se nemocenské za dobu předchozí pracovní neschopnosti, nejdéle za dobu 14 dní předtím, než nemoc byla hlášena pojišťovně nebo příslušnému lékaři, prokáže-li se, že včasné hlášení bylo pojištěnci znemožněno (§ 42 zákona).
(4) Lékař a zaměstnavatel jsou povinni přesně vyplňovati tiskopisy vydané Ústřední národní pojišťovnou, jejichž účelem je hlásiti počátek a konec pracovní neschopnosti pojišťovně a zaměstnavateli, dáti pojišťovně podklad pro vyměření a výplatu nemocenského a pojištěnci legitimaci pro práce neschopné. Lékař a zaměstnavatel jsou povinni tyto tiskopisy neprodleně doručovati podle pokynů v nich uvedených. Lékař je povinen odesílati hlášení pojišťovně v týž den, kdy uznal pojištěnce práce neschopným nebo schopným.
(5) Pojištěnec, který po skončeném ošetřování v některém léčebném ústavu má za to, že jé i nadále práce neschopen, jest povinen do 48 hodin hlásiti tuto okolnost svému ošetřujícímu lékaři nebo pojišťovně.
Čl. 45. Výplata nemocenského.
(1) Splátky nemocenského se vyplácejí ve lhůtách podle ustanovení čl. 43 odst. 2, a to na základě poukazů, jež vystavuje lékař pojišťovny; na poukaze vyznačí lékař vždy zejména dobu (počátek, trvání, skončení) pracovní neschopnosti. Pojištěnec potvrdí podpisem na poukaze prohlášení, že v době, za kterou mu má býti vypláceno nemocenské, nekonal práci (činnost) zakládající pojistnou povinnost, pro kterou byl uznán neschopným práce, že nepobírá důchod od Ústřední národní pojišťovny ani není příjemcem veřejných odpočivných (zaopatřovacích) platů. O tom, že pojištěnec nepracoval v době, za kterou uplatňuje nárok na nemocenské, může pojišťovna požadovati potvrzení zaměstnavatele.
(2) K výplatě nemocenského při nařízené isolaci podle § 38 zákona je třeba ověření úředního lékaře okresního národního výboru o tom, že isolace byla nařízena podle zákonných předpisů o potírání nakažlivých nemocí. Nebylo-li pojištěnci možno podati zprávu pojišťovně počátkem (během) isolace, je pojišťovna oprávněna požadovati od něho potvrzení, že v této době nevykonával činnost zakládající povinné pojištění. Při rozhodování o nároku na nemocenské a jeho výplatě nepřihlíží se v takovém případě k ustanovení § 42 zákona.
(3) Zaměstnavatel je povinen neprodleně sděliti pojišťovně na tiskopise podle čl. 44 odst. 4 skutečnosti rozhodné pro vyměření a výplatu nemocenského. U osob, na něž se vztahují ustanovení § 20 odst. 7, § 24 a § 272 zákona, řídí se výplata nemocenského a vyměřovací základ podle předpisů vydaných k provedení těchto ustanovení.
(4) Stupeň (výše) nemocenského u osob samostatně výdělečně činných (spolupracujících členů jejich rodin) se určí podle vyměřovacího základu, stanoveného podle § 20 odst. 2 až 6 zákona. Osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny sděliti pojišťovně na vyzvání neprodleně okolnosti rozhodné pro nárok.
(5) Nemocenské se vyplácí ve výši stanovené v § 36 zákona s případným zvýšením podle § 43 zákona. Doba, po jejímž uplynutí náleží podle § 43 zákona zvýšené nemocenské, se počítá ve všech případech ode dne vzniku pracovní neschopnosti, bez ohledu na to, zda nemocenské bylo vypláceno od počátku pracovní neschopnosti, či od pozdějšího dne.
(6) Nastoupí-li pojištěnec zaměstnání dříve než byl uznán k práci schopným, odevzdá legitimaci zaměstnavateli, který ji doplní dnem nastoupení do zaměstnání, razítkem a svým podpisem a zašle ji neprodleně pojišťovně.
Čl. 46. Předpisy pro pojištěnce.
(1) Je-li pojištěnec neschopen práce, zachovává vedle předpisů uvedených v čl. 13, zejména tato pravidla:
a) doručí ihned (osobně, poštou nebo poslem) zaměstnavateli zprávu o pracovní neschopnosti, kterou obdržel od lékaře na tiskopise podle čl. 44 odst. 4;
b) podrobuje se revisním lékařským prohlídkám a administrativní kontrole (čl. 76 až 78);
c) při uplatnění nároku sdělí, zda a po kterou dobu během jednoho roku před uplatněním pobíral nemocenské, po případě byl v ústavním ošetřování (§ 40 zákona);
ch) při skončení pracovní neschopnosti odevzdá zaměstnavateli zprávu o skončení pracovní neschopnosti, kterou mu potvrdí lékař na tiskopise podle čl. 44 odst. 4; tento tiskopis s legitimací pro práce neschopné musí mít pojištěnec při každé návštěvě u lékaře a při každém jednání s orgány pojišťovny s sebou; nastoupí-li pojištěnec do práce z vlastního rozhodnutí, odevzdá tento nepotvrzený tiskopis zaměstnavateli, který postupuje podle čl. 45 odst. 6.
d) poukázky na nemocenské předkládá (zasílá) ve lhůtách uvedených v čl. 43 odst. 2;
e) změnu pobytu, pokud ji lékař povolí a změnu bydliště hlásí ihned pojišťovně; jde-li o změnu pobytu mimo obvod okresní národní pojišťovny, vyžádá si předem její souhlas;
f) zdržuje se na lůžku, pokud mu to lékař pojišťovny určí;
g) po dobu pracovní neschopnosti, stanovené lékařem pojišťovny, nekoná výdělečnou práci ani jinou činnost, která by mohla zhoršiti jeho zdravotní stav nebo překážela v brzkém a řádném uzdravení; vykonává-li několik činností povinných pojištěním, zdrží se těch, pro které byl uznán neschopným práce. Lékař může uložiti konání určitých prací ze zdravotních důvodů;
h) nepřekračuje dobu vycházek, povolenou lékařem pojišťovny; stravuje-li se mimo byt, oznámí to lékaři, aby mu mohl povoliti vhodnou dobu vycházek. Vzdálí-li se z bytu, učiní náležité opatření, aby se mohl orgán důvěrné služby dověděti, kam se vzdálil a kdy se vrátí (na př. zanechá u spolubydlících, správce domu a pod. zprávu);
(2) Zjistí-li lékař nebo jiná osoba zdravotnické služby závady v chování pojištěnce, oznámí to neprodleně pojišťovně.
Čl. 47. Porodné.
(1) Nárok na porodné prokazuje pojištěnka (rodinná příslušnice) úředním výpisem z matriky narozených, po případě předložením rodného listu k nahlédnutí; dojde-li k porodu v léčebném a ošetřovacím ústavu státu nebo Ústřední národní pojišťovny, postačí potvrzení správy ústavu o narození dítěte. O porodu mrtvého dítěte se předloží potvrzení úředního ohledače.
(2) Porodné se neposkytuje při potratu (čl. 2 odst. 3 věta první).
Čl. 48. Všeobecné podmínky peněžité pomoci v mateřství.
(1) Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje za podmínek dále uvedených pojištěnkám podle § 3 zákona (zaměstnankyním včetně veřejných zaměstnankyň podle § 7 zákona) i podle §§ 4 a 5 zákona (osobám samostatně výdělečně činným a spolupracujícím členkám jejich rodin), pokud porod nastal v době pojištění nebo v prodloužené ochranné lhůtě podle § 52 odst. 6 zákona, po případě v době dobrovolného pokračování v nemocenském pojištění podle § 147 zákona.
(2) Z nemocenského pojištění důchodců a nezaměstnaných není nárok na tuto dávku.
Čl. 49. Čekací doba pro peněžitou pomoc v mateřství.
(1) Podmínkou nároku na dávku uvedenou v čl. 48 je, aby pojištěnka v posledních dvou letech před porodem získala čekací dobu alespoň 270 dnů pojištění. Tato doba může býti získána v povinném pojištění nemocenském kteréhokoliv druhu, nebo v dobrovolném pokračování v nemocenském pojištění za předpokladu, že v době uplatnění nároku jde o pojištěnku uvedenou v čl. 48 odst. 1.
(2) Čekací doba nemusí býti získána nepřetržitým pojištěním; včítá se do ní také den porodu, byla-li matka v tento den pojištěna pro případ nemoci. Dny, ve kterých byla pojištěna na základě několika činností současně (§ 10 zákona), počítají se jen jednou.
(3) Podmínka čekací doby musí býti splněna v době dvou roků nazpět od předpokládaného, t. j. lékařem předběžně odhadnutého dne porodu. Jestliže se s tímto dnem nekryje skutečný den porodu a zjistí-li se během pobírání dávek, že podmínka čekací doby ke skutečnému dni porodu splněna není, zastaví pojišťovna výplatu peněžité pomoci v mateřství, avšak vyplacené dávky nepožaduje nazpět.
Čl. 50. Zvláštní předpisy pro uplatnění a přiznání nároku na peněžitou pomoc v mateřství.
(1) Nárok na peněžitou pomoc v mateřství lze uplatniti a dávku přiznati nejdříve v době 9 týdnů před porodem, jestliže pojištěnka v této době nevykonává činnost podléhající povinnému pojištění, nemá nárok na nemocenské a nedostává mzdu (služné, plat, služební požitky).
(2) Nárok se uplatňuje u pojišťovny nebo jejího příslušného lékaře (čl. 4 až 6), který je povinen postoupiti hlášení neprodleně pojišťovně.
(3) Hlášení musí obsahovati údaje požadované v předepsaném tiskopise.
Čl. 51. Trvání nároku na peněžitou pomoc v mateřství; výplata splátek.
(1) Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje nejdříve od 9. týdne před očekávaným porodem (pojištěnkám neschopným práce pro nemoc od skončení této pracovní neschopnosti), a to nejdéle do uplynutí podpůrčí doby v mateřství, která činí:
Podpůrčí doba v mateřství nemůže v žádném případě překročiti 18. týden po porodu.
Podpůrčí doba v mateřství nemůže v žádném případě překročiti 18. týden po porodu.
a) u pojištěnek, kterým se nevyplácí mzda (služné, plat, služební požitky) z důvodu mateřství, ode dne uplatnění nároku 18 týdnů;
b) u pojištěnek, kterým se vyplácí mzda (služné, plat, služební požitky) z důvodu mateřství, po vyčerpání tohoto nároku, nejdéle 18 týdnů, zkrácených o dobu, po kterou měla pojištěnka z důvodu mateřství nárok na uvedené požitky.
(2) Dávka se vyplácí i za dobu ústavního ošetřování pro porod. Během podpůrčí doby v mateřství se však dávka nevyplácí za dny, ve kterých náleželo pojištěnce nemocenské nebo pojištěnka konala činnost podléhající pojištění; tuto okolnost je pojištěnka povinna oznámit pojišťovně.
(3) Peněžitá pomoc v mateřství se vyplácí ve výši nemocenského bez zvýšení podle § 43 zákona. Ke změnám vyměřovacího základu nastalým po uplatnění nároku se nepřihlíží, s výjimkou případů uvedených v § 36 odst. 3 poslední větě zákona. Ustanovení čl. 45 odst. 3 a 4 platí obdobně.
(4) Splátky pomoci v mateřství se vyplácejí ve lhůtách podle ustanovení čl. 43 odst. 2 na základě poukazu, který obsahuje zejména prohlášení pojištěnky o tom, že nevykonává činnost zakládající pojistnou povinnost; alespoň jednou měsíčně dá si pojištěnka takový poukaz ověřiti ošetřujícím lékařem.
(5) Pojišťovna může požadovati též potvrzení místního národního výboru (§ 221 zákona) o tom, že pojištěnka nevykonává žádnou činnost, zakládající pojistnou povinnost, nebo — jde-li o zaměstnankyni (spolupracující členku rodiny) — potvrzení posledního zaměstnavatele (osoby samostatně výdělečně činné) o této skutečnosti; jestliže pojištěnka přesídlila do jiného okresu, než ve kterém má sídlo zaměstnavatel (osoba samostatně výdělečně činná), nevyžaduje pojišťovna potvrzení zaměstnavatele (osoby samostatně výdělečně činné).
Čl. 52. Podpory při ošetřování zaměstnanců.
(1) Rodinným příslušníkům zaměstnanců, kteří mají pro pracovní neschopnost nárok na nemocenské, náleží podpora (výživné) při ústavním ošetřování pojištěnce.
(2) Podpora se rovná nemocenskému, na které by měl pojištěnec nárok při pracovní neschopnosti i s případným zvýšením podle § 43 zákona; přitom se doba ústavního ošetřování klade na roveň době pracovní neschopnosti.
(3) Nemá-li ošetřovaný pojištěnec (odstavec 1) oprávněných rodinných příslušníků, náleží mu podpora (kapesné) ve výši poloviny nemocenského při splnění ostatních předpokladů, uvedených v odstavci 1, které by příslušelo rodinným příslušníkům podle předchozího ustanovení, nejvýše však Kčs 20.—. Kapesné se zvyšuje obdobně podle § 43 zákona nejvýše na Kčs 22.—, po případě na Kčs 23.—.
(4) Podpora se poskytuje ode dne a po dobu, po kterou by pojištěnci náleželo nemocenské. Pojištěnce se však podpora nevyplácí za dobu, za kterou jí náleží peněžitá pomoc v mateřství.
(5) Splátky této podpory se vyplácejí ve lhůtách podle ustanovení čl. 43 odst. 2 na předkládaná (zasílaná) potvrzení o trvání a době ústavního ošetřování.
(6) Dávka podle odstavce 1 náleží oprávněným rodinným příslušníkům společně. Při vybírání dávek platí ustanovení čl. 43 odst. 1. Pojišťovna je oprávněna vyplatiti je kterémukoliv z příslušníků.
Čl. 53. Příspěvky při ošetřování osob samostatně výdělečně činných.
(1) Po dobu, po kterou jsou osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující členové jejich rodin ošetřováni v ústavech podle § 28 zákona, může pojišťovna poskytnouti jejich oprávněným rodinným příslušníkům příspěvek podle obdoby čl. 52 odst. 1 v případech hodných zvláštního zřetele a s ohledem na sociální a hospodářské poměry rodiny. Za případy tohoto druhu jest pokládati zejména případy, u nichž jde:
a) o ústavní ošetřování pro tuberkulosu;
b) o zastavení provozu podniku pro nemoc provozovatele;
c) je-li rodina dlouhotrvající nemocí ošetřované osoby hospodářsky vyčerpána;
d) je-li výživa rodinných příslušníků z jiných důvodů ohrožena (§ 37 odst. 1 zákona).
(2) Příspěvek podle odstavce 1 se poskytuje zpravidla do výše nemocenského, které by v tom případě příslušelo při pracovní neschopnosti i s případným zvýšením podle § 43 zákona.
(3) Nemá-li osoba samostatně výdělečně činná oprávněných rodinných příslušníků, příspěvek se neposkytuje.
(4) Ustanovení čl. 52 odst. 4 až 6 platí obdobně.
Čl. 54. Podpory při zvláštní léčebné péči zaměstnanců.
(1) Je-li zaměstnanci, který by měl při pracovní neschopnosti nárok na nemocenské, poskytována zvláštní léčebná péče podle čl. 35 odst. 2 nebo 3, poskytuje pojišťovna jeho rodinným příslušníkům podporu (výživné) ve výši plného nemocenského s případným zvýšením podle § 43 zákona, jestliže při tomto léčení nemá nárok na plat z důvodu dovolené nebo z důvodu nemoci.
(2) Nemá-li zaměstnanec uvedený v odstavci 1 rodinných příslušníků, náleží mu podpora (kapesné) podle ustanovení čl. 52 odst. 3.
(3) Ustanovení čl. 52 odst. 4 až 6 platí obdobně.
Čl. 55. Příspěvky při zvláštní léčebné péči osob samostatně výdělečně činných.
(1) Ustanovení čl. 54 odst. 1 a 3 platí přiměřeně pro příspěvky při zvláštní léčebné péči osob samostatně výdělečně činných nebo spolupracujících členů jejich rodin s tím omezením, že je lze poskytnouti jen v případech zvláštního zřetele hodných.
(2) O tento příspěvek nutno žádati s udáním důvodů současně s návrhem na povolení zvláštní léčebné péče.
Čl. 56. Všeobecné podmínky pro výpomoc.
(1) Pojištěncům (rodinným příslušníkům), postiženým některou sociální chorobou, může pojišťovna poskytnouti zvláštní jednorázovou nebo opětující se peněžitou výpomoc podle čl. 57 až 59, jestliže nepříznivé poměry jejich nebo osob, povinných podle zákona je živiti, brání úspěšnému jejich léčení nebo znemožňují řádnou výživu jejich a osob odkázaných na ně svou výživou.
(2) O poskytnutí této výpomoci rozhoduje pojišťovna podle okolností jednotlivého případu, přihlížejíc ke zdravotním, sociálním a hospodářským poměrům nemocného a jeho rodiny.
(3) Za sociální chorobu se považuje tuberkulosa, po případě další choroby, které budou uvedeny ve vyhlášce Ústřední národní pojišťovny.
(4) Ústřední národní pojišťovna vydá po dohodě s jednotnou odborovou organisací směrnice, v nichž stanoví podrobnější podmínky o poskytování zvláštní výpomoci.
Čl. 57. Rodinná podpora při ústavním ošetřování (zvláštní léčebné péči, isolaci).
(1) Zaměstnanci (§ 3 zákona), který má rodinné příslušníky, lze při ústavním ošetřování (zvláštní léčebné péči, isolaci) pro sociální chorobu poskytovati rodinnou podporu, zejména nedosahuje-li příjem rodiny existenčního minima.
(2) Rodinnou podporu podle odstavce 1 lze poskytovati i po vyčerpání podpůrčí doby nebo u zaměstnanců podle § 7 zákona po skončení nároku na plat.
(3) Důchodcům, kteří mají rodinné příslušníky, lze poskytovati rodinnou podporu jen v případech zvláštního zřetele hodných, zejména nedosahuje-li jejich důchod existenčního minima.
(4) Osobám samostatně výdělečně činným a spolupracujícím členům jejich rodin, mají-li rodinné příslušníky, lze poskytovat rodinnou podporu v případech zvláštního zřetele hodných podle obdobných zásad, jako jest uvedeno v odstavci 1.
Čl. 58. Příspěvek při ústavním ošetřování (zvláštní léčebné péči, isolaci).
(1) Zaměstnanci (§ 3 zákona), který nemá rodinné příslušníky, lze při ústavním ošetřování (zvláštní léčebné péči, isolaci) pro sociální chorobu poskytovati po vyčerpání podpůrčí doby nebo u zaměstnanců podle § 7 zákona po skončení nároku na plat příspěvek ve výši podle čl. 52 odst. 3 po odečtení jeho celkového příjmu ze všech pramenů.
(2) Jde-li o případ zvláštního zřetele hodný, zejména s ohledem na zvýšená vydání nemocného zaměstnance, lze příspěvek podle odstavce 1 přiměřeně zvýšiti.
(3) Je-li v ústavu ošetřován (isolován) pro sociální chorobu rodinný příslušník zaměstnance, může mu pojišťovna poskytnouti v případech zvláštního zřetele hodných příspěvek ve výší podle čl. 52 odst. 3.
(4) Osobám samostatně výdělečně činným (spolupracujícím členům jejich rodin) lze poskytnouti příspěvek v případech hodných zvláštního zřetele za předpokladů podle odstavce 1; jejich rodinným příslušníkům lze poskytnouti tento příspěvek za předpokladů odstavce 2.
Čl. 59. Podpora při mimoústavním ošetřování (isolaci).
(1) K úhradě zvýšených výloh spojených s mimoústavním ošetřováním nebo mimoústavní isolací osoby nemocné sociální chorobou, lze poskytnouti buď jednorázovou nebo opakující se (pravidelnou) podporu.
(2) Jednorázová podpora se poskytuje k úhradě přechodných zvýšených výloh (na př. na samostatné lůžko nebo jiná zařízení pro nemocného, na nejnutnější vybavení do ústavního ošetřování a pod.).
(3) Opakující se (pravidelnou) podporu lze poskytovati za účelem úhrady zvýšených výloh ošetřování mimo ústav a zlepšení výživy nemocného.
Čl. 60. Podmínky pro poskytnutí dávky.
(1) Není-li v obvodě pojišťovny zajištěno poskytování výpomoci v rodině jako věcné dávky, může pojišťovna místo ní poskytovati peněžitou náhradu v částce Kčs 30.— denně s případným zvýšením.
Čl. 61. Výplata náhrady.
(1) Jednotlivé splátky peněžité náhrady za výpomoc v rodině se vyplácejí ve lhůtách uvedených v ustanovení čl. 43 odst. 2 po předložení předepsaného tiskopisu potvrzeného způsobem uvedeným v čl. 41 odst. 4, který pojištěnka (rodinná příslušnice) pravidelně předkládá (zasílá).
(2) Náhrada za výpomoc v rodině se poskytuje nejdříve od 15. dne po tom, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující její poskytnutí nebo od pozdějšího dne, kdy byla podána žádost o dávku u pojišťovny způsobem stanoveným v čl. 41; jestliže podmínky náhrady byly splněny již dříve, než byl nárok takto uplatněn, lze vyplatiti náhradu nejdéle za dobu 14 dnů před uplatněním.
Čl. 62. Pohřebné za pojištěnce.
(1) Uplatňuje-li nárok na pohřebné pozůstalý, předloží pojišťovně vedle dokladu o úmrtí též doklad o tom, že vypravil pohřeb, a prohlášení, v jakém příbuzenském poměru byl k zemřelému. Obstaral-li pohřeb pohřební ústav na základě smlouvy, uzavřené s pojištěncem, pokládá se za vypravení pohřbu, když pozůstalí obstarali ostatní záležitosti, související s pohřbem. Pohřebné pro pozůstalé činí Kčs 5000.—.
(2) Uplatňuje-li nárok jiná osoba fysická nebo právnická, předloží pojišťovně vedle dokladů o úmrtí též doklad o tom, že svým nákladem obstarala pohřeb, a doklad o výši tohoto nákladu, jakož i prohlášení o tom, že k takovému obstarání nebyla povinna podle smlouvy ani podle zákona. Pohřebné se v tomto případě vyplatí jen do výše skutečných výloh za vypravení pohřbu, nejvýše však v částce Kčs 2500.—.
(3) Jestliže výlohy pohřbu podle odstavce 2 činily méně než Kčs 2500.—, vyplatí se oprávněnému pozůstalému (v pořadí podle § 49 odst. 1 věty druhé zákona) případný rozdíl mezi částkou Kčs 2500.— a nižšími výlohami za vypravení pohřbu, které byly nahrazeny třetí osobě podle odstavce 2. Pozůstalý obdrží částku Kčs 2500.— celou, jestliže náklady za vypravení pohřbu nesla osoba třetí, která k tomu byla povinna podle smlouvy nebo zákona a která nemá nárok na pohřebné podle odstavce 2. V těchto případech předloží pozůstalý doklad o tom, že žil s pojištěncem v době jeho úmrtí ve společné domácnosti.
(4) Nárok na pohřebné se uplatňuje na tiskopise, předepsaném pojišťovnou.
(5) Nemá-li osoba, která uplatňuje nárok na pohřebné za důchodce doklad o tom, že zemřelý pobíral důchod, zjistí pojišťovna tuto okolnost sama. Jde-li o nezaměstnaného, jest předložiti potvrzení, že nezaměstnaný požíval do dne úmrtí podporu v nezaměstnanosti.
Čl. 63. Pohřebné za rodinné příslušníky.
(1) Při úmrtí rodinného příslušníka má nárok na pohřebné pojištěnec, vypravil-li pohřeb. Ustanovení čl. 62 odst. 4 platí obdobně.
(2) Při uplatnění nároku předloží pojištěnec potvrzení místního národního výboru o tom, že jsou splněny podmínky § 54 zákona, a prohlášení, že vypravil pohřeb.
(3) Byl-li zemřelý rodinný příslušník mladší dvou let, poskytuje se pohřebné v částce Kčs 500.—, byl-li mladší čtrnácti let, v částce Kčs 1000.—, jinak v částce Kčs 1300.—; šlo-li o zemřelou manželku (manžela) nebo družku (druha), činí pohřebné Kčs 1500.— (§ 49 odst. 3 zákona).
(4) Ustanovení čl. 62 odst. 5 platí obdobně.
Čl. 64. Všeobecná ustanovení.
(1) Pojišťovna poskytne za podmínek dále stanovených pojištěncům (rodinným příslušníkům) na předložení dokladu náhradu dopravních výloh osobním vlakem nebo jiným hromadným dopravním prostředkem podle nejnižší třídy s vyloučením zařízení, sloužících místní dopravě, jestliže:
Jestliže nemocný má nárok na zlevněné jízdné, vyplácí pojišťovna náhradu jen do výše tohoto zlevněného jízdného
Jestliže nemocný má nárok na zlevněné jízdné, vyplácí pojišťovna náhradu jen do výše tohoto zlevněného jízdného
a) zdravotní stav znemožňuje nemocnému chůzi, nebo
b) chůze by měla podle lékařského posudku za následek zhoršení zdravotního stavu, nebo
c) použití dopravního prostředku je odůvodněno vzdáleností.
(2) Pojišťovna hradí zpravidla náhradu jízdného rychlíkem na vzdálenost delší než 100 km; pod tuto vzdálenost jen při nebezpečí z prodlení ověřeném lékařem, nebo jestliže jízda rychlíkem umožní nemocnému, aby se dostavil na určené místo v týž den, anebo aby se téhož dne vrátil. Při dopravě letadlem rozhodne pojišťovna o výši náhrady podle okolností případu.
(3) Náhradu převozu autem nebo jiným zvláštním dopravním prostředkem poskytne pojišťovna podle úředně schválených sazeb v odůvodněných nutných případech. Takovými jsou převozy, které byly pojišťovnou (lékařem pojišťovny nebo léčebného ústavu) nařízeny, po případě — jde-li o první pomoc (čl. 10 odst. 5) — lékařem dodatečně schváleny, poněvadž stav nemocného nebo dopravní poměry vyžadovaly jedině tohoto způsobu dopravy. Splnění těchto podmínek osvědčí nemocný potvrzením lékaře (ústavu). Poplatek za čekání vozidla se zpravidla nehradí.
(4) Má-li pojišťovna vlastní vozidla k dopravě nemocných, je třeba používati přednostně těchto dopravních prostředků.
Čl. 65. Doprava k lékaři.
(1) Pojišťovna hradí náklady nutné dopravy nemocného k nejbližšímu nebo k nejsnáze dosažitelnému lékaři — po případě nazpět — jen při první pomoci, kdy je nutna doprava nemocného k lékaři, pokud vzhledem k stavu nemocného není nutná nebo vhodnější návštěva lékaře v bytě nemocného.
(2) Mimo tento případ hradí pojišťovna dopravu nemocných pouze, nařídila-li vyšetření (ošetření) sama, nebo ve vážných případech ošetřující lékař, a to zásadně v těchto případech:
a) náklady potřebné dopravy k nejbližšímu smluvnímu odbornému lékaři oněch oborů, k nimž je přistup jen na poukaz pojišťovny nebo ošetřujícího lékaře (čl. 9 odst. 1) a případně nazpět, hradí pojišťovna podle čl. 64, jestliže pojištěnec (rodinný příslušník) byl k odbornému vyšetření (ošetření) poukázán smluvním ošetřujícím lékařem nebo pojišťovnou ve smyslu čl. 12 odst. 2;
b) náklady potřebné dopravy k nejbližšímu odbornému lékaři oněch oborů, k nimž je přímý přístup (čl. 9 odst. 2) a po případě nazpět, hradí pojišťovna podle čl. 64, jestliže sama pojištěnce (rodinného příslušníka) k vyšetření (ošetřování) poukázala, po případě udělila schválení, vzhledem k ustanovení čl. 12 odst. 3. Doprava k odborným dětským lékařům (pro děti do ukončení 8. roku) se hradí jako doprava k praktickému lékaři podle odstavce 1;
c) jde-li o dopravu k smluvnímu odbornému lékaři (do ambulatoria) mimo obvod pojišťovny, může si pojišťovna, zejména pro určité obory, vyhraditi předběžný souhlas; o tom vyrozumí své smluvní lékaře a vydá vyhlášku.
(3) Náklady dopravy při péči o chrup v zubním ambulatoriu a u zubního, po případě praktického lékaře, zubního technika se nehradí kromě případů první pomoci nebo případů předem schválených pojišťovnou; o péči ortodontické platí ustanovení odstavce 2 písm. a) a c).
Čl. 66. Doprava do ústavního ošetřování.
(1) Pojišťovna hradí nutné náklady za dopravu hromadným dopravním prostředkem z místa onemocnění do nejbližší vhodné (čl. 31 odst. 3) nemocnice nebo jiného ústavu uvedeného v čl. 29 a zpět. Není-li místem onemocnění bydliště, pracoviště nebo místo školení, rozhodne pojišťovna o výši náhrady podle okolností případu.
(2) Jestliže nebyl nemocný přijat do léčebného a ošetřovacího ústavu, uhradí pojišťovna náklad dopravy podle odstavce 1 do dalšího nejbližšího vhodného léčebného a ošetřovacího ústavu.
(3) Pojišťovna hradí náklady spojené s převozem z jednoho léčebného a ošetřovacího ústavu do druhého, nehradí však náklady spojené s převozem z léčebného a ošetřovacího ústavu do jeho pobočky; v tomto případě hradí však po propuštění náklady dopravy z místa pobočky podle všeobecných ustanovení.
(4) Náhrada za dopravu nemocného se neposkytuje, jestliže byl nemocný propuštěn z ústavního ošetřování pro svévolné porušení léčení nebo pro porušení ústavního řádu.
(5) Při ambulantním ošetření v nemocnici (ústavu) hradí pojišťovna nutnou dopravu jako při mimoústavním ošetření (čl. 65 odst. 2).
(6) Jde-li o osobu stiženou některou nemocí přenosnou na lidi, jež je uvedena v § 12 odst. 5 zák. č. 60/1948 Sb., může býti její převoz, po případě převoz osoby podezřelé z takové nemoci do nemocnice prováděn pouze vozy k tomu účelu zvláště určenými. Pojišťovna nehradí v těchto případech náklady převozu, ježto jdou na vrub místního národního výboru (§ 23 zák. č. 60/1948 Sb.).
Čl. 67. Doprava při zvláštní léčebné péči.
(1) Jestliže pojišťovna povolila plnou úhradu zvláštní léčebné péče, hradí též plně náklady dopravy do ústavu a zpět, avšak jen do výše jízdného třetí třídy se slevou, po případě se zvláštní slevou, na kterou je nemocný povinen uplatniti nárok. Totéž platí při přemístění do jiného ústavu.
(2) Nese-li nemocný částečnou úhradu podle čl. 37 odst. 2, nehradí pojišťovna zpravidla náklady dopravy. V případech hodných zvláštního zřetele, může pojišťovna povoliti příspěvek nebo plnou úhradu, zejména v případech léčení náhradního.
(3) Náhrada za dopravu zpět z ústavu se neposkytuje, byl-li nemocný propuštěn z ústavu pro svévolné přerušení léčení nebo pro porušení ústavního řádu.
Čl. 68. Náhrada dopravních výloh při předvolání.
(1) Náklady dopravy do pojišťovny, po případě na jiné určené místo a nazpět za účelem důvěrné (revisní) lékařské prohlídky pojištěnce (rodinného příslušníka) se hradí, předvolala-li ho pojišťovna písemně nebo dal-li k prohlídce příkaz lékař. Pojišťovna nehradí náklady dopravy, jestliže si pojištěnec o své újmě vyžádá revisní prohlídku, leč by lékař důvěrné služby uznal tuto revisní prohlídku za nutnou a účelnou.
(2) Pojišťovna poskytne dále náhradu dopravních výloh:
a) byl-li žadatel o zvláštní léčebnou péči předvolán k prohlídce;
b) byl-li pojištěnec (rodinný příslušník) předvolán pojišťovnou k preventivní prohlídce;
c) při nezbytné návštěvě nejbližšího vhodného orthopedického závodu za účelem opatření therapeutické nebo orthopedické pomůcky;
d) také v jiných případech předvolání pojištěnce (rodinného příslušníka) může pojišťovna hraditi dopravní výlohy.
Čl. 69. Náhrada dopravních výloh za průvodce.
(1) Náhradu dopravních výloh za průvodce poskytne pojišťovna pouze tehdy, jestliže lékař potvrdil, že průvodce je nebo byl nezbytně nutný; výše náhrady se určí podle stejných zásad jako u osob nemocných. Nezbytnost průvodce dítěte mladšího 14 let není třeba prokazovat.
(2) Potvrzení lékaře podle odstavce 1 podléhá přezkoumání pojišťovny.
Čl. 70. Nocležné a stravné.
(1) Byl-li pojištěnec (rodinný příslušník) v případech uvedených v čl. 68 a 69 nucen přenocovati mimo své bydliště, protože mu nebylo možno v týž den vykonati zpáteční cestu, nebo protože bylo nařízeno vyšetření nebo ošetření ještě další den, vyplatí pojišťovna nemocnému, pokud sama neposkytla ubytování, nocležné, jehož podmínky a výši stanoví Ústřední národní pojišťovna směrnicemi vydanými po projednání s jednotnou odborovou organisací.
(2) Směrnicemi podle odstavce 1 stanoví se též podmínky pro poskytování stravného a jeho výše pro případy uvedené v čl. 68.
Čl. 71. Náhrada nákladů desinfekce.
(1) Byla-li nařízena desinfekce podle zákonných předpisů o potírání nemocí přenosných na lidi, hradí pojišťovna náklady lékařem předepsaných prostředků na běžnou desinfekci.
(2) Náklady závěrečné desinfekce ani případné škody desinfekcí způsobené pojišťovna nehradí (§§ 20 a 23 zák. č. 60/1948 Sb.).
ČÁST 4
Čl. 72. Mateřská pojišťovna.
Pokud se v tomto léčebném řádě mluví o pojišťovně, rozumí se tím okresní národní pojišťovna místně příslušná (pojišťovna mateřská), není-li jinak stanoveno.
Pokud se v tomto léčebném řádě mluví o pojišťovně, rozumí se tím okresní národní pojišťovna místně příslušná (pojišťovna mateřská), není-li jinak stanoveno.
Čl. 73. Řízení u přejímající pojišťovny.
(1) Pojištěnec (rodinný příslušník), který se zdržuje mimo obvod mateřské pojišťovny, je oprávněn uplatňovati nároky na veškeré dávky nemocenského pojištění u pojišťovny příslušné podle místa jeho pobytu (přejímající pojišťovna) a u jejích lékařů, po případě ostatních osob zdravotnické služby.
(2) Mimoústavní ošetřování (ošetření v nemoci a pomoc v mateřství) poskytnou bez průtahu lékaři, po případě ostatní osoby zdravotnické služby pojišťovny přejímající na základě poukázky k lékaři vydané zaměstnavatelem.
(3) Ustanovení čl. 7 odst. 12 platí i zde.
(4) Nemá-li pojištěnec (rodinný příslušník) při pobytu mimo obvod mateřské pojišťovny poukázku k lékaři, vystaví mu ji přejímající pojišťovna, osvědčí-li věrohodným způsobem, že je pojištěncem (rodinným příslušníkem)
(5) Ústřední národní pojišťovna opatřením podle § 218 odst. 4 zákona určí, zda a za jakých podmínek může přejímající okresní národní pojišťovna poskytovati po případě též jiné věcné nebo peněžité dávky než podle odstavce 2.
Čl. 74. Všeobecná ustanovení.
(1) Pojišťovna poskytne pojištěnci (rodinnému příslušníku) náhradu nutných nákladů, které při pobytu v cizině uhradil ze svého za ošetřování v nemoci, za pomoc v mateřství, péči o chrup, ústavní ošetřování a po případě za jiné věcné dávky. Nemocenské se při onemocnění v cizině podle všeobecných předpisů poskytne, prokáže-li pojištěnec věrohodně pracovní neschopnost, dobu jejího trvání a újmu na svém pracovním příjmu, kterou utrpěl v důsledku své nemoci. Při přiznávání ostatních peněžitých dávek se postupuje obdobně, osvědčí-li žadatel věrohodně podmínky nároku na dávku.
(2) Pokud mezinárodní úpravou není stanoveno jinak, nahradí pojišťovna náklady dávek podle odstavce 1 v tom rozsahu, ve kterém by příslušely při vzniku nároku v tuzemsku, a to zpravidla ve stejné výši a za stejných podmínek, jako by dávky byly poskytovány na účet pojišťovny v tuzemsku, nejvýše však ve výši skutečných výdajů.
(3) Nárok na náhradu výdajů podle odstavce 1 a 2 je třeba uplatniti do 60 dnů po skončeném ošetřování. V odůvodněných případech lze přiznati náhradu i po uplynutí této lhůty; ustanovení § 105 odst. 1 zákona zůstává nedotčeno. Žádost nutno doložiti veškerými specifikovanými doklady.
(4) Nárok na náhradu výdajů podle předchozích ustanovení nemá osoba, která odjela na léčení do ciziny bez povolení pojišťovny.
(5) Poskytování dávek v cizině pojištěncům a rodinným příslušníkům, kteří jsou cizími státními příslušníky, řídí se platnými mezistátními úmluvami.
Čl. 75. Zvláštní ustanovení pro zaměstnance plavebních podniků.
Pro poskytování dávek zaměstnancům tuzemských podniků pro plavbu říční, po případě námořní, může býti stanovena zvláštní úprava dohodou mezi Ústřední národní pojišťovnou a jmenovanými podniky, pokud nedojde k vydání směrnic podle § 24 odst. 1 písm. e) zákona.
Pro poskytování dávek zaměstnancům tuzemských podniků pro plavbu říční, po případě námořní, může býti stanovena zvláštní úprava dohodou mezi Ústřední národní pojišťovnou a jmenovanými podniky, pokud nedojde k vydání směrnic podle § 24 odst. 1 písm. e) zákona.
Čl. 76. Společná ustanovení.
(1) Úkoly uvedené v čl. 77 a 78 plní pojišťovna:
a) důvěrnou službou lékařskou (revisní, posudkovou),
b) důvěrnou službou administrativní (kontrolní).
(2) Vůči orgánům lékařské a administrativní důvěrné služby mají pojištěnci (rodinní příslušníci) stejné povinnosti, jaké jsou uloženy ve styku s jinými orgány pojišťovny, zejména s ošetřujícími lékaři (čl. 13 a 46).
(3) Pojištěnci (rodinní příslušníci) jsou povinni předložiti orgánům lékařské i administrativní důvěrné služby veškeré doklady o ošetřování, po případě o pracovní neschopnosti a prokázati na požádání svoji totožnost.
(4) Orgány důvěrné služby lékařské i administrativní požívají ochrany jako veřejní zaměstnanci (§ 188 odst. 2 zákona); nemocní jsou povinni zachovávati vůči nim náležitý způsob jednání, vypovídati na jejich otázky pravdivě a úplně a podrobiti se uloženým vyšetřením a zjištěním.
(5) Orgány pojišťovny se na požádání vykáží průkazem.
Čl. 77. Důvěrná služba lékařská (revisní, posudková).
(1) Úkoly důvěrné služby lékařské jsou:
a) dohlížeti na mimoústavní ošetřování nemocných a na pojištěnce (rodinné příslušníky), zda plní povinnosti uložené jim zákonem a léčebným řádem při pobírání dávek a zda zejména splňují podmínky pro výplatu peněžitých dávek;
b) přezkoumávati rozhodnutí (návrhy) ošetřujících lékařů, po případě jiných činitelů zdravotní služby;
c) rozhodovati ve sporných případech na žádost ošetřujícího lékaře, jenž není s to sám rozhodnouti;
d) konati prohlídky pojištěnců též z podnětu závodního zastupitelstva anebo správy závodu, zejména za účelem přezkoumání pracovní schopnosti.
(2) Důvěrnou službu lékařskou provádějí lékaři, kteří musí býti ve smluvním poměru k pojišťovně.
(3) Důvěrná služba lékařská se provádí na místech určených pojišťovnou, zejména:
a) v pojišťovně,
b) v bytě pojištěncově,
c) v ordinaci lékaře pojišťovny,
d) na pracovišti (v závodě).
(4) Pojištěnec je povinen dostavit se na předvolání (příkaz) pojišťovny nebo ošetřujícího lékaře k důvěrné přohlídce ve stanovenou dobu a na určené místo Nemůže-li se k prohlídce dostaviti z vážných zdravotních důvodů, zašle o tom do 48 hodin pojišťovně písemné potvrzení smluvního ošetřujícího lékaře. Je-li předvolán k důvěrné prohlídce pojištěnec, který byl uznán neschopným práce, avšak u kterého již pracovní neschopnost před stanoveným dnem důvěrné prohlídky skončila, není povinen k prohlídce se dostaviti, místo toho podá pojišťovně včas oznámení, od kterého dne vykonává opět zaměstnání (pojištěnou činnost).
(5) V případech diagnosticky obtížných může býti důvěrná prohlídka prováděna lékařským konsiliem, jehož členem má býti ošetřující lékař.
(6) V případech posudkově obtížných může býti provedena důvěrná prohlídka rovněž lékařským konsiliem za případné účasti člena závodního zastupitelstva, po případě zástupce jednotné odborové organisace. Vyšetření samo se provádí pouze za účasti lékařů (jiných osob zdravotnické služby).
Čl. 78. Důvěrná služba administrativní (kontrolní).
(1) Pojišťovna je oprávněna prováděti dohled nad nemocnými a udržovati s nimi styk prostřednictvím administrativní důvěrná služby (kontrolních orgánů, zmocněnců), pokud tyto úkoly neobstarávají lékaři podle čl. 77.
(2) Dohled podle odstavce 1 může pojišťovna prováděti i u pojištěnců, kteří nepřítomnost v práci odůvodňují nemocí.
(3) Dohled podle odstavce 1 může pojišťovna prováděti kdekoli, zejména též:
a) v bytě pojištěnce (rodinného příslušníka) od 7 hod. do 21 hod.,
b) na pracovišti,
c) ve veřejných místnostech, zábavních podnicích a j.
(4) Orgány administrativní důvěrné služby jsou oprávněny zjišťovati skutečnosti, rozhodné pro poskytování dávek, a předvolati pojištěnce (rodinného příslušníka) k důvěrné lékařské prohlídce.
(5) Při výkonu administrativní důvěrné služby dbá pojišťovna též upozornění ošetřujících lékařů, závodních zastupitelstev a správ závodů.
Čl. 79. Přestupky léčebného řádu.
(1) Pojištěnec (rodinný příslušník), zaměstnavatel, osoba samostatně výdělečně činná, lékaři nebo jiné osoby zdravotnické služby, kteří vědí nebo musí věděti, že svým jednáním nebo opominutím porušují ustanovení tohoto léčebného řádu, dopouštějí se přestupku léčebného řádu.
Čl. 80. Následky přestupků léčebného řádu.
(1) Osoby, uvedené v čl. 79 odst. 1, které poruší povinnosti uložené jim léčebným řádem nebo podle tohoto řádu, dopouštějí se přestupku podle § 241 písm. ch) zákona (po případě jiného písmene téhož ustanovení) a mohou býti potrestány podle ustanovení 241 až 245 zákona, nejde-li o čin přísněji trestný.
(2) Byla-li přestupkem léčebného řádu způsobena škoda, je osoba, která se přestupku dopustila, povinna škodu nahraditi podle obecných předpisů, pokud není zákonem jinak stanoveno.
(3) Nemocnému, který se dopustí přestupku léčebného řádu, může býti peněžitá dávka částečně nebo úplně odepřena, a to buď dočasně, po případě při opětovném přestupku i trvale; při tom se bere zřetel k polehčujícím nebo přitěžujícím okolnostem, zejména k tomu, byl-li přestupek spáchán pouze z nedbalosti či úmyslně.
(4) Bylo-li odepřeno nemocenské podle odstavce 3, náleží rodinným příslušníkům pojištěncovým podpora nejméně ve výši jeho poloviny.
(5) Na následky podle odstavce 3 upozorní se pojištěnci vývěskou na úřední desce v budově pojišťovny a poučením na tiskopisech pro pojištěnce.
(6) Odepřením peněžité dávky podle odstavce 3 není ve vážných případech vyloučeno stihání pro přestupek správní nebo stihání trestní.
Čl. 81. Výměry, opravné prostředky.
(1) Rozhodnutí pojišťovny o povinných dávkách určená stranám se doručují písemně výměrem, nejde-li o případy uvedené v § 222 odst. 3 zákona.
(2) Výměr o odnětí dávky se nevydává, nežádá-li oprávněná osoba o jeho vydání do 30 dnů po tom, kdy jí byla dávka odňata proto, že byla uznána schopnou práce.
(3) Výměry musí obsahovati odůvodnění a poučení o opravných prostředcích.
(4) Proti výměru pojišťovny je možno podati opravný prostředek podle §§ 50 a násl. zákona č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví.
(5) V případech, kdy pojišťovna odepřela, zastavila nebo snížila dávku, na kterou podle předpisu zákona není právního nároku a kterou pojišťovna může poskytovati toliko podle bližších pokynů obsažených v léčebném řádě a ve směrnicích k němu vydaných, vydává se výměr jen na žádost; v odůvodnění tohoto výměru se uvede, že jde o dávku nepovinnou, na kterou není právního nároku.
ČÁST 5
Čl. 82. Všeobecná ustanovení.
(1) V oboru preventivní péče, t. j. souhrnu opatření zdravotních, sociálních a technických, jimiž má býti u zdravých osob předcházeno (zabráněno) nemocem, provádí Ústřední národní pojišťovna opatření zdravotní, po případě sociální podle §§ 94 a 95 zákona.
(2) Preventivní péče Ústřední národní pojišťovny, zejména základní úkoly, uvedené v čl. 83 až 88, se provádí v mezích prostředků, určených k tomu hospodářským plánem a v rámci jednotného plánu zdravotní péče. Ústřední národní pojišťovna se jednak účastní provádění preventivní péče, jednak ji sama provádí.
(3) Pojištěnci (rodinní příslušníci) jsou povinni podrobiti se opatřením, která směřují k provádění preventivní péče, pod následky uvedenými v čl. 79 a 80.
(4) Ochranná opatření, nařízená veřejnou správou zdravotní, nepatří do vlastní působnosti Ústřední národní pojišťovny.
(5) Ústřední národní pojišťovna může k provádění jednotlivých úkolů preventivní péče vydati směrnice.
Čl. 83. Preventivní prohlídky.
(1) Ústřední národní pojišťovna provádí soustavné preventivní prohlídky pojištěnců a rodinných příslušníků, při nichž se zjišťuje jejich zdravotní stav.
(2) Preventivní prohlídky podle odstavce 1 lze prováděti zejména u těchto skupin:
a) mladistvých pojištěnců, po případě též mladistvých rodinných příslušníků, a to především ve věku od 14 do 18 let;
b) u úderníků nebo u jiných pojištěnců, u nichž sledování jejich zdravotního stavu je ve zvláštním zájmu sociálně politickém;
c) pojištěnců zvlášť ohrožených na zdraví při výkonu zaměstnání, především horníků, zaměstnanců v závodech, v nichž je zvýšené nebezpečí chorob z povolání, a zaměstnanců v jiných závodech se zvýšeným pracovním risikem;
d) u členů vzorných jednotných zemědělských družstev, po případě vzorných lidových výrobních družstev.
(3) Ústřední národní pojišťovna může se též účastniti preventivních prohlídek, konaných jinými institucemi, zejména ústavy národního zdraví, referáty práce a sociální péče, závodními lékaři a pod. Je oprávněna vyžádati si od nich výsledky prohlídek (celkové zprávy, individuální záznamy) a navzájem jim sama dává k disposici svá zjištění.
Čl. 84. Umisťování v zotavovnách.
(1) Ústřední národní pojišťovna může umisťovati pojištěnce i rodinné příslušníky, jsou-li ohroženi na zdraví, v zotavovnách pod lékařským dozorem; totéž platí i pro umístění rodinného příslušníka v zotavovnách, je-li nemocný isolován z úředního příkazu v bytě.
(2) Při výběru se přihlíží zejména ke skupinám, uvedeným v čl. 83 odst. 2.
Čl. 85. Účast na zotavovacích akcích.
Ústřední národní pojišťovna se též může účastniti na zotavovacích akcích, pořádaných jinými organisacemi, zejména jednotnou odborovou organisací. Ústřední národní pojišťovna může na tyto akce přispívati buď příspěvky za jednotlivé účastníky nebo úhrnkovou částkou.
Ústřední národní pojišťovna se též může účastniti na zotavovacích akcích, pořádaných jinými organisacemi, zejména jednotnou odborovou organisací. Ústřední národní pojišťovna může na tyto akce přispívati buď příspěvky za jednotlivé účastníky nebo úhrnkovou částkou.
Čl. 86. Zdravotní výchova.
Zdravotní výchovu provádí Ústřední národní pojišťovna zejména prostřednictvím svých smluvních lékařů a ostatního zdravotnického personálu, i prostřednictvím své důvěrné lékařské a administrativní služby.
Zdravotní výchovu provádí Ústřední národní pojišťovna zejména prostřednictvím svých smluvních lékařů a ostatního zdravotnického personálu, i prostřednictvím své důvěrné lékařské a administrativní služby.
Čl. 87. Účast na poradenské zdravotní péči.
Ústřední národní pojišťovna může se účastniti na provádění poradenské zdravotní péče podle zákona č. 49/1947 Sb., podle směrnic, jež budou vydány po projednání s ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem práce a sociální péče.
Ústřední národní pojišťovna může se účastniti na provádění poradenské zdravotní péče podle zákona č. 49/1947 Sb., podle směrnic, jež budou vydány po projednání s ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem práce a sociální péče.
Čl. 88. Podpora preventivních opatření.
(1) Ústřední národní pojišťovna může za předpokladů, uvedených v čl. 82 podporovati i jiným způsobem všeobecná a zvláštní opatření preventivní péče a účastniti se jich.
(2) Za týchž předpokladů může i mimo rámec vlastní preventivní péče podporovati všeobecná a zvláštní opatření, jež směřují k odvrácení předčasné invalidity u pojištěnců (rodinných příslušníků) a účastniti se jich.
Čl. 89. Zkoumání nemocnosti.
Zkoumání nemocnosti provádí Ústřední národní pojišťovna prostřednictvím svých lékařů, po případě ostatních osob zdravotnické služby a to ve spolupráci se státní zdravotní správou.
Zkoumání nemocnosti provádí Ústřední národní pojišťovna prostřednictvím svých lékařů, po případě ostatních osob zdravotnické služby a to ve spolupráci se státní zdravotní správou.
Čl. 90. Péče o povolání prostředky uvedenými v §§ 27 až 34 zákona.
(1) Hrozí-li v průběhu nemoci (zejména následkem úrazu nebo nemoci z povolání), že pracovní schopnost pojištěnce zůstane natolik snížena, že nebude způsobilý k dosavadnímu, po případě jinému povolání, má pojišťovna pečovati o odvrácení těchto následků především prostředky podle §§ 27 až 34 zákona.
(2) Za tím účelem poskytuje pojišťovna zejména mimoústavní i ústavní ošetřování (zejména rehabilitační péči), po případě zvláštní léčebnou péči a therapeutické i orthopedické pomůcky v rozsahu čl. 4 až 39 a 41.
(3) Za tím účelem může pojišťovna pod následky čl. 79 a 80 závazně stanoviti zejména:
a) že pojištěnci mají býti při určitých druzích zranění (onemocnění) dodáni neprodleně do ústavního léčení nebo přikázáni do léčení určitého lékaře,
b) že v jiných případech zranění (onemocnění) mají býti pojištěnci neprodleně vyšetřeni k tomu určeným lékařem, aby stanovil nejvhodnější způsob léčebného postupu.
Čl. 91. Péče zotavovací.
(1) Vyžaduje-li stav pojištěnce podle posudku lékaře, aby mu pro úplné nebo alespoň částečné obnovení způsobilosti k povolání byla poskytnuta péče zotavovací (rekreační), poskytne mu pojišťovna tuto péči v zotavovně.
(2) Za předpokladu, že by v době péče podle odstavce 1 příslušelo pojištěnci nemocenské (bez ohledu na omezení podpůrčí dobou), může mu pojišťovna poskytnouti — nepožívá-li důchodu — peněžité dávky podle obdoby čl. 52 a 53.
Čl. 92. Péče nápravná.
(1) Péči nápravnou (rehabilitační) poskytuje pojišťovna pojištěnci v rámci ošetřování podle čl. 90 nebo i po skončeném ošetřování, lze-li očekávat, že touto péčí se obnoví nebo podstatně zlepší schopnost pojištěncova k výkonu jeho dřívějšího povolání (§ 29 odst. 2 zákona).
(2) Nápravnou péčí je odborné ošetřování, léčba zaměstnáváním a tělesný výcvik, výhradně za odborného lékařského vedení.
(3) Za předpokladu, že by v době péče podle odstavce 1 pojištěnci příslušelo nemocenské (bez ohledu na omezení podpůrčí dobou), může mu pojišťovna poskytnouti — nepožívá-li důchodu — peněžité dávky podle obdoby čl. 52 a 53.
Čl. 93. Náhrada výloh, spojených se získáním nového povolání.
(1) Zjistí-li se po skončeném ošetřování, po případě po nápravné péči, že pojištěnec je trvale neschopen k výkonu svého dřívějšího povolání, je-li však schopen bez dalšího výcviku jiného povolání, o němž možno se právem domnívati, že je může zastávati, může mu pojišťovna poskytnouti náhradu výloh, spojených se získáním nového zaměstnání, pokud nepřísluší poskytnouti obdobné dávky referátu práce a sociální péče.
(2) Může-li však pojištěnec v tomto povolání dosáhnouti plného výdělku teprve, až si osvojí potřebnou zručnost, může mu býti na přechodnou dobu, nepřesahující zpravidla 6 měsíců, povolen zvláštní příplatek, nebo po skončeném zaučení peněžitá odměna, nepřísluší-li poskytnutí obdobné dávky podle jiných předpisů.
(3) Ústřední národní pojišťovna může stanoviti podrobnosti.
Čl. 94. Péče přeučovací.
(1) Zjistí-li se po skončeném ošetřování, po případě nápravné péči, že pojištěnec je trvale neschopen k výkonu svého dřívějšího povolání a že bez zvláštního výcviku není schopen ani k výkonu jiného přiměřeného povolání, poskytne pojišťovna, pokud je to účelné, péči přeučovací (přeškolovací, reedukační).
(2) Péče přeučovací se poskytuje za odborného technického vedení ve vhodném ústavě nebo podniku za tím účelem, aby se pojištěnec vycvičil pro nové povolání, o němž je možno podle okolností případu předpokládati, že je bude moci po přeučení zastávati. Pro volbu nového povolání jsou směrodatné: zájem pojištěnce, jeho tělesné a duševní schopnosti a vyhlídka na pracovní umístění, podepřená lékařským posudkem, po případě posudkem referátu práce a sociální péče nebo Československého ústavu práce.
(3) Pojištěnci může býti uloženo, aby se podrobil přeučovací péči pod následky uvedenými v čl. 79 a 80.
(4) Provádí-li se přeučovací péče v ústavě, v němž je pojištěnec úplně zaopatřen, poskytne se rodinným příslušníkům pojištěncovým po dobu přeučovací péče, zpravidla po dobu nejdéle jednoho roku, podpora ve výši poloviny nemocenského, v případech zvláštního zřetele hodných do výše plného nemocenského. Zaměstnanci, jenž nemá rodinných příslušníků, lze poskytnouti kapesné podle ustanovení čl. 52 odst. 3 až 5.
(5) Provádí-li se přeučovací péče v ústavě, kde není pojištěnec plně zaopatřen, nebo mimo ústav (na př. v podniku), lze mu poskytnouti (vedle případné úplaty za práci od podniku), má-li rodinné příslušníky, pravidelnou podporu se zřetelem k předchozímu a současnému výdělku a k podpoře podle předpisů o včleňování do práce, pokud nedosáhne mzdy plně placeného dělníka podobně zaměstnaného, zpravidla však nejdéle po dobu jednoho roku od počátku přeučování.
Čl. 95. Náhrada cestovních výloh.
Poskytuje-li pojišťovna péči o povolání podle předchozích ustanovení v ústavech, platí o náhradě cestovních výloh ustanovení čl. 66 a 67 přiměřeně.
Poskytuje-li pojišťovna péči o povolání podle předchozích ustanovení v ústavech, platí o náhradě cestovních výloh ustanovení čl. 66 a 67 přiměřeně.
Čl. 96. Součinnost s jinými institucemi.
Provádí-li některá sociální nebo jiná instituce činnost, která v podstatě směřuje k témuž cíli jako péče o povolání, může pojišťovna, pokud nelze použíti vlastních potřebných zařízení pro provádění této péče nebo zařízení veřejných, použíti na základě dohody s oněmi institucemi jejich zařízení pro péči o povolání.
Provádí-li některá sociální nebo jiná instituce činnost, která v podstatě směřuje k témuž cíli jako péče o povolání, může pojišťovna, pokud nelze použíti vlastních potřebných zařízení pro provádění této péče nebo zařízení veřejných, použíti na základě dohody s oněmi institucemi jejich zařízení pro péči o povolání.
Čl. 97. Pokyny pro péči o povolání.
Při provádění péče o povolání řídí se Ústřední národní pojišťovna pokyny ministerstva práce a sociální péče.
Při provádění péče o povolání řídí se Ústřední národní pojišťovna pokyny ministerstva práce a sociální péče.
ČÁST 6
Čl. 98. Změny léčebného řádu.
Veškeré změny léčebného řádu vyžadují projednání a schválení podle ustanovení § 59 zákona.
Veškeré změny léčebného řádu vyžadují projednání a schválení podle ustanovení § 59 zákona.
Čl. 99. Provedení léčebného řádu.
(1) K provedení tohoto řádu může Ústřední národní pojišťovna vydávati potřebné směrnice.
(2) Pokud se tyto směrnice dotýkají zásadních zdravotnických otázek národního pojištění, budou vydány po projednání ve zdravotnické radě Ústřední národní pojišťovny (§ 194 zákona).
(3) Tiskopisy nutné k provádění tohoto léčebného řádu vydává Ústřední národní pojišťovna po projednání s jednotnou odborovou organisací.
Čl. 100. Přechodná ustanovení.
(1) Zemědělcům, kteří mají při pracovním úrazu nárok na dávky nemocenského pojištění podle ustanovení § 272 zákona, vydává poukázky k lékaři místní národní výbor jejich stálého bydliště.
(2) V případech, kde nebyly dosud uzavřeny s porodními asistentkami smlouvy podle vyhlášky vydané na základě § 197 odst. 5 zákona, poskytuje pojišťovna místo pomoci porodní asistentky peněžitou náhradu do výše Kčs 500,—, která se vyplácí přímo pojištěnce nebo rodinné příslušnici.
(3) Pokud nebyly k některým ustanovením léčebného řádu dosud vydány směrnice, na něž léčebný řád odkazuje, rozhoduje pojišťovna podle volného uvážení s přihlédnutím k okolnostem jednotlivého případu a se zřetelem na dosavadní praxi.
Čl. 101. Účinnost léčebného řádu.
(1) Tento léčebný řád nabývá účinnosti 10. dnem po vyhlášení s výjimkou oněch ustanovení, která se týkají osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů jejich rodin, jakož i ustanovení uvedených v odstavci 2.
(2) Ustanovení čl. 34 až 38, jakož i ustanovení čl. 54, 55, 67 a 69 nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1950.
(3) Ustanovení dosavadního léčebného řádu se ruší dnem, kdy nabývají účinnosti příslušná ustanovení tohoto léčebného řádu podle odstavců 1 a 2.
řádu.
Seznam nemocí,
u nichž je zvláštní léčebná péče nutná nebo vhodná a seznam nemocí nevhodných pro zvláštní léčebnou péči.
(K článku 35.)
Seznam nemocí,
u nichž je zvláštní léčebná péče nutná nebo vhodná a seznam nemocí nevhodných pro zvláštní léčebnou péči.
(K článku 35.)
A) Seznam nemocí (taxativní), které odůvodňují stupeň potřebnosti I. —
léčení nutné.
léčení nutné.
(1) Kurabilní tbc plicní a mimoplicní.
(2) Nemoci kloubní a kostní:
Případy se sedimentací nad 80 mm za 1 hodinu nejsou kontraindikovány pro ústavy klinicky vedené.
Posudkový lékař navrhuje pro nemoci uvedené sub 1—7 podle povahy choroby a se zřením ke všem komplikacím druh léčebné methody (léčení slatinou či sirnými koupelemi nebo radioaktivní lázně, po případě léčbu jodovou a jiné).
Případy se sedimentací nad 80 mm za 1 hodinu nejsou kontraindikovány pro ústavy klinicky vedené.
Posudkový lékař navrhuje pro nemoci uvedené sub 1—7 podle povahy choroby a se zřením ke všem komplikacím druh léčebné methody (léčení slatinou či sirnými koupelemi nebo radioaktivní lázně, po případě léčbu jodovou a jiné).
1. Polyarthritis chronica primaria progressiva po provedení aurotherapie (kde jest indikována a odborně proveditelná) při sedimentaci červených krvinek pod 40 mm za 1 hodinu. Případy se sedimentací nad 40 mm jsou vhodné pro ústavy klinicky vedené.
2. Spondylarthritis ankylopoetica při sedimentaci pod 80 mm za hodinu. Vyloučeny jsou případy se zvýšenými teplotami nebo rozsáhlými kostěnnými ankylosami páteře event. velkých kloubů nebo s neschopností chůze, působenou nereduktibilními stavy.
3. Deformující spondylosis a spondylarthrosis s těžkými neuralgiemi, zejména s lumboischiadickým nebo cervicobrachiálním syndromem (po provedeném orthopedickém vyšetření, jsou-li neuralgie komplikací skoliosy).
4. Stav po opětované polyarthritis rheumatica acuta, nejdříve 3 měsíce po odeznění horečnatého stadia, s persistujícím objektivním nálezem na kloubech nebo s bolestmi kloubů. Předpokladem je: provedená fokální sanace, ustálena (3X revidovaná) sedimentace maximálně 10 mm za 1 hodinu, absolvování poslední ataky v nemocnici. U dětí a mladých osob do 25 let se do skupiny Ia zařazují i případy po první atace, neléčené v nemocnici, pokud jsou splněny ostatní předpoklady indikace.
5. Stavy po chirurgickém ošetření počasného zánětu kostí a kostní dřeně s píštěíi, jejímž podkladem není sekvestr.
6. Stavy po frakturách s následnou arthrosou (se sníženou pracovní výkonností), u nichž lze očekávati podstatnou funkční úpravu. Předpokladem je odborný orthopedický nález po provedené chirurgické nápravě osy.
7. Ztuhlost po operaci na lokomočním aparátu, potřebující doléčení.
(3) Nemoci nervové:
1. Následné stavy po infekční dětské obrně (poliomyelitidě u dětí a mladistvých do 18. roku věku po uplynutí 12 měsíců od vzniku nemoci.
2. Následné stavy po infekční dětské obrně (poliomyelitidě) u dospělých po uplynutí 12 měsíců od vzniku nemoci, avšak nejpozději do 2 let po jejím vzniku.
(Případy subakutní poliomyelitidy, t. j. stavy v době prvních 12 měsíců po vzniku nemoci, u dětí, mladistvých i dospělých se ze zvláštní léčebné péče vyjímají a odesílají se do ústavního ošetřování podle § 28 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění.
(Případy subakutní poliomyelitidy, t. j. stavy v době prvních 12 měsíců po vzniku nemoci, u dětí, mladistvých i dospělých se ze zvláštní léčebné péče vyjímají a odesílají se do ústavního ošetřování podle § 28 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění.
3. Obrny po poliomyelitidě po provedené operaci do 2 let po operaci.
4. Obrny po traumatických poruchách nervů na končetinách do 2 let po vzniku, pokud lze očekávati podstatnou funkční úpravu.
5. Poruchy po operaci centrálního nervstva nebo kanálu páteřního do 2 let po operaci.
(4) Nemoci srdeční a cévní:
(Bezpečně klinicky zjištěná nemoc Bürger Winiwater se léčí u pojištěnců a jejich rodinných příslušníků bezplatně v nemocnicích nebo jiných odborných ústavech státní zdravotní správy, při čemž posudkový lékař navrhuje druh léčebné methody, t. j. uhličité lázně, sanatorní léčbu nebo radioaktivní koupele.)
Posudkový lékař navrhuje druh léčebné methody (lázně uhličité či léčbu sanatorní nebo koupele radioaktivní a jiné).
(Bezpečně klinicky zjištěná nemoc Bürger Winiwater se léčí u pojištěnců a jejich rodinných příslušníků bezplatně v nemocnicích nebo jiných odborných ústavech státní zdravotní správy, při čemž posudkový lékař navrhuje druh léčebné methody, t. j. uhličité lázně, sanatorní léčbu nebo radioaktivní koupele.)
Posudkový lékař navrhuje druh léčebné methody (lázně uhličité či léčbu sanatorní nebo koupele radioaktivní a jiné).
1. Valvulární vady u dětí a mladých individuí do 25 let. Předpokladem je provedená kardiotonická léčba.
2. Stavy po infarktu myokardu do 1 roku po vzniku.
3. Endarteritis obliterans arteriosclerotica.
(5) Nemoci zažívací a výměny látkové:
1. Poruchy činnosti jaterní po akutních infekčních a toxických chorobách jaterních.
2. Obtíže po operaci žlučníku do 1 roku po operaci.
3. Dna komplikovaná tvrdošijným ekzemem.
(6) Nemoci cest močových:
Nefrolithiasis se záchvaty, kde není indikována operace.
Posudkový lékař navrhne pro nemoci uvedené sub (5) a (6), zda je vhodnější pitná kůra či léčení sanatorní.
Nefrolithiasis se záchvaty, kde není indikována operace.
Posudkový lékař navrhne pro nemoci uvedené sub (5) a (6), zda je vhodnější pitná kůra či léčení sanatorní.
(7) Nemoci cest dýchacích:
1. Bronchitis chronická těžší trvající nejméně 6 měsíců se záchvaty dušnosti, s emphysemem nebo hrozící (počínající) dekompensací srdeční.
2. Ozaena nasi et pharyngis jen po doporučení odborného ambulatoria pojišťovny nebo odborného oddělení nemocnice.
(8) Nemoci ženské:
1. Případy, určené ke gynaekologickým operacím, jestliže podle dobrozdání operatéra lze od předcházejícího léčení lázeňského očekávati zamezení hrozícím komplikacím operativním nebo postoperativním.
2. Postoperativní zánětlivé změny exsudativní do 6 měsíců po provedené operaci.
3. Neplodnost po neúspěšné odborné léčbě, jsou-li splněny podmínky čl. 40 odst. 2 a 3.
(9) Nemoci z povolání: — ve smyslu přílohy k § 78 zákona o národním pojištění.
B) Seznam nemocí (ilustrativní), které odůvodňují stupeň potřebnosti II. — léčení vhodné.
(1) Nemoci kloubní a kostní:
1. Polyarthritis chronica při sedimentaci pod 40 mm za 1 hod.
a) těžšího stupně, která se nezlepšila ambulantní péčí,
b) s kontrakturami a ankylosami u mladších osob.
2. Osteoarthrosis deformans, která se nezlepšila po domácím a ambulantním léčení. Při plochých nohou budiž předem provedena orthopedická konsultace, příp. orthopedická ošetření.
3. Monoarthritis a oligoarthritis chronica, při sedimentaci pod 40 mm s poruchou funkce dolních končetin, která se nezlepšila ambulantní léčbou.
4. Periarthritis humeroscapularis s kontrakturou, která se nezlepšila do půl roku fysikální a roentgenovou terapií.
5. Chronická fibrositis a myalgie (rheumatismus svalový, periarthritis, tendovaginitis, bursitis těžšího stupně) u osob pracujících tělesně, zejména v chladu, kdy fysikální a medikamentosní léčení trvající alespoň půl roku, nepřineslo úlevu.
6. Kloubní formy dny.
(2) Organické nemoci nervové:
1. Hemiparesa 2 až 18 měsíců po ictu se sklonem k zlepšování, pokud stav kardiovaskulárního aparátu dovoluje fysikální léčbu.
2. Obrny periferní do 2 let po vzniku nebo do 2 let po orthopedické operaci pokud nejde o obrny uvedené v části A) odst. (3), č. 4 v taxativním seznamu stupně potřebnosti I.
3. Hemiparesy, obrny periferní a stavy po poliomyelitidě u dospělých, vesměs starší 2 let, kde byly vyčerpány všechny dostupné methody, ale kde lze ještě očekávati od zvláštní léčebné péče podstatné zlepšení.
4. Neuritidy bez obrn s výraznými bolestmi, kde byly vyčerpány všechny dostupné odborné methody, ale kde lze ještě očekávati od zvláštní léčebné péče podstatné zlepšení.
5. Praesklerosy s pseudoneurasthenickými příznaky, kde dostupná odborná léčba neměla úspěch.
6. Sklerosy cerebrospinální u pracujících, schopné pohybu, po prodělané odborné léčbě.
7. Sklerosy cerebrospinální u ostatních po prodělané odborné léčbě schopné pohybu (nejvýše 3x).
8. Tabes dorsalis a jiná pozdní neuroluetická onemocnění u pracujících a to bez těžších duševních poruch, po provedené specifické ev. horečnaté léčbě, kde lze počítati se zlepšením.
9. Lehké formy parkinsonismu u pracujících, kde možno očekávati zlepšení.
10. Morbus Little u dětí a mladistvých do 18 let (nejvýše 3x).
(3) Funkcionelní choroby nervové:
1. Vážné psychoneurosy u práce neschopných nebo ohrožených pracovní neschopností.
2. Vážné psychoneurosy u ostatních, doporučené neurologickou klinikou, odborným neurologickým oddělením nemocnice nebo neurologickým ambulatoriem pojišťovny.
3. Exhaustivní neurosy u práce neschopných nebo ohrožených pracovní neschopností.
4. Exhaustivní neurosy u ostatních, doporučené neurologickou klinikou, odborným neurologickým oddělením nemocnice nebo neurologickým ambulatoriem pojišťovny.
5. Depresivní reakce u práce neschopných nebo ohrožených pracovní neschopností.
6. Depresivní reakce u ostatních, doporučené neurologickou klinikou, odborným neurologickým oddělením nemocnice nebo neurologickým ambulatoriem pojišťovny.
7. Psychosy s lehkými psychickými poruchami po prodělané šokové nebo operativní léčbě.
8. Vážné vegetativní dystonie s projevy spasmofilní diathesy nebo orgánové neurosy u práce neschopných nebo ohrožených pracovní neschopností.
9. Vážné vegetativní dystonie s projevy spasmofilní diathesy nebo orgánové neurosy u ostatních, doporučené interní nebo neurologickou klinikou, interním nebo neurologickým oddělením nemocnice nebo interním příp. neurologickým ambulatoriem pojišťovny.
(4) Nemoci žlaz s vnitřní sekrecí:
1. Morbus Basedowi po neúspěšné léčbě odborné (jen pro léčbu sanatorní).
2. Hyperthyreosy po neúspěšné léčbě odborné (jen pro léčbu sanatorní).
3. Addisenova nemoc — podpůrná therapie po implantaci (jen pro léčbu sanatorní).
(5) Nemoci srdeční a cévní:
1. Valvulární vady u starších k doplnění kardiotonické léčby.
2. Poruchy svalu srdečního k doplnění kardiotonické léčby.
3. Koronární insuficience prokázaná elektrokardiograficky po neúspěšné ambulantní léčbě.
4. Hypertense při současné hyposystolii k doplnění kardiotonické léčby (jen léčení sanatorní).
5. Stavy po phlebitidách s oedemy alespoň 3 měsíce po uklidnění akutních příznaků.
(6) Nemoci soustavy zažívací a výměny látkové:
1. Chronická gastritis při podprůměrném stavu výživy, špatně reagující na vnitřní a dietní léčení, po úpravě chrupu.
2. Chronický žaludeční a duodenální vřed s negativním okultním krvácením po provedené léčbě odborné.
3. Stav po operaci pro vřed žaludku nebo dvanácterníku, při trvání obtíží a selhání interní a dietetické léčby.
4. Recidivující cholangoitis mimo akutní stadium.
5. Chronická cholecystitis po provedené léčbě odborné, není-li indikována operace.
6. Cholelithiasis s častými kolikami, kde není indikována operace, po neúspěšné dietní léčbě.
7. Počínající cirrhosa jaterní atrofická, hypertrofická nebo biliární a hepatorenální syndrom, pokud nepříznivě ovlivňuje celkový stav nemocného (jen léčbu sanatorní).
8. Chronická pankreatitis, atrofie pankreatu.
9. Uratická diathesa, komplikovaná poruchami kloubními, zažívacími nebo ledvinovými.
10. Diabetes mellitus středně těžký nebo diabetes s komplikacemi (kožní a pod.).
(7) Nemoci cest močových:
1. Chronická cystopyelitis trvající po interní, urologické nebo chirurgické léčbě.
2. Diffusní nemoci ledvin po léčbě interní (jen pro léčbu sanatorní).
(9) Nemoci horních cest dýchacích:
1. Chronická laryngitis atrofica či hypertrofica těžšího stupně s vážnou poruchou hlasu, znemožňující či ohrožující výkon povolání po neúspěšné odborné léčbě.
2. Fonasthenie hypokinetického typu, znemožňující či ohrožující výkon povolání po neúspěšné odborné léčbě.
3. Chronická rhinitis et pharyngitis atrofica těžšího stupně, znemožňující či ohrožující výkon povolání, po neúspěšné odborné léčbě.
4. Recidivující katarhy vedlejších dutin a stavy po operacích hnisavých zánětů vedlejších dutin.
5. Chronická rhino-pharyngitis simplex těžšího stupně u povolání, zvláště profesionálně zatěžujících horní dýchadla.
6. Chronický katarh tub Eustachových s následnými poruchami sluchu.
7. Cirkulační poruchy orgánu sluchového.
(10) Nemoci ženských pohlavních ústrojů:
1. Chronické zánětlivé choroby vnitřních rodidel:
adnexitis (salpingitis, oophoritis), perimetritis, parametritis, hlavně posterior a retrahens, metroendometritis při sedimentaci červených krvinek pod 20 mm za 1 hod. po neúspěšné odborné léčbě.
adnexitis (salpingitis, oophoritis), perimetritis, parametritis, hlavně posterior a retrahens, metroendometritis při sedimentaci červených krvinek pod 20 mm za 1 hod. po neúspěšné odborné léčbě.
2. Hypoplastické stavy rodidel, sekundární amenorrhoe, oligomenorhoe, po úspěšné provedené odborné léčbě, vyžadující doléčení, sekundární poruchy hormonální po gynaekologických operacích, vzdorující therapii, provedené na klinikách nebo odborných odděleních nemocnic.
(11) Nemoci krevní:
1. Hypochromní anaemie typu Knud Faberova s achylií a špatným stavem výživy po neúspěšné léčbě odborné (jen pro léčbu sanatorní).
2. Perniciosní anaemie s neuroanaemickým syndromem po neúspěšné léčbě odborné (jen pro léčbu sanatorní).
3. Thrombopenie při špatném stavu výživy po neúspěšné léčbě odborné (jen pro léčbu sanatorní).
C) Seznam nemocí, u nichž je zvláštní léčebná péče nevhodná.
(1) Nemoci dýchadel:
a) horních cest dýchacích:
1. Akutní či chron. hnisavé záněty vedl. dutin, u nichž je indikována chirurgická léčba.
2. Rhinitis chron. všech forem, způsobená anatomickými změnami (deviace septa, polypy a pod.).
3. Spastická dysfonie.
4. Všechny akutní choroby dýchadel.
5. Změny nervů čichových, podmíněné centrálně či mechanicky.
6. Chronické záněty mandlí.
7. Tbc všech forem*) (viz poznámku na konci).
8. Luetické rozpadové formy.
9. Novotvary všeho druhu.
(2) Nemoci krevní a lymphatické soustavy:
1. Aplastická anaemie.
2. Stavy vyžadující transfuse krve.
3. Leukaemie.
(3) Nemoci soustavy vnitřně sekretorické:
1. Těžké formy thyreotoxikosy.
2. Těžké formy jiných endokrinních poruch.
3. Akromegalia.
(4) Nemoci cirkulačního ústrojí:
1. Akutní neb exacerbující endokarditis a stav po ní do 6 měs. po vymizení posledního objektivního příznaku (nevylučuje léčbu sanatorní).
2. Těžká dekompensace při chlopenních vadách a při poruchách myocardu.
3. Komorová extrasystolie bigeminická, trigeminická v salvách.
4. Pokročilá arteriosklerosa, zejména s insufficiencí, anaemií, asthenií.
5. Nefrosklerosa s příznaky retence dusíku.
6. Progredientní aneurysma aorty.
7. Stav po arteriální embolii do 3 měsíců.
8. Hrozící nebo vyvinutá gangraena končetiny.
9. Čerstvé phlebitidy a stav po phlebitidě do 3 měsíců po vymizení akutního zánětu a jeho posledního objektivního příznaku (zvýšená teplota), sedimentace nad 20 mm za hod.
(5) Nemoci z porušené výměny látkové:
1. Diabetes mellitus
a) metabolicky labilní nebo s význačnou acidosou,
b) při ubývání na váze, nebo při význačně slabém stavu výživy (nevylučuje léčení sanatorní).
2. Obesitas konstituční endokrinního původu.
(6) Nemoci traktu gastrointestinálního:
1. Všechny akutní záněty zažívací roury.
2. Colitis ulcerosa.
4. Těžké infekční a toxické choroby jater s význačnou insuff. jater, zejména s ascitem.
5. Cirrhosy jaterní.
6. Obstrukční ikterus.
7. Akutní cholecystitis.
8. Empyem a hydrops žlučníku, je-li indikována operace.
9. Stálé koliky žlučníkové, nepravidelné stálé bolesti, stálé dyspeptické obtíže nezlepšené ani předcházející lázeňskou nebo sanatorní léčbou.
10. Větší ventilový kámen žlučníku.
11. Parasitární onemocnění jater.
(7) Choroby ústrojí močového:
1. Všechny diffusní choroby ledvin s funkcionální poruchou ledvin a cirkulačního aparátu a těhotenská nephropathie.
2. Hydronephrosa.
3. Zaklíněný kámen v močovodu.
4. Ren migrans.
(8) Organické choroby nervové:
1. Čerstvé haemiplegie.
2. Staré obrny s atrofiemi svalovými a ztrátou elektrické dráždivosti, kde nelze očekávati od zvláštní léčebné péče objektivního zlepšení.
3. Degenerativní choroby centrálního nervstva.
4. Akutní nervová onemocnění.
5. Těžké formy tabes dorsalis.
6. Progresivní paralysa s podstatnými poruchami duševními.
7. Těžké formy arteriosklerosy cév mozkových.
8. Těžké formy morbus Parkinsoni a těžké Parkinsonismy u in- validních.
9. Syringomyelie a syringobulbie.
10. Neoperované tumory centrálního a periferního nervstva.
(9) Funkcionelní choroby nervové:
1. Těžká hysterie s častými záchvaty a provleklými poruchami tělesnými a duševními.
2. Epilepsie (pokud není těžká a je komplikací jiné choroby, sanatorní léčení indikující, nevylučuje léčení v nervovém sanatoriu).
3. Těžké duševní poruchy a těžké povahové změny (kverulantství, resonérství).
(10) Nemoci kloubní:
1. Akutní hostec kloubní a stav po něm do 3 měsíců po vymizení posledního příznaku akutního stadia (zvýš. teplota, sedimentace 20 mm za 1 hod., čerstvé otoky).
2. Stav po akutním hostci s komplikací srdeční do 6 měsíců po vymizení známek aktivity srdeční komplikace.
3. Polyarthritis chron. ve stadiu exacerbace (zvýš. teploty, čerstvé stěhovavé otoky, sedimentace nad 40 mm za 1 hod.).
4. Polyarthritis chron. immobilní pro rozsáhlé ankylosy na několika končetinách.
(11) Nemoci ženských pohlavních ústrojů:
1. Záněty vnitřních rodidel ve stadiu akutním a subakutním (zvýšení teploty, vysoká sedim., značnější citlivost palpační).
2. Chronické záněty s nebezpečím exacerbace a propagace:
b) gonorrhoe s positivním nálezem gonococců,
c) opouzdřené abcesy (absc. žlázy Bartholinské, pyosalpinx, abscesy tuboovariální, absc. cavi Douglasi).
4. Sterilita na podkladě vývojových anomalií, zvláště aplasie vnitřních rodidel, není-li jiných výlučních indikací.