(1) Lékař je povinen za podmínek stanovených zákonem a léčebným řádem poskytnouti oprávněným pojištěncům (rodinným příslušníkům), po případě též jiným osobám, jimž pojišťovna zprostředkuje lékařskou pomoc, potřebné ošetření, které odpovídá současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení a které je hodnotné a účelné. První vyšetření nemocného má býti zvlášť důkladné s použitím takových vyšetřovacích způsobů, jimiž lze pokud možno objektivně zjistiti původ a stav choroby. Pojištěnec (rodinný příslušník) není oprávněn požadovati na lékaři určitý způsob ošetřování (vyšetřování). Lékař je zásadně neodvislý při určování postupu léčení, je však povinen říditi se všeobecnými směrnicemi, jakož i pokyny vydanými pojišťovnou k jejich provádění.

(2) Lékaři jsou povinni konati vyšetřovaní, ošetřování a návštěvy osobně; praktičtí lékaři jsou povinni prováděti sami veškeré lékařské úkony, pokud není nutno, aby byly provedeny odbornými lékaři, nebo v léčebných a ošetřovacích ústavech, protože jde o zvláštní vyšetření (ošetřování), vyžadující zvláštních pomůcek nebo znalostí. Provádění kvalifikovaných úkonů nesmí býti lékařem svěřeno jiným osobám zdravotnické služby. Odborný lékař, který převzal nemocného do ošetřování, nesmí ho bez souhlasu pojišťovny předávati praktickému lékaři za účelem provádění jednotlivých nebo řadových úkonů.

(3) Lékař může odepříti ošetření — s výjimkou případu první pomoci — pojištěnci (rodinnému příslušníku) výlučně z vážných důvodů, tkvících v osobě nemocného; o tom je povinen neprodleně učiniti hlášení příslušné pojišťovně. Schválí-li pojišťovna toto rozhodnutí, učiní — pokud je toho třeba — opatření, aby nemocnému bylo zajištěno další ošetření; v opačném případě je lékař povinen ošetřování poskytnouti.

(4) Lékaři jsou povinni vyplňovati řádně a bez jakékoliv zvláštní úplaty tiskopisy vydané k provádění zákona a léčebného řádu.

(5) Lékař nesmí nemocnému ani jiné osobě sdělovati obsah lékařského dobrozdání nebo posudku určeného pro pojišťovnu, leč by k tomu byl podle zvláštních předpisů povinen. Svůj výrok (posudek) o pracovní schopnosti je však lékař povinen sděliti pojištěnci.

(6) Lékaři se účastní porad a schůzí, které pojišťovna svolá k projednání lékařských záležitostí.

(7) Za činnost, za kterou náleží lékaři plat stanovený vyhláškou vydanou podle § 197 zákona, není lékař oprávněn přijímati ani si dáti slíbiti pro sebe ani pro třetí osoby jakékoliv příplatky, majetkové hodnoty nebo jiné výhody za ošetření pojištěnců (rodinných příslušníků), za jejich vyšetření, lékařské výkony, jakož i za použitý materiál a pod.

(8) Při styku s pojištěnci (rodinnými příslušníky) je povinen dbáti náležitého způsobu jednání a vystříhati se všeho, co by mohlo ohroziti důvěru nemocných k pojišťovně a jejím lékařům (jiným osobám zdravotnické služby).

(9) Ustanovení předchozích odstavců platí přiměřeně i pro ostatní osoby zdravotnické služby.