Dávky věcné.
MIMOÚSTAVNÍ OŠETŘOVÁNÍ V NEMOCI.
(K §§ 27 a 195 zákona.)
SVOBODNÁ VOLBA LÉKAŘE.
(K § 55 zákona.)
UPLATNĚNÍ NÁROKU NA LÉKAŘSKÉ OŠETŘENÍ.
(K §§ 27 a 55 zákona.)
OŠETŘOVÁNÍ V NEMOCI.
(K §§ 27 a 55 zákona.)
MIMOÚSTAVNÍ PÉČE O CHRUP.
(K § 33 zákona.)
MIMOÚSTAVNÍ POMOC V MATEŘSTVÍ.
(K § 32 zákona.)
LÉKY A POMOCNÉ PROSTŘEDKY.
(K §§ 27 a 34 zákona.)
LÉKY.
THERAPEUTICKÉ A ORTHOPEDICKÉ POMŮCKY,
(POMOCNÉ PROSTŘEDKY.)
(K §§ 27 a 34 zákona.)
ÚSTAVNÍ OŠETŘOVÁNÍ.
(K § 28 zákona.)
ZVLÁŠTNÍ LÉČEBNÁ PÉČE.
(K § 29 zákona.)
POMOC PŘI ZMRZAČENÍ, ZOHYŽDĚNÍ A TĚLESNÝCH VADÁCH.
(K § 34 zákona.)
POMOC PROTI NEPLODNOSTI.
(K § 35 zákona.)
VÝPOMOC V RODINĚ.
(K § 31 zákona.)

(1) Pojištěncům (rodinným příslušníkům) poskytují v případě nemoci (čl. 2) potřebné ošetřování lékaři a ostatní osoby zdravotnické služby, se kterými pojišťovna uzavřela smlouvu o poskytování tohoto ošetřování.

(2) Pojišťovna vyvěsí ve svých veřejně přístupných místnostech seznam smluvních lékařů (po případě ostatních smluvních osob zdravotnické služby) s označením jejich oboru, obvodu působnosti, přesné adresy a doby ordinace a zařídí, aby tento seznam byl vyvěšen i místními národními výbory na veřejně přístupných místech. Tento seznam vydá pojišťovna na požádání také zaměstnavatelům, aby jej vyvěsili ve svých závodech.

(3) V rámci ošetřování podle odstavce 1 může pojišťovna poskytovati pojištěncům (rodinným příslušníkům) též ošetřovatelskou službu v rodinách. Výkonem této služby může pojišťovna podle směrnic k tomu vydaných pověřiti sociálně-zdravotní instituce, po případě může ji prováděti a organisovati sama.

(1) Pojištěnec (rodinný příslušník) je oprávněn svobodně si zvolit ošetřujícího lékaře ze smluvních lékařů podle čl. 3 (v ambulatoriu i mimo ambulatorium) za podmínek organisované svobodné volby, které jsou dále uvedeny.

(2) Pojištěnec (rodinný příslušník) nemůže během téhož kalendářního čtvrtletí měnit ošetřujícího lékaře (jeho zástupce), kterého si zvolil a který jej převzal do ošetřování, kromě případů uvedených v odstavci 3 (§ 55 odst. 2 zákona).

(3) Změna ošetřujícího lékaře je přípustná:

1. bez souhlasu pojišťovny:

a) při první pomoci (čl. 10 odst. 5);

b) při změně bydliště (pobytu), po případě pracoviště (místa školení) osoby, která se u lékaře ve svém bydlišti, po případě pracovišti (místě školení) v témže čtvrtletí již léčila, do jiného obvodu (čl. 5 odst. 1);

c) je-li pojištěnec (rodinný příslušník) ambulantně léčen v místě svého pracoviště (školení) a vyžaduje-li stav jeho nemoci, aby byl ošetřován v místě svého bydliště (pobytu), ležícím v jiném obvodu nebo naopak;

d) přenese-li lékař působiště do jiného obvodu;

e) přestane-li lékař býti smluvním lékařem pojišťovny;

f) přeruší-li lékař dočasně výkon služby pro pojišťovnu, na př. pro nemoc, dovolenou a pod. a není-li za něho určen zástupce;

g) odmítne-li lékař pojištěnce (rodinného příslušníka) nadále ošetřovati (čl. 12 odst. 3);

2. se souhlasem pojišťovny:
v jiných odůvodněných případech, než které jsou uvedeny v odstavci 3 č. 1 na návrh nemocného nebo lékaře.
Při změně lékaře uvědomí pojištěnec (rodinný příslušník) nového lékaře o dosavadním léčení.

(4) Ústřední národní pojišťovna v dohodě s jednotnou odborovou organisací a vrcholnými zájmovými organisacemi může, ukáže-li se toho potřeba, upraviti organisaci lékařské služby a svobodné volby též jiným způsobem, a to po případě jen v obvodech některých okresních národních pojišťoven.

(5) Směrnice podle § 55 odst. 7 zákona upraví svobodnou volbu lékaře pro zaměstnance pracující v závodech, ve kterých je ustanoven závodní lékař.

(1) Pojištěnec (rodinný příslušník) může si zvoliti kteréhokoliv ze smluvních lékařů, působících v příslušném státním zdravotním obvodě. Příslušnost obvodu je dána bydlištěm (pracovištěm) pojištěnce, po případě bydlištěm (místem školení) rodinného příslušníka. Místo státních zdravotních obvodů může pojišťovna po dohodě s jednotnou odborovou organisací stanovit obvody jinak, ukáže-li se toho potřeba.

(2) Jestliže pojištěnec (rodinný příslušník) bydlí nebo pracuje (školí se) v okrajových obcích obvodu podle odstavce 1, může si zvoliti ošetření lékařem ze sousedního obvodu, je-li bližší nebo dopravně snáze dosažitelný.

(3) V městech, v nichž pojišťovna vytvoří pro svobodnou volbu několik obvodů (částí města — dále jen „obvodů“), může si pojištěnec (rodinný příslušník) zvoliti kteréhokoliv ze smluvních lékařů, kteří působí v příslušném obvodu; příslušnost obvodu se řídí obdobně podle odstavce 1 věty druhé. V ostatních městech, v nichž je usazeno více smluvních lékařů a v nichž nebyly vytvořeny obvody podle předchozí věty, může si pojištěnec (rodinný příslušník) zvoliti kteréhokoliv ze smluvních lékařů, jsou-li dány předpoklady příslušnosti pro léčení ve městě, obdobně podle odstavce 1 věty druhé. Ustanovení odstavce 2 platí i zde.

(4) Pojišťovna po projednání s jednotnou odborovou organisací stanoví ve vyhlášce, obsahující seznam smluvních lékařů (čl. 3 odst. 2):

a) ve kterých okrajových obcích si mohou pojištěnci (rodinní příslušníci) zvoliti lékaře ze sousedního obvodu;

b) jakým způsobem je provedeno rozdělení velkých měst na obvody (části) pro svobodnou volbu lékaře;

c) jakým způsobem je organisována lékařská služba, zejména návštěvní, v místech, kde je více lékařů, a v obcích k nim přilehlých.

(5) V době, po kterou působí lékařská služba noční, nedělní a sváteční, poskytuje ošetření lékař této služby podle předpisů pro ni vydaných.

(1) Pojištěnec (rodinný příslušník) může si v mezích svého práva na ošetřování (vyšetřování) odborným lékařem zvoliti svobodně kteréhokoliv smluvního odborného lékaře pojišťovny bez ohledu na to, koná-li službu pro pojišťovnu v ambulatoriu nebo ve své ordinaci; ustanovení čl. 9 odst. 1 a čl. 11 odst. 3 není tím dotčeno. Zvolený lékař je pak zásadně povinen konati u nemocného podle potřeby i návštěvy, vyžaduje-li případ odborného léčení.

(2) Je-li bydliště nemocného tak vzdáleno, že by lékaři nebylo možno pro nadměrnou ztrátu času konati případné návštěvy, upozorní lékař nemocného, že je záhodno, aby si zvolil bližšího lékaře, který by mohl zajistiti vykonávání případných návštěv. Zvolí-li si pojištěnec přesto vzdálenějšího lékaře, nemá lékař povinnost vykonati případnou návštěvu. Je-li odborná služba zajištěna jednak odbornými lékaři ambulatoria, jednak smluvními odbornými lékaři, působícími ve vlastních ordinacích, může pojišťovna omeziti návštěvní službu jen na lékaře působící ve vlastních ordinacích.

(3) Nezvolil-li pojištěnec (rodinný příslušník) smluvního odborného lékaře, který je nejblíže jeho bydlišti (pobytu), uhradí pojištěnec vzdálenějšímu odbornému lékaři za každou návštěvu rozdíl mezi vzdálenostními poplatky účtovanými zvoleným lékařem a částkou, kterou by byl oprávněn účtovati lékař nejbližší.

(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí v případech první pomoci (čl. 10 odst. 5).

(5) Předpisy o tom, ke kterým odborným lékařům má pojištěnec (rodinný příslušník) přímý přístup bez zprostředkování praktického lékaře a ke kterým odborným lékařům je přístup jen na základě poukázky, vystavené praktickým lékařem nebo pojišťovnou, jsou obsaženy v čl. 9.

(1) Nárok na ošetřování v nemoci uplatňuje nemocný poukázkou k lékaři, vystavenou na předepsaném tiskopise. Poukázku k lékaři odevzdá nemocný lékaři při první ordinaci (návštěvě).

(2) Poukázka k praktickému lékaři smí býti požadována a zpravidla vydána pro jednu osobu (pojištěnce, rodinného příslušníka) na jedno kalendářní čtvrtletí jen jednou.

(3) Totéž platí o vystavování poukázek k odbornému lékaři jednoho a téhož oboru. Potřebuje-li pojištěnec (rodinný příslušník) ošetřeni od odborných lékařů více různých oborů, lze vydati v témže kalendářním čtvrtletí více poukázek k odbornému lékaři. Obor, pro který se poukázka k odbornému lékaři požaduje, se přitom neuvádí a pojištěnec (rodinný příslušník) odpovídá sám za zachovávání předchozích ustanovení.

(4) Onemocní-li pojištěnec (rodinný příslušník) znovu v tomtéž kalendářním čtvrtletí, poskytuje ošetření lékař, jemuž byla poukázka již dříve odevzdána, a to na základě této poukázky.

(5) Další poukázka během téhož čtvrtletí může býti vyžádána a vydána pouze v těch případech, kdy je přípustná změna ošetřujícího lékaře podle čl. 4 odst. 3. V tom případě poznamená vystavovatel na nové poukázce „změna lékaře“.

(6) Pojištěnec (rodinný příslušník) je povinen při vystavování poukázky uvésti všechny údaje nutné k úplnému a přesnému vyplnění poukazu a odpovídá za správnost těchto údajů; po obdržení poukázky je povinen se přesvědčiti o tom, zda byla správně vyplněna. Pojištěnec (rodinný příslušník) je též povinen podle obecných předpisů nahraditi škodu, která by vznikla neoprávněným vyžádáním poukázky, pokud není dána povinnost k náhradě podle odstavce 7.

(7) Vystavovatel poukázky je povinen úplně a správně uvésti všechny údaje předepsané na tiskopise poukázky. O povinnosti náhrady škody platí obecné předpisy.

(8) Vystavovatelé poukázek jsou povinni vésti záznamy o poukázkách vydaných pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům s vyznačením dne vydání a poznámkou, zda šlo o poukázku k lékaři praktickému nebo odbornému (bez udání oboru). Opětovné vydání poukázky během téhož čtvrtletí je třeba v záznamu odůvodniti. O době uschování a předkládání těchto záznamů platí obdobně předpisy o mzdových záznamech (§ 21 odst. 1 zákona) s tím rozdílem, že záznamy se uschovávají pouze po dobu jednoho roku včetně čtvrtletí, v němž byla poukázka vydána. V odůvodněných případech může býti způsob vedení těchto záznamů upraven jinak, nebo může býti zaměstnavatel pojišťovnou této povinnosti zproštěn.

(9) Onemocní-li pojištěnec mimo obvod mateřské pojišťovny (čl. 72), uplatní nárok na ošetření v nemoci podle čl. 73.

(10) Poukázka platí jen pro osobu, které byla vystavena, a to do konce kalendářního čtvrtletí, ve kterém byla vydána, není-li na poukázce jinak určeno.

(11) Jakékoliv zneužití poukázky, její padělání a svémocné provádění oprav, jakož i jiná jednání proti předpisům o uplatňování nároků na ošetření lze stihati jako správní přestupek. Zjevně závadné poukázky může lékař odmítnouti.

(12) Nemá-li nemocný poukázku, upozorní lékaře, že je pojištěncem (rodinným příslušníkem). Lékař je povinen poskytnouti ošetření i v tomto případě, stejně jako osobám, o nichž mu i bez upozornění je, nebo alespoň může být známo, že jsou pojištěnci (rodinnými příslušníky). V těchto případech je lékař oprávněn požadovati zálohu do výše sazeb platných pro osoby nepojištěné; bude-li poukázka předložena dodatečně do 21 dnů, zálohu vrátí.

(13) V případech, uvedených v předchozím odstavci, předepíše lékař případné léky na účet nemocného a předpis označí vhodným způsobem (na př. „první pomoc“, „na zálohu“). O vydání léků v těchto případech platí ustanovení čl. 22 odst. 4.

(14) Vyžaduje-li zaměstnavatel potvrzení o provedeném ošetření je pojištěnec povinen předložit lékaři předepsaný tiskopis vyplněný zaměstnavatelem; lékař je povinen doplniti tiskopis požadovanými údaji a potvrdit.

(1) Poukázku k praktickému lékaři vydává zaměstnaným pojištěncům (jejich rodinným příslušníkům) jejich zaměstnavatel. V době, kdy po skončení pracovního poměru trvají nároky z pojištění (§ 52 zákona), vydává poukázku pojišťovna.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro domácké dělníky (jejich rodinné příslušníky), dosáhl-li domácký dělník v měsíci, v němž onemocněl, alespoň nejnižší čisté pracovní odměny, stanovené směrnicemi o pojištění domáckých dělníků, nebo byl-li povinně pojištěn v předcházejícím měsíci. Dosáhl-li domácký dělník nejnižší čistou pracovní odměnu teprve součtem pracovních odměn od více zaměstnavatelů, vydává poukázku pojišťovna. V době, kdy domácký dělník již nepodléhá pojištění, v níž však trvají jeho nároky, vydává poukázku rovněž pojišťovna.

(3) Osobám, střídavě zaměstnaným u různých zaměstnavatelů a jejich rodinným příslušníkům vydává poukázku pouze pojišťovna.

(4) Osobám vypomáhajícím při sezonních pracích v zemědělství nebo lesnictví a jejich rodinným příslušníkům vydá zaměstnavatel místo poukázky potvrzení o zaměstnání na předepsaném tiskopise; toto potvrzení nahrazuje řádnou poukázku k lékaři.

(5) Osoby samostatně výdělečně činné vystavují, pokud trvá pojištěná výdělečná činnost:

a) poukázky pro pojištěnce: pro sebe a spolupracující členy své rodiny;

b) poukázky pro rodinné příslušníky: pro ostatní rodinné příslušníky, jejichž nároky se odvozují z pojištění osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodiny.

(6) Důchodcům (jejich rodinným příslušníkům), pokud nemají nárok jako osoby uvedené v odstavci 1 nebo 2, vystavuje poukázky pojišťovna, v jejímž obvodu mají své bydliště, po případě na její zmocnění příslušný místní národní výbor. Při tom důchodce předloží výměr o přiznání důchodu a průkaz totožnosti a podepíše prohlášení, že důchod dosud pobírá; jinak platí ustanovení čl. 42 odst. 4.

(7) Nezaměstnaným a jejich rodinným příslušníkům vydává poukázku příslušný referát práce a sociální péče okresního národního výboru.

(8) Osobám, dobrovolně pokračujícím v nemocenském pojištění podle § 147 zákona (jejich rodinným příslušníkům) a osobám dobrovolně pojištěným podle § 149 zákona, vydává poukázky pojišťovna příslušná podle místa jejich bydliště.

(1) Poukázky k odborným lékařům, s výjimkou lékařů oborů uvedených v odstavci 2, vydává ošetřující lékař, po případě pojišťovna.

(2) Pojištěnci (rodinní příslušníci) mají s poukázkou vydanou podle čl. 8 přímý přístup bez zprostředkování ošetřujícího lékaře:
O vydávání těchto poukázek platí obdobně ustanovení čl. 8. Vystavují je tedy přímo zaměstnavatelé, po případě osoby samostatně výdělečně činné, místní národní výbory a pojišťovny.

a) k odbornému lékaři dětskému (pro děti do ukončeného 8. roku věku),

b) k odbornému lékaři pro choroby ženské a porodnictví,

c) k odbornému lékaři očnímu,

d) k odbornému lékaři pro choroby kožní a pohlavní,

e) k odbornému zubnímu lékaři (po případě k praktickému lékaři, provádějícímu výkony zubní, dále k zubnímu technikovi s výjimkou péče orthodontické.

(1) Pojišťovna poskytuje pojištěncům (rodinným příslušníkům) ošetřování (vyšetření) prostřednictvím příslušných smluvních praktických lékařů. Smluvní praktičtí lékaři poskytují toto ošetření:

a) v ordinacích mimo ambulatorium pojišťovny,

b) v ambulatoriu pojišťovny,

c) v závodních ambulatoriích,

d) při návštěvách u nemocného (čl. 13 odst. 2),

(2) Poskytl-li první pomoc lékař, který není ve smluvním poměru k pojišťovně (nesmluvní lékař), má nárok na náhradu do výše sazeb pro smluvní lékaře; uhradil-li ji přímo pojištěnec (rodinný příslušník), poskytne mu pojišťovna náhradu podle § 55 odst. 5 zákona.

(3) Náklady ošetření nesmluvním lékařem, mimo případ první pomoci, pojišťovna nehradí, pokud k tomu předem nedala písemný souhlas.

(4) Za ošetření nesmluvním lékařem se pokládá též, vyžádal-li si nemocný ošetření smluvním lékařem, kterého není oprávněn svobodně si zvolit ve smyslu ustanovení čl. 4 až 6. Ustanovení čl. 73 není tím dotčeno.

(5) První pomocí se rozumí poskytnutí lékařské pomoci v naléhavých případech, při nichž jde o náhlé onemocnění, po případě náhlé zhoršení probíhající nemoci, vyžadující bezodkladné lékařské pomoci, bez níž by byly život nebo zdraví pojištěnce (rodinného příslušníka) ohroženy.

(6) Ošetření lékařem, který je příslušný podle předpisu o noční, nedělní a sváteční službě lékařské, se pokládá za ošetření smluvním lékařem.

(7) Pojištěnec (rodinný příslušník) se smí léčiti během téhož kalendářního čtvrtletí pouze u jednoho lékaře (jeho zástupce), leč by šlo o výjimky uvedené v čl. 4 nebo v čl. 73, jinak se léčení u dalšího lékaře považuje za léčení u nesmluvního lékaře.

(8) Pokud se ve vyhlášce podle § 197 odst. 3 zákona pro určité výkony stanoví povinnost předběžného povolení pojišťovny, je pojištěnec (rodinný příslušník) povinen vyžádati si toto povolení.

(1) Pojišťovna poskytuje pojištěncům (rodinným příslušníkům) odborné vyšetření, po případě odborné ošetřování svými příslušnými smluvními odbornými lékaři. Toto ošetřování poskytují smluvní odborní lékaři:
a to buď jako ošetřování případu, jako vyšetření nebo provedení vyžádaného zvláštního úkonu. O tom, kterého způsobu má býti odborným lékařem použito, rozhoduje ve sporných případech pojišťovna.
Péče o chrup se poskytuje způsobem uvedeným pod písm. a) až d) prostřednictvím smluvních odborných zubních lékařů, praktických lékařů, zubních techniků.

a) v odborných ambulatoriích pojišťovny,

b) v ordinacích mimo ambulatorium pojišťovny,

c) v závodních odborných ambulatoriích,

d) při návštěvách u nemocného,

(2) Pojišťovna může poskytovati mimoústavní odbornou lékařskou službu též v ambulancích veřejných nemocnic, po případě též v jiných léčebných a ošetřovacích ústavech (ambulantních zařízeních), a to za podmínek stanovených v dohodě s veřejnou správou zdravotní nebo jiným jejich provozovatelem.

(3) Pojišťovna může po projednání s jednotnou odborovou organisací soustřediti poskytování odborného vyšetření (ošetřování) pro všechny nebo pro určitou část pojištěnců (rodinných příslušníků), do svých odborných ambulatorií, jestliže jimi poskytovaná péče je odborně i provozně dostatečná,

(4) Pojišťovna je oprávněna soustřediti provádění určitých úkonů, vypočtených ve vyhlášce podle § 197 zákona, u některých zvlášť kvalifikovaných lékařů, a to v zařízeních pojišťovny nebo mimo tato zařízení.

(5) Není-li v obvodu okresní národní pojišťovny dostatečně postaráno o odborné ošetřování v určitých oborech smluvními odbornými lékaři, zajistí tato pojišťovna odborné vyšetření (ošetřování) prostřednictvím jiných okresních národních pojišťoven, v jejichž obvodu působí potřební smluvní odborní lékaři příslušných oborů. Tito lékaři jsou pak povinni vyšetřovati a ošetřovati též pojištěnce (rodinné příslušníky) oněch okresních národních pojišťoven, pro které byla odborná lékařská služba tímto způsobem zprostředkována.

(6) O tom, ke kterým odborným lékařům je přímý přístup a ke kterým jen prostřednictvím ošetřujícího lékaře (pojišťovny), platí ustanovení čl. 9.

(7) Ustanovení čl. 10 odst. 2 až 8 platí zde obdobně.

(1) Lékař je povinen za podmínek stanovených zákonem a léčebným řádem poskytnouti oprávněným pojištěncům (rodinným příslušníkům), po případě též jiným osobám, jimž pojišťovna zprostředkuje lékařskou pomoc, potřebné ošetření, které odpovídá současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení a které je hodnotné a účelné. První vyšetření nemocného má býti zvlášť důkladné s použitím takových vyšetřovacích způsobů, jimiž lze pokud možno objektivně zjistiti původ a stav choroby. Pojištěnec (rodinný příslušník) není oprávněn požadovati na lékaři určitý způsob ošetřování (vyšetřování). Lékař je zásadně neodvislý při určování postupu léčení, je však povinen říditi se všeobecnými směrnicemi, jakož i pokyny vydanými pojišťovnou k jejich provádění.

(2) Lékaři jsou povinni konati vyšetřovaní, ošetřování a návštěvy osobně; praktičtí lékaři jsou povinni prováděti sami veškeré lékařské úkony, pokud není nutno, aby byly provedeny odbornými lékaři, nebo v léčebných a ošetřovacích ústavech, protože jde o zvláštní vyšetření (ošetřování), vyžadující zvláštních pomůcek nebo znalostí. Provádění kvalifikovaných úkonů nesmí býti lékařem svěřeno jiným osobám zdravotnické služby. Odborný lékař, který převzal nemocného do ošetřování, nesmí ho bez souhlasu pojišťovny předávati praktickému lékaři za účelem provádění jednotlivých nebo řadových úkonů.

(3) Lékař může odepříti ošetření — s výjimkou případu první pomoci — pojištěnci (rodinnému příslušníku) výlučně z vážných důvodů, tkvících v osobě nemocného; o tom je povinen neprodleně učiniti hlášení příslušné pojišťovně. Schválí-li pojišťovna toto rozhodnutí, učiní — pokud je toho třeba — opatření, aby nemocnému bylo zajištěno další ošetření; v opačném případě je lékař povinen ošetřování poskytnouti.

(4) Lékaři jsou povinni vyplňovati řádně a bez jakékoliv zvláštní úplaty tiskopisy vydané k provádění zákona a léčebného řádu.

(5) Lékař nesmí nemocnému ani jiné osobě sdělovati obsah lékařského dobrozdání nebo posudku určeného pro pojišťovnu, leč by k tomu byl podle zvláštních předpisů povinen. Svůj výrok (posudek) o pracovní schopnosti je však lékař povinen sděliti pojištěnci.

(6) Lékaři se účastní porad a schůzí, které pojišťovna svolá k projednání lékařských záležitostí.

(7) Za činnost, za kterou náleží lékaři plat stanovený vyhláškou vydanou podle § 197 zákona, není lékař oprávněn přijímati ani si dáti slíbiti pro sebe ani pro třetí osoby jakékoliv příplatky, majetkové hodnoty nebo jiné výhody za ošetření pojištěnců (rodinných příslušníků), za jejich vyšetření, lékařské výkony, jakož i za použitý materiál a pod.

(8) Při styku s pojištěnci (rodinnými příslušníky) je povinen dbáti náležitého způsobu jednání a vystříhati se všeho, co by mohlo ohroziti důvěru nemocných k pojišťovně a jejím lékařům (jiným osobám zdravotnické služby).

(9) Ustanovení předchozích odstavců platí přiměřeně i pro ostatní osoby zdravotnické služby.

(1) Nejde-li o případ první pomoci, má pojištěnec (rodinný příslušník) vyhledati lékaře jen v jeho ordinačních hodinách. Před odevzdáním poukázky se přesvědčí, zda je řádně vyplněna.

(2) Nemůže-li se pojištěnec (rodinný příslušník) pro nemoc dostaviti k lékaři, může si vyžádati jeho návštěvu v bytě; mimo případ první pomoci je třeba požádati o návštěvu do 16 hodin, po případě do pozdějšího konce ordinačních hodin. Ve sporných případech rozhodne o nutnosti návštěvy pojišťovna.

(3) V době mimo ordinační hodiny (v noci, v neděli, ve svátek), není-li v místě trvale zavedena pohotovostní služba lékažská, mohou býti ordinace nebo návštěvy vyžadovány jen v případech první pomoci.

(4) Nemocný zachovává dále zejména tato ustanovení:

a) řídí se pokyny lékaře pojišťovny, dochází k němu v určenou dobu a v náležitém stavu a podrobí se předepsaným vyšetřením (ošetřením),

b) pravdivě a úplně odpovídá na dotazy lékaře a jiných orgánů pojišťovny, týkající se jeho zdravotního stavu a okolností souvisících s nemocí, zejména příčiny pracovní neschopnosti,

c) nepředstírá ani nezatajuje nemoc, po případě pracovní neschopnost,

d) zachovává životosprávu podle předpisů lékaře pojišťovny a vyhýbá se všemu, co by mohlo býti na překážku úspěšnému léčení, po případě co by mohlo prodlužovati jeho pracovní neschopnost,

e) užívá léků a pomocných prostředků, předepsaných lékařem pojišťovny, a neužívá bez jeho souhlasu jiných léků a pomocných prostředků,

f) dodržuje lékařský zákaz kouření a pití alkoholických nápojů,

g) není oprávněn seznamovati se s obsahem uzavřených zpráv, jež lékař nebo pojišťovna jeho prostřednictvím podává,

h) dbá náležitého způsobu chování k lékářům (ostatním zdravotnickým činitelům) a k jiným orgánům pojišťovny.

(5) Pojištěnec (rodinný příslušník) je povinen lékaři nebo pojišťovně oznámit, že nemoc vznikla pracovním úrazem, nebo že může jít o nemoc z povolání.

(6) Zjistí-li lékař nebo jiný orgán pojišťovny, že pojištěnec (rodinný příslušník) neplní povinnosti uložené mu zákonem nebo léčebným řádem, ohlásí to pojišťovně.

(1) Pojišťovna poskytuje pojištěncům a rodinným příslušníkům péči o chrup podle dalších ustanovení; přitom platí předpisy o mimoústavním odborném ošetřování, obsažené v čl. 3 až 13.

(2) Je-li k provedení péče o chrup podle dalších ustanovení třeba předběžného povolení pojišťovny, vypracuje lékař nebo zubní technik předem podrobný písemný návrh na ošetření s rozpočtem, jejž pojištěnec (rodinný příslušník) předloží pojišťovně ke schválení. Ukáže-li se během provádění prací nutným změniti způsob nebo rozsah původně navržených prací, předloží lékař, zubní technik nový návrh.

(3) Na vyzvání pojišťovny je pojištěnec (rodinný příslušník) povinen podrobiti se předběžné, po případě též dodatečné prohlídce, kterou vykoná lékař určený pojišťovnou.

(4) Zlato, jeho slitiny a jiné drahé kovy, potřebné k provedení protetických prací, dodá zhotoviteli, po případě uhradí dodavateli pojištěnec nebo rodinný příslušník.

(1) Pojišťovna poskytuje bezplatně pojištěncům (rodinným příslušníkům) ošetření chrupu a dutiny ústní jak v případech, kdy jde o onemocnění zubů, po případě dutiny ústní (čl. 2 odst 1), tak i v případech, kdy za účelem ošetření chrupu je třeba provedení úkonů konservačních, uvedených ve vyhlášce podle § 197 zákona.

(2) Smluvní lékař provádí bez předběžného povolení pojišťovny pouze takové stomatologické úkony, k jejichž provedení není třeba souhlasu podle vyhlášky vydané na základě § 197 zákona. Ostatní úkony vyžadují předběžného povolení pojišťovny. Totéž platí pro zubní techniky, pokud jsou k provedení léčebných úkonů oprávněni. V ambulatoriu pojišťovny se však veškeré úkony prováději bez předběžného povolení.

(1) Za umělou náhradu chrupu v jednoduchém, vyhovujícím provedení se považují stálé snímací protézy z kaučuku, umělé pryskyřice nebo podobného materiálu.

(2) Pojišťovna poskytuje po předchozím povolení pojištěncům (rodinným příslušníkům), kromě případů uvedených v odstavci 3 větě druhé, bezplatně snímací protézu v jednoduchém, vyhovujícím provedení, její úpravu nebo doplnění. Na stálé snímací protézy v nákladnějším vyhotovení poskytuje pojišťovna příspěvek ve výši sazby za provedení jednoduché.

(3) Při opětovném poskytnutí snímací protézy po uplynutí 3 let platí ustanovení odstavce 2. Ve zvláštních případech, vyžadujících novou protézu před uplynutím 3 let, může pojišťovna poskytnouti příspěvek nebo plnou úhradu, jinak hradí pojištěnec (rodinný příslušník) náklady ze svého.

(4) V případech zvlášť odůvodněných výkonem povolání může pojišťovna poskytnouti prozatímní snímací protézu na dobu, než dojde k trvalé úpravě čelisti. Po této době se poskytne stálá snímací protéza za podmínek uvedených v odstavci 2.

(1) Pevnou náhradou chrupu (zubů) jsou inlaye, plášťové a čepové korunky, můstky a fixační dlahy.

(2) Na pevnou náhradu chrupu (zubů) poskytuje pojišťovna částečnou úhradu v částce 100 Kčs za kazdý zub (v můstku též za každý mezičlen), po případě za každý úkon na jednom zubu, pokud Ústřední národní pojišťovna v dohodě s jednotnou odborovou organisací nestanoví jinou částku; pojišťovna poskytuje také částečnou úhradu na opravy těchto pevných náhrad chrupu ve stejné výši. Úhrada pojišťovny činí nejvýše 75% celkového nákladu.

(3) Pojišťovna může nadto povoliti částečnou úhradu až do výše sazeb platných v zubním ambulatoriu pojišťovny:

a) byla-li ztráta zubů způsobena pracovním úrazem nebo nemocí z povolání;

b) je-li poskytnutí náhrady nutné za účelem zachování pracovní výkonnosti;

c) jde-li o pevnou náhradu předních zubů (v každé čelisti do počtu čtyř a kromně toho pilířů) u osob do 30 let;

d) v ojedinělých případech zvláštního zřetele hodných z důvodů sociálních.

(4) Pojištěnkám a manželkám (družkám pojištěnců) poskytuje pojišťovna v době 6 měsíců před porodem a 6 měsíců po porodu částečnou úhradu podle odstavce 2 až do výše 150 Kčs za jeden zub, při čemž neplatí ustanovení o omezení částečné úhrady na 75% celkového nákladu; ustanovení odstavce 3 není tím dotčeno. V ambulatoriu pojišťovny se tyto úkony provádějí bezplatně.

(5) Pojišťovna uhradí smluvnímu lékaři (zubnímu technikovi) plnou sazbou (§ 197 zákona) povolených úkonů. Poskytuje-li pojišťovna částečnou úhradu na chrup podle ustanovení odstavce 2 až 4, jakož i podle čl. 16 odst. 2 věty druhé, odst. 3 a 4, je pojištěnec (rodinný příslušník) povinen před provedením úkonu uhraditi pojišťovně rozdíl mezi plnou sazbou (§ 197 zákona) a částečnou úhradou.

(1) Pojišťovna poskytuje nutnou orthodontickou péči bezplatně.

(2) Orthodontické přístroje se propůjčují za podmínek stanovených obdobně podle čl. 23 odst. 9.

(1) Pojištěnka (rodinná příslušnice) má od začátku těhotenství, při porodu a v šestinedělí nárok na vyšetření (ošetření) smluvním lékařem pojišťovny. Ve vysokém stupni těhotenství, při porodu a po porodu má též nárok na pomoc porodní asistentky.

(2) Jestliže těhotenství, porod a šestinedělí probíhají pathologicky, posuzují se jako nemoc (čl. 2 odst. 1) a podmínky i způsob ošetřování se řídí předpisy o ošetřování v nemoci. Totéž platí při potratu (čl. 2 odst. 3).

(3) Předpisy čl. 3 až 13 platí i při normálních (spontánních) porodech obdobně s tou odchylkou, že období, po které pojištěnka (rodinná příslušnice) nesmí měniti zvoleného ošetřujícího lékaře (čl. 4 odst. 2 a 3) se prodlužuje na celou dobu těhotenství a šestinedělí.

(4) Ustanovení čl. 3 až 13 platná pro lékaře se vztahují přiměřeně i na porodní asistentky při pomoci podle odstavce 1 věty druhé.

(1) Pojištěnka (rodinná příslušnice) obdrží po 28. týdnu těhotenství dětskou výbavu pro novorozeně, sestavenou jednotně podle směrnic, které vydá Ústřední národní pojišťovna. Za tím účelem předloží pojištěnka (rodinná příslušnice) na tiskopise vydaném pojišťovnou potvrzení lékaře o pravděpodobném dni porodu.

(2) Při porodu dvojčat nebo více dětí se poskytuje výbava pro každé novorozené dítě zvlášť.

(3) Pokud nebude možno poskytovati dětskou výbavu, bude pojišťovna vypláceti namísto ní — bez dokladu o zakoupení - peněžitou náhradu. Peněžitá náhrada odpovídá hodnotě dětské výbavy, jejíž jmenný seznam a výčet určí Ústřední národní pojišťovna směrnicemi podle odstavce 1. Dokud nebude stanoveno jinak, činí peněžitá náhrada Kčs 750.—.

(4) Narodí-li se dítě mrtvé, odečte se částka vyplacená na dětskou výbavu z porodného. Vydává-li pojišťovna dětskou výbavu, činí příslušná částka pouze skutečné výlohy pojišťovny na opatření výbavy, nejvýše však částku uvedenou v odstavci 3.

(1) Pojišťovna poskytuje pojištěnci (rodinnému příslušníku) při mimoústavním ošetřování v nemoci, při péči o chrup i při pomoci v mateřství na svůj účet účelné a hodnotné léky, předepsané po vyšetření zdravotního stavu smluvním lékařem.

(2) Léky na účet pojišťovny předpisuje nemocnému smluvní lékař na tiskopisech vydaných pojišťovnou; přitom rozhoduje o potřebě, druhu a množství léků podle směrnic pro účelné a hodnotné předpisování léků vydaných Ústřední národní pojišťovnou. Předpis léků, odchylující se od těchto směrnic, podléhá schválení pojišťovny.

(3) Na účet pojišťovny nelze předpisovat přípravky uvedené ve směrnicích, zejména:

a) přípravky k účelům kosmetickým a hygienickým,

b) ústní vody a zubní pasty,

c) umělá sladidla osobám starším 1 roku,

ch) homeopatické přípravky,

d) stolní minerální vody,

e) ovocné šťávy,

f) vína,

g) jiné alkoholické nápoje,

h) prostředky k zamezení těhotenství a vyhnání plodu,

i) dietetické a posilující přípravky osobám starším 10 let, pokud pojišťovna předem neschválí takový předpis na odůvodněný návrh ošetřujícího lékaře.

(1) Léky předepsané lékařem na účet pojišťovny se bezplatně vydávají

a) v lékárnách provozovaných v rámci národního podniku podle ustanovení §§ 3 a 6 zákona č. 271/1949 Sb.

b) v jiných lékárnách provozovaných jednotlivci (§ 8 uvedeného zákona),

c) prostřednictvím lékařů a lékárníků pojišťovny (§§ 14 a 15 uvedeného zákona).

(2) Ústřední národní pojišťovna upraví v rámci platných předpisů závazně způsob, jak mají lékárny vydávati léky a jak je mají pojišťovně účtovati.

(3) Pojišťovna nehradí náklady za léky, předepsané nesmluvním lékařem, ani za léky, které nebyly předepsány lékařem nebo které byly opatřeny jiným způsobem než podle odstavce 1.

(4) Léky předepsané v případech první pomoci a v ostatních případech uvedených v čl 7 odst. 13, jejichž předpis nesmluvní lékař označil vhodným způsobem (na př.: „první pomoc“, „na zálohu“), hradí pojišťovna jen, dá-li si pojištěnec (rodinný příslušník) potvrditi pojišťovnou dodatečně předpis těchto léků. Bude-li takto potvrzený předpis předložen lékárně do 21. dne od vydání léků, jest lékárna povinna vrátiti zálohu nebo zaplacenou částku a vyúčtovati léky přímo pojišťovně.

(5) Provozovatel lékárny ani smluvní lékař nesmějí požadovati od pojištěnce (rodinného příslušníka) jakoukoli úplatu za vydané léky, které byly předepsány na účet pojišťovny.

(6) Zneužití předpisů léků, svémocné provádění oprav a padělání předpisů a vydávání jiného zboží než léků předepsaných je trestné a zakládá povinnost k náhradě škody.

(1) Pojišťovna poskytuje nebo půjčuje bezplatně pojištěncům (rodinným příslušníkům) potřebné therapeutické a orthopedické pomůcky (pomocné prostředky) za podmínek a v rozsahu podle dalších ustanovení.

(2) Potřebné pomůcky se poskytují v jednoduchém a účelném provedení. Na pomůcky v jiném provedení lze poskytnouti pouze příspěvek do výše nákladu, jehož by si vyžádalo jednoduché a účelné provedení. Na určitý druh (značku) léčebné pomůcky není nároku.

(3) Pokud je k řádnému užívání pomůcky nebo ke zmírnění obtíží, spojených s jejím užíváním, třeba příslušenství pomůcky, poskytuje pojišťovna i potřebné příslušenství.

(4) Nákladnější pomůcky therapeutické a pomůcky orthopedické, u nichž je potřeba pouze dočasná, po případě zanikne-li důvod k jejich používání a kterých lze upotřebiti pro jinou osobu, pojišťovna pouze půjčuje.

(5) Pojištěnec (rodinný příslušník) je povinen s pomůckou řádně zacházeti a udržovati ji v dobrém stavu.

(6) V nutných případech poskytuje pojišťovna též opravy poškozených (opotřebovaných) a obnovení pomůcek zničených (ztracených). Pojišťovna může však na udržování pomůcky poskytovati přiměřený úhrnkový příspěvek. Všeobecně pro určité druhy pomůcek nebo jednotlivě pro zvláštní případy může býti stanovena pojišťovnou nejkratší používací doba.

(7) Při zaviněném poškození (zničení, ztrátě) půjčené pomůcky nebo při opotřebování před uplynutím nejkratší používací doby, je uživatel povinen uhraditi náklady, opravy nebo obnovení pomůcky.

(8) Nárok na užívání půjčené pomůcky zaniká, odpadne-li její potřeba; pomůcka může býti pojišťovnou odňata, jestliže jí pojištěnec (rodinný příslušník) neužívá.

(9) Podrobnosti o poskytování a půjčování pomůcek určí směrnice.

(1) K poskytování pomůcek je třeba návrhu smluvního lékaře nebo léčebného (ošetřovacího ústavu). U pomůcek, na něž se vztahuje ustanovení čl. 25 odst. 2 písm. b) nebo čl. 26 je dále třeba předběžného povolení pojišťovny, před nímž si pojišťovna může vyžádati posudek odborného lékaře (ústavu), po případě výrobce. U orthopedických pomůcek může si pojišťovna vyžádati též předběžný rozpočet pořizovacího nákladu.

(2) Pomůcky předepsané nesmluvním lékařem nemohou býti poskytnuty na účet pojišťovny, leč by pojišťovna ve výjimečných případech uznala jejich nutnou potřebu a předem potvrdila předpis lékaře.

(3) Pomůcky podle odstavce 1 vydávají:

a) pojišťovny (§ 211 odst. 1 zákona),

b) lékárny (čl. 22),

c) smluvní dodavatelé.

(4) Lékárny a smluvní dodavatelé vydávají řádně předepsané, po případě povolené pomůcky bezplatně a účtují je pojišťovně za stanovené, po případě za sjednané ceny. Jednotné předpisy o účtování a úhradě účtů za pomůcky vydá Ústřední národní pojišťovna.

(5) Pojišťovna může pomůcku sama dodati nebo objednati, po případě určiti dodavatele. Nemůže-li takto zprostředkovati dodání, poskytne přiměřenou náhradu za opatřenou povolenou pomůcku.

(6) Opatřil-li si pojištěnec (rodinný příslušník) mimo případ uvedený v odstavci 5 větě druhé, pomůcky svým nákladem poskytne pojišťovna příspěvek až do výše nákladů, za které by je v jednoduchém a účelném provedení sama opatřila, jestliže opatření pomůcky uzná za nezbytně nutné.

(1) Pojišťovna poskytuje, po případě půjčuje nemocnému bezplatně therapeutické pomůcky, předepsané, po případě potvrzené lékařem pojišťovny.

(2) Směrnice (čl. 23 odst. 9) určí, které therapeutické pomůcky se poskytují:

a) pouze na předpis lékaře bez předchozího povolení pojišťovny,

b) na předchozí povolení pojišťovny k návrhu lékaře.

A) protézy, t. j. pomůcky, jež mají nahraditi ztracené tělesné orgány, a to:

a) zpravidla protézy jednoduché, jež mají nahraditi ztracený (deformovaný) orgán,

b) je-li toho třeba pro výkon povolání, protézy plastické, jež mají zakrýti tělesnou vadu,

c) protézy kombinované [podle písm. a) a b)],

d) v nutných případech mechanické protézy (s jemnou mechanikou), jejichž mechanismus je zvlášť konstruován k tomu, aby protéza vykonávala pohyb;

B) jiné orthopedické pomůcky, jež mají odvrátiti nebo zmírniti následky snížení pracovní schopnosti.

(1) Protézy horních končetin lze poskytovati za předpokladu čl. 26 písm. a), a to zpravidla v jednom vyhotovení, pokud povoláním nebo zvláštní potřebou postiženého není odůvodněno poskytnutí dvojího vyhotovení. Poskytují-li se protézy ve dvojím vyhotovení, povoluje se zpravidla jedno vyhotovení jednoduché s potřebnými nástrčky, druhé může býti povoleno, je-li to odůvodněno, podle přání postiženého buď jako protéza kombinovaná (ve zvláštních případech protéza mechanická) nebo jako protéza plastická.

(2) Příslušenstvím protéz horních končetin jsou pahýlové punčošky a rukavice na protézy.

(3) Protézy horních končetin lze obnoviti zpravidla nejdříve po čtyřech letech, příslušenství zpravidla po jednom roce.

(4) Protézy dolních končetin se poskytují zpravidla ve dvojím vyhotovení, při čemž druhá protéza se poskytuje, až pahýl nabude konečné podoby. Místo protézy může býti poskytnuta podle osobní potřeby postiženého a podle potřeby jeho činnosti vhodná chůda.

(5) Příslušenstvím protéz dolních končetin jsou: berle nebo hole, pahýlové punčošky, pera do chodidla, gumové tahy, klíče nebo špičky; jako příslušenství lze poskytnouti též orthopedickou vložku do boty, po případě orthopedickou obuv s ohledem na nezraněnou nohu, je-li to nutné, aby byly zmírněny následky po zranění nebo aby bylo zabráněno zhoršení tělesného stavu (ploská noha); ustanovení čl. 28 odst. 2 platí při poskytnutí orthopedické obuvi obdobně.

(6) Protézy dolních končetin lze obnoviti zpravidla nejdříve po dvou letech, příslušenství zpravidla po jednom roce, orthopedickou obuv podle čl. 28 odst. 3.

(7) Oční protézy se poskytují v případě potřeby.

(8) Paruka se poskytuje osobám, které pozbyly vlasů, pokud ztráta vlasů má nebo může míti vliv na výkon povolání.

(1) Orthopedická obuv se poskytuje po prvé zpravidla ve dvojím vyhotovení (po dobu vázaného prodeje obuvi pouze v jednom vyhotovení) po vyzkoušení obuvi:
při zkrácení dolní končetiny (zpravidla aspoň o 3 cm),
při znetvoření, ochrnutí nervstva nebo jiných stavech dolních končetin, které nelze jinak napraviti.

(2) Při poskytnutí orthopedické obuvi připlácí pojištěnec (rodinný příslušník) částku, kterou by byl povinen zaplatiti za normální obuv, a to Kčs 300.— u osob starších čtrnácti let, u osob mladších Kčs 150.— za každý pár, pokud by Ústřední národní pojišťovna nestanovila jinou částku.

(3) Orthopedická obuv se obnovuje v případě potřeby, u pracujících a u dětí do 14 let věku zpravidla nejdříve po 12 měsících, u jiných osob zpravidla nejdříve po 18 měsících.

(4) Podpěrné přístroje pro horní nebo dolní končetiny se poskytují k nápravě nebo k zabránění následků tělesných vad. O jejich obnovení, příslušenství a jeho obnovy platí ustanovení čl. 27 obdobně.

(5) Přimidla (korsety) se poskytují při zranění nebo vadách páteře. Obnovují se zpravidla nejdříve po čtyřech letech.

(6) Vozíky s příslušenstvím se půjčují při oboustranné ztrátě nebo ochrnutí dolních končetin, a to buď jako vozíky pro nemocné (nemůže-li uživatel sám vozíkem pohybovati), nebo jako mechanické vozíky s pákovým převodem (je-li schopen užívati paží k pohybování vozíkem). V případech hodných zvláštního zřetele může pojišťovna půjčiti vozík i při ztrátě nebo ochrnutí jedné nohy. Půjčením vozíku není uživatel vyloučen z poskytnutí jiných pomůcek pro náhradu dolních končetin, umožňují-li mu pohybovati se mimo vozík.

(7) Opatří-li si pojištěnec (rodinný příslušník) se souhlasem pojišťovny vozík s motorovým pohonem, poskytne mu pojišťovna místo zapůjčení vozíku částečnou úhradu ve výši ceny vozíku podle odstavce 6. Potřebuje-li pojištěnec (rodinný příslušník) motorový vozík pro výkon povolání, poskytne se částečná úhrada ve výši ceny vozíku zesílené konstrukce. Částečnou úhradu poskytne pojišťovna jen, je-li pojištěnec (rodinný příslušník) způsobilý vozík říditi; pojišťovna si může při poskytnutí částečné úhrady vyhraditi právo předkupní nebo jiná práva. Pohonné látky pojišťovna nehradí.

(8) Biomechanické přístroje se půjčují při vrozeném vykloubení kyčelních kloubů u dětí po odborném lékařském vyšetření.

(9) Mimořádné pomůcky mohou býti ve zvláštních případech poskytnuty vzhledem k tělesnému stavu a sociálnímu postavení uživatele.

(1) Ústavním ošetřováním je ošetřování v léčebných a ošetřovacích ústavech (zákon č. 185/1948 Sb.) kromě ústavů určených pro zvláštní léčebnou péči. Ústavní ošetřování zahrnuje zejména tedy ošetřování v nemocnicích, léčebnách pro choroby stáří, rehabilitačních ústavech, porodnicích, ústavech pro matky a kojence, psychiatrických léčebnách a radioléčebných ústavech; do těchto ústavů se oprávněné osoby vysílají poukazem vydaným pojišťovnou nebo jejím smluvním lékařem podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona.

(2) Ústavní ošetřování se poskytuje namísto a v rozsahu ošetřování mimoústavního, je-li toho třeba (§ 12 odst. 1 zák. č. 185/1948 Sb.), protože nemocnému nelze poskytnouti mimoústavním ošetřováním takovou péči, jaké vyžaduje hodnotné a účelné ošetřování, odpovídající současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení.

(3) Jsou-li splněny podmínky stanovené v odstavci 2, má pojištěnec (rodinný příslušník) nárok na ošetřování ve vhodném (§ 57 odst. 2 zákona) státním léčebném a ošetřovacím ústavu, po případě v léčebném a ošetřovacím ústavu provozovaném Ústřední národní pojišťovnou.

(4) Pojištěnec (rodinný příslušník) může býti poukázán podle dohody s vojenskou správou též do ústavního ošetřování ve vojenské nemocnici.

(1) Pojištěnka (rodinná příslušnice) má nárok na ošetřování ve státní nemocnici nebo porodnici, po případě v obdobném ústavu Ústřední národní pojišťovny za účelem slehnutí.

(2) Do ústavů uvedených v odstavci 1 se přijímají pojištěnky (rodinné příslušnice) na doporučení lékaře, porodní asistentky nebo z vlastního podnětu. Pojišťovna vydá poukaz i dodatečně.

(3) Ustanovení čl. 29 odst. 4 platí obdobně.

(1) Pojištěnci (rodinnému příslušníku) může pojišťovna uložit (§ 30 odst. 2 zákona), aby nastoupil ústavní ošetřování v těchto případech:

a) nežije-li nemocný ve společné domácnosti se členy rodiny,

b) vyžaduje-li nemoc ošetřování a péče, které nemocnému nemohou býti poskytnuty v jeho bytě,

c) vyžaduje-li toho druh nemoci, zejména jde-li o nemoc nakažlivou,

d) jednal-li nemocný proti předpisům, vydaným o chování nemocných a dozoru nad nimi, nebo proti příkazům ošetřujícího lékaře,

e) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného jeho stálého pozorování,

f) vyžaduje-li rozpoznání choroby pozorování nebo vyšetření, jež může býti provedena pouze v ústavě, zejména je-li nutné, aby byla posouzena pracovní neschopnost.

(2) K nastoupení ústavního ošetřování podle čl. 29 je zásadně třeba:

a) návrhu smluvního lékaře; v případech první pomoci není návrhu lékaře třeba,

b) písemného poukazu vystaveného pojišťovnou nebo jejím smluvním lékařem; předchozího poukazu není třeba, hrozí-li nebezpečí z prodlení, jde-li o vážnější onemocnění v noci, o ohrožení života, nebo jde-li o onemocnění nakažlivou nemocí podle zákona č. 60/1948 Sb., o potírání nemocí přenosných na lidi, nebo jde-li o onemocnění tuberkulosou podle zákona č. 61/1948 Sb., o některých ochranných opatřeních proti tuberkulose.

c) souhlasu nemocného (u osob mladších 18 let jejich zákonného zástupce, nebo v naléhavých případech přednosty domácnosti) kromě případů, uvedených v odstavci 1.

(3) Ústavní ošetřování se poskytuje zpravidla v nejbližší vhodné nemocnici. Za nejbližší vhodnou nemocnici se pokládá ta nemocnice, která je dopravně nejbližší místu, kde se nemocný zdržuje v době potřeby ústavního ošetřování a která jest tak vybavena, že může poskytnouti ošetření, odpovídající ustanovení § 27 odst. 1 věty druhé zákona.

(1) Pojištěncům (rodinným příslušníkům) se ústavní ošetřování poskytuje bezplatně.

(2) Od ošetřovaných osob, od osob povinných k jejich výživě ani od jejich pozůstalých nesmí býti nikým požadována ani přijímána jakákoliv úplata v souvislosti s poskytnutím ústavní péče (úhrada léků, odměny za operace, úkony, služby atd.).

(3) Náklady spojené s ošetřováním ve státních léčebných a ošetřovacích ústavech jdou na účet státu bez úhrady od pojišťovny.

(4) Náklady spojené s ošetřováním ve vojenských nemocnicích hradí pojišťovna podle stanovených sazeb.

a) nastoupí ošetřování v ústavě, do něhož byl poukázán, do 48 hodin, nebyla-li mu určena jiná doba nástupu;

b) při nástupu předloží poukaz; nemá-li ho, upozorní, že je pojištěncem (rodinným příslušníkem);

c) nebyl-li přijat do ústavního ošetřování, předloží pojišťovně nebo smluvnímu ošetřujícímu lékaři potvrzení ústavu, obsahující důvody odmítnutí;

d) během ústavního ošetřování zachovává domácí řád ústavu pod následky v něm uvedenými a nepřerušuje o své újmě předčasně ústavní ošetřování;

e) je-li pojištěnec po skončení ústavního ošetřování neschopen práce, hlásí se u smluvního ošetřujícího lékaře nebo v pojišťovně do 48 hodin. Nemůže-li se pro svůj zdravotní stav dostaviti k lékaři (do pojišťovny), vyrozumí o tom lékaře (pojišťovnu) v téže lhůtě.

(1) Zvláštní léčebná péče (sanatorní, ozdravenská nebo lázeňská) je ošetřování, které se osobám, určeným individuálním řízením výběrovým, poskytuje:

a) v odborných léčebných a ošetřovacích ústavech (sanatoriích) pro tuberkulosu, pro nemoci vnitřní a nervové, po případě v jiných odborných léčebných a ošetřovacích ústavech, jež určí Ústřední národní pojišťovna, jakož i v ozdravovnách,

b) v ústavech zřízených v lázeňských místech s přírodními léčivými zdroji, po případě s léčebnými činiteli klimatickými. Oprávněné osoby se vysílají do péče v těchto ústavech zvláštním povolením odlišným od poukazu do ústavního podle čl. 29 odst. 1.

(2) Seznam sanatorií, ozdravoven a lázní (dále „ústavů“) zpravidla v tuzemsku zřízených, na něž se vztahuje ustanovení odstavce 1, vyhlašuje, mění a doplňuje Ústřední národní pojišťovna.

(3) Dětem pojištěnců do 15 roků věku se zvláštní léčebná péče poskytuje jen tehdy, jde-li o léčení tuberkulosy. všech forem nebo následků infekční dětské obrny, t. j. stavů trvajících po uplynutí 12 měsíců od vzniku nemoci.

(4) Zvláštní léčebnou péčí nejsou:

a) případy umísťování nemocných do poboček státních léčebných a ošetřovacích ústavů, zřízených v lázeňských místech; o těchto případech platí ustanovení čl. 29;

b) případy ambulantního léčení v lázních; toto léčení se považuje za odborné ošetřování;

c) případy zotavovací péče; pro tuto péči platí předpisy o preventivní péči (čl. 84 a 85).

(1) Zvláštní léčebná péče se poskytuje jako léčení nutné*) (stupeň potřebnosti I) nebo léčení vhodné**) (stupeň potřebnosti II).

(2) Jako léčení nutné poskytuje pojišťovna zvláštní léčebnou péči

a) u všech pojištěnců a rodinných příslušníků bez ohledu na druh a povahu jejich činnosti:
jde-li o takový druh nebo stav nemoci, při němž nelze zvláštní léčebnou péči nahraditi jinými léčebnými prostředky — stupeň Ia; závazný výpočet druhů a stavů nemocí vydává Ústřední národní pojišťovna podle odstavce 6;

b) jen u zaměstnanců s přihlédnutím k druhu, povaze a významu jejich práce:
jde-li o jiná onemocnění (odstavec 6), při nichž zvláštní léčebná péče je nejrychlejším a nejúčinnějším prostředkem, kterým lze docílit pro pojištěnce práce neschopného obnovení pracovní schopnosti — stupeň Ib.

(3) Jako léčení vhodné může pojišťovna poskytnouti zvláštní léčebnou péči při jiných vážných chorobných stavech (odstavec 6), a to

a) u zaměstnanců:
jde-li o nemoc vyžadující odborného ošetřování, jež však není nemocnému dostupné při nepřerušovaném výkonu zaměstnání, zejména proto, že není možnost odborného léčení v místě jeho pracoviště, po případě pobytu, ani v blízkém okolí; předpokladem je, že zvláštní léčebná péče může nahraditi potřebné odborné léčení — stupeň IIa; léčení náhradní;

b) u všech pojištěnců a rodinných příslušníků:
jde-li o nemoc, při níž byly vyčerpány všechny dostupné léčebné prostředky, zejména léčení odborná nebo ústavní, aniž přinesly podstatný úspěch, a od doplnění dřívějšího léčení zvláštní léčebnou péčí lze očekávati podstatné objektivní zlepšení zdravotního stavu — stupeň IIb; léčení doplňkové.

(4) V případech léčení vhodného poskytuje pojišťovna zvláštní léčebnou péči jako nepovinnou dávku v mezích plánu zvláštní léčebné péče jako složky hospodářského plánu Ústřední národní pojišťovny (§ 200 zákona) a v mezích skutečné možnosti umístění v ústavech.

(5) Ze zvláštní léčebné péče jsou vyloučeny případy nevhodné podle zásad lékařské vědy.

(6) Seznam obsahující závazný výčet nemocí, které odůvodňují stupeň Ia [seznam A)], a příkladný výčet nemocí, jež mohou založiti stupeň Ib a II [seznam B)], jakož i příkladný výčet případů nevhodných [seznam C) ], vydává, mění a doplňuje Ústřední národní pojišťovna.

(1) Výběr nemocných pro zvláštní léčebnou péči se provádí prostřednictvím zdravotnických zařízení (ambulatorií pojišťoven, závodních ambulatorií, léčebných a ošetřovacích ústavů), pokud tímto výběrem byly pověřeny, jakož i prostřednictvím lékařů pojišťovny konajících službu ve vlastních ordinacích.

(2) Za účelem plánovitého vysílání nemocných na zvláštní léčebnou péči a plynulého využití ústavů může Ústřední národní pojišťovna stanoviti a předepsaným způsobem vyhlásiti závazné lhůty, v nichž musí býti podány návrhy na zvláštní léčebnou péči osob postižených chronickými nemocemi, které mají býti během plánovaného období umístěny v ústavech.

(3) Rozhodování o návrzích doporučených posudkovým lékařem pojišťovny, náleží zvláštní komisi, složené ze zástupců pojištěnců a lékařů pojišťovny. Tyto komise působí u jednotlivých pojišťoven pro výběrové řízení pro jejich pojištěnce a rodinné příslušníky, pokud u zvláště určených závodů nejsou zřízeny pro jejich zaměstnance komise samostatné. Při povolení určí komise též po jakou dobu má býti zvláštní léčebná péče poskytována a stanoví stupeň potřebnosti a pořadí naléhavosti pro předvolávání do ústavů.

(4) Ústřední národní pojišťovna stanoví pro jednotlivé okresní národní pojišťovny směrný počet případů, které lze pro plánované období povoliti.

(5) Pro zajištění plánovitého a rovnoměrného využití ústavů určuje ústředna, na Slovensku Národní pojišťovna, ústav, v němž má býti léčení nastoupeno. Nemocný nemá nárok na ošetřování v určitém ústavě, ani v určité době.

(6) V rozhodnutí o povolení zvláštní léčebné péče uvede pojišťovna zejména, zda zvláštní léčebnou péči poskytuje jako léčení nutné nebo vhodné, dále dobu, po kterou má býti tato péče poskytována, ústav, v němž má nemocný nastoupiti, po případě výši částečné úhrady podle čl. 37.

(7) Ústav předvolává nemocné podle pořadí (odstavec 3) určeného se zřetelem k povaze a druhu činnosti nemocného a stupni potřebnosti. Nemocný jest povinen nastoupiti přesně podle předvolání v den určený ústavem; odpovídá za škodu způsobenou zaviněným porušením této povinnosti.

(8) Vedoucí lékař ústavu je oprávněn a povinen přezkoumati u nemocného v době nástupu vhodnost zvláštní léčebné péče v ústavu a jde-li o nevhodný případ vyloučiti jej, po případě zprostředkovati přemístění do vhodného ústavu.

(9) Při pobytu v ústavu zachovává nemocný předpisy ústavního řádu pod následky v něm uvedenými.

(10) Po ukončení zvláštní léčebné péče se nemocný hlásí u ošetřujícího lékaře do 48 hodin. Nemůže-li se pro svůj zdravotní stav dostaviti k lékaři, vyrozumí o tom v téže lhůtě pojišťovnu.

(1) Byla-li povolena zvláštní léčebná péče jako léčení nutné, poskytuje se pojištěnci (rodinnému příslušníku) bezplatně.

(2) Byla-li povolena zvláštní léčebná péče jako léčení vhodné, může pojišťovna určiti, že nemocný uhradí část nákladů ze svého.

(3) Pojišťovna hradí plně též lázeňskou taxu.

(4) Nastoupí-li léčení pojištěnec (rodinný příslušník), aniž vyčkal povolovacího výměru a předvolání, hradí si náklady ze svého. Pojišťovna není povinna poskytnouti mu jakoukoliv náhradu, a to ani do výše, kterou by jinak na léčení přispívala.

(1) K provádění čl. 34 až 37, 54, 55, 67 a 69 vydává Ústřední národní pojišťovna v dohodě s jednotnou odborovou organisací potřebné směrnice.

(2) Tyto směrnice stanoví zejména:

a) výčet ústavů, v nichž se poskytuje zvláštní léčebná péče,

b) bližší vymezení stupňů potřebnosti, zejména indikace pro jednotlivé stupně,

c) způsob zřizování, složení a postup jednání komisí podle čl. 36 odst. 3,

d) určení pořadí naléhavosti a postup při předvolávání do ústavů,

e) podmínky a výši příspěvků podle čl. 37 odst. 2,

f) podmínky a výši úhrady za pobyt průvodce při zvláštní léčebné péči,

g) podmínky pro poskytování ambulantního léčení v lázních jako léčení odborného,

h) bližší podmínky pro poskytování peněžitých dávek a pro náhradu dopravních výloh nemocného i průvodce.

(1) Pojišťovna poskytuje pojištěncům (rodinným příslušníkům) pomoc při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách jako při ošetřování v nemoci v rozsahu ustanovení §§ 27 až 29 zákona, má-li zmrzačení, zohyždění nebo tělesná vada nepříznivý vliv na výkon povolání postiženého ve smyslu dalších ustanovení.

(2) Pomoc podle odstavce 1 poskytuje pojišťovna též přímo jako součást léčení v souvislosti s ošetřením v nemoci (po úraze), hrozí-li zmrzačení nebo zohyždění.

(3) Pojišťovna poskytuje pojištěncům pomoc podle odstavce 1, jestliže zmrzačení, zohyždění nebo tělesná vada má nebo může míti nepříznivý vliv:

a) na výkon dosavadního povolání,

b) na činnost přiměřenou dosavadnímu povolání,

c) na činnost odpovídající schopnostem, školení a výcviku postiženého.

(4) U rodinných příslušníků uvedených v § 54 odst. 1 písm. a) a b) a v § 54 odst. 2 písm. c) zákona klade domácnosti na roveň povolání pojištěnce ve smyslu předchozího odstavce.

(5) U rodinných příslušníků uvedených v § 54 odst. 1 písm. c), d) a e) a odst. 2 písm. b) zákona, jest rozhodující budoucí přiměřené povolání (vedení domácnosti). Ve sporných případech se přihlíží k posudku referátu práce a sociální péče příslušného národního výboru, po případě poraden pro volbu povolání a psychotechnických ústavů.

(6) U rodinných příslušníků, uvedených v § 54 odst. 2 písm. a) zákona, platí ustanovení odstavce 3 obdobně.

(7) Potřebné plastické operace poskytuje pojišťovna jen v případech, kdy jsou splněny podmínky předchozích ustanovení, nikoli však k odstranění prostých vad kosmetických.

(8) V případech hodných zvláštního zřetele může pojišťovna poskytnouti plně nebo částečně pomoc podle odstavce 1 a 7, i když nejsou splněny podmínky shora uvedené, s přihlédnutím k věku a pohlaví postiženého.

(9) Potřebné pomocné prostředky poskytuje pojišťovna v rozsahu a za podmínek uvedených v čl. 23 až 28.

(10) Pomoc podle předchozích ustanovení vyžaduje předběžné povolení pojišťovny na návrh lékaře pojišťovny nebo léčebného ústavu. Pro její poskytování platí ustanovení čl. 3 až 38.

(1) Pojištěnci (rodinní příslušníci) mají v případě podezření na neplodnost při manželském soužití (soužití druha a družky) nárok na zjištění příčiny, po případě na léčení neplodnosti.

(2) Oba manželé (druh a družka) jsou povinni se podrobiti potřebnému vyšetřeni, při čemž muž má býti vyšetřen napřed.

(3) Zjistí-li lékař vyšetřením, že je naděje na vyléčení neplodnosti, poskytne pojišťovna ošetření v takovém rozsahu, jako by šlo o nemoc (s výjimkou odstavce 4 tohoto článku).

(4) Ukáže-li se, že léčení neplodnosti je dosažitelnými léčebnými prostředky beznadějné, nelze je na účet pojišťovny prodlužovati.

(5) Pomoc podle předchozích ustanovení vyžaduje předběžného povolení pojišťovny na návrh lékaře pojišťovny nebo léčebného ústavu. Pro její poskytování platí ustanovení čl. 3 až 38.

(1) Pojišťovna může poskytnouti za předpokladů dále uvedených výpomoc v rodině, aby bylo zajištěno zastupování pojištěnky nebo rodinné příslušnice při pracech v domácnosti v případě nemoci nebo mateřství.

(2) Výpomoc v rodině lze poskytnouti:

a) je-li pojištěnka nebo rodinná příslušnice v ústavním ošetřování déle než 14 dní nebo je-li z příkazu lékaře pojišťovny po tutéž dobu upoutána na lůžko; ústavnímu ošetřování se klade na roveň zvláštní léčebná péče v případech léčení nutného;

b) obstarávala-li před tím sama svoji nebo pojištěncovu domácnost a

c) pečovala-li alespoň o jedno dítě, které je oprávněným rodinným příslušníkům podle § 54 odst. 1 písm. c) až e) zákona.

(3) Výpomoc v rodině nelze poskytnouti:

a) možno-li vzhledem k sociálním poměrům spravedlivě požadovati, aby si pojištěnka nebo rodinná příslušnice sama opatřila náhradu. Tento předpoklad se pokládá za splněný vždy, přesahuje-li důchod členů rodiny žijících ve společné domácnosti 150% existenčního minima (zákon č. 47/1947 Sb.). Ostatní případy posuzuje pojišťovna individuálně;

b) lze-li spravedlivě požadovati, aby výpomoc v rodině byla obstarána osobami příbuznými nebo jinou bezplatnou výpomocí;

c) byla-li před onemocněním nebo obvykle v domácnosti činna trvalá výpomocná síla, zejména pomocnice v domácnosti nebo denní posluha, obstarávající podstatnou část prací v domácnosti.

(4) Žádost o přiznání této dávky podává oprávněná osoba na tiskopise pojišťovny, v němž uvede a dá si potvrdit rozhodné skutečnosti. Lékař pojišťovny potvrzuje, od kterého dne a po jakou dobu je pojištěnka (rodinná příslušnice) upoutána na lůžko. Jde-li o ústavní ošetřování, vydává potvrzení léčebný ústav

(5) Jestliže zanikla některá z podmínek pro další poskytování výpomoci v rodině nebo nastaly důvody vylučující tuto dávku, hlásí pojištěnka (rodinná příslušnice) tuto okolnost téhož dne pojišťovně. Lékař učiní neprodleně hlášení pojišťovně, jakmile nemocné dovolí opustit lůžko.

(6) Byla-li výpomoc v rodině přiznána, poskytuje ji pojišťovna od patnáctého dne po tom, kdy nastala skutečnost odůvodňující nárok, a to nejdéle po dobu 365 dnů. Nastanou-li znovu skutečnosti odůvodňující poskytnutí výpomoci při témž onemocnění, nejpozději však do jednoho roku, lze poskytnouti výpomoc jako pokračování podpory pro původní onemocnění již od prvého dne, kdy znovu nastaly uvedené okolnosti. Při novém onemocnění lze však dávku poskytnouti vždy teprve od 15. dne po tom, kdy byly znovu splněny všechny předpoklady odůvodňující její poskytnutí; předchozí vyčerpaná doba se však nezapočítává.

(7) Osoba, která provádí výpomoc v rodině, řídí se pokyny pojišťovny; tuto výpomoc provádí zpravidla pro několik rodin současně.

(8) Při poskytování výpomoci v rodině může pojišťovna použíti součinnosti sociálních a pod. institucí.