(1) Pojištěnec (rodinný příslušník) může si v mezích svého práva na ošetřování (vyšetřování) odborným lékařem zvoliti svobodně kteréhokoliv smluvního odborného lékaře pojišťovny bez ohledu na to, koná-li službu pro pojišťovnu v ambulatoriu nebo ve své ordinaci; ustanovení čl. 9 odst. 1 a čl. 11 odst. 3 není tím dotčeno. Zvolený lékař je pak zásadně povinen konati u nemocného podle potřeby i návštěvy, vyžaduje-li případ odborného léčení.

(2) Je-li bydliště nemocného tak vzdáleno, že by lékaři nebylo možno pro nadměrnou ztrátu času konati případné návštěvy, upozorní lékař nemocného, že je záhodno, aby si zvolil bližšího lékaře, který by mohl zajistiti vykonávání případných návštěv. Zvolí-li si pojištěnec přesto vzdálenějšího lékaře, nemá lékař povinnost vykonati případnou návštěvu. Je-li odborná služba zajištěna jednak odbornými lékaři ambulatoria, jednak smluvními odbornými lékaři, působícími ve vlastních ordinacích, může pojišťovna omeziti návštěvní službu jen na lékaře působící ve vlastních ordinacích.

(3) Nezvolil-li pojištěnec (rodinný příslušník) smluvního odborného lékaře, který je nejblíže jeho bydlišti (pobytu), uhradí pojištěnec vzdálenějšímu odbornému lékaři za každou návštěvu rozdíl mezi vzdálenostními poplatky účtovanými zvoleným lékařem a částkou, kterou by byl oprávněn účtovati lékař nejbližší.

(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí v případech první pomoci (čl. 10 odst. 5).

(5) Předpisy o tom, ke kterým odborným lékařům má pojištěnec (rodinný příslušník) přímý přístup bez zprostředkování praktického lékaře a ke kterým odborným lékařům je přístup jen na základě poukázky, vystavené praktickým lékařem nebo pojišťovnou, jsou obsaženy v čl. 9.