(1) Ústavním ošetřováním je ošetřování v léčebných a ošetřovacích ústavech (zákon č. 185/1948 Sb.) kromě ústavů určených pro zvláštní léčebnou péči. Ústavní ošetřování zahrnuje zejména tedy ošetřování v nemocnicích, léčebnách pro choroby stáří, rehabilitačních ústavech, porodnicích, ústavech pro matky a kojence, psychiatrických léčebnách a radioléčebných ústavech; do těchto ústavů se oprávněné osoby vysílají poukazem vydaným pojišťovnou nebo jejím smluvním lékařem podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona.

(2) Ústavní ošetřování se poskytuje namísto a v rozsahu ošetřování mimoústavního, je-li toho třeba (§ 12 odst. 1 zák. č. 185/1948 Sb.), protože nemocnému nelze poskytnouti mimoústavním ošetřováním takovou péči, jaké vyžaduje hodnotné a účelné ošetřování, odpovídající současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení.

(3) Jsou-li splněny podmínky stanovené v odstavci 2, má pojištěnec (rodinný příslušník) nárok na ošetřování ve vhodném (§ 57 odst. 2 zákona) státním léčebném a ošetřovacím ústavu, po případě v léčebném a ošetřovacím ústavu provozovaném Ústřední národní pojišťovnou.

(4) Pojištěnec (rodinný příslušník) může býti poukázán podle dohody s vojenskou správou též do ústavního ošetřování ve vojenské nemocnici.