(1) Pojišťovna poskytuje pojištěncům (rodinným příslušníkům) ošetřování (vyšetření) prostřednictvím příslušných smluvních praktických lékařů. Smluvní praktičtí lékaři poskytují toto ošetření:

a) v ordinacích mimo ambulatorium pojišťovny,

b) v ambulatoriu pojišťovny,

c) v závodních ambulatoriích,

d) při návštěvách u nemocného (čl. 13 odst. 2),

(2) Poskytl-li první pomoc lékař, který není ve smluvním poměru k pojišťovně (nesmluvní lékař), má nárok na náhradu do výše sazeb pro smluvní lékaře; uhradil-li ji přímo pojištěnec (rodinný příslušník), poskytne mu pojišťovna náhradu podle § 55 odst. 5 zákona.

(3) Náklady ošetření nesmluvním lékařem, mimo případ první pomoci, pojišťovna nehradí, pokud k tomu předem nedala písemný souhlas.

(4) Za ošetření nesmluvním lékařem se pokládá též, vyžádal-li si nemocný ošetření smluvním lékařem, kterého není oprávněn svobodně si zvolit ve smyslu ustanovení čl. 4 až 6. Ustanovení čl. 73 není tím dotčeno.

(5) První pomocí se rozumí poskytnutí lékařské pomoci v naléhavých případech, při nichž jde o náhlé onemocnění, po případě náhlé zhoršení probíhající nemoci, vyžadující bezodkladné lékařské pomoci, bez níž by byly život nebo zdraví pojištěnce (rodinného příslušníka) ohroženy.

(6) Ošetření lékařem, který je příslušný podle předpisu o noční, nedělní a sváteční službě lékařské, se pokládá za ošetření smluvním lékařem.

(7) Pojištěnec (rodinný příslušník) se smí léčiti během téhož kalendářního čtvrtletí pouze u jednoho lékaře (jeho zástupce), leč by šlo o výjimky uvedené v čl. 4 nebo v čl. 73, jinak se léčení u dalšího lékaře považuje za léčení u nesmluvního lékaře.

(8) Pokud se ve vyhlášce podle § 197 odst. 3 zákona pro určité výkony stanoví povinnost předběžného povolení pojišťovny, je pojištěnec (rodinný příslušník) povinen vyžádati si toto povolení.