(1) Zaměstnanci (§ 3 zákona), který má rodinné příslušníky, lze při ústavním ošetřování (zvláštní léčebné péči, isolaci) pro sociální chorobu poskytovati rodinnou podporu, zejména nedosahuje-li příjem rodiny existenčního minima.

(2) Rodinnou podporu podle odstavce 1 lze poskytovati i po vyčerpání podpůrčí doby nebo u zaměstnanců podle § 7 zákona po skončení nároku na plat.

(3) Důchodcům, kteří mají rodinné příslušníky, lze poskytovati rodinnou podporu jen v případech zvláštního zřetele hodných, zejména nedosahuje-li jejich důchod existenčního minima.

(4) Osobám samostatně výdělečně činným a spolupracujícím členům jejich rodin, mají-li rodinné příslušníky, lze poskytovat rodinnou podporu v případech zvláštního zřetele hodných podle obdobných zásad, jako jest uvedeno v odstavci 1.