Dávky peněžité.
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ.
(K § 26, §§ 36 až 51, 102 až 109 a §§ 223 až 225 zákona.)
NEMOCENSKÉ.
(K §§ 36 až 43 zákona.)
PENĚŽITÉ DÁVKY V MATEŘSTVÍ.
(K § 44 zákona.)
PODPORY (PŘÍSPĚVKY) PŘI ÚSTAVNÍM OŠETŘOVÁNÍ.
(K § 45 zákona.)
PODPORY (PŘÍSPĚVKY) PŘI ÚSTAVNÍM OŠETŘOVÁNÍ V ÚSTAVECH PRO ZVLÁŠTNÍ LÉČEBNOU PÉČÍ.
(K § 46 zákona.)
ZVLÁŠTNÍ VÝPOMOC PŘI SOCIÁLNÍCH CHOROBÁCH.
(K § 47 zákona.)
NÁHRADA ZA VÝPOMOC V RODINĚ.
(K § 48 zákona.)
POHŘEBNÉ.
(K § 49 zákona.)
NÁHRADA CESTOVNÍCH VÝLOH.
[K §§ 57 a 59 odst. 3 písm. a) a e).]

(1) Pojišťovna poskytuje peněžité dávky za podmínek uvedených v zákoně a v tomto léčebném řádě.

(2) Peněžité dávky se poskytují zpravidla na základě poukazu na příslušné dávky na tiskopisech, vydaných pojišťovnou; nárok se uplatňuje způsobem uvedeným v §§ 223 až 225 zákona a v dalších ustanoveních léčebného řádu.

(3) Je-li nárok na dávku podmíněn určitým zdravotním stavem, podrobí se žadatel předepsaným lékařským vyšetřením.

(4) Pojištěnec (rodinný příslušník) opatří potřebná potvrzení, po případě jiné doklady předepsané pro jednotlivé dávky; přitom platí ustanovení § 224 odst. 3 zákona. Od vyžadování předepsaných dokladů (potvrzení) lze upustiti, je-li podmínka nároku pojišťovně prokázána jiným věrohodným způsobem.

(5) Lékaři a jiní činitelé podávají po osobním vyšetření návrhy (předpisy) na dávky podle zákona a léčebného řádu, po případě vystavují potvrzení předepsaná pro jednotlivé dávky. Přitom odpovídají za správnost i úplnost svých údajů a jsou povinni nahraditi škodu, která by vznikla nesprávností nebo neúplností. Návrhy, předpisy, potvrzení a poukazy, které lékaři vystavují, musí opatřiti svým razítkem a podpisem.

(6) Vystavovatel dokladu odpovídá za správnost a úplnost údajů požadovaných předepsaným tiskopisem.

(7) Jakékoliv zneužití poukazů, potvrzení a dokladů, jejich padělání a svémocné provádění oprav, jakož i jiná jednání proti předpisům o uplatňování nároku na peněžité dávky, lze stíhati a zakládají povinnost vrácení dávek. Pojišťovna může odmítnouti poukazy, v nichž bylo škrtáno, vymazáváno nebo přepisováno a poukazy nečitelné nebo jen částečně vyplněné, po případě poškozené.

(8) Osoba, vykonávající několik činností povinně pojištěných podle §§ 2 a 10 zákona, která je pojištěna u několika okresních národních pojišťoven, je povinna při ohlašování nároku na peněžité dávky sděliti, u kterých pojišťoven je pojištěna; peněžité dávky v takovém případě poskytne pouze ta pojišťovna, v jejímž obvodě má pojištěnec trvalé bydliště (§ 218 odst. 2 zákona).

(1) Peněžité dávky se zpravidla vyplácejí poštou. Vyplácí-li pojišťovna dávku hotově, vyplatí ji zásadně doručiteli poukazu, po případě dokladu. Tato osoba se pokládá za oprávněnou k jejímu přijetí; zneužití poukazu osobou zmocněnou pojištěncem (rodinným příslušníkem) k převzetí výplaty jde na jeho vrub.

(2) Opakující se peněžité dávky se vyplácejí v obdobích nejvýše 16 dnů, po případě na žádost oprávněné osoby i týdně pozadu (§ 106 odst. 1 zákona). Při skončení nároku vyplatí se poslední splátka dávky i za kratší dobu. Promlčení se řídí ustanovením § 105 zákona.

(3) Opakující se peněžité dávky se při výplatě zaokrouhlují na celé koruny dolů (§ 106 odst. 1 zákona).

(1) Pojištěnec se pokládá ve smyslu zákona za neschopna práce pro nemoc, jestliže lékař pojišťovny osobním vyšetřením nemocného a objektivním posouzením jeho zdravotního stavu zjistí onemocnění takové závažnosti, že mu znemožňuje výkon jeho zaměstnání (jiné pojištěné činnosti). Nárok na nemocenské není, jestliže trvalý chorobný stav, který již byl před nástupem zaměstnání (počátkem jiné pojištěné činnosti), a který se od této doby podstatně nezhoršil, objektivně znemožňuje výkon této činnosti (marný pokus o práci, předstíraný vstup do práce)

(2) Vykonává-li pojištěnec několik činností, zakládajících pojistnou povinnost, oznámí to lékaři (§ 223 odst. 4 zákona). V tomto případě je lékař povinen posouditi pracovní schopnost ke každé jednotlivé pojištěné činnosti.

(3) Za počátek pracovní neschopnosti se pokládá zpravidla den, kterého byla pracovní neschopnost u pojištěnce zjištěna lékařem pojišťovny. Zjistí-li lékař dřívější počátek pracovní neschopnosti, vyznačí to na hlášení. V tom případě vyplatí se nemocenské za dobu předchozí pracovní neschopnosti, nejdéle za dobu 14 dní předtím, než nemoc byla hlášena pojišťovně nebo příslušnému lékaři, prokáže-li se, že včasné hlášení bylo pojištěnci znemožněno (§ 42 zákona).

(4) Lékař a zaměstnavatel jsou povinni přesně vyplňovati tiskopisy vydané Ústřední národní pojišťovnou, jejichž účelem je hlásiti počátek a konec pracovní neschopnosti pojišťovně a zaměstnavateli, dáti pojišťovně podklad pro vyměření a výplatu nemocenského a pojištěnci legitimaci pro práce neschopné. Lékař a zaměstnavatel jsou povinni tyto tiskopisy neprodleně doručovati podle pokynů v nich uvedených. Lékař je povinen odesílati hlášení pojišťovně v týž den, kdy uznal pojištěnce práce neschopným nebo schopným.

(5) Pojištěnec, který po skončeném ošetřování v některém léčebném ústavu má za to, že jé i nadále práce neschopen, jest povinen do 48 hodin hlásiti tuto okolnost svému ošetřujícímu lékaři nebo pojišťovně.

(1) Splátky nemocenského se vyplácejí ve lhůtách podle ustanovení čl. 43 odst. 2, a to na základě poukazů, jež vystavuje lékař pojišťovny; na poukaze vyznačí lékař vždy zejména dobu (počátek, trvání, skončení) pracovní neschopnosti. Pojištěnec potvrdí podpisem na poukaze prohlášení, že v době, za kterou mu má býti vypláceno nemocenské, nekonal práci (činnost) zakládající pojistnou povinnost, pro kterou byl uznán neschopným práce, že nepobírá důchod od Ústřední národní pojišťovny ani není příjemcem veřejných odpočivných (zaopatřovacích) platů. O tom, že pojištěnec nepracoval v době, za kterou uplatňuje nárok na nemocenské, může pojišťovna požadovati potvrzení zaměstnavatele.

(2) K výplatě nemocenského při nařízené isolaci podle § 38 zákona je třeba ověření úředního lékaře okresního národního výboru o tom, že isolace byla nařízena podle zákonných předpisů o potírání nakažlivých nemocí. Nebylo-li pojištěnci možno podati zprávu pojišťovně počátkem (během) isolace, je pojišťovna oprávněna požadovati od něho potvrzení, že v této době nevykonával činnost zakládající povinné pojištění. Při rozhodování o nároku na nemocenské a jeho výplatě nepřihlíží se v takovém případě k ustanovení § 42 zákona.

(3) Zaměstnavatel je povinen neprodleně sděliti pojišťovně na tiskopise podle čl. 44 odst. 4 skutečnosti rozhodné pro vyměření a výplatu nemocenského. U osob, na něž se vztahují ustanovení § 20 odst. 7, § 24 a § 272 zákona, řídí se výplata nemocenského a vyměřovací základ podle předpisů vydaných k provedení těchto ustanovení.

(4) Stupeň (výše) nemocenského u osob samostatně výdělečně činných (spolupracujících členů jejich rodin) se určí podle vyměřovacího základu, stanoveného podle § 20 odst. 2 až 6 zákona. Osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny sděliti pojišťovně na vyzvání neprodleně okolnosti rozhodné pro nárok.

(5) Nemocenské se vyplácí ve výši stanovené v § 36 zákona s případným zvýšením podle § 43 zákona. Doba, po jejímž uplynutí náleží podle § 43 zákona zvýšené nemocenské, se počítá ve všech případech ode dne vzniku pracovní neschopnosti, bez ohledu na to, zda nemocenské bylo vypláceno od počátku pracovní neschopnosti, či od pozdějšího dne.

(6) Nastoupí-li pojištěnec zaměstnání dříve než byl uznán k práci schopným, odevzdá legitimaci zaměstnavateli, který ji doplní dnem nastoupení do zaměstnání, razítkem a svým podpisem a zašle ji neprodleně pojišťovně.

(1) Je-li pojištěnec neschopen práce, zachovává vedle předpisů uvedených v čl. 13, zejména tato pravidla:

a) doručí ihned (osobně, poštou nebo poslem) zaměstnavateli zprávu o pracovní neschopnosti, kterou obdržel od lékaře na tiskopise podle čl. 44 odst. 4;

b) podrobuje se revisním lékařským prohlídkám a administrativní kontrole (čl. 76 až 78);

c) při uplatnění nároku sdělí, zda a po kterou dobu během jednoho roku před uplatněním pobíral nemocenské, po případě byl v ústavním ošetřování (§ 40 zákona);

ch) při skončení pracovní neschopnosti odevzdá zaměstnavateli zprávu o skončení pracovní neschopnosti, kterou mu potvrdí lékař na tiskopise podle čl. 44 odst. 4; tento tiskopis s legitimací pro práce neschopné musí mít pojištěnec při každé návštěvě u lékaře a při každém jednání s orgány pojišťovny s sebou; nastoupí-li pojištěnec do práce z vlastního rozhodnutí, odevzdá tento nepotvrzený tiskopis zaměstnavateli, který postupuje podle čl. 45 odst. 6.

d) poukázky na nemocenské předkládá (zasílá) ve lhůtách uvedených v čl. 43 odst. 2;

e) změnu pobytu, pokud ji lékař povolí a změnu bydliště hlásí ihned pojišťovně; jde-li o změnu pobytu mimo obvod okresní národní pojišťovny, vyžádá si předem její souhlas;

f) zdržuje se na lůžku, pokud mu to lékař pojišťovny určí;

g) po dobu pracovní neschopnosti, stanovené lékařem pojišťovny, nekoná výdělečnou práci ani jinou činnost, která by mohla zhoršiti jeho zdravotní stav nebo překážela v brzkém a řádném uzdravení; vykonává-li několik činností povinných pojištěním, zdrží se těch, pro které byl uznán neschopným práce. Lékař může uložiti konání určitých prací ze zdravotních důvodů;

h) nepřekračuje dobu vycházek, povolenou lékařem pojišťovny; stravuje-li se mimo byt, oznámí to lékaři, aby mu mohl povoliti vhodnou dobu vycházek. Vzdálí-li se z bytu, učiní náležité opatření, aby se mohl orgán důvěrné služby dověděti, kam se vzdálil a kdy se vrátí (na př. zanechá u spolubydlících, správce domu a pod. zprávu);

(2) Zjistí-li lékař nebo jiná osoba zdravotnické služby závady v chování pojištěnce, oznámí to neprodleně pojišťovně.

(1) Nárok na porodné prokazuje pojištěnka (rodinná příslušnice) úředním výpisem z matriky narozených, po případě předložením rodného listu k nahlédnutí; dojde-li k porodu v léčebném a ošetřovacím ústavu státu nebo Ústřední národní pojišťovny, postačí potvrzení správy ústavu o narození dítěte. O porodu mrtvého dítěte se předloží potvrzení úředního ohledače.

(2) Porodné se neposkytuje při potratu (čl. 2 odst. 3 věta první).

(1) Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje za podmínek dále uvedených pojištěnkám podle § 3 zákona (zaměstnankyním včetně veřejných zaměstnankyň podle § 7 zákona) i podle §§ 4 a 5 zákona (osobám samostatně výdělečně činným a spolupracujícím členkám jejich rodin), pokud porod nastal v době pojištění nebo v prodloužené ochranné lhůtě podle § 52 odst. 6 zákona, po případě v době dobrovolného pokračování v nemocenském pojištění podle § 147 zákona.

(2) Z nemocenského pojištění důchodců a nezaměstnaných není nárok na tuto dávku.

(1) Podmínkou nároku na dávku uvedenou v čl. 48 je, aby pojištěnka v posledních dvou letech před porodem získala čekací dobu alespoň 270 dnů pojištění. Tato doba může býti získána v povinném pojištění nemocenském kteréhokoliv druhu, nebo v dobrovolném pokračování v nemocenském pojištění za předpokladu, že v době uplatnění nároku jde o pojištěnku uvedenou v čl. 48 odst. 1.

(2) Čekací doba nemusí býti získána nepřetržitým pojištěním; včítá se do ní také den porodu, byla-li matka v tento den pojištěna pro případ nemoci. Dny, ve kterých byla pojištěna na základě několika činností současně (§ 10 zákona), počítají se jen jednou.

(3) Podmínka čekací doby musí býti splněna v době dvou roků nazpět od předpokládaného, t. j. lékařem předběžně odhadnutého dne porodu. Jestliže se s tímto dnem nekryje skutečný den porodu a zjistí-li se během pobírání dávek, že podmínka čekací doby ke skutečnému dni porodu splněna není, zastaví pojišťovna výplatu peněžité pomoci v mateřství, avšak vyplacené dávky nepožaduje nazpět.

(1) Nárok na peněžitou pomoc v mateřství lze uplatniti a dávku přiznati nejdříve v době 9 týdnů před porodem, jestliže pojištěnka v této době nevykonává činnost podléhající povinnému pojištění, nemá nárok na nemocenské a nedostává mzdu (služné, plat, služební požitky).

(2) Nárok se uplatňuje u pojišťovny nebo jejího příslušného lékaře (čl. 4 až 6), který je povinen postoupiti hlášení neprodleně pojišťovně.

(3) Hlášení musí obsahovati údaje požadované v předepsaném tiskopise.

(1) Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje nejdříve od 9. týdne před očekávaným porodem (pojištěnkám neschopným práce pro nemoc od skončení této pracovní neschopnosti), a to nejdéle do uplynutí podpůrčí doby v mateřství, která činí:
Podpůrčí doba v mateřství nemůže v žádném případě překročiti 18. týden po porodu.

a) u pojištěnek, kterým se nevyplácí mzda (služné, plat, služební požitky) z důvodu mateřství, ode dne uplatnění nároku 18 týdnů;

b) u pojištěnek, kterým se vyplácí mzda (služné, plat, služební požitky) z důvodu mateřství, po vyčerpání tohoto nároku, nejdéle 18 týdnů, zkrácených o dobu, po kterou měla pojištěnka z důvodu mateřství nárok na uvedené požitky.

(2) Dávka se vyplácí i za dobu ústavního ošetřování pro porod. Během podpůrčí doby v mateřství se však dávka nevyplácí za dny, ve kterých náleželo pojištěnce nemocenské nebo pojištěnka konala činnost podléhající pojištění; tuto okolnost je pojištěnka povinna oznámit pojišťovně.

(3) Peněžitá pomoc v mateřství se vyplácí ve výši nemocenského bez zvýšení podle § 43 zákona. Ke změnám vyměřovacího základu nastalým po uplatnění nároku se nepřihlíží, s výjimkou případů uvedených v § 36 odst. 3 poslední větě zákona. Ustanovení čl. 45 odst. 3 a 4 platí obdobně.

(4) Splátky pomoci v mateřství se vyplácejí ve lhůtách podle ustanovení čl. 43 odst. 2 na základě poukazu, který obsahuje zejména prohlášení pojištěnky o tom, že nevykonává činnost zakládající pojistnou povinnost; alespoň jednou měsíčně dá si pojištěnka takový poukaz ověřiti ošetřujícím lékařem.

(5) Pojišťovna může požadovati též potvrzení místního národního výboru (§ 221 zákona) o tom, že pojištěnka nevykonává žádnou činnost, zakládající pojistnou povinnost, nebo — jde-li o zaměstnankyni (spolupracující členku rodiny) — potvrzení posledního zaměstnavatele (osoby samostatně výdělečně činné) o této skutečnosti; jestliže pojištěnka přesídlila do jiného okresu, než ve kterém má sídlo zaměstnavatel (osoba samostatně výdělečně činná), nevyžaduje pojišťovna potvrzení zaměstnavatele (osoby samostatně výdělečně činné).

(1) Rodinným příslušníkům zaměstnanců, kteří mají pro pracovní neschopnost nárok na nemocenské, náleží podpora (výživné) při ústavním ošetřování pojištěnce.

(2) Podpora se rovná nemocenskému, na které by měl pojištěnec nárok při pracovní neschopnosti i s případným zvýšením podle § 43 zákona; přitom se doba ústavního ošetřování klade na roveň době pracovní neschopnosti.

(3) Nemá-li ošetřovaný pojištěnec (odstavec 1) oprávněných rodinných příslušníků, náleží mu podpora (kapesné) ve výši poloviny nemocenského při splnění ostatních předpokladů, uvedených v odstavci 1, které by příslušelo rodinným příslušníkům podle předchozího ustanovení, nejvýše však Kčs 20.—. Kapesné se zvyšuje obdobně podle § 43 zákona nejvýše na Kčs 22.—, po případě na Kčs 23.—.

(4) Podpora se poskytuje ode dne a po dobu, po kterou by pojištěnci náleželo nemocenské. Pojištěnce se však podpora nevyplácí za dobu, za kterou jí náleží peněžitá pomoc v mateřství.

(5) Splátky této podpory se vyplácejí ve lhůtách podle ustanovení čl. 43 odst. 2 na předkládaná (zasílaná) potvrzení o trvání a době ústavního ošetřování.

(6) Dávka podle odstavce 1 náleží oprávněným rodinným příslušníkům společně. Při vybírání dávek platí ustanovení čl. 43 odst. 1. Pojišťovna je oprávněna vyplatiti je kterémukoliv z příslušníků.

(1) Po dobu, po kterou jsou osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující členové jejich rodin ošetřováni v ústavech podle § 28 zákona, může pojišťovna poskytnouti jejich oprávněným rodinným příslušníkům příspěvek podle obdoby čl. 52 odst. 1 v případech hodných zvláštního zřetele a s ohledem na sociální a hospodářské poměry rodiny. Za případy tohoto druhu jest pokládati zejména případy, u nichž jde:

a) o ústavní ošetřování pro tuberkulosu;

b) o zastavení provozu podniku pro nemoc provozovatele;

c) je-li rodina dlouhotrvající nemocí ošetřované osoby hospodářsky vyčerpána;

d) je-li výživa rodinných příslušníků z jiných důvodů ohrožena (§ 37 odst. 1 zákona).

(2) Příspěvek podle odstavce 1 se poskytuje zpravidla do výše nemocenského, které by v tom případě příslušelo při pracovní neschopnosti i s případným zvýšením podle § 43 zákona.

(3) Nemá-li osoba samostatně výdělečně činná oprávněných rodinných příslušníků, příspěvek se neposkytuje.

(4) Ustanovení čl. 52 odst. 4 až 6 platí obdobně.

(1) Je-li zaměstnanci, který by měl při pracovní neschopnosti nárok na nemocenské, poskytována zvláštní léčebná péče podle čl. 35 odst. 2 nebo 3, poskytuje pojišťovna jeho rodinným příslušníkům podporu (výživné) ve výši plného nemocenského s případným zvýšením podle § 43 zákona, jestliže při tomto léčení nemá nárok na plat z důvodu dovolené nebo z důvodu nemoci.

(2) Nemá-li zaměstnanec uvedený v odstavci 1 rodinných příslušníků, náleží mu podpora (kapesné) podle ustanovení čl. 52 odst. 3.

(3) Ustanovení čl. 52 odst. 4 až 6 platí obdobně.

(1) Ustanovení čl. 54 odst. 1 a 3 platí přiměřeně pro příspěvky při zvláštní léčebné péči osob samostatně výdělečně činných nebo spolupracujících členů jejich rodin s tím omezením, že je lze poskytnouti jen v případech zvláštního zřetele hodných.

(2) O tento příspěvek nutno žádati s udáním důvodů současně s návrhem na povolení zvláštní léčebné péče.

(1) Pojištěncům (rodinným příslušníkům), postiženým některou sociální chorobou, může pojišťovna poskytnouti zvláštní jednorázovou nebo opětující se peněžitou výpomoc podle čl. 57 až 59, jestliže nepříznivé poměry jejich nebo osob, povinných podle zákona je živiti, brání úspěšnému jejich léčení nebo znemožňují řádnou výživu jejich a osob odkázaných na ně svou výživou.

(2) O poskytnutí této výpomoci rozhoduje pojišťovna podle okolností jednotlivého případu, přihlížejíc ke zdravotním, sociálním a hospodářským poměrům nemocného a jeho rodiny.

(3) Za sociální chorobu se považuje tuberkulosa, po případě další choroby, které budou uvedeny ve vyhlášce Ústřední národní pojišťovny.

(4) Ústřední národní pojišťovna vydá po dohodě s jednotnou odborovou organisací směrnice, v nichž stanoví podrobnější podmínky o poskytování zvláštní výpomoci.

(1) Zaměstnanci (§ 3 zákona), který má rodinné příslušníky, lze při ústavním ošetřování (zvláštní léčebné péči, isolaci) pro sociální chorobu poskytovati rodinnou podporu, zejména nedosahuje-li příjem rodiny existenčního minima.

(2) Rodinnou podporu podle odstavce 1 lze poskytovati i po vyčerpání podpůrčí doby nebo u zaměstnanců podle § 7 zákona po skončení nároku na plat.

(3) Důchodcům, kteří mají rodinné příslušníky, lze poskytovati rodinnou podporu jen v případech zvláštního zřetele hodných, zejména nedosahuje-li jejich důchod existenčního minima.

(4) Osobám samostatně výdělečně činným a spolupracujícím členům jejich rodin, mají-li rodinné příslušníky, lze poskytovat rodinnou podporu v případech zvláštního zřetele hodných podle obdobných zásad, jako jest uvedeno v odstavci 1.

(1) Zaměstnanci (§ 3 zákona), který nemá rodinné příslušníky, lze při ústavním ošetřování (zvláštní léčebné péči, isolaci) pro sociální chorobu poskytovati po vyčerpání podpůrčí doby nebo u zaměstnanců podle § 7 zákona po skončení nároku na plat příspěvek ve výši podle čl. 52 odst. 3 po odečtení jeho celkového příjmu ze všech pramenů.

(2) Jde-li o případ zvláštního zřetele hodný, zejména s ohledem na zvýšená vydání nemocného zaměstnance, lze příspěvek podle odstavce 1 přiměřeně zvýšiti.

(3) Je-li v ústavu ošetřován (isolován) pro sociální chorobu rodinný příslušník zaměstnance, může mu pojišťovna poskytnouti v případech zvláštního zřetele hodných příspěvek ve výší podle čl. 52 odst. 3.

(4) Osobám samostatně výdělečně činným (spolupracujícím členům jejich rodin) lze poskytnouti příspěvek v případech hodných zvláštního zřetele za předpokladů podle odstavce 1; jejich rodinným příslušníkům lze poskytnouti tento příspěvek za předpokladů odstavce 2.

(1) K úhradě zvýšených výloh spojených s mimoústavním ošetřováním nebo mimoústavní isolací osoby nemocné sociální chorobou, lze poskytnouti buď jednorázovou nebo opakující se (pravidelnou) podporu.

(2) Jednorázová podpora se poskytuje k úhradě přechodných zvýšených výloh (na př. na samostatné lůžko nebo jiná zařízení pro nemocného, na nejnutnější vybavení do ústavního ošetřování a pod.).

(3) Opakující se (pravidelnou) podporu lze poskytovati za účelem úhrady zvýšených výloh ošetřování mimo ústav a zlepšení výživy nemocného.

(1) Není-li v obvodě pojišťovny zajištěno poskytování výpomoci v rodině jako věcné dávky, může pojišťovna místo ní poskytovati peněžitou náhradu v částce Kčs 30.— denně s případným zvýšením.

(2) O podmínkách pro poskytnutí dávky platí ustanovení čl. 41.

(1) Jednotlivé splátky peněžité náhrady za výpomoc v rodině se vyplácejí ve lhůtách uvedených v ustanovení čl. 43 odst. 2 po předložení předepsaného tiskopisu potvrzeného způsobem uvedeným v čl. 41 odst. 4, který pojištěnka (rodinná příslušnice) pravidelně předkládá (zasílá).

(2) Náhrada za výpomoc v rodině se poskytuje nejdříve od 15. dne po tom, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující její poskytnutí nebo od pozdějšího dne, kdy byla podána žádost o dávku u pojišťovny způsobem stanoveným v čl. 41; jestliže podmínky náhrady byly splněny již dříve, než byl nárok takto uplatněn, lze vyplatiti náhradu nejdéle za dobu 14 dnů před uplatněním.

(3) Výplata se zastaví, zanikla-li některá z podmínek pro poskytnutí této dávky podle čl. 41.

(1) Uplatňuje-li nárok na pohřebné pozůstalý, předloží pojišťovně vedle dokladu o úmrtí též doklad o tom, že vypravil pohřeb, a prohlášení, v jakém příbuzenském poměru byl k zemřelému. Obstaral-li pohřeb pohřební ústav na základě smlouvy, uzavřené s pojištěncem, pokládá se za vypravení pohřbu, když pozůstalí obstarali ostatní záležitosti, související s pohřbem. Pohřebné pro pozůstalé činí Kčs 5000.—.

(2) Uplatňuje-li nárok jiná osoba fysická nebo právnická, předloží pojišťovně vedle dokladů o úmrtí též doklad o tom, že svým nákladem obstarala pohřeb, a doklad o výši tohoto nákladu, jakož i prohlášení o tom, že k takovému obstarání nebyla povinna podle smlouvy ani podle zákona. Pohřebné se v tomto případě vyplatí jen do výše skutečných výloh za vypravení pohřbu, nejvýše však v částce Kčs 2500.—.

(3) Jestliže výlohy pohřbu podle odstavce 2 činily méně než Kčs 2500.—, vyplatí se oprávněnému pozůstalému (v pořadí podle § 49 odst. 1 věty druhé zákona) případný rozdíl mezi částkou Kčs 2500.— a nižšími výlohami za vypravení pohřbu, které byly nahrazeny třetí osobě podle odstavce 2. Pozůstalý obdrží částku Kčs 2500.— celou, jestliže náklady za vypravení pohřbu nesla osoba třetí, která k tomu byla povinna podle smlouvy nebo zákona a která nemá nárok na pohřebné podle odstavce 2. V těchto případech předloží pozůstalý doklad o tom, že žil s pojištěncem v době jeho úmrtí ve společné domácnosti.

(4) Nárok na pohřebné se uplatňuje na tiskopise, předepsaném pojišťovnou.

(5) Nemá-li osoba, která uplatňuje nárok na pohřebné za důchodce doklad o tom, že zemřelý pobíral důchod, zjistí pojišťovna tuto okolnost sama. Jde-li o nezaměstnaného, jest předložiti potvrzení, že nezaměstnaný požíval do dne úmrtí podporu v nezaměstnanosti.

(1) Při úmrtí rodinného příslušníka má nárok na pohřebné pojištěnec, vypravil-li pohřeb. Ustanovení čl. 62 odst. 4 platí obdobně.

(2) Při uplatnění nároku předloží pojištěnec potvrzení místního národního výboru o tom, že jsou splněny podmínky § 54 zákona, a prohlášení, že vypravil pohřeb.

(3) Byl-li zemřelý rodinný příslušník mladší dvou let, poskytuje se pohřebné v částce Kčs 500.—, byl-li mladší čtrnácti let, v částce Kčs 1000.—, jinak v částce Kčs 1300.—; šlo-li o zemřelou manželku (manžela) nebo družku (druha), činí pohřebné Kčs 1500.— (§ 49 odst. 3 zákona).

(4) Ustanovení čl. 62 odst. 5 platí obdobně.

(1) Pojišťovna poskytne za podmínek dále stanovených pojištěncům (rodinným příslušníkům) na předložení dokladu náhradu dopravních výloh osobním vlakem nebo jiným hromadným dopravním prostředkem podle nejnižší třídy s vyloučením zařízení, sloužících místní dopravě, jestliže:
Jestliže nemocný má nárok na zlevněné jízdné, vyplácí pojišťovna náhradu jen do výše tohoto zlevněného jízdného

a) zdravotní stav znemožňuje nemocnému chůzi, nebo

b) chůze by měla podle lékařského posudku za následek zhoršení zdravotního stavu, nebo

c) použití dopravního prostředku je odůvodněno vzdáleností.

(2) Pojišťovna hradí zpravidla náhradu jízdného rychlíkem na vzdálenost delší než 100 km; pod tuto vzdálenost jen při nebezpečí z prodlení ověřeném lékařem, nebo jestliže jízda rychlíkem umožní nemocnému, aby se dostavil na určené místo v týž den, anebo aby se téhož dne vrátil. Při dopravě letadlem rozhodne pojišťovna o výši náhrady podle okolností případu.

(3) Náhradu převozu autem nebo jiným zvláštním dopravním prostředkem poskytne pojišťovna podle úředně schválených sazeb v odůvodněných nutných případech. Takovými jsou převozy, které byly pojišťovnou (lékařem pojišťovny nebo léčebného ústavu) nařízeny, po případě — jde-li o první pomoc (čl. 10 odst. 5) — lékařem dodatečně schváleny, poněvadž stav nemocného nebo dopravní poměry vyžadovaly jedině tohoto způsobu dopravy. Splnění těchto podmínek osvědčí nemocný potvrzením lékaře (ústavu). Poplatek za čekání vozidla se zpravidla nehradí.

(4) Má-li pojišťovna vlastní vozidla k dopravě nemocných, je třeba používati přednostně těchto dopravních prostředků.

(1) Pojišťovna hradí náklady nutné dopravy nemocného k nejbližšímu nebo k nejsnáze dosažitelnému lékaři — po případě nazpět — jen při první pomoci, kdy je nutna doprava nemocného k lékaři, pokud vzhledem k stavu nemocného není nutná nebo vhodnější návštěva lékaře v bytě nemocného.

(2) Mimo tento případ hradí pojišťovna dopravu nemocných pouze, nařídila-li vyšetření (ošetření) sama, nebo ve vážných případech ošetřující lékař, a to zásadně v těchto případech:

a) náklady potřebné dopravy k nejbližšímu smluvnímu odbornému lékaři oněch oborů, k nimž je přistup jen na poukaz pojišťovny nebo ošetřujícího lékaře (čl. 9 odst. 1) a případně nazpět, hradí pojišťovna podle čl. 64, jestliže pojištěnec (rodinný příslušník) byl k odbornému vyšetření (ošetření) poukázán smluvním ošetřujícím lékařem nebo pojišťovnou ve smyslu čl. 12 odst. 2;

b) náklady potřebné dopravy k nejbližšímu odbornému lékaři oněch oborů, k nimž je přímý přístup (čl. 9 odst. 2) a po případě nazpět, hradí pojišťovna podle čl. 64, jestliže sama pojištěnce (rodinného příslušníka) k vyšetření (ošetřování) poukázala, po případě udělila schválení, vzhledem k ustanovení čl. 12 odst. 3. Doprava k odborným dětským lékařům (pro děti do ukončení 8. roku) se hradí jako doprava k praktickému lékaři podle odstavce 1;

c) jde-li o dopravu k smluvnímu odbornému lékaři (do ambulatoria) mimo obvod pojišťovny, může si pojišťovna, zejména pro určité obory, vyhraditi předběžný souhlas; o tom vyrozumí své smluvní lékaře a vydá vyhlášku.

(3) Náklady dopravy při péči o chrup v zubním ambulatoriu a u zubního, po případě praktického lékaře, zubního technika se nehradí kromě případů první pomoci nebo případů předem schválených pojišťovnou; o péči ortodontické platí ustanovení odstavce 2 písm. a) a c).

(1) Pojišťovna hradí nutné náklady za dopravu hromadným dopravním prostředkem z místa onemocnění do nejbližší vhodné (čl. 31 odst. 3) nemocnice nebo jiného ústavu uvedeného v čl. 29 a zpět. Není-li místem onemocnění bydliště, pracoviště nebo místo školení, rozhodne pojišťovna o výši náhrady podle okolností případu.

(2) Jestliže nebyl nemocný přijat do léčebného a ošetřovacího ústavu, uhradí pojišťovna náklad dopravy podle odstavce 1 do dalšího nejbližšího vhodného léčebného a ošetřovacího ústavu.

(3) Pojišťovna hradí náklady spojené s převozem z jednoho léčebného a ošetřovacího ústavu do druhého, nehradí však náklady spojené s převozem z léčebného a ošetřovacího ústavu do jeho pobočky; v tomto případě hradí však po propuštění náklady dopravy z místa pobočky podle všeobecných ustanovení.

(4) Náhrada za dopravu nemocného se neposkytuje, jestliže byl nemocný propuštěn z ústavního ošetřování pro svévolné porušení léčení nebo pro porušení ústavního řádu.

(5) Při ambulantním ošetření v nemocnici (ústavu) hradí pojišťovna nutnou dopravu jako při mimoústavním ošetření (čl. 65 odst. 2).

(6) Jde-li o osobu stiženou některou nemocí přenosnou na lidi, jež je uvedena v § 12 odst. 5 zák. č. 60/1948 Sb., může býti její převoz, po případě převoz osoby podezřelé z takové nemoci do nemocnice prováděn pouze vozy k tomu účelu zvláště určenými. Pojišťovna nehradí v těchto případech náklady převozu, ježto jdou na vrub místního národního výboru (§ 23 zák. č. 60/1948 Sb.).

(1) Jestliže pojišťovna povolila plnou úhradu zvláštní léčebné péče, hradí též plně náklady dopravy do ústavu a zpět, avšak jen do výše jízdného třetí třídy se slevou, po případě se zvláštní slevou, na kterou je nemocný povinen uplatniti nárok. Totéž platí při přemístění do jiného ústavu.

(2) Nese-li nemocný částečnou úhradu podle čl. 37 odst. 2, nehradí pojišťovna zpravidla náklady dopravy. V případech hodných zvláštního zřetele, může pojišťovna povoliti příspěvek nebo plnou úhradu, zejména v případech léčení náhradního.

(3) Náhrada za dopravu zpět z ústavu se neposkytuje, byl-li nemocný propuštěn z ústavu pro svévolné přerušení léčení nebo pro porušení ústavního řádu.

(1) Náklady dopravy do pojišťovny, po případě na jiné určené místo a nazpět za účelem důvěrné (revisní) lékařské prohlídky pojištěnce (rodinného příslušníka) se hradí, předvolala-li ho pojišťovna písemně nebo dal-li k prohlídce příkaz lékař. Pojišťovna nehradí náklady dopravy, jestliže si pojištěnec o své újmě vyžádá revisní prohlídku, leč by lékař důvěrné služby uznal tuto revisní prohlídku za nutnou a účelnou.

(2) Pojišťovna poskytne dále náhradu dopravních výloh:

a) byl-li žadatel o zvláštní léčebnou péči předvolán k prohlídce;

b) byl-li pojištěnec (rodinný příslušník) předvolán pojišťovnou k preventivní prohlídce;

c) při nezbytné návštěvě nejbližšího vhodného orthopedického závodu za účelem opatření therapeutické nebo orthopedické pomůcky;

d) také v jiných případech předvolání pojištěnce (rodinného příslušníka) může pojišťovna hraditi dopravní výlohy.

(1) Náhradu dopravních výloh za průvodce poskytne pojišťovna pouze tehdy, jestliže lékař potvrdil, že průvodce je nebo byl nezbytně nutný; výše náhrady se určí podle stejných zásad jako u osob nemocných. Nezbytnost průvodce dítěte mladšího 14 let není třeba prokazovat.

(2) Potvrzení lékaře podle odstavce 1 podléhá přezkoumání pojišťovny.

(1) Byl-li pojištěnec (rodinný příslušník) v případech uvedených v čl. 68 a 69 nucen přenocovati mimo své bydliště, protože mu nebylo možno v týž den vykonati zpáteční cestu, nebo protože bylo nařízeno vyšetření nebo ošetření ještě další den, vyplatí pojišťovna nemocnému, pokud sama neposkytla ubytování, nocležné, jehož podmínky a výši stanoví Ústřední národní pojišťovna směrnicemi vydanými po projednání s jednotnou odborovou organisací.

(2) Směrnicemi podle odstavce 1 stanoví se též podmínky pro poskytování stravného a jeho výše pro případy uvedené v čl. 68.

(1) Byla-li nařízena desinfekce podle zákonných předpisů o potírání nemocí přenosných na lidi, hradí pojišťovna náklady lékařem předepsaných prostředků na běžnou desinfekci.

(2) Náklady závěrečné desinfekce ani případné škody desinfekcí způsobené pojišťovna nehradí (§§ 20 a 23 zák. č. 60/1948 Sb.).