(1) Zaměstnanci (§ 3 zákona), který nemá rodinné příslušníky, lze při ústavním ošetřování (zvláštní léčebné péči, isolaci) pro sociální chorobu poskytovati po vyčerpání podpůrčí doby nebo u zaměstnanců podle § 7 zákona po skončení nároku na plat příspěvek ve výši podle čl. 52 odst. 3 po odečtení jeho celkového příjmu ze všech pramenů.

(2) Jde-li o případ zvláštního zřetele hodný, zejména s ohledem na zvýšená vydání nemocného zaměstnance, lze příspěvek podle odstavce 1 přiměřeně zvýšiti.

(3) Je-li v ústavu ošetřován (isolován) pro sociální chorobu rodinný příslušník zaměstnance, může mu pojišťovna poskytnouti v případech zvláštního zřetele hodných příspěvek ve výší podle čl. 52 odst. 3.

(4) Osobám samostatně výdělečně činným (spolupracujícím členům jejich rodin) lze poskytnouti příspěvek v případech hodných zvláštního zřetele za předpokladů podle odstavce 1; jejich rodinným příslušníkům lze poskytnouti tento příspěvek za předpokladů odstavce 2.