(1) Zvláštní léčebná péče (sanatorní, ozdravenská nebo lázeňská) je ošetřování, které se osobám, určeným individuálním řízením výběrovým, poskytuje:

a) v odborných léčebných a ošetřovacích ústavech (sanatoriích) pro tuberkulosu, pro nemoci vnitřní a nervové, po případě v jiných odborných léčebných a ošetřovacích ústavech, jež určí Ústřední národní pojišťovna, jakož i v ozdravovnách,

b) v ústavech zřízených v lázeňských místech s přírodními léčivými zdroji, po případě s léčebnými činiteli klimatickými. Oprávněné osoby se vysílají do péče v těchto ústavech zvláštním povolením odlišným od poukazu do ústavního podle čl. 29 odst. 1.

(2) Seznam sanatorií, ozdravoven a lázní (dále „ústavů“) zpravidla v tuzemsku zřízených, na něž se vztahuje ustanovení odstavce 1, vyhlašuje, mění a doplňuje Ústřední národní pojišťovna.

(3) Dětem pojištěnců do 15 roků věku se zvláštní léčebná péče poskytuje jen tehdy, jde-li o léčení tuberkulosy. všech forem nebo následků infekční dětské obrny, t. j. stavů trvajících po uplynutí 12 měsíců od vzniku nemoci.

(4) Zvláštní léčebnou péčí nejsou:

a) případy umísťování nemocných do poboček státních léčebných a ošetřovacích ústavů, zřízených v lázeňských místech; o těchto případech platí ustanovení čl. 29;

b) případy ambulantního léčení v lázních; toto léčení se považuje za odborné ošetřování;

c) případy zotavovací péče; pro tuto péči platí předpisy o preventivní péči (čl. 84 a 85).