(1) Pojišťovna hradí nutné náklady za dopravu hromadným dopravním prostředkem z místa onemocnění do nejbližší vhodné (čl. 31 odst. 3) nemocnice nebo jiného ústavu uvedeného v čl. 29 a zpět. Není-li místem onemocnění bydliště, pracoviště nebo místo školení, rozhodne pojišťovna o výši náhrady podle okolností případu.

(2) Jestliže nebyl nemocný přijat do léčebného a ošetřovacího ústavu, uhradí pojišťovna náklad dopravy podle odstavce 1 do dalšího nejbližšího vhodného léčebného a ošetřovacího ústavu.

(3) Pojišťovna hradí náklady spojené s převozem z jednoho léčebného a ošetřovacího ústavu do druhého, nehradí však náklady spojené s převozem z léčebného a ošetřovacího ústavu do jeho pobočky; v tomto případě hradí však po propuštění náklady dopravy z místa pobočky podle všeobecných ustanovení.

(4) Náhrada za dopravu nemocného se neposkytuje, jestliže byl nemocný propuštěn z ústavního ošetřování pro svévolné porušení léčení nebo pro porušení ústavního řádu.

(5) Při ambulantním ošetření v nemocnici (ústavu) hradí pojišťovna nutnou dopravu jako při mimoústavním ošetření (čl. 65 odst. 2).

(6) Jde-li o osobu stiženou některou nemocí přenosnou na lidi, jež je uvedena v § 12 odst. 5 zák. č. 60/1948 Sb., může býti její převoz, po případě převoz osoby podezřelé z takové nemoci do nemocnice prováděn pouze vozy k tomu účelu zvláště určenými. Pojišťovna nehradí v těchto případech náklady převozu, ježto jdou na vrub místního národního výboru (§ 23 zák. č. 60/1948 Sb.).