(15) Daň z literární a umělecké činnosti je záměrně konstruována tak, aby byla co nejjednodušší a aby její vybrání neodviselo podle možnosti vůbec od součinnosti literáta, umělce nebo vědce, který je jejím poplatníkem. Proto se vybírá u plátce srážkou z honorářů za jednotlivá díla či jednotlivé výkony, a to snadno vypočitatelnou sazbou. Bude-li plátce plnit svoji povinnost a daň řádně srážet, bude její výpočet vždy velmi jednoduchý. Bylo však nutno počítat s možností, že plátci budou daň v některých případech platit za poplatníky ze svého, zejména kdyby tento postup mohl pro ně znamenat nějakou úsporu jejich nákladů. Proto bylo vloženo do zákona ustanovení § 5 odst. 4; jeho účelem je předejít sporům o výpočet daně a zabránit jejímu zkracování. V důsledku tohoto ustanovení musí býti daň, která se vybere u plátce, v poměru k čistému honoráři, který byl příjemci plátcem skutečně vyplacen, stejně vysoká, ať plátce daň srazil, či ji nesrazil vůbec, nebo ji srazil nižší částkou než měl. Daň činí z čistého honoráře přirozeně jiný podíl než z hrubého honoráře.