Přestupy mezi nositeli pojištění a nositeli veřejného pensijního zaopatření a mezi nositeli veřejného pensijního zaopatření navzájem.

(1) Tato část upravuje nároky osob,
vznikl-li jim v době mezi 1. březnem 1940 a 30. zářím 1948 nárok na dávku z veřejnoprávního důchodového pojištění nebo nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy z veřejného pensijního zaopatření.

(2) Za osoby účastné veřejného pensijního zaopatření se považují osoby, které byly vyňaty z veřejnoprávního důchodového pojištění proto, že jim byly v jejich zaměstnání zaručeny normální (rovnocenné) pensijní nároky (dále jen „vyňaté zaměstnání“).

(3) Úpravou podle této části zůstává nedotčeno zhodnocení převodních částek vydávaných při přestupech mezi veřejným pensijním zaopatřením a veřejnoprávním důchodovým pojištěním, k nimž došlo před 1. březnem 1940, pokud se dále nestanoví jinak.

(1) Osobám, jejichž nároky z veřejného pensijního zaopatření zanikly (§ 14 odst. 1 č. 2), započte nositel pensijního pojištění

(2) Doba vyňatého zaměstnání se započte u nositele pensijního pojištění ke dni zániku nároků z veřejného pensijního zaopatření. Doby, které se kryjí, se započítávají jen jednou.

(3) Uplatnil-li zaměstnanec po vstupu do vyňatého zaměstnání právo na doplnění částky, vydávané podle předpisů o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření) platných (použivatelných) před 1. říjnem 1948, na výši potřebnou k započtení celé doby, je zaměstnavatel povinen vydati nositeli pensijního pojištění pojistně matematickou hodnotu částky, zaplacené zaměstnancem na tento doplatek.

(4) Přijal-li zaměstnavatel za zaměstnance přestoupivšího od nositele veřejnoprávního důchodového pojištění do veřejného pensijního zaopatření částky, které odpovídají nárokům převyšujícím nároky z pensijního pojištění, je povinen odevzdati tyto částky nositeli pensijního pojištění, zaniknou-li nároky z veřejného pensijního zaopatření.

(5) Zaměstnavatel je povinen vydati částky podle ustanovení odstavců 3 a 4, pokud se tak již nestalo, do šesti měsíců ode dne vyhlášení tohoto nařízení s 5% úroky. Nositel pensijního pojištění použije těchto částek k připojištění pevného důchodu invalidního (starobního) a ostatních dávek stanovených zákonem o pensijním pojištění podle schválených sazeb. Nestačí-li tyto částky ani k připojištění pevného důchodu invalidního (starobního) ve výši 200 Kčs ročně, vydají se pojištěnci.

(1) Přestoupila-li osoba, která byla pojištěna ve veřejnoprávním důchodovém pojištění a nepožívá důchodu invalidního nebo starobního, do vyňatého zaměstnání, započte se jí do doby rozhodné pro nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy a pro jejich výměru doba získaná v pojištění podle ustanovení odstavce 2.

(2) O zjištění délky započtené doby a o jejím hodnocení platí obdobně ustanovení §§ 4 až 12 vládního nařízení č. 273/1937 Sb., o použití převodních částek veřejnoprávního pojištění (zaopatření) ve službě vyňaté z pojistné povinnosti pensijní, s těmito odchylkami:

(3) Doba veřejnoprávního důchodového pojištění se započte ke dni vstupu do vyňatého zaměstnání, a byl-li zaměstnanec ustanoven v pragmatikálním (regulovaném) služebním poměru se zpětnou platností, ke dni doručení jmenovacího dekretu. Byl-li z pojištění přiznán invalidní nebo starobní důchod, započte se uvedená doba ke dni zániku nároku na tento důchod.

(4) Ke dni započtení uvedenému v odstavci 3 zanikají nároky na dávky z veřejnoprávního důchodového pojištění.

(5) Vznikl-li zaměstnanci ustanovenému se zpětnou platností nárok na odpočivné platy z veřejného pensijního zaopatření, započtou se na tyto platy částky, které mu byly již vyplaceny na dávkách veřejnoprávního důchodového pojištění za tutéž dobu. To platí obdobně o nárocích pozůstalých po takovém zaměstnanci.

(1) Získala-li osoba, požívající odpočivného (zaopatřovacího) platu z vyňatého zaměstnání, příspěvkovou dobu veřejnoprávního důchodového pojištění a splnila-li také podmínky pro přiznání důchodu z tohoto pojištění, vzniká jí nárok jen na zvyšovací částky; dokonání čekací doby se nevyžaduje.

(2) Zvyšovacími částkami v pojištění u náhradního ústavu se rozumí zvýšení, které náleží podle stanov za příspěvkové měsíce přesahující 120.

(3) Nárok na zvyšovací částky nevznikne, činí-li jejich úhrn méně než 300 Kčs ročně.

(1) Došlo-li k přestupu z veřejnoprávního důchodového pojištění do veřejného pensijního zaopatření (§ 14 odst. 1 č. 1), je nositel pojištění povinen oznámiti na požádání novému zaměstnavateli do 6 měsíců osobní data, celkovou dobu pojištění a úhrn pojistného jí odpovídající.

(2) Zaniknou-li nároky z veřejného pensijního zaopatření (§ 14 odst. 1 č. 2), je dřívější zaměstnavatel povinen oznámiti na požádání nositeli pensijního pojištění do 6 měsíců osobní data zaměstnancova, dobu započitatelnou podle ustanovení § 15 a ostatní skutečnosti rozhodné pro její započtení.

(3) Došlo-li k přestupu zaměstnance mezi nositeli veřejného pensijního zaopatření navzájem, je dřívější zaměstnavatel povinen oznámiti na požádání novému zaměstnavateli do 6 měsíců osobní data zaměstnancova a dobu započitatelnou podle § 17.

1. které byly pojištěny podle předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění a které se staly zaměstnanci účastnými veřejného pensijního zaopatření v době mezi 1. březnem 1940 a 30. zářím 1948,

2. jejichž nároky z veřejného pensijního zaopatření zanikly jinak než smrtí nebo vyplacením odbytného (odstupného), které vylučovalo vydání převodní částky (pojistného) podle předpisů o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření) platných (použivatelných) před 1. říjnem 1948,

3. které přestupem mezi dvěma zaměstnavateli neztratily povahu zaměstnanců účastných veřejného pensijního zaopatření,

1. dobu, kterou by byly získaly, kdyby byly po celou dobu tohoto zaměstnání povinně pojištěny jako soukromí zaměstnanci ve vyšších službách podle předpisů o pensijním pojištění platných (použivatelných) na území, na kterém bylo toto zaměstnání vykonáváno. K době zaměstnání před 1. lednem 1909, a pokud jde o zaměstnání na Slovensku, před 1. lednem 1922 se nehledí;

2. dobu dříve získanou ve veřejnoprávním důchodovém pojištění, a to tak, jak byla v tomto pojištění získána.

1. Délka započtené doby v měsících se určí tak, že se úhrn pojistného odpovídajícího příspěvkové době, získané ve veřejnoprávním důchodovém pojištění, vyjma dobu, která se kryje s dobou veřejného pensijního zaopatření, násobí číslem 85,84 a dělí první pensijní základnou, která vyplývá ze služebních platů zaměstnance po přestupu; přitom se postupuje podle předpisů o stanovení výše pensijní základny platných do 31. prosince 1943. Výsledek se zaokrouhlí na celé číslo. V pochybných případech určí rozhodnou výši pensijní základny ministerstvo práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.

2. Ustanovení § 6 odst. 2 písm. b) vládního nařízení č. 273/1937 Sb. platí, i když zaměstnanec podléhal pojistné povinnosti v jiném odvětví veřejnoprávního důchodového pojištění než pensijním nebo byl z takového pojištění vyňat.

3. Splnění podmínky, že jde o dobu plně zaměstnávající služby [§ 6 odst. 2 písm. a) vládního nařízení č. 273/1937 Sb.], se u poštovních expedientů, poštovních pomocníků a poštovních poslů nevyžaduje; rovněž se nevyžaduje splnění podmínky rovnocenné služby [§ 6 odst. 2 písm. b) uvedeného vládního nařízení].

4. Ustanovení č. 2 a 3 se vztahují také na přestupy, k nimž došlo v době od 1. ledna 1929 do 29. února 1940.