(1) Osobám, jejichž nároky z veřejného pensijního zaopatření zanikly (§ 14 odst. 1 č. 2), započte nositel pensijního pojištění

(2) Doba vyňatého zaměstnání se započte u nositele pensijního pojištění ke dni zániku nároků z veřejného pensijního zaopatření. Doby, které se kryjí, se započítávají jen jednou.

(3) Uplatnil-li zaměstnanec po vstupu do vyňatého zaměstnání právo na doplnění částky, vydávané podle předpisů o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření) platných (použivatelných) před 1. říjnem 1948, na výši potřebnou k započtení celé doby, je zaměstnavatel povinen vydati nositeli pensijního pojištění pojistně matematickou hodnotu částky, zaplacené zaměstnancem na tento doplatek.

(4) Přijal-li zaměstnavatel za zaměstnance přestoupivšího od nositele veřejnoprávního důchodového pojištění do veřejného pensijního zaopatření částky, které odpovídají nárokům převyšujícím nároky z pensijního pojištění, je povinen odevzdati tyto částky nositeli pensijního pojištění, zaniknou-li nároky z veřejného pensijního zaopatření.

(5) Zaměstnavatel je povinen vydati částky podle ustanovení odstavců 3 a 4, pokud se tak již nestalo, do šesti měsíců ode dne vyhlášení tohoto nařízení s 5% úroky. Nositel pensijního pojištění použije těchto částek k připojištění pevného důchodu invalidního (starobního) a ostatních dávek stanovených zákonem o pensijním pojištění podle schválených sazeb. Nestačí-li tyto částky ani k připojištění pevného důchodu invalidního (starobního) ve výši 200 Kčs ročně, vydají se pojištěnci.

1. dobu, kterou by byly získaly, kdyby byly po celou dobu tohoto zaměstnání povinně pojištěny jako soukromí zaměstnanci ve vyšších službách podle předpisů o pensijním pojištění platných (použivatelných) na území, na kterém bylo toto zaměstnání vykonáváno. K době zaměstnání před 1. lednem 1909, a pokud jde o zaměstnání na Slovensku, před 1. lednem 1922 se nehledí;

2. dobu dříve získanou ve veřejnoprávním důchodovém pojištění, a to tak, jak byla v tomto pojištění získána.