(1) Při použití veřejných hromadných dopravních prostředků má zaměstnanec vůči zaměstnavateli nárok na náhradu skutečně vzniklých prokázaných jízdních výdajů, t. j. výdajů za jízdenku (jízdného) nebo letenku, za místenku a za použití lůžkového vozu.

(2) Při vzdálenosti do 200 km se hradí jízdné za nejnižší třídu, při větší vzdálenosti za třídu nejblíže vyšší.

(3) Má-li zaměstnanec možnost využít jízdních slev, přísluší mu toliko náhrada za zlevněné jízdné; má-li možnost použíti volné jízdenky, náhrada jízdného mu nepřísluší.