C. USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ.

(1) Ustanovení této úmluvy platí ode dne její účinnosti i pro dřívější pojistné případy. Řízení může býti zahájeno z moci úřední, musí však býti zahájeno, žádá-li o to oprávněná osoba nebo zúčastněný nositel pojištění druhého státu. Ustanovení čl. 4 a čl. 13 až 18 neplatí, byl-li důchod pravoplatně přiznán v obou státech již před účinností úmluvy.

(2) Dávky příslušející podle této úmluvy se neposkytují za dobu před její účinností. Byl-li dosud poskytovaný důchod vyšší než důchod příslušející podle této úmluvy, není příjemce povinen vrátiti rozdíl.

(3) Při použití předpisů této úmluvy se přihlíží i k dobám pojištěným (náhradním), které byly získány před její účinností.

(1) V každém z obou států budou vydány samostatně předpisy o provedení této úmluvy. Takové předpisy budou sděleny Nejvyššímu správnímu úřadu druhého státu.

(2) Nejvyšší správní úřady obou států budou si navzájem neprodleně sdělovati změny nastalé ve vnitrostátním zákonodárství v oboru sociálního pojištění.

(1) Nastanou-li obtíže při provádění této úmluvy pro nepředvídané okolnosti, včetně změn zákonných předpisů, dohodnou se nejvyšší správní úřady o způsobu použití ustanovení této úmluvy.

(2) Spory, jež nastanou při provádění této úmluvy nebo případných dodatkových dohod podle předchozího odstavce, urovnají nejvyšší správní úřady obou států ve vzájemné dohodě.

(1) Úmluva bude ratifikována v době co nejkratší. Pro provedení ratifikací budou bez odkladu v Sofii vyměněny ratifikační listiny. Úmluva nabude účinnosti prvním dnem měsíce, jenž následuje po výměně ratifikačních listin.

(2) Každý z obou států může vypověděti tuto úmluvu ke konci kalendářního roku aspoň šest měsíců předem.

(3) Dojde-li k výpovědi této úmluvy, budou nositelé pojištění zavázáni vypláceti nadále důchody, přiznané na jejím podkladě v pojistných případech, nastalých za její účinnosti. Práva získaná podle čl. 13 této úmluvy ke dni, kdy její platnost skončila, nezanikají zrušením úmluvy a účinkují dále podle vnitrostátních předpisů.