(1) Osoby uvedené v § 1 mají vůči tomu, kdo je pověřil pracovním výkonem (dále jen „pověřovatel“), nárok na náhradu výdajů, které jim vzniknou při pracovních cestách a při vnějším řízení, bylo-li konání pracovních cest, po případě vnějšího řízení s pověřovatelem dohodnuto nebo, není-li o tom výslovné dohody, bylo-li jich třeba k provedení pracovního výkonu.