(1) V případech, kde povaha práce sama způsobuje, že se pracovní místo mění, a v případech, kde jde o vnější pracovní výkony, které patří k pravidelným úkolům toho, kdo je koná, stanoví výši náhrad pro jednotlivé obory činnosti osob uvedených v § 1 ústřední úřady příslušné podle ustanovení § 5 odst. 1 vládního nařízení č. 235/1949 Sb.

(2) Než budou stanoveny náhrady podle odstavce 1, platí dosavadní cenové předpisy, avšak s omezením, že náhrady podle nich poskytované nesmějí přesahovat částky náhrad, které by v obdobných případech příslušely zaměstnancům podle vyhlášky ministerstva práce a sociální péče č. 486/1950 Ú. l. I, po případě podle jiných předpisů.

(3) V pochybnostech o tom, jde-li o některý z případů uvedených v odstavci 1, či přísluší-li náhrada podle § 2, rozhodne ústřední úřad uvedený v odstavci 1.